Saudové čelí rostoucím problémům při rozvoji nových projektů, ruská produkce stagnuje

Pokud půjde vše podle plánů, tak Saudská Arábie otočí příští rok kohouty a uvede do provozu největší ropné pole za posledních víc než 30. let.

Komplex Khurais se rozkládá pod rudými dunami a kamenitými planinami o velikosti nejméně 1/6 rozlohy ČR a očekává se od něj, že na globální ropné trhy sužované rostoucí nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou dodá 1.2 mbd.

Vedle tohoto optimistického údaje, je ale třeba zmínit i temnější stranu tohoto projektu: Dokonce i v Saudské Arábii – jakožto domova více než ¼ známých ropných rezerv, jsou dny levné a snadno dosažitelné ropy sečteny.

Rozběhnout Khurais, znamená pro ARAMCO vynaložení 15 miliard dolarů na „jeden z největších současných průmyslových projektů.“ Vybudovat je třeba obrovskou síť trubek, hlubinné horizontální vrty, složitý systém vodního injektování a velkou řadu přidružených zařízení.

A co víc, tímto projektem se ARAMCO noří do jedné ze svých posledních velkých ropných pánví. Po Khurais už Saudské Arábii zůstane jen jediné netěžené obří pole, kterým je ještě problematičtější Manifa pod vodami Perského zálivu.

Pro rostoucí řady skeptiků se rozvoj Khurais stává rozhodující zkouškou, která definitivně zodpoví otázku o zdraví nebo nemoci světového ropného sektoru. A skeptické postoje jen prohlubuje fakt, že pro úspěšné zahájení a průběh těžby musí Saudská Arábie překonat celou řadu překážek jak ekonomické, tak geologické povahy.

Geologové ARAMCA objevili toto pole, situované kolem 100 kilometrů západně od Ghawaru, v roce 1957. Khurais bylo uvedeno do omezené produkce během roku 1959 a záhy zakonzervováno, aby bylo znovu zprovozněno poté, co ceny ropy prudce vzrostly během 70. let. V roce 1981 byl dosažen vrchol produkce na 150 000 bd a poté bylo pole znovu odstaveno.

Saudové zpočátku doufali, že Khurais bude druhým Ghawarem. Roky vyhodnocování však naznačily něco jiného. Rezervoár má, jak zjistili geologové, jen velmi nízký přirozený tlak, klíč k získání ropy ze země.

„Ukázalo se,“ oznámilo ARAMCO v nedávném prohlášení, „že Khurais je mnohem menší a ropa má nižší kvalitu než v Ghawaru.“

Saudové se roky přeli, zda mají podstoupit rozsáhlé výzvy a náklady spojené s plným rozvojem Khurais. V roce 2001 byla zahájena detailní studie rezervoáru. Její závěr: Jediným způsobem jak revitalizovat Khurais a dostat ropu na povrch je injektace masivních objemů mořské vody. Injekce zemního plynu byla zavrhnuta, protože v království stoupá poptávka po plynu, z něhož se vyrábí elektřina.

Nutnost využití vodní injekce vyvolala celou škálu komplikací. Komplex Khurais, který zahrnuje menší satelitní pole Abu Jifan a Mazalij, leží daleko od většiny ropné infrastruktury království. Stovky kilometrů potrubí musely být položeny, aby přivedly vysoce filtrovanou mořskou vodu z Perského zálivu vzdáleného přes 200 kilometrů na východ.

Rozsáhlý program vodní injektáže si od ARAMCA vyžádá obkroužení komplexu více než stovkou injekčních vrtů. ARAMCO také muselo dokonale zvládnout složitou geologii pole – celých 2700 čtverečních mil, aby nejen vědělo kde vrtat, ale také aby se ujistilo, že vodní injekce nezaplaví ropné vrty.

Ke zmapování rezervoáru bylo seizmology pořízeno 2.8 milionu 3D snímků pole. Ty byly následně použity k vytvoření modelu a s ním spojených simulací chování rezervoáru při vodní injektáži. Halliburton Co. byl pověřen provedením více než 300 těžebních vrtů (většina jich po první míli nabývá horizontální charakter) a dalších 125 vrtů pro vodní injekci. Dále byly instalovány tucty ponořitelných elektrických pump. Vyvrtány byly také desítky monitorovacích vrtů.

Všechna tato „kouzla“ moderního ropného průmyslu však jen podtrhují problematičnost rezervoáru a současné těžby ropy vůbec. ARAMCO plánuje vhánět do podzemních struktur pole 2.4 mb (381 600 000 litrů) mořské vody denně – kolem dvou barelů vody na každý plánovaný barel těžené ropy.

„Zvládnout tak rozsáhlé objemy vodní injekce je nesnadné,“ říká Bruno Steiner, bývalý specialista ARAMCA na problematiku ložisek. „Voda musí být profiltrována na velice jemné částečky, abychom se vyhnuli ucpání pórů v hornině. Největší výzvou bude udržení dostatečného tlaku vody, aby se ropa dostala skrze více než 3 kilometry horniny k těžebním vrtům. Vrstvy horniny jsou u Khurais mnohem méně propustné než v případě Ghawaru.“

Mnoho expertů je překvapeno použitím ponořitelných pump u pole, které je stále mladé (alespoň co do roků produkce). Například u pole Safaniyah, které je situované v Perském zálivu, začalo ARAMCO používat pumpy až po dekádách těžby v roce 2005.

„Obří pole Blízkého východu obvykle bez mrknutí oka produkovala 30 až 40 let,“ říká Chris Skrebowski, který nyní pracuje pro londýnský Energy Institute. „Geologie Khurais je jiná. Jestli je Ghawar jako velká nasáklá houba, pak Khurais je jednou z těch ztvrdlých hub, které je velice těžké ždímat,“ dodává.

Nebezpečím je také nezvládnutí vodní injekce a následné zaplavení a ztráta vrtu.

ARAMCO také trpí rostoucími cenami a stále větším počtem odkladů zahájení těžby. Během 90. let stál jeden barel nové denní produkční kapacity $4000, dnes se tato cena odhaduje na čtyřnásobek. Problémem je také nedostatek oceli a personálu.

Někteří tak pochybují, že Khurais dosáhne slibované kapacity 1.2 mbd nebo že dokáže tuto úroveň delší dobu udržet. Sadad Al – Husseini, jako bývalý šéf ropného průzkumu ARAMCA, tak prohlašuje, že nepochybuje o tom, že jeho bývalý zaměstnavatel dokáže přinejmenším krátkodobě produkovat slibované objemy. „Otázkou zůstává, jak dlouho budou moci tuto produkci udržet a za jakou cenu.“


Jak napovídala již data z konce minulého roku, růst ruské produkce se podle předpokladů zastavil.

Graf 1. - Ruská produkce C&C

Nevelká skupina nových projektů, které mají být spuštěny v příštích letech je dobře známá. V kombinaci s poklesy starých polí, je obnovení růstového trendu nepravděpodobné. A i kdyby bylo nějak dosaženo střednědobého růstu ruské produkce v řádu 2 – 3% nad současnou úroveň, bude období po roce 2012 znamenat definitivní konec růstu těžby v Rusku.

Graf 2. - Ruské megaprojekty

Data ruského ministerstva energetiky uvádějí, že v březnu klesla produkce C&C na 9.76 mbd, když v únoru byla 9.79 mbd, což je 170 000 bd pod post sovětským maximem z října 2007.

Viceprezident Lukoilu Leonid Fedun prohlásil, že ruská produkce je za zlomem a tající sibiřský permafrost ztežuje pohyb vrtných souprav. Mezitím se objevují hlášení, podle nichž se v důsledku tání začíná čím dál víc uvolňovat metan a to jak na pevnině, tak v oblasti šelfových moří Sibiře. Koncentrace skleníkových plynů zde byly na některých místech naměřeny až pětinásobně vyšší oproti normálu. Pokud by došlo k plnému uvolnění plynů zadržovaných v permafrostu, zvýšil by se objem metanu v atmosféře planety dvanáctinásobně. Výsledkem by bylo katastrofální ohřátí klimatu. Kdy tento proces nastane není zřejmé - může to být zítra, za rok, za deset let nebo za stovky let. Co ale zřejmé je, že změny dále postupují a to „nesprávným“ směrem. To, že tyto faktory nejsou zahrnuty do současných (konzervativních a politicky poplatných) klimatických modelů, snad není třeba zdůrazňovat.

Jak přesně se realizuje vývoj těžby v Rusku nám pochopitelně odpoví až budoucnost.

Graf 3. - Scénáře produkce C&C v Rusku

Osobně se kloním mírně pod nízkou variantu scénáře (Low Case Scenario). Vzhledem k dobře zmapovanému potenciálu směrem nahoru, který se jeví jako minimální, lze očekávat překvapení pouze z druhého směru. Ruskému ropnému sektoru se nedostává investic a trpí vysokými daněmi, s čímž je spojen nedostatek nových projektů. K tomu se přidávají reality geologické a klimatické.

Rusko nemá stejně jakou Saudové zájem o urychlené vytěžení zbylých rezerv za stávající ceny. Rusové si dobře uvědomují, že současná cena uralské ropy kolem $110 za barel není ničím v porovnání s cenou za pět, deset nebo dvacet let a Putin se svou pravou rukou Medveděvem nejsou žádní hlupáci, kteří by si neuvědomovali, že ropný zlom je realitou a Rusko největším producentem C&C na světě.

Podíváte – li se na graf produkce Číny, je i tady zřejmé, jak se růstový trend v posledních dvou letech prakticky zastavil a produkce stagnuje. Meziroční porovnání čínského dovozu ropy za 1. kvartál ukazuje 14% nárůst a toto číslo s blížící se olympiádou a s rostoucím počtem automobilů a kilometrů čínských dálnic dále poroste.

Graf 4. - Čínská produkce C&C

Když jsem před dvěma roky zmiňoval potenciální problémy sektoru potravin, nečekal jsem, že první větší nepokoje, první pády vlád, hromadění zásob a zákazy vývozu přijdou tak rychle. Dnes je to realita. Cena rýže dosahuje nových maxim, cena obilí klesla v posledních týdnech o 40%, ale stejně je dvojnásobná oproti minulému roku a další vývoj cen je zcela závislý na výsledcích budoucí sklizně. Znovu jsou zasety plodiny, které mají být použity jako biopaliva, ať už je to kukuřice v USA nebo řepka u nás. Fantaskní prohlášení byrokratů EU o 20% podílu obnovitelných zdrojů na produkci energie do roku 2020 se ukazují jen jako zbožná přání. Vlajková loď této politiky, kterou měla být biopaliva, jde ke dnu. Nic jiného nemohl nikdo informovaný očekávat. Biopaliva druhé generace jsou zatím v experimentálním stádiu a zázraky od nich opět čekat nelze. Pokud by někdy po roce 2020 nahradily 10% současné globální spotřeby tekutých paliv, byl by to velký úspěch. Biopaliva první generace jsou tak jen jedním z mnoha současných i budoucích selhání politiky a ekonomiky, která se místo na realitách dnešního světa zakládá na ideologii růstu růstu. Dokud bude tuto ideologii vzývající generace politiků a ekonomů u kormidla, budou výsledky odpovídat nereálným předpokladům, z nichž vycházejí. Je zřejmé, že nynější ekonomický systém není za podmínek ztenčující se energetické základny udržitelný a velmi pochybuji, že je reformovatelný. Vědomá adaptace vyžaduje schopnost skutečné sebereflexe, kterou prakticky nikde nevidím a co víc, hlavně schopnost zříci se požitků a výhod, které ze současného stavu (především „elitě“) plynou. Místo toho i nadále pochopitelně pokračuje nekonečný seriál pseudodebat na téma: Jak udržet v chodu naši automobilisticko - konzumní „utopii“. Jednou má pomoci elektrické auto, podruhé auto na vzduch, potřetí na vodík, počtvrté na bioplyn, jindy tisíce nových jaderných elektráren a k tomu stále objemnější infúze likvidity, které jsou každodenní samozřejmostí... . S tím jak budou jedno po druhém selhávat (mal)adaptační opatření, jak se rezervy postupně vyčerpají, stane se globální kapitalismus, ale nejspíše i současná úroveň světové populace a zcela jistě i naše dnešní „životní úroveň“ minulostí. Pak bude arogance a nabubřelost „pokrokových řešení“ a vyprázdněná trapnost nesmyslného konzumerismu ležet každému na očích v celé své nahotě. Nekonečné mantry o „lepších zítřcích pod křídly orla zpoza Atlantiku“, obnovitelných zdrojích nahrazujících plně fosilní paliva, vodíkové ekonomice nebo dokonce fúzních reaktorech, tak budeme muset ještě nějaký ten pátek poslouchat (a s úsměvem přecházet). Pokud jim „občané“ i jejich vůdci stále ještě věří, tak si prostě budou muset ještě leccos nastudovat.

Fatih Birol v rozhovoru pro německý Internationale Politik zopakoval svá předchozí prohlášení a do roku 2015 očekává pokles produkce ropy v rozpětí 3.7 – 4.2% ročně – zhruba v linii s Aceovou projekcí. Růst poptávky pak do 3%, když pravděpodobný je její mírný a postupný pokles. Zmíněny jsou i příklady pokračujících nevhodných investic v rámci OECD – nejednu radnici v ČR by mělo zajímat, že v této souvislosti mluví hlavní ekonom IEA především o letištích.

Krize příštích desetiletí je přímým důsledkem rozhodnutí učiněných v dekádách po 2. světové válce a nemám žádný důvod nevěřit, že to pro lidstvo a nás všechny zúčastněné vůbec, bude mimořádně tvrdá zkušenost, která předčí hrůzy i oběti století předešlého. Energie a politika jsou pevně svázány a v historii bylo omezení přístupu ke zdrojům vždy řešeno válečnými konflikty. Jakou podobu budou mít (alespoň zpočátku) napovídá Irák, Afghánistán nebo Somálsko. Spíše než střety obrovských armád to budou boje partyzánských a povstaleckých skupin s regulérní armádou, přestřelky v ulicích měst, výbuchy improvizovaných nástražných zařízení, rabování a genocida civilního obyvatelstva. V případě vyhrocení krize je samozřejmě možná i konvenční válka mocností, s reálnou hrozbou termojaderného konfliktu. Konce této superkrize se nikdo z nás nedožije. Doufejme, že ti co ten závěr uvidí, využijí zkušenosti z nadcházejícího debaklu k vybudování skutečně dlouhodobě udržitelné společnosti – takové, která znovu bude počítat svou existenci a perspektivy na tisíce a tisíce let a ne na dekády jako dnes nebo možná už ani to ne… To bych už ovšem asi doufal v moc.

Barel za $120 na konci 1Q 2008 bych ještě před rokem nečekal. Aceova prognóza začátku sestupu směřuje do období vzdáleného zhruba rok, takže uvidíme (nebo radši doufejme, že zatím neuvidíme). Ceny akcií stoupají i tváří v tvář neutuchajícímu přílivu negativních zpráv, když důvodem k růstu je propad o 3% místo o 4% a ztráta 20 000 pracovních míst měsíčně a ne 80 000. Pro ekonomiku, která musí expandovat nebo se zhroutit, je to očekávatelný vývoj. Fundamentálně to ovšem nemění nic.

Zdroje: Saudis Face Hurdle In New Oil Drilling Big, Complex Field Seems to Mark End Of Easy Pickings (původně WSJ)
Has Russia's Oil Production Peaked?
Russia´s Oil Production Is Going To Peak

This Week in Petroleum a pár poznámek k současnému vývoji

Když se podíváme na poslední This Week in Petroleum, zjistíme, že rezervy ropy v USA v přepočtu na dny spotřeby jsou od října 2007 níže než v období 2006 – 2007 a nyní se pohybují kolem 22 dní.

Graf 1 - Zásoby ropy v USA v přepočtu na dny spotřeby

Dovoz ropy do USA poklesl v posledním týdnu na pouhých 8.9 mbd a import je tak za poslední čtyři týdny dole o celých 925 000 bd, oproti stejnému období předchozího roku. V meziročním srovnání denních průměrů posledních 94 dnů poklesl import o 0.9%.

Graf 2 – Dovoz ropy do USA

Ceny ropy meziročně stouply ze zhruba 74$ za barel na dnešních 111$ za barel. To je rychlost, při níž se ceny zdvojnásobí v době jen o málo delší než dva roky.

Graf 3 – Ceny ropy

Rafinérské vstupy jsou až na velmi drobné výkyvy pod úrovní předchozího ročního období. V meziročním srovnání denních průměrů posledních 94 dnů poklesly o 1.3%.

Graf 4 – Vstupy do rafinérií v USA

Zásoby ropy v USA jsou na průměrné úrovni.

Graf 5 – Zásoby ropy v USA

Domácí těžba je v USA od srpna 2007 meziročně nižší zhruba o 100000 bd a v meziročním srovnání denních průměrů posledních 94 dnů poklesla o 1.9%.

Graf 6 – Těžba ropy v USA

Zásoby benzínu sice již popáté za sebou poklesly, v posledním týdnu o 3.4 mb, ale přesto zůstávají 10% nad průměrem z minulého roku.

Graf 7 – Zásoby benzínu v USA

V přepočtu na dny spotřeby se USA pohybují kolem 24 dní a od února jsou jejich zásoby výše než v období 2006 – 2007.

Graf 8 - Zásoby benzínu v USA v přepočtu na dny spotřeby

Cena za galon benzínu stoupla meziročně asi o 50 centů.

Graf 9 – Maloobchodní ceny benzínu v USA

Zásoby destilátů (nafta a topný olej) v přepočtu na dny spotřeby klesly pod 25 dnů a celoročně se nacházejí pod úrovní období 2006 – 2007.

Graf 10 - Zásoby destilátů v USA v přepočtu na dny spotřeby

Import destilátů se celoročně pohybuje pod úrovní období 2006 – 2007 a USA tak prohrávají v konkurenčním střetu se zámořím (zejména s Čínou).

Graf 11 – Import destilátů

Zásoby destilátů se pohybují v pásmu dolního průměru a jsou 11.5% pod úrovní ze stejného období minulého roku.

Graf 12 – Zásoby destilátů

Ceny nafty stouply v USA meziročně o 1.10$ za galon.

Graf 13 – Průměrné ceny nafty

Ceny ropy, benzínu i nafty jsou na burzách na rekordních maximech a je jen otázkou času, kdy začnou výrazněji růst ceny i u českých benzínových pump, protože ani silná koruna nemůže tomuto jasně nastavenému trendu bránit donekonečna.

Jakkoliv jsou problémy v dodávkách tekutých paliv stále zřejmější, není to nic proti potížím v sektoru s potravinami. Hlava sekce Organizace spojených národů pro potraviny a zemědělství Jacques Diouf vyzývá světové vůdce, aby se počátkem června zúčastnili summitu v Římě, kde má být diskutován postup řešení „globální potravinové krize“.

Mezitím probíhají protesty a nepokoje kvůli vysokým cenám potravin v řadě zemí světa a ceny rýže, sóji a dalších zemědělských komodit rychle rostou. Mírně „poklesly“ jen ceny obilí, ovšem poté, co v minulých týdnech dosáhly bezprecedentních maxim. Obnovení vysoké úrovně globálních zásob obilovin je vzhledem k pokračujícímu růstu populace, klimatickým změnám, zavrženíhodnému konceptu používání zemědělské půdy na výrobu biopaliv, stále častějšímu nedostatku vody, rostoucím cenám zemědělských vstupů spojených s růstem cen energií, hnojiv a pesticidů krajně nejisté.

Na Filipínách sice ještě nepokoje neprobíhají, vládní činitelé už ale dopředu prohlašují, že za „křečkování“ rýže můžou pachatelé čekat doživotí.

Několik let stagnující odvětví produkce tekutých paliv s nadějí vzhlíží k již po několikáté odloženému otevření pole Khurasaniyah v Saudské Arábii, kde má být zahájena těžba v následujících dnech a produkce má dosáhnout 300 000 bd ještě během dubna a posléze se dostat až na maximum ve výši 500 000 bd. Khurasaniyah ovšem není žádným novým nálezem z poslední doby. Je to bez nadsázky „starý kůň“, který v minulosti příliš dobře neběžel, ale teď už jaksi není ve stáji moc na výběr. V roce 1979 dosáhlo toto pole své (zatím) maximální produkce ve výši 208 000 bd. V roce 1982 však těžba činila již jen 107 000 bd. Struktura rezervoáru postrádá vynikající propustnost a pórovitost nejlepších saudských polí. (M. Simmons. Twilight in the Desert s. 221).

Dalších 250 000 bd má přidat do konce roku expanze pole Shaybah v Rub Al-Khali. Toto pole je v provozu 10 let, jeho rozvoj a fungování bylo a je velmi nákladné (materiál je nutno dovážet stovky kilometrů pouští). Rezervoár se nachází ve vysoce nehostinném prostředí (rozdíly teplot během dne a noci až 50 stupňů, časté písečné bouře). Rezervy se odhadují na 14 miliard barelů vysoce kvalitní lehké ropy a 25 bilionů krychlových stop plynu. Ložisko je vysoce komplexní a Simmons (s. 210 – 211) si netroufá vzhledem k obrovskému množství plynu odhadovat do budoucna produkci. Nad objemem 500 000 bd (nebo i více) po dalších 30 let se však pozastavuje a pokládá otázku, nakolik se jedná o realitu a nakolik o zbožné přání.

Sám výběr těchto nových „megaprojektů“ tak napovídá o situaci Saudské Arábie mnohé a příliš optimismu nepřidává. Nezbývá než doufat, že se uváděná čísla skutečně realizují a budou dostatečná k tomu, aby nejen kompenzovala, ale i překryla pokles ostatních saudských polí. O výrazném růstu produkce KSA přes 10 milionů bd, ale nejsem vůbec přesvědčen a rovnou říkám, že ho považuji za nepříliš pravděpodobný.

Ropná pole v Saudské Arábii, která jsou uváděná do provozu nebo rozšiřují svoji produkci

Mezinárodní měnový fond mezitím oznámil, že ztráty ze současné finanční krize dosáhnou až 945 miliard dolarů. To je zatím nejvyšší zveřejněné oficiální číslo. Přitom je třeba si uvědomit, že cílem IMF jistě není dělat paniku na finančních trzích a tak to může být jen příprava na ještě vyšší čísla v budoucnu. Většinu problémů, které finanční instituce na čele s FEDEM svojí finanční „politikou“ dluhů postavených na dalších dluzích nadělaly přitom samozřejmě nezaplatí banky, které toto umožnily, dokonce to nebudou z valné části ani ti, kteří si od nich půjčili, protože ti jsou a byli insolventní ještě dříve než jejich věřitelé, ale budou to ti občané USA, kteří ještě nějaký majetek nebo dokonce úspory mají. Zdecimované zbytky střední vrstvy jsou tak znovu první na řadě a tentokrát dostanou už zdá se definitivní úder prostřednictvím postupujícího „znárodnění dluhu“. V USA tak během příštích několika let zůstanou v zásadě jen široké vrstvy chudnoucích, chudých a žijících v bídě na straně jedné a velmi úzká minorita mimořádně majetných na straně druhé. Ve světě kontrolovaném korporacemi, jejichž vedení splývá s bankovním sektorem je toto zákonitý vývoj. V takovém systému není pro (skutečnou) demokracii a zájmy občanů místo. Volby se stávají fraškou, politici více nebo méně vědomými loutkami korporátních zájmů, zákonodárný proces cestou k dosažení větších zisků. Utváření veřejného mínění a vláda pomocí mediální propagandy za spolupráce „prorežimně“ orientovaných novinářů základním pilířem systému. To je „krásný nový svět“, který hroutící se americká demokracie odkazuje světu. Ve světle tohoto trendu mě pak výhled na globální krizi spojenou s přelidněním, postupujícím rozkladem a případným kolapsem ekonomického, zemědělského a energetického sektoru a současného systému vůbec děsí poněkud méně.

Zdroje: EIA

O výpadcích elektřiny a zatím posledním Aktualizovaném výhledu

Téměř bez povšimnutí médií probíhají na mnoha místech světa výpadky v zásobování elektřinou. Řada z nich je zapříčiněna změnami obvyklých vzorců počasí, které způsobují, že vodní elektrárny nemohou kvůli nedostatku vody pracovat na plný výkon.

Tepelné elektrárny po celém světě se snaží vypořádat s vysokými cenami a místy i s výpadky v zásobování uhlím, topnými oleji nebo naftou.

S neúprosně pokračujícím růstem globální populace (zhruba o 80 milionů ročně) se problém rostoucí poptávky a stále obtížněji krok udržující nabídky nadále prohlubuje a to přesto, že zdaleka ne všichni nově narození mohou požívat výhod elektrické energie. Investice do nových produkčních kapacit a rozvodných sítí jsou vzhledem k těmto skutečnostem nedostatečné.

Na mnoha místech po světě zuří povstalecké aktivity. Irák, Afghánistán nebo Nigérie se každému ihned vybaví. Energetická infrastruktura (včetně elektrických rozvodných sítí) je oblíbeným cílem povstalců a teroristů všeho druhu. Není bohužel moc věcí, které rychleji rozzuří populaci a poukáží lépe na neschopnost vlády vypořádat se s problémy, než přerušení dodávek energie.

Výpadky dodávek jsou nyní tak časté, že byla zřízena nová webová stránka, která je věnována jejich zaznamenávání. Do budoucna nebude mít určitě o materiál nouzi! V minulých měsících bylo po celé planetě zaznamenáno na 96 míst, které vykázaly nějakou formu výpadků v zásobování energií.

Roste počet hlasů, které poukazují na fakt, že výpadky v dodávkách elektřiny mohou nezanedbatelně ovlivňovat světovou produkci kovů. Hliník, který vyžaduje ke své produkci velké množství elektřiny je první na seznamu a je pravděpodobné, že jeho dodávky budou tento rok o 800 000 tun nižší. JAR, která produkuje značnou část světových dodávek drahých kovů čelí a bude čelit vážným problémům v energetickém sektoru a nezanedbatelná část těžby už je mimo provoz.

Dalším fenoménem, který stojí za zmínku je problematika záložních zdrojů energie. Poptávka po nich logicky stoupá s tím, jak jsou další a další elektrické sítě po celém světě vystaveny opakujícím se blackoutům. Dokonce i nejchudší země mají nyní „moderní sektory“, kde jsou administrativní a finanční operace prováděny za použití výpočetní techniky. Pro takovéto organizace jsou spolehlivé dodávky energie nezbytností a kdekoliv si to mohou dovolit, nakupují záložní generátory, jejichž počet velice rychle roste. V Číně má takovouto schopnost výroby vlastní elektřiny v případě problémů elektrické sítě rostoucí počet továren. Kromě hluku a znečištění ovzduší, které generátory produkují, je řada z nich poháněna naftou, jejíž dodávky se začínají globálně jevit jako čím dál problematičtější, s čímž koreluje i růst cen této komodity. Výroba elektřiny pomocí spalovacích motorů je přitom vysoce neefektivní. Dokud nebude cena nafty natolik vysoká nebo její dodávky natolik nedostatečné, aby mohla být tímto způsobem používána, bude i toto relativně nové a expandující odvětví poptávky nadále vytvářet další tlak na už tak dost napjatou zásobovací situaci v sektoru tekutých paliv.

Co se týče aktualizace předpovědi vývoje produkce tekutých paliv z února 2008, tak ačkoliv produkce ropy a kondenzátů (C&C) má pokračovat v poklesu, tak produkce tekutých paliv (total liquids) má stále zůstat na zvlněné plató do roku 2009 (Fig 1) a to díky nárůstům produkce NGL (zkapalněný zemní plyn – natural gas liquids), ethanolu a XTL (BTL – biomasa na tekutá paliva – biomass to liquids, CTL – uhlí na tekutá paliva - coal to liquids a GTL – plyn na tekutá paliva – gas to liquids). Hlavní příčinou ukončení plató tekutých paliv v roce 2009 je akcelerace poklesu produkce C&C na 3% ročně v roce 2009 (Fig 3) (korekce ze dříve předpokládaných 4% za rok v minulých aktualizacích) a stagnace růstu produkce NGL (Fig 15). Ace předpokládá zdvojnásobení produkce biopaliv a XTL do roku 2012 (Fig 16), čímž si nejsem zcela jistý a nebyl bych tak optimistický. Výraznější (pokud vůbec nějaké) překonání vrcholu produkce tekutých paliv (87.2 mbd) z ledna 2008 se jeví jako málo pravděpodobné. Co se týče ceny (Fig 1), tak i pesimista Ace již pokulhává za realitou, která je cenově zatím zhruba o rok napřed.

Rostoucí počet expertů mluví o nadcházejícím vrcholu produkční plató. Matt Simmons předpokládá, že produkce C&C bude v roce 2012 na hodnotě 69 mbd (nyní je to 74 mbd). Jeff Rubin a Peter Buchanan z CIBC World Markets napsali počátkem roku zprávu, která předpokládá produkční plató (tekutých paliv) kolem 88 mbd v období 2011 – 2012. CEO Totalu, Christophe de Margerie a CEO ConocoPhillips, James Mulva prohlásili, že nabídka nepřekročí 100 mbd. Chris Skrebowski, editor UK Petroleum Review, prohlásil v říjnu 2007, že celková produkce tekutých paliv dosáhne zlomové plató na 92 mbd v období 2010 – 2011, ovšem za předpokladu, „že vše půjde tak jak má“. A výčet by mohl samozřejmě pokračovat.

„Zapata“ George Blake mluví v tomto interview bez ostychu o ropě za 160$ za barel v příštích měsících a zdůrazňuje, že podezřele velké množství rafinérií je v „údržbě“ – z čehož dovozuje, že ve skutečnosti nemají co zpracovávat – respektive nemohou fungovat kvůli nedostatečným dodávkám na plný výkon. Ačkoliv tento názor na budoucí cenu zcela nesdílím, nemohu říct, že by jeho úvaha postrádala logiku.

Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale den má jen 24 hodin, takže zatím jenom takto ve zkratce.

Zdroje: Energy Bulletin
The Oil Drum

Spirála dolů

I v situaci postupující inflace, se řada centrálních bank připravuje ke snižování úrokových sazeb. Kanada snížila úroky, protože její vývoz do USA klesá a export do této země tvoří významnou část kanadských příjmů. ECB se alespoň ústy Tricheta zatím naštěstí drží a sazby bezprostředně snižovat nehodlá. Dokonce i Japonsko uvažuje o snížení své úrokové sazby, která dosahuje směšných 0.5%. Kam ji chce snížit? Na nulu? Důvodem má být opět zpomalování ekonomického růstu a vývoz do USA.

To vyvolává otázku, zda jsou tyto ekonomické mocnosti už definitivně připraveny rozpoutat závod o nejnižší úrokovou sazbu s cílem podpořit svou vlastní ekonomiku na úkor ostatních? Začíná to tak vypadat. Recese americké ekonomiky nabírá obrátky a svět není imunní. Ekonomická aktivita postavená na nereálných základech se stále zřetelněji otřásá. Co se bude dít v době, kdy bude tento proces dále akcelerovat? Velice pravděpodobně to nebudou investice do přebudování rozsáhlých částí (energetické a dopravní) infrastruktury spojené s injekcemi kapitálu do nových a v praxi nevyzkoušených technologií. Zmiňovaný kapitál nám totiž právě mizí před očima.

Zdá se, že se tak vytváří další pozitivní zpětnovazební smyčka, která se přidává k těm, které proti lidstvu již působí. Přírodní procesy a zdroje, které člověk využíval a využívá ke svému prospěchu a které mu umožnily dosáhnout bezprecedentní úrovně populace, se nyní obracejí proti nám – ať už je to vyčerpávání a ztráty zdrojů pitné vody, zemědělské půdy nebo fosilních paliv. Klesající biodiverzita a prohlubující se klimatická změna jsou zřejmé všem kromě kasty (pseudo)ekonomů u kormidla. Důvěra v globální ekonomický systém, v němž se korupční praktiky, chamtivost a přizpůsobování pravidel hry vlastním potřebám staly normou, se rozpadá a burzy klesají. Kapitalismus a globalizace tak selhávají v okamžiku, kdy lidstvo potřebuje fungující finanční systém tak, jako málokdy předtím – k řešení problémů generovaných zbylým konglomerátem postupujících krizí. Ekonomika založená na virtuálním růstu na dluh a spotřebě všech a všeho se však (podle logiky očekávání) poroučí na smetiště dějin jako první. Devastace, která se za ní rýsuje, pak hrozí proměnit každodenní realitu v noční můru McCarthyho románu The Road (Cesta).

Injekce likvidity, které FED nabízí během svých aukcí ve stále větších objemech (nejdříve 20 miliard, později 30, 50 a v pátek dokonce již 100 miliard dolarů a pro zájemce klidně dalších 100 miliard bokem), se míjejí účinkem, protože likvidita není hlavním problémem. Skutečným problém je, že finanční instituce si už nyní ani nevěří navzájem a řada z nich je podle zatím neověřených spekulací některých komentátorů fakticky insolventní. Bernanke musí na prvním místě vyřešit tento problém. Jak ho má řešit? Nevím a každopádně to nebude mít jednoduché. Pokud se mu to však nepodaří, bankovní systém zkolabuje. S tím jak se FED snaží lít do systému větší a větší objemy likvidity, zhoršuje inflaci, proti níž by měl bojovat a dále podkopává již tak slabou pozici dolaru. V březnu 2007 stálo 1 euro 1.33$. Dnes se americká měna propadla až k 1.54$ za 1 euro. Dolar ztrácí meziročně přibližně 10% své ceny a úrokové sazby FEDU budou dále klesat – hovoří se dokonce o snížení úroků o 100 bodů (1%) ještě během zasedání FEDU, které se má konat 18. března.

Jako naprosto absurdní zní zasvěceným výzvy prezidenta Bushe k tomu, aby peníze, které Američané obdrží v rámci „záchranného balíčku“ utratili a podpořili tak ekonomiku. K Bushově smůle průzkumy ukazují, že Američané hodlají tyto peníze šetřit na „horší“ časy, které evidentně přicházejí s tím, jak si postupně uvědomují, že jsou mnohem chudším národem, než jim média do ohloupení opakovala a než si sami mysleli. Stejně nemístná jsou i prohlášení představitelů FEDU, kteří vyzývají Američany, aby „předčasně“ neodcházeli ze svých domů a nevzdávali splátky hypoték v situaci, kdy exekuce dosahují nejvyšších úrovni v historii. Toto počínání označují tito „ctihodní“ pánové jako neetické. Věru praví arbitři morálky! Na co mají dlužníci proboha čekat? Asi na to, až cena jejich domu klesne o dalších 15% a ani zdaleka tak nepokryje hypotéku bance. Dobrá rada nad zlato – zvláště od Paulsona s Poolem!

Přiznané ztráty finančních institucí se vrší a pohybují se zatím kolem 200 miliard $. Poslední zveřejněné odhady však mluví o celkových ztrátách kolem 500 – 600 miliard $ a již zazněly i odhady ve výši 900 miliard dolarů. To jsou však čísla pro veřejnost – tedy čísla „optimistická“. Realisté mluví o odpisech ve výši 1.1 – 1.3 bilionu $. Pesimisté dokonce o 2 – 3 bilionech $! Pokud se splní byť jen odhady v rozpětí 500 – 900 miliard $, což je nanejvýš pravděpodobné, bude to znamenat krachy nebo přinejlepším obrovské problémy pro celou řadu bankovních ústavů. Cokoliv výše zavání kolapsem celého finančního systému.

Ekonomika ČR se svou závislostí na automobilovém průmyslu, bude v budoucnu s vysokou pravděpodobností velmi tvrdě postižena ropnými šoky, které jsou jen otázkou času (optimisticky 5 – 10 let). Posilování koruny pomalu vyčerpává svůj potenciál, ale inflační tlaky neslábnou. Energetická infrastruktura je evidentně zranitelná a má vážné potíže obstát i během silnější vichřice. V budoucnu nelze očekávat její významné posílení (ve skutečnosti čekám pravý opak) a přitom můžeme čelit větrům o podstatně vyšších rychlostech (přes 150 km za hodinu) a za mnohem méně příznivých klimatických podmínek než je 5 - 10°C nad nulou a žádná sněhová pokrývka. Obnovení dodávek potom nemusí trvat hodiny nebo dny, ale řadu dnů nebo dokonce týdnů. Zodpovězte si sami otázku, zda jste schopni takové období bez větší úhony do budoucna přestát bez pomoci ochranitelského státu a pokud vaše odpověď zní ne, zařiďte se podle toho, dokud máte čas a příležitost.

Hovořit (jako někteří analytici) o tom, zda přijde recese je bezpředmětné – recese probíhá a za současné situace realisticky očekávám její tvrdý průběh. To je tak to nejlepší, v co můžeme doufat a dost možná bude mnohem hůř. Proč? Protože ropný zlom, přestože by si měl vzhledem ke slabší jarní poptávce a podle všeho poslední vlně velkých projektů, která by měla přijít v tomto a příštím roce, dát alespoň malou pauzu, zatím v kombinaci s kolabujícím dolarem a propady burz poslal cenu za barel na 106$ a má se čile k světu. Dow Jonesův index je dnes na svém ročním minimu a dno je přes možné korekce ještě daleko. Globální zásoby obilí jsou blízko minim z roku 1947 a všechny výzmané komodity jsou na rekordech nebo alespoň velmi blízko svým maximům… - takže pokud stále nevidíte kam tohle všechno míří a nejednáte podle toho, tak potom čtete špatný blog.

Zdroje: Into The Grey Zone

Peak Coal – zlom uhlí kolem roku 2025?

Problematika vrcholu těžby uhlí je podrobně zpracována v článcích, na něž odkazuji. Tento příspěvek pouze shrnuje hlavní závěry.

Úvodem je třeba říci, že je pravděpodobné, že k případnému využití nám zbývá mnohem méně uhlí, než se většina lidí domnívá.

Dostupná data o rezervách vykazují nízkou úroveň spolehlivosti a to jak na globální, tak i na státní úrovni. Lze se oprávněně domnívat, že v globálním měřítku jsou rezervy uhlí nadhodnocené – nasvědčuje tomu fakt, že během posledních dvou desetiletí byly tyto opakovaně přehodnocovány směrem dolů, v některých případech drasticky. Globální odhady rezerv byly během posledních 25 let sníženy o 55% (z 10 bilionů tun v roce 1980, na 4.5 bilionů tun v roce 2005). Některé země (včetně Velké Británie a Německa) revidovaly objem svých zásob směrem dolů v tomto období o 90%. Dokonce i Polsko, které je největším producentem uhlí v EU, snížilo své rezervy za posledních 10 let o 50%.

V nezanedbatelném počtu zemí (např. ve Vietnamu) nebyly prokázané rezervy aktualizovány ani jednou za posledních 40 let. Čínské údaje byly naposledy aktualizovány v roce 1992. Na základě minulých zkušeností je velmi pravděpodobné, že data jsou statisticky jednostranně nadhodnocena a proto projekce na nich založené poskytnou horní limit pásma možného budoucího vývoje.

Světové produkci uhlí dominuje šest zemí, v nichž se nachází 85% zásob suroviny. V sestupném pořadí podle rezerv jsou to: USA, Rusko, Indie, Čína, Austrálie, JAR. Samotné Spojené státy mají 30% veškerých zásob a jsou druhým největším producentem. Zdaleka největším producentem je Čína, která má ovšem pouze polovinu zásob USA.

Největšími producenty v sestupném pořadí jsou: Čína, USA (polovina čínské produkce), Austrálie (méně než polovina těžby USA), Indie, JAR a Rusko. Tyto země produkují přes 80% těžby. Uhlí je většinou spotřebováváno v zemi původu. Jen 15% produkce je vyváženo.

Nejrychleji těží své rezervy Čína – 1.9% ročně. USA dosáhly vrcholu těžby vysoce kvalitního uhlí z Apalačských hor a Ilinojské pánve v roce 1990. Těžba nekvalitního černého uhlí (subbituminous coal – uhlí kvalitou mezi černým a hnědým uhlím – obsažená energie 8.3 – 25 MJ/kg) ve Wyomingu více než vyrovnala tyto poklesy, alespoň co do objemu a podle uváděných rezerv by toho měla být schopna i v následujících 10 - 15 letech. Nicméně, vzhledem k nižšímu objemu energie získané z tohoto typu uhlí, vyvrcholila z energetického hlediska produkce uhlí v USA před pěti lety a je nejasné, zda lze tento trend v budoucnu ještě zvrátit...

Na základě vyhodnocení dostupných dat došla EWG k závěru, že globální těžba uhlí může růst ještě 10 – 15 let a to zejména díky růstu těžby v Austrálii, Číně a v zemích bývalého SSSR. Nárůst těžby v JAR je vzhledem k poslednímu vývoji diskutabilní. Vrchol těžby (z energetického hlediska) má být dosažen kolem roku 2025 (antracit – obsažná energie 30MJ/kg a černé uhlí – obsažená energie 18.8 – 29.3 MJ/kg - dosáhnou zlomu na asi o 30% vyšší úrovni než dnes kolem roku 2020). Těžba hnědého uhlí by měla dosáhnout maxima v období 2050 – 2060. Vrchol vývozu uhlí pak lze očekávat v období před rokem 2025, osobně bych odhadoval období 2015 – 2025, protože méně kvalitní typy uhlí se nevyplatí transportovat na delší vzdálenosti. Zmiňovaný scénář je přitom považován za optimistický (the best case - maximum možného). Možná omezení těžby spojená s politikou ochrany klimatu nebyla vzata v potaz.

Graf 1 – Předpokládaná globální produkce uhlí

Z uvedených údajů vyplývá, že spoléhat se na uhlí jako na záložní zdroj energie pro období krize, může být velice ošidné. Situace je zde obdobná jako u ostatních neobnovitelných zdrojů. Dostupná data nasvědčují, že zlom a následný pokles produkce, je otázkou přítomnosti (ropa), příštích let (zemní plyn) nebo jedné až dvou dekád (uhlí). Hromadící se problémy s těžbou uranu, jsou známé a mluvit o jaderných elektrárnách, jako o samozřejmém budoucím primárním zdroji energie je ukázkou neinformovanosti o dění v tomto sektoru.

Pokračující růst cen prakticky všech komodit a nestabilita finančních trhů naznačují, na jak tenkém ledě se současná civilizace ve skutečnosti pohybuje. Prakticky všechna odvětví vykazují známky významných stresů. Jen jen otázkou, který nosník povolí naplno jako první a spustí řetězovou reakci. Cena ropy tento týden znovu překonala rekord, který má nyní hodnotu 101.32 $ za barel, stejně tak zlato, platina… . OPEC nechce o dalším zvýšení těžby ani slyšet - naopak se uvažuje o snížení produkce. Na definitivní verdikt si budeme muset počkat do 5. března. Už to, že tváří v tvář rekordním cenám zazní prohlášení o snížení produkce a dostatečně zásobeném trhu, hovoří poměrně jasnou řečí. Chápu, že někdy se musí údržba infrastruktury provést, ale když to vede k možnému snížení celkové produkce, tak to o úrovni rezervní kapacity vypovídá vše. Kde je těch slibovaných saudskoarabských 12 mbd, se radši ani neptám. S nadcházejícím koncem zimy by měly ceny ustavit svoje nová minima – zatím to vypadá na hodnoty kolem 80 – 90 $ za barel.

Zdroje: Energy Watch Group
Peak Coal - Coming Soon?
Coal - The Roundup
Burning The Furniture
New Nuclear Reactors For The UK: Is This Really A Good Idea?

Anketa: Peak Coal – zlom produkce uhlí

V minulých týdnech prudce vzrostly ceny uhlí. Za tímto nárůstem jsou zřetelně patrné „nadzemní“ faktory. Přesto se tváří v tvář těmto cenovým skokům nabízí otázka, zda jsou zásoby uhlí opravdu tak obrovské, jak se domníváme. Obecně se rezervy uhlí považují za „nevyčerpatelné“, respektive za dostačující na stovky let do budoucnosti, což činí z tohoto zdroje na jedné straně noční můru ekologů bojujících proti zvyšování objemu skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, na druhé straně to ale vzbuzuje naději na jakž takž plynulý přechod od stále dražší a hůře dostupné ropy a plynu k alternativním zdrojům budoucnosti.

Uhlí, které se velmi významně podílí na globální produkci elektrické energie, tak má být zdrojem, který podle předpokladů umožní, že světla zůstanou svítit v okamžiku, kdy ostatní varianty selžou. Zda tomu tak skutečně bude nám samozřejmě s jistotou zodpoví až budoucnost. V hrubých obrysech však do ní lze nahlédnout díky trendům patrným už dnes.

Dříve než uvedu svůj postoj k této problematice, chtěl bych znát vaše názory.

Ceny obilí lámou bezprecedentním tempem rekord za rekordem

Spotřebitelé budou nejspíš záhy platit za výrobky z mouky opět více. Poptávka po obilí a tenčící se zásoby tlačí cenu komodity výš a výš.

„Můžete si být jistí, že to bude mít dopad na spotřebitelské ceny,“ prohlásil Jerry Gidel, agrární analytik u North American Risk Management Services Inc. v Chicagu.

„Ceny zvyšují i rostoucí náklady na dopravu provázané s cenou ropy, která přesahuje 90$ za barel,“ dodává.

S tím jak se ceny dostaly na rekordní úroveň, rozhodla se Commodity Futures Trading Commission podniknout kroky, které umožnily, aby se denní limit růstu ceny zdvojnásobil (ze 30 centů za bušl na 60). CFTC realizovala toto opatření poté, co byl limit 30 centů za bušl dosažen pátý den po sobě.

Limit se dále zvýší na 90 centů za bušl a to následující den poté, co byl dosažen limit 60 centů, což se mimochodem stalo okamžitě po uvedení tohoto opatření v život v pondělí 11. 2. 2008 - před několika hodinami.

Analytici oznámili, že vysoké ceny odrážejí obavy, že dodávky jarního obilí nebudou stačit poptávce.

Domácí zásoby jarního obilí, které se používá při výrobě chleba a těstovin, poklesnou podle ministerstva zemědělství USA k 31. květnu meziročně o 40%. Rezervy tak budou nejníže od roku 1948.

Ceny obilí se během minulého roku více než zdvojnásobily. „Je to zoufalství - situace, kdy se obchodníci nestarají o cenu, prostě nakupují,“ řekl Ben Barber, komoditní makléř u Bell Commodities Ltd. v Melbourne. „Tohle je nezmapované území a jak daleko to zajde můžeme jen hádat.“

Ceny v minulém týdnu vzrostly nejvíc za víc než 32 let. V Chicagu o rekordních 16%.

V Mineapolis, kde se také obchoduje s jarní pšenicí, stoupla cena kontraktu na březen na 15.53$ za bušl a čtvrteční prolomení bariéry 15$ bylo prvním překonáním této hranice v historii amerických kontraktů na obilí. Ceny poskočily o denní limit 30 centů během 11 z posledních 12 dnů obchodování.

Pšenice s dodávkou v březnu poskočila nahoru o denní limit na $11.4025 za bušl v Kansas City Board of Trade a také během obchodování po uzavření trhů (after hours) v Sydney.

Další a další rekordy pokořuje uhlí a blízko rekordním cenám je také platina, zlato a stříbro.

Zdroje: Chicago Tribune
Kansas City Star
Bloomberg