Destrukce poptávky: Mýty a realita

Graf 1
Země vykazující větší než 1% pokles spotřeby ropy v období 2005 – 2006.

Od května 2005 byla globální produkce C&C + NGL na zvlněné plateau pohybující se kolem 81 mbd. V tomto období stoupala globální poptávka po ropě a napětí mezi nabídkou a poptávkou se projevilo ostrým růstem cen. Lidová (nebo spíše ekonomova) moudrost říká, že s růstem cen klesá poptávka a rostou investice do průzkumu a těžby. Nejchudší země a jejich obyvatelstvo tak mají být z trhu vytlačeny jako první.

Z prvního grafu je zřejmé, že země s největším poklesem spotřeby ve sledovaném období, jsou majoritně země rozvinuté, nikoliv rozvojové. Nachází se tu 5 ze sedmi členů G7 (Velká Británie, Itálie, USA, Kanada a Japonsko (-3.7%)). Další, jako například Česká republika (-1.1%), Nizozemí, Finsko, Turecko a Island jsou členy OECD. Dobrou zprávou pro importéry je přítomnost Kuvajtu v grafu a zejména jeho meziroční pokles spotřeby o 10.4%! Z rozvojových zemí jsou zastoupeny například Filipíny, Indonésie (-11.9%) a Peru. To však nemůže sloužit jako dostatečný argument pro to, že rozvojové země jsou v dodávkách a spotřebě ropy omezovány.

Graf 2
Země vykazující větší než 1% nárůst spotřeby ropy v období 2005 – 2006.

Zde je situace méně překvapující a graf tak zahrnuje největší producenty z Perského zálivu - KSA (+6.2%), Katar (+15%) nebo Írán (+3.7%), rozvojové země na špici s Čínou (+6.7%), dále Rusko (+4.2%), Ukrajinu (+8.1%) a Bělorusko (+19%) i země OECD .

Z uvedených dat plyne, že prostor a pobídky k úsporám jsou (logicky) větší v zemích OECD než jinde. V řadě rozvojových zemí jsou ceny paliv dotovány a tržní principy zde neplatí. Přinejmenším některé země OECD dokázaly (velmi mírně - v rozmezí 1 - 1.5%) snížit poptávku bez větších dopadů na životní úroveň – i když mírné problémy se začínají projevovat. Zbývá zodpovědět, jak daleko lze ještě jít, než to pacient začne významněji pociťovat – myslím, že během 2 – 3 let v tomto budeme mít jasno a že ta hranice není příliš daleko (do 5%).

Pokud by měl platit fakt, že výdaje na energie tvoří v současnosti menší část nákladů na růst HDP než v minulosti, tak také platí, že menší množství ropy dnes generuje větší objem HDP. Na druhé straně to také znamená, že i menší výpadek v dostupnosti ropy vyvolá větší pokles HDP. Adaptabilita řady evropských zemí bude díky vyšším daním z tekutých paliv a funkčnímu systému veřejné dopravy o něco vyšší než jinde. To ovšem rozhodně neznamená, že je neomezená. Krize je v chodu a systém se adaptuje - ale zdaleka ne dostatečně. Jak se budou problémy postupně prohlubovat na straně jedné a účinná řešení budou dále odsouvána až do bodu, kdy již nebudou dostupná nebo efektivní, bude se okno umožňující skutečnou adaptaci systému na nový stav postupně uzavírat a nakonec bude překročena hranice, za níž bude kolaps nevyhnutelný. Otázkou je jen, jak je tento bod daleko.

Zdroje: The Oil Drum
BP Statistical Review of World Energy 2007