Pár poznámek k článku Ropný zlom? Plnou nádrž všem!

Lukáš Rázl přináší ve svém článku Ropný zlom? Plnou nádrž všem! obvyklou směsici zavádějících tvrzení, polopravd a překrucování skutečnosti ke kapitalisticko – konzumnímu obrazu. Jak je dnes v jistých kruzích dobrým zvykem, začíná rovnou onálepkováním oponentů, kteří jsou podle něj radikálními "ekologisty", jimž je racionální uvažování zcela cizí a jejichž jediným přáním, je vrátit lidstvo do hlubin ponurého středověku.

Zahajuje údajným postulátem "ekologistů", podle něhož jsme větší část ropy vyčerpali a zbývající ropa bude tak drahá, že se jí nevyplatí těžit. S první částí věty lze snad ještě souhlasit – majoritní skupina stoupenců ropného zlomu se opravdu domnívá, že jsme tu snadnější část ropy skutečně vyčerpali, případně že se tak stane do konce následující dekády. Že by se kvůli tomu nevyplatilo těžit ropu zbývající, však nikdo netvrdí (právě naopak). Jelikož je ropa zatím nenahraditelnou surovinou pro výrobu tekutých paliv, hrozí byť jen relativně mírný výpadek její dostupnosti (v řádu několik milionů barelů denně – globální spotřeba tekutých paliv se pohybuje kolem 85 mbd) vážnými ekonomickými problémy. V kombinaci s probíhající globální finanční krizí, klimatickými změnami (ať jsou antropogeního původu nebo ne), nedostatečnou obnovou infrastruktury v posledních dvou až třech dekádách a s pokračujícím populačním růstem, pak lze systémovou civilizační krizi přecházející v kolaps považovat za možnou variantu vývoje. Souhlasím proto s autorem, že spor o ropný zlom tak přestává být akademickou debatou a stává se dalším kolem dějinného zápasu o svobodu a budoucnost nás všech.

Co se týče ověřených zásob, chtěl bych mít autorovu jistotu o tom, že v nich je ropy nejméně na 40 let. Žádné absolutní číslo neuvádí. Při ověřených zásobách ve výši 2 biliony barelů by ropný zlom nastal v roce 2004, při 3 bilionech barelů by to bylo v roce 2019. Při 4 bilionech barelů v roce 2037. To vše při současné spotřebě. Spotřeba v roce 2025 však má být podle predikcí EIA 120 mbd a současný ekonomický model vylučuje dlouhodobý nulový nebo dokonce záporný růst. I při rezervách kolem 3 bilionů barelů, což již není podloženo zcela věrohodnými nebo dostupnými daty, lze peak oil očekávat kolem roku 2015.

Operovat s ropnými písky a břidlicemi je zavádějící – jejich těžba spotřebovává velké množství energie, které není přesně kvantifikováno, je nemožná bez velkých vstupů zemního plynu a vody a i pokud by do roku 2015 stoupla na 5 mbd – čemuž téměř jistě zabrání jak fyzická omezení – nedostatek vody a plynu, tak i ta právní – rostoucí odpor místních orgánů i obyvatel k ekologické devastaci, která mění okolní krajinu v měsíční povrch, tak by to nepokrylo ani růst poptávky po ropě do roku 2015 (nemluvě o několikanásobně větších poklesech těžby ze stávajících polí). Syntetická ropa z ropných písků není vhodná k produkci tekutých paliv (benzínu a nafty, ale spíše k výrobě sekundárních ropných produktů – např. asfaltu).
Z ropných písků lze získat ropu, ale je to od lehké ropy kvalitativně zásadně odlišný zdroj, s několikanásobně nižší energetickou bilancí. Je to jako vyměnit Porsche za Škodu 120, ovšem s tím rozdílem, že si tato dvě auta prohodí své ceny. Opravdu výhodný obchod. Jestli si pan Rázl takhle představuje prosperitu a růst, tak prosím, bude ho mít.

Tvrzením, že lidstvo nebude v příštích staletích žádnou ropu potřebovat se autor dostává na tenký led spekulace a víry – postojů, které jen o několik řádků výše kritizuje.

Ceny ropy během 80. let uvrhly ekonