Peak Coal – zlom uhlí kolem roku 2025?

Problematika vrcholu těžby uhlí je podrobně zpracována v článcích, na něž odkazuji. Tento příspěvek pouze shrnuje hlavní závěry.

Úvodem je třeba říci, že je pravděpodobné, že k případnému využití nám zbývá mnohem méně uhlí, než se většina lidí domnívá.

Dostupná data o rezervách vykazují nízkou úroveň spolehlivosti a to jak na globální, tak i na státní úrovni. Lze se oprávněně domnívat, že v globálním měřítku jsou rezervy uhlí nadhodnocené – nasvědčuje tomu fakt, že během posledních dvou desetiletí byly tyto opakovaně přehodnocovány směrem dolů, v některých případech drasticky. Globální odhady rezerv byly během posledních 25 let sníženy o 55% (z 10 bilionů tun v roce 1980, na 4.5 bilionů tun v roce 2005). Některé země (včetně Velké Británie a Německa) revidovaly objem svých zásob směrem dolů v tomto období o 90%. Dokonce i Polsko, které je největším producentem uhlí v EU, snížilo své rezervy za posledních 10 let o 50%.

V nezanedbatelném počtu zemí (např. ve Vietnamu) nebyly prokázané rezervy aktualizovány ani jednou za posledních 40 let. Čínské údaje byly naposledy aktualizovány v roce 1992. Na základě minulých zkušeností je velmi pravděpodobné, že data jsou statisticky jednostranně nadhodnocena a proto projekce na nich založené poskytnou horní limit pásma možného budoucího vývoje.

Světové produkci uhlí dominuje šest zemí, v nichž se nachází 85% zásob suroviny. V sestupném pořadí podle rezerv jsou to: USA, Rusko, Indie, Čína, Austrálie, JAR. Samotné Spojené státy mají 30% veškerých zásob a jsou druhým největším producentem. Zdaleka největším producentem je Čína, která má ovšem pouze polovinu zásob USA.

Největšími producenty v sestupném pořadí jsou: Čína, USA (polovina čínské produkce), Austrálie (méně než polovina těžby USA), Indie, JAR a Rusko. Tyto země produkují přes 80% těžby. Uhlí je většinou spotřebováváno v zemi původu. Jen 15% produkce je vyváženo.

Nejrychleji těží své rezervy Čína – 1.9% ročně. USA dosáhly vrcholu těžby vysoce kvalitního uhlí z Apalačských hor a Ilinojské pánve v roce 1990. Těžba nekvalitního černého uhlí (subbituminous coal – uhlí kvalitou mezi černým a hnědým uhlím – obsažená energie 8.3 – 25 MJ/kg) ve Wyomingu více než vyrovnala tyto poklesy, alespoň co do objemu a podle uváděných rezerv by toho měla být schopna i v následujících 10 - 15 letech. Nicméně, vzhledem k nižšímu objemu energie získané z tohoto typu uhlí, vyvrcholila z energetického hlediska produkce uhlí v USA před pěti lety a je nejasné, zda lze tento trend v budoucnu ještě zvrátit...

Na základě vyhodnocení dostupných dat došla EWG k závěru, že globální těžba uhlí může růst ještě 10 – 15 let a to zejména díky růstu těžby v Austrálii, Číně a v zemích bývalého SSSR. Nárůst těžby v JAR je vzhledem k poslednímu vývoji diskutabilní. Vrchol těžby (z energetického hlediska) má být dosažen kolem roku 2025 (antracit – obsažná energie 30MJ/kg a černé uhlí – obsažená energie 18.8 – 29.3 MJ/kg - dosáhnou zlomu na asi o 30% vyšší úrovni než dnes kolem roku 2020). Těžba hnědého uhlí by měla dosáhnout maxima v období 2050 – 2060. Vrchol vývozu uhlí pak lze očekávat v období před rokem 2025, osobně bych odhadoval období 2015 – 2025, protože méně kvalitní typy uhlí se nevyplatí transportovat na delší vzdálenosti. Zmiňovaný scénář je přitom považován za optimistický (the best case - maximum možného). Možná omezení těžby spojená s politikou ochrany klimatu nebyla vzata v potaz.

Graf 1 – Předpokládaná globální produkce uhlí

Z uvedených údajů vyplývá, že spoléhat se na uhlí jako na záložní zdroj energie pro období krize, může být velice ošidné. Situace je zde obdobná jako u ostatních neobnovitelných zdrojů. Dostupná data nasvědčují, že zlom a následný pokles produkce, je otázkou přítomnosti (ropa), příštích let (zemní plyn) nebo jedné až dvou dekád (uhlí). Hromadící se problémy s těžbou uranu, jsou známé a mluvit o jaderných elektrárnách, jako o samozřejmém budoucím primárním zdroji energie je ukázkou neinformovanosti o dění v tomto sektoru.

Pokračující růst cen prakticky všech komodit a nestabilita finančních trhů naznačují, na jak tenkém ledě se současná civilizace ve skutečnosti pohybuje. Prakticky všechna odvětví vykazují známky významných stresů. Jen jen otázkou, který nosník povolí naplno jako první a spustí řetězovou reakci. Cena ropy tento týden znovu překonala rekord, který má nyní hodnotu 101.32 $ za barel, stejně tak zlato, platina… . OPEC nechce o dalším zvýšení těžby ani slyšet - naopak se uvažuje o snížení produkce. Na definitivní verdikt si budeme muset počkat do 5. března. Už to, že tváří v tvář rekordním cenám zazní prohlášení o snížení produkce a dostatečně zásobeném trhu, hovoří poměrně jasnou řečí. Chápu, že někdy se musí údržba infrastruktury provést, ale když to vede k možnému snížení celkové produkce, tak to o úrovni rezervní kapacity vypovídá vše. Kde je těch slibovaných saudskoarabských 12 mbd, se radši ani neptám. S nadcházejícím koncem zimy by měly ceny ustavit svoje nová minima – zatím to vypadá na hodnoty kolem 80 – 90 $ za barel.

Zdroje: Energy Watch Group
Peak Coal - Coming Soon?
Coal - The Roundup
Burning The Furniture
New Nuclear Reactors For The UK: Is This Really A Good Idea?