Střednědobý výhled IEA, červencový update Databáze ropných megaprojektů a pár poznámek k současné situaci

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) vydala v posledních týdnech jednu z dosud nejtemnějších analýz ropných trhů, která tvrdí, že ceny ropy jsou oprávěné a vycházejí ze skutečných realit těžby.

Padla následující vyjádření: „Jako alchymisté hledali jednoduchý způsob, jak přeměnit běžné objekty ve zlato, hledají se i dnes jednoduchá vysvětlení vysokých cen ropy.“ Dále pak bez servítků zaznělo: „Často je pro politiky jednodušší hledat obětní beránky, na něž by mohli svést vysoké ceny, než provést opravdovou analýzu situace a ocitnout se tváří v tvář obtížným rozhodnutím.“
Hodnověrný zdroj hovoří o tom, že IEA bylo zakázáno, aby upravila své absurdně optimistické odhady budoucí nabídky a poptávky dříve, než zveřejní svoji komplexní analýzu, která bude zahrnovat i shrnutí existujících ropných polí, jejich těžby a výhledů a od které se očekává, že ukáže, že těžba ropy s největší pravděpodobností nedosáhne v minulosti očekávaných objemů. Tato zpráva bude zveřejněna koncem roku a nebude již tak moci přímo ovlivnit volební debatu v USA. IEA je se současnou situaci hluboce nespokojena, a tak výsledky zprávy prosakují po částech na veřejnost již řadu týdnů.

Rostoucí znepokojení je tak zřetelné i ze Střednědobého výhledu na ropné trhy (Medium-Term Oil Market Report), který byl zveřejněn 1. 7. 2008 v Madridu.

„Slabá nabídka, které trvá od roku 2004 a to i přes silnou poptávku z rozvojových zemí, vyhnala prudce ceny suroviny. Rekordní ceny jsou hrozbou globální ekonomice a sociální stabilitě a někteří již situaci popisují jako 3. ropnou krizi.“

Dále IEA poznamenává, že i přes investice v řádech miliard dolarů, se obtíže spojené se zvyšováním těžby ze stárnoucích polí ukazují natolik velké, že země mimo OPEC se budou muset v příštích 5 letech spoléhat při navyšování produkce tekutých paliv z poloviny na program biopaliv. Rychlý pokles polí – zejména v oblasti Severního moře a Mexika, kde těžba klesá o víc než 20% ročně znamená, že 14.8 mb z 16 mb nové produkce mimo OPEC bude v příštích 5 letech pouze kompenzovat tyto poklesy.

A nepříjemnou pravdou je, že ve většině světa jsou poklesy těžby větší než růst nových kapacit. Zejména to platí o dvou výše zmíněných „přátelských“ oblastech a dokonce již i o Rusku, kde propady dosahují omračujících hodnot a začínají významně ovlivňovat globální produkční data. Se zpožděními řady projektů však zápasí i OPEC, který tak má s nárůstem svých kapacit také nemalé obtíže. IEA tak nezanedbatelně snížila svou předpověď kapacit OPECU v období 2008 – 2013, když předchozí projekce posunula o 1.2 mbd níže. IEA také prohlásila, že se domnívá, že Saudská Arábie má větší problémy, než království věřejně připouští. Tímto krokem se IEA nezanedbatelně přiblížila hranici kacířství, když si dovolila poznamenat, že vyjádření Saudů o jejich schopnosti udržet a zvýšit těžbu, by měla být brána s rostoucím skepticismem.

Nic z výše uvedeného není pro čtenáře Oil Drumu nebo tohoto blogu novinkou, ale jak všichni víme, my nejsme ti praví, kteří by se měli k těmto věcem vyjadřovat, ovšem IEA, to je instituce z nejváženějších mezi váženými a z nejpovolanějších mezi povolanými, proto je to důležitá zpráva. A již bez nadsázky dodávám, že údaji IEA se řídí nesčetné podniky i vlády při plánování svých budoucích strategií.

Z dalších důležitých bodů zprávy vybírám následující:

- vzhledem k nižšímu ekonomickému růstu v období 2008 – 2010 a zahájení řady nových projektů existuje potenciál na navýšení rezervní produkční kapacity na úroveň nad 4 mbd. Nicméně, vzhledem k nedostatku nových projektů po roce 2010, bude rezervní kapacita kolem roku 2013 minimální.

- globální míra poklesu těžby byla navýšena ze 4% v minulém roce, na současných 5.2%. Přes 3.5 mbd nové produkce tak bude každý rok třeba k tomu, abychom zůstali stát na místě.

- produkce biopaliv by měla vzrůst v období 2008 – 2013 ze 1.35 mbd na 1.95 mbd. Tento nárůst však nelze považovat za jistý vzhledem k nejistým výsledkům zemědělské produkce a rostoucí kritice této politiky.

- globální poptávka má do roku 2013 růst průměrně o 1.6% ročně (z 86.9 mbd v roce 2008 na 94.1 mbd v roce 2013). Poptávka bude slabší v prvních dvou letech a poté poroste rychleji. Z 90% bude přicházet z rychle rostoucích ekonomik rozvojových zemí.

- rafinérské kapacity by měly do roku 2013 vzrůst o 8.8 mbd, což by mělo pomoci snížit současné napětí v této oblasti.

Když se pro srovnání blížeji podíváme na práci na Databázi megaprojektů ve Wikipedii, zjistíme, že má již 425 položek a další postupně přibývají. Přes tento růst se však očekávaný vliv přidání těchto nových kapacit jeví jako stále více pesimistický. Očekávaná nová čistá kapacita (po odečtení poklesů) je do roku 2010 kolem 1 mbd, s prudkým růstem 2 mbd v roce 2008 (při zpožděních v roce 2009), když dále již pravděpodobně budou dominovat poklesy.

Graf 1 – Možný budoucí scénář nových kapacit ropy a NGL, který je založen na Databázi ropných megaprojektů ve Wikipedii (modře - nové kapacity, zeleně - deplece - 4.5% ročně, hnědá - čistá nová kapacita) .

Graf 2 – Vývoj nových těžebních kapacit od zahájení projektu databáze (klikněte).

Graf 3 – Možný scénář dodávek při míře poklesu těžby o 4.5% ročně.

Z uvedených čísel tak vyplývá stagnace v období 2010 – 2012, aby pak nastoupily čisté poklesy o přibližně 2.3 mbd v letech 2013 a 2014. To vše při poklesech těžby o 4.5% ročně, přičemž i IEA už uvádí číslo vyšší a to zmíněných 5.2%, což by byl rozdíl asi 500 000 bd. V realitě je ale z mého pohledu nutno počítat s hlubšími propady v řádu 6% - 8% ročně. Tyto propady budou způsobeny mj. využitím pokročilých metod těžby jako jsou horizontální vrty, které podle Simmonse urychlují exploataci rezervoáru, ale nezvyšují URR, zastaralostí infrastruktury, nedostatkem personálu a investic atd. 6% - 8% se pak stává minimální hranicí propadu těžby, kterou ale může dále intenzifikovat řada faktorů. Pokud se naplno zapojí geopolitické zpětné vazby, jak o nich mluví Jeff Vail, lze jako možnou variantu očekávat poklesy produkce i o víc než 8% ročně. Při poklesu těžby o 8% ročně musíte každý rok nahradit 5.84 mbd ztrát (C&C), respektive 6.8 mbd (all liquids), abyste zůstali stát na místě. K tomu musíte dále přičíst růst poptávky o 1.6% ročně do roku 2013, který uvádí IEA. Pokud růst poptávky snížíme na 1.1% ročně, stále to činí 800 000 bd u C&C, respektive zhruba 1 mbd (all liquids). Od tohoto součtu pak odečteme přínos nových projektů. Ten je po 2012 zatím projektován jako minimální (kolem 1 mbd za rok), ale tato situace se bude pravděpodobně zlepšovat. I v případě, že velkoryse uvedeme novou produkci (all liquids) na úroveň 4 mbd za rok, zůstáváme s čistým poklesem těžby kolem 4 mbd za rok (při poklesu těžby o 8% ročně). Při minimálních poklesech těžby na úrovni 5.2% ročně uváděných již dnes IEA, jsme stále dole o 1.4 mbd s každým dalším rokem. To je ovšem „ideální varianta“. Pokud bude pokles těžby 10% ročně a nové projekty nahradí jen 1.5 mbd, klesne těžba ročně o drtivých 8 mbd. Toto je přitom z mého pohledu během deseti let reálná možnost. Co by uskutečnění takovéhoto scénáře udělalo v kombinaci s ELM s energetickou situací zemí dovážejících ropu, si lze snadno domyslet.

Graf 4 – Zvonová křivka (černě) a sestup akcelerovaný zpětnými vazbami (červeně).

K situaci na finančních trzích se je skoro zbytečné vyjadřovat. Poklesy pokračují, přerušovány jen občasnými a nevýraznými oživeními (sucker rally). Nikkei se minulý týden propadl dvanáctý den v řadě a pohybuje se kolem 13000, což je meziroční pokles o 5000 bodů. Dow Jones je nyní na 11229, což je asi o 2500 bodů níže než před rokem. Každá pětistá americká domácnost je v exekuci nebo jí již byla exekuce oznámena. Ty meziročně vzrostly o 53%, jsou nejvýše od Velké deprese a to přesto, že dno je ještě daleko. Do roku 2012 bude vyvlastněno podle oficiálních odhadů 2.7 milionu dlužníků. Hodnota nemovitostí v USA klesla ze svého maxima na jaře 2006 zatím o 3.5 bilionu dolarů. Banky odepisují další a další miliardy a přestože Mezinárodní měnový fond pořád trvá na ztrátách ve výší maximálně 400 miliard dolarů a Strauss - Kahn fantazíruje, že to nejhorší už je za námi (škoda, že mu to nikdo nevěří), už i vrabci na střechách si štěbetají o čtyřnásobných odpisech. Ani 1.6 bilionu dolarů však asi nebude konečné číslo. Ještě před rokem se 2 – 3 biliony dolarů na odpisech zdály nedosažitelné a jen zmínit takové číslo si dovolilo maximálně pár bloggerů. V budoucnu může být tato výše ztrát drsnou realitou.

Fannie Mae a Freddie Mac – společnosti, které vlastní nebo ručí za polovinu z celkového objemu 12 bilionů dolarů amerických hypoték jsou insolventní. Vláda slíbila, že je padnout nenechá. To však investory příliš neuklidnilo a akcie zmíněných společností se ve čtvrtek prudce propadly. Fannie ztratila 14% (od počátku ztratila již 67%), Freddie 22% (od konce prosince již 77%). Jaký je nejhorší scénář spojený se záchranou těchto dvou korporací? Katastrofický scénář předpokládá pro americké daňové poplatníky náklady převyšující 1 bilion dolarů, uvádí S&P report. Dokonce zachází tak daleko, že oznámil, že by v konečném důsledku mohlo dojít ke snížení kreditového ratingu celých USA, které by se tak oficiálně staly „poněkud méně spolehlivým dlužníkem“.

Gazprom posiluje svoji kontrolu dodávek energetických zdrojů do EU, když před měsícem otevřel svou kancelář v Alžírsku. Libyi navrhl nákup veškerých exportních přebytků ropy a plynu a sonduje situaci v Nigérii. ČR a celá EU tak do budoucna budou vysoce závislé na Rusku (Gazpromu), když se již v období 2015 - 2020 a tím spíš dál do budoucnosti situace jeví jako velmi problematická. Spoléhat tak na budoucí dodávky plynu do ČR byť i jen v současných objemech se může ukázat jako neopodstatněný optimismus. V konkurenci s Británií, Francií, Německem, Itálií a dalšímu státy staré EU, bych nevylučoval, že tyto budou Ruskem upřednostňovanými zákazníky, což umožní v současnosti konstruované plynovody, zatímco východní část EU bude (příležitostně) mrznout. Cena plynu sice rychle roste, ale současných $12 za milion kubických stop je v přepočtu na barel ropného ekvivalentu pouhých 67$, když by se časem měl barel ropného ekvivalentu (BOE) plynu dostat cenově na paritu s ropou nebo ji dokonce předstihnout.

