Trh marnosti

Den za dnem přináší další a další propady burz, které jsou indikátorem rozkladu globálního finančního systému. Centrální banky se snaží pumpovat do systému likviditu v řádech stovek miliard dolarů denně, FED sám začíná operovat na úrovni ještě vyšší.

Zásahy CB a vlád jsou bezzubé a v konečném důsledku spíš destruktivní. Nesmyslné záruky vkladatelům jsou urážkou myslících občanů po celé EU. Bez ohledu na tyto zoufalé pokusy o udržení neudržitelného, se finanční Titanik potopí.

Absurdní situaci dneška (jako obvykle) trefně vystihuje Ilargi na svém blogu.

O jen málo déle než před týdnem, přirovnal dnešní klátící se finanční svět k absurdnímu divadlu. Tohle přirovnání se ukazuje jako nedostatečné. Během několika dnů byla absurdita rovnou nahrazena šílenstvím. Od Čekání na Godota jsme se dostali k Přeletu nad kukaččím hnízdem. A to je nebezpečný vývoj.

Viděli jsme, jak jedno „krizové“ opatření následuje rychleji a rychleji druhé, přičemž pokaždé byly použity větší a větší objemy peněz, s menším a menším výsledným efektem na trhy. Žádný z těchto zásahů nebyl účinný. Důvod je nejen v tom, že použité nástroje jsou chybně voleny, ale i v tom, že čím větší každé gesto TPTB je, tím prázdnějším se ve skutečnosti stává. Čím víc se snaží ukazovat sílu, tím víc je vidět jejich strach.

FED včera přišel s novým opatřením, které umožní podnikům, aby si od něj přímo půjčovaly, přičemž FED si půjčí od státu a stát pochopitelně vybírá od daňového poplatníka. Co ale bude dál? Budou snad podniky solventnější, když se dále zadluží? Asi těžko. Možná to prodlouží „krachování“ o pár chvil, ale Američané, jejichž kupní síla je nutná k udržení funkční ekonomiky, budou dále chudnout. O odkupování nezajištěných dluhů FEDem ani nemluvím. To je evidentní známka psychopatologie.

Island je na pokraji finančního kolapsu. V zoufalství se obrátil k Rusku o půjčku poté, co byl (minimálně bezprostředně) ignorován západními zeměmi. Země koupila během týdne již druhou banku a svázala svou měnu s eurem, což není nic jiného, než cvokárna. Island bude nejspíš brzy nucen udělat to co udělala Argentina, dát sbohem své měně a zkonfiskovat vklady svých občanů. Na každý pád to nebude vůbec příjemné. Island pak bude k prodeji tomu, kdo dá nejvíc.

Kontinentální Evropu lze přirovnat k hořícímu domu, kde hasiči nemají k boji s plameny nic jiného, než balenou vodu. Ať říkají evropští potentáti cokoliv, nezdá se, že by dokázali řešit tyto problémy koordinovaným způsobem. Právní nástroje nejsou k dispozici a jak podmínky, tak zájmy jsou příliš rozdílné, než aby umožnily jednotný a účinný postup. Pro jednotlivé země tak bude snazší, když budou hasit každá na svém dvorku. Otázkou zůstává, kdo je na řadě po Islandu.

Dalším z kroků, který nebude fungovat, je snižování úrokových sazeb všude po světě. Nízké sazby jsou jednou z hlavních příčin této krize a rozhodně ji nemohou vyřešit.

Skutečně klíčová část problému však zůstává v pozadí. Jsou jí padající ceny většiny komodit. Důsledky mohou být nejdále ve střednědobém výhledu fatální. Rusko a Brazílie již byly krizí tvrdě zasaženy. Poptávka stagnuje, cena ropy kolem 90 dolarů za barel je již na samé hranici rentability řady investic. Mnohé plánované projekty nebude z čeho financovat. Investice do infrastruktury se dále omezí. Výsledek je zřejmý – pravděpodobnost kolapsu se zvyšuje. Ale to se již opakuji.

Finanční a čím dál víc i politické vedení současného světa demonstruje tváří v tvář této krizi svou impotenci. Ze šatníků vypadávají celé hromady kostlivců. Bylo by předčasné se děsit již dnes, protože ke skutečným hororům se teprve píše scénář.

Co dál říct? Realita mluví hlasitěji než všechna slova. Až budete unaveni sledováním moře rudé na burzách, doporučuji tuto 100 let starou povídku E. M. Forstera.

Vzhledem k zaplevelenosti, nadbytečnému objemu a nepřehlednosti diskuse, jsem se rozhodl zavést povinné přihlašování.

Pokud se ani toto opatření neosvědčí, budu nucen komentáře zakázat úplně s odkazem na diskusní fórum.