Saturday, February 23, 2008

Peak Coal – zlom uhlí kolem roku 2025?

Problematika vrcholu těžby uhlí je podrobně zpracována v článcích, na něž odkazuji. Tento příspěvek pouze shrnuje hlavní závěry.

Úvodem je třeba říci, že je pravděpodobné, že k případnému využití nám zbývá mnohem méně uhlí, než se většina lidí domnívá.

Dostupná data o rezervách vykazují nízkou úroveň spolehlivosti a to jak na globální, tak i na státní úrovni. Lze se oprávněně domnívat, že v globálním měřítku jsou rezervy uhlí nadhodnocené – nasvědčuje tomu fakt, že během posledních dvou desetiletí byly tyto opakovaně přehodnocovány směrem dolů, v některých případech drasticky. Globální odhady rezerv byly během posledních 25 let sníženy o 55% (z 10 bilionů tun v roce 1980, na 4.5 bilionů tun v roce 2005). Některé země (včetně Velké Británie a Německa) revidovaly objem svých zásob směrem dolů v tomto období o 90%. Dokonce i Polsko, které je největším producentem uhlí v EU, snížilo své rezervy za posledních 10 let o 50%.

V nezanedbatelném počtu zemí (např. ve Vietnamu) nebyly prokázané rezervy aktualizovány ani jednou za posledních 40 let. Čínské údaje byly naposledy aktualizovány v roce 1992. Na základě minulých zkušeností je velmi pravděpodobné, že data jsou statisticky jednostranně nadhodnocena a proto projekce na nich založené poskytnou horní limit pásma možného budoucího vývoje.

Světové produkci uhlí dominuje šest zemí, v nichž se nachází 85% zásob suroviny. V sestupném pořadí podle rezerv jsou to: USA, Rusko, Indie, Čína, Austrálie, JAR. Samotné Spojené státy mají 30% veškerých zásob a jsou druhým největším producentem. Zdaleka největším producentem je Čína, která má ovšem pouze polovinu zásob USA.

Největšími producenty v sestupném pořadí jsou: Čína, USA (polovina čínské produkce), Austrálie (méně než polovina těžby USA), Indie, JAR a Rusko. Tyto země produkují přes 80% těžby. Uhlí je většinou spotřebováváno v zemi původu. Jen 15% produkce je vyváženo.

Nejrychleji těží své rezervy Čína – 1.9% ročně. USA dosáhly vrcholu těžby vysoce kvalitního uhlí z Apalačských hor a Ilinojské pánve v roce 1990. Těžba nekvalitního černého uhlí (subbituminous coal – uhlí kvalitou mezi černým a hnědým uhlím – obsažená energie 8.3 – 25 MJ/kg) ve Wyomingu více než vyrovnala tyto poklesy, alespoň co do objemu a podle uváděných rezerv by toho měla být schopna i v následujících 10 - 15 letech. Nicméně, vzhledem k nižšímu objemu energie získané z tohoto typu uhlí, vyvrcholila z energetického hlediska produkce uhlí v USA před pěti lety a je nejasné, zda lze tento trend v budoucnu ještě zvrátit...

Na základě vyhodnocení dostupných dat došla EWG k závěru, že globální těžba uhlí může růst ještě 10 – 15 let a to zejména díky růstu těžby v Austrálii, Číně a v zemích bývalého SSSR. Nárůst těžby v JAR je vzhledem k poslednímu vývoji diskutabilní. Vrchol těžby (z energetického hlediska) má být dosažen kolem roku 2025 (antracit – obsažná energie 30MJ/kg a černé uhlí – obsažená energie 18.8 – 29.3 MJ/kg - dosáhnou zlomu na asi o 30% vyšší úrovni než dnes kolem roku 2020). Těžba hnědého uhlí by měla dosáhnout maxima v období 2050 – 2060. Vrchol vývozu uhlí pak lze očekávat v období před rokem 2025, osobně bych odhadoval období 2015 – 2025, protože méně kvalitní typy uhlí se nevyplatí transportovat na delší vzdálenosti. Zmiňovaný scénář je přitom považován za optimistický (the best case - maximum možného). Možná omezení těžby spojená s politikou ochrany klimatu nebyla vzata v potaz.


Graf 1 – Předpokládaná globální produkce uhlí

Z uvedených údajů vyplývá, že spoléhat se na uhlí jako na záložní zdroj energie pro období krize, může být velice ošidné. Situace je zde obdobná jako u ostatních neobnovitelných zdrojů. Dostupná data nasvědčují, že zlom a následný pokles produkce, je otázkou přítomnosti (ropa), příštích let (zemní plyn) nebo jedné až dvou dekád (uhlí). Hromadící se problémy s těžbou uranu, jsou známé a mluvit o jaderných elektrárnách, jako o samozřejmém budoucím primárním zdroji energie je ukázkou neinformovanosti o dění v tomto sektoru.

Pokračující růst cen prakticky všech komodit a nestabilita finančních trhů naznačují, na jak tenkém ledě se současná civilizace ve skutečnosti pohybuje. Prakticky všechna odvětví vykazují známky významných stresů. Jen jen otázkou, který nosník povolí naplno jako první a spustí řetězovou reakci. Cena ropy tento týden znovu překonala rekord, který má nyní hodnotu 101.32 $ za barel, stejně tak zlato, platina… . OPEC nechce o dalším zvýšení těžby ani slyšet - naopak se uvažuje o snížení produkce. Na definitivní verdikt si budeme muset počkat do 5. března. Už to, že tváří v tvář rekordním cenám zazní prohlášení o snížení produkce a dostatečně zásobeném trhu, hovoří poměrně jasnou řečí. Chápu, že někdy se musí údržba infrastruktury provést, ale když to vede k možnému snížení celkové produkce, tak to o úrovni rezervní kapacity vypovídá vše. Kde je těch slibovaných saudskoarabských 12 mbd, se radši ani neptám. S nadcházejícím koncem zimy by měly ceny ustavit svoje nová minima – zatím to vypadá na hodnoty kolem 80 – 90 $ za barel.

Zdroje: Energy Watch Group
Peak Coal - Coming Soon?
Coal - The Roundup
Burning The Furniture
New Nuclear Reactors For The UK: Is This Really A Good Idea?

Saturday, February 16, 2008

Anketa: Peak Coal – zlom produkce uhlí

V minulých týdnech prudce vzrostly ceny uhlí. Za tímto nárůstem jsou zřetelně patrné „nadzemní“ faktory. Přesto se tváří v tvář těmto cenovým skokům nabízí otázka, zda jsou zásoby uhlí opravdu tak obrovské, jak se domníváme. Obecně se rezervy uhlí považují za „nevyčerpatelné“, respektive za dostačující na stovky let do budoucnosti, což činí z tohoto zdroje na jedné straně noční můru ekologů bojujících proti zvyšování objemu skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, na druhé straně to ale vzbuzuje naději na jakž takž plynulý přechod od stále dražší a hůře dostupné ropy a plynu k alternativním zdrojům budoucnosti.

Uhlí, které se velmi významně podílí na globální produkci elektrické energie, tak má být zdrojem, který podle předpokladů umožní, že světla zůstanou svítit v okamžiku, kdy ostatní varianty selžou. Zda tomu tak skutečně bude nám samozřejmě s jistotou zodpoví až budoucnost. V hrubých obrysech však do ní lze nahlédnout díky trendům patrným už dnes.

Dříve než uvedu svůj postoj k této problematice, chtěl bych znát vaše názory.


Monday, February 11, 2008

Ceny obilí lámou bezprecedentním tempem rekord za rekordem

Spotřebitelé budou nejspíš záhy platit za výrobky z mouky opět více. Poptávka po obilí a tenčící se zásoby tlačí cenu komodity výš a výš.

„Můžete si být jistí, že to bude mít dopad na spotřebitelské ceny,“ prohlásil Jerry Gidel, agrární analytik u North American Risk Management Services Inc. v Chicagu.

„Ceny zvyšují i rostoucí náklady na dopravu provázané s cenou ropy, která přesahuje 90$ za barel,“ dodává.

S tím jak se ceny dostaly na rekordní úroveň, rozhodla se Commodity Futures Trading Commission podniknout kroky, které umožnily, aby se denní limit růstu ceny zdvojnásobil (ze 30 centů za bušl na 60). CFTC realizovala toto opatření poté, co byl limit 30 centů za bušl dosažen pátý den po sobě.

Limit se dále zvýší na 90 centů za bušl a to následující den poté, co byl dosažen limit 60 centů, což se mimochodem stalo okamžitě po uvedení tohoto opatření v život v pondělí 11. 2. 2008 - před několika hodinami.

Analytici oznámili, že vysoké ceny odrážejí obavy, že dodávky jarního obilí nebudou stačit poptávce.

Domácí zásoby jarního obilí, které se používá při výrobě chleba a těstovin, poklesnou podle ministerstva zemědělství USA k 31. květnu meziročně o 40%. Rezervy tak budou nejníže od roku 1948.

Ceny obilí se během minulého roku více než zdvojnásobily. „Je to zoufalství - situace, kdy se obchodníci nestarají o cenu, prostě nakupují,“ řekl Ben Barber, komoditní makléř u Bell Commodities Ltd. v Melbourne. „Tohle je nezmapované území a jak daleko to zajde můžeme jen hádat.“

Ceny v minulém týdnu vzrostly nejvíc za víc než 32 let. V Chicagu o rekordních 16%.

V Mineapolis, kde se také obchoduje s jarní pšenicí, stoupla cena kontraktu na březen na 15.53$ za bušl a čtvrteční prolomení bariéry 15$ bylo prvním překonáním této hranice v historii amerických kontraktů na obilí. Ceny poskočily o denní limit 30 centů během 11 z posledních 12 dnů obchodování.

Pšenice s dodávkou v březnu poskočila nahoru o denní limit na $11.4025 za bušl v Kansas City Board of Trade a také během obchodování po uzavření trhů (after hours) v Sydney.

Další a další rekordy pokořuje uhlí a blízko rekordním cenám je také platina, zlato a stříbro.

Zdroje: Chicago Tribune
Kansas City Star
Bloomberg

Sunday, February 03, 2008

Oilwatch Monthly – leden 2008

Produkce tekutých paliv (total liquids) výrazně vzrostla již druhý měsíc po sobě. Za ukončení plateau, která začala v roce 2005, to ovšem při nejlepší vůli zatím nelze považovat. Průměrná globální produkce podle IEA byla do prosince 2007 85.26 mbd, což je víc než průměrná produkce za rok 2006, která činila 85.00 mbd a průměrná produkce za rok 2005, která byla 84.10 mbd. Výsledek IEA za rok 2007, však ještě není kompletní a bude revidován.

Průměrná globální produkce podle EIA (do října 2007) byla 84.47 mbd, o něco málo méně, než je průměrná produkce z roku 2006 ve výši 84.60 mbd a průměr z roku 2005, který činil 84.63 mbd.

V prosinci stoupla podle IEA produkce tekutých paliv na své dosavadní maximum ve výši 87.00 mbd.

Graf 1 - Globální produkce tekutých paliv

Poslední dostupné číslo od EIA ukazuje, že produkce C&C (ropa a kondenzáty) vzrostla v období září – říjen 2007 o 714 000 bd. Celková produkce v říjnu se odhaduje na 74.12 mbd, což je o 174 000 bd méně, než dosud ustavený vrchol produkce v objemu 74.30 mbd z května 2005.

Graf 2 - Globální produkce C&C (ropa a kondenzáty)

Je nutné poznamenat, že většina zaznamenaných přírůstků pochází se vší pravděpodobností z biopaliv, zkapalněného zemního plynu a nárůstu u processing gains. Samotný růst těžby ropy byl nejspíše do 200 000 bd.

S prohlášeními o ukončení plateau a obnovení trendu růstu produkce bych tak byl velice opatrný. Je dost dobře možné, že situace je právě opačná a zaznamenáváme jedny z posledních pokusů o zvýšení produkce v tváří tvář realitě postupujících propadů těžby ze starých obrů. Během příštích měsíců budeme moudřejší. Vzhledem k tomu, že tyto údaje jsou stále částečně předběžné a vzhledem k začínající recesi v USA lze očekávat, že revize i budoucí produkční data zamíří spíše směrem dolů.

Dále velmi doporučuji nejnovější prezentaci Matta Simmonse. Zmiňuje v ní také nedávnou studii CERA (citovanou také ČT), která předpokládá pokles starých polí kolem 4.5% pa. Abychom ovšem uspokojili při těchto poklesech projektovanou poptávku v roce 2017, museli bychom do tohoto roku uvést do provozu dalších 59 mbd! To znamená, že by bylo třeba každý rok zhruba jednoho nového Íránu. Mnozí experti přitom hovoří o průměrných propadech kolem 8% za rok a CERA je známá svým techno – ekonomickým optimismem.

Simmons uvádí několik scénářů a svůj odhad pravděpodobnosti jejich realizace.

1. Zvýšení produkce o dalších 32 mbd, na předpokládanou poptávku 120 mbd v roce 2030. Tento scénář by vyžadoval při poklesech kolem 5% ročně novou kapacitu ve výši 60 mbd, jenom abychom zůstali stát na místě. Pro další zvýšení produkce by bylo třeba bez nadsázky explozivního růstu v počtu nalezišť i vrtů. Nové rezervoáry nejsou k dispozici, nedostává se vrtných souprav, ani personálu. Pravděpodobnost uskutečnění = 0,001%.

2. Setrvání na zvlněné plateau by vyžadovalo výrazný růst produkce řady zemí, které by vyrovnaly poklesy jinde. Bylo by třeba otevření několika nových Severních moří a růst produkce Blízkého východu. Pravděpodobnost uskutečnění = 40%.

3. Pokles produkce o 5% ročně by odpovídal stagnaci těžby v oblasti Blízkého východu, nárůstu produkce ve Střední Asii a rozvoji těžby nekonvenčních zdrojů ropy. Pravděpodobnost uskutečnění = 35%.

4. Katastrofický scénář – pokles produkce o 10% a víc ročně. Pravděpodobnost uskutečnění = 25%.

Záměrně ponechávám svůj názor do případných komentářů, abych neovlivňoval níže uvedenou anketu.



Zdroje: Oilwatch Monthly - January 2008
The Oil Drum
Simmons & Company International

Friday, February 01, 2008

Barton Biggs radí majetným: „Připravte se vyrazit „do lesů“.“

V souvislosti s debatou probíhající pod mým posledním příspěvkem, mi přijde zajímavé uvést několik odstavců z článku zveřejněného na Bloombergu.

Barton Biggs – bývalý hlavní globální stratég u Morgan Stanley přišel s velmi nekonvenční radou pro bohaté: „Pojistěte se proti válkám a katastrofám tím, že koupíte odlehlou farmu, kterou zásobíte semeny, hnojivy, konzervami, vínem, léky, šatstvem atd.“.

A tím „atd.“ rozhodně myslí zbraně.

„Pár salv nad hlavy blížících se lupičů, jim bude nejspíše dostatečně přesvědčivým argumentem, aby se vydali hledat nějaký snadnější cíl k vyrabování jinde,“ píše ve své nové knize, „Bohatství, válka a moudrost.“

Biggs není žádný paranoidní survivalista. Až do roku 2003 byl hlavním globálním stratégem u Morgan Stanley a po svém odchodu založil svěřenecký fond Traxis Partners. Na tato drsná prohlášení si však rezervoval až poslední stranu své knihy, která je elegantně břitkým pohledem na to, jak druhá světová válka ovlivnila ceny akcií, obrátila v prach jmění mnohých a dodnes tak zůstává varováním investorům. Jeho poselství lze shrnout takto: Naslouchejte trhům, poučte se z historie a připravte se na nejhorší.“

„Moudrost“ můžeme na trzích najít v tom, jak tyto dokázaly v minulosti nastínit budoucí vývoj. Biggs byl tímto fenoménem fascinován poté, co náhodou objevil, že klíčové burzy dokázaly „vycítit“ hlavní body obratu ve válce.

Britská burza dosáhla minima koncem června 1940 a začala stoupat v pochmurných dnech bitvy o Británii (červen – říjen), tedy v době, kdy na Londýn pršely bomby a Němci připravovali invazi na ostrovy.

Dow Jones Industrial Average narazil na dno na přelomu dubna a května 1942 a začal tak růst měsíc předtím, než USA porazily Japonce u Midway(e) a zvrátily tak průběh války v Pacifiku.

Německé akcie byly na vrcholu na konci roku 1941, když se předsunuté německé oddíly blížily k Moskvě.

„Toto byly tři významné události, které změnily průběh druhé světové války, ačkoliv je v té době jako takové, rozeznaly pouze trhy.“

Biggs tím nenaznačuje, že trhy jsou neomylné: „Mohou krátkodobě panikařit,“ říká, ale dlouhodobě ukazují to, co James Surowiecki nazývá „moudrost davů.“

„Lidstvo zaznamenává „epizodu zkázy velkých bohatství“ alespoň jednou za století,“ připomíná Biggs. Bohatí by se podle něj měli připravit na vypořádání se s krizí – ať už to bude tsunami, krach burz nebo islámský terorismus.

„Majetní se stali samolibými a předpokládají, že budou mít čas zajistit sebe a své majetky, až se objeví potíže,“ říká Biggs. „Bohatí se pletou, jak potvrzuje holocaust.“

„Události často probíhali rychleji, než kdokoliv očekával,“ říká „a barbaři vás chytnou pod krkem dřív než můžete utéct.“

Uvedené odstavce dokumentují myšlení současné „elity“. Vydělávejme dokud to jde a k tomu se pojistěme, kdyby náhodou ta naše „bohulibá činnost“ přinesla svoje neblahé plody. Až se bude blížit nepřítel, tak ho vaše soukromá ochranka palbou odradí a pošle vyrabovat sousedy. Opět individualismus a sobectví, místo spolupráce a vzájemné pomoci. Ano – lepší sousedé než my! Ovšem nebylo by přece jenom chytřejší se se sousedy spojit, poslat jim zprávu a zatímco lupiči budou útočit na vaši farmu, mohou jim spojenci vpadnout do zad a učinit loupení ráznou přítrž?

Uvedené rady tak představují svým způsobem testament současného způsobu uvažování. Myšlení, které ve svých důsledcích nevyhnutelně směřuje k těm hořkým koncům, před nimiž nyní začíná samo varovat.

Zdroje: Bloomberg