Graf 5 - OECD Evropa – zdroje dodávek plynu 2006

Graf 6 – OECD Evropa – zdroje dodávek plynu 2020

Pokud by současná zahraniční politika ČR měla pokračovat, jsme ze strany Ruska v EU (a to oprávněně) první na řadě. Neschopnost vládnoucí ODS rozpoznat strategické priority a měnící se světovou rovnováhu sil je neomluvitelná. Současná politika USA, která je založená na masivním zbrojení a snaze zajistit si zdroje surovin silou, je nejen vysoce destruktivní, ale podobně jako obdobná politika Německa v 1. polovině 20. století odsouzena k neúspěchu. Klíčová je do budoucnosti v této oblasti naopak spolupráce a strategické partnerství. To pro existenci ČR zahrnuje mj. kvalitní vztahy právě s Ruskem. 8. 7. 2008 však ministr zahraničí Schwarzenberg učinil krok zcela opačným směrem.

Izrael, USA a Írán znovu rachotí šavlemi a vzájemně se předhánějí v provokativních demonstracích síly. Nic dobrého z toho pochopitelně vzejít nemůže. Z četných existujících scénářů možného průběhu konfliktu odkazuji na tento.

Situace nadále degraduje. Ropa je v době kdy píši tyto řádky prodávána za $145 za barel, topný olej téměř $4.11 za galon, zlato míří k $950 a stříbro k $18.50 za unci. Po Evropě probíhají protesty autodopravců, z nichž většina je již nyní (aniž si jsou toho zatím vědomi) nevyhnutelně odsouzena ke krachu. Stejný osud čeká i většinu aerolinií a posléze i automobilek. General Motors se přibližuje k bankrotu a za pár let to vysoce pravděpodobně čeká i tuzemské automobilky. S benzínem na příděl a chronickými výpadky zásobování palivy se růstová ekonomika a automobilový sektor zvlášť rozvíjí jen těžko.

Blábolení řady analytiků o cyklickém poklesu, o spekulantech, kteří vyhánějí ceny na nová a nová maxima přesto pokračuje. Jejich čas ovšem míjí. Pár měsíců, maximálně rok nebo dva a lhaní o nekonečném růstu bez limitů a lepších zítřcích bude po patřičné kolizi s realitou nevyhnutelně k smíchu (respektive spíš k pláči). Útes se blíží a civilizační vlak se k němu řítí plnou parou. Takzvaní vůdci se tento týden rozhodli zorganizovat další kolo bezpředmětného tlachání o problémech světa v Japonsku. Věřím, že nad večeří o osmi chodech v luxusním a plně klimatizovaném sále se dobře diskutuje o milionech hladovějících a globálních klimatických změnách. Výsledky a výstupy konference tomu plně odpovídají. Dohodli jsme se, že se dohodneme a snížíme emise na polovinu současného stavu do roku 2050, kdy už všichni zúčastnění budou dávno mrtví. Co budeme dělat bezprostředně, tedy do roku 2020, to ovšem ještě musíme podrobně probrat…

Vylhat se z problému, v tom je homo sapiens sapiens nepřekonatelný. Potíž je, že nevyřešené problémy mají ošklivý zvyk růst a růst, ale růst je přece mantrou naší civilizace, takže proč ne! Z chování globálního vedení je stále zřejmější, že nám problémy dávno přerostly přes hlavu. Katastrofa do níž vše ústí se mi tak zdá prakticky nevyhnutelná. Události se vymykají čím dál víc kontrole a pohybují se samospádem. Neadekvátní reakce plynoucí ze snahy udržet neudržitelné a z nepochopení fundamentálů současné situace se množí. Recept na kolaps už byl napsán, sbor kuchařů je na místě, ingredience padají do kotle a začíná se pod ním přitápět. Škoda jen, že šéfkuchař je na odchodu, ale ještě pár chvil má a na pořádný ohňostroj na odchodnou ještě není pozdě…

Zdroje:
Oil Megaproject Update (July 2008)
Despite Slowing Oil Demand, IEA Sees Continued Market Tightness Over the Medium Term
Asking One Of The Less Comfortable Questions About Our Energy Future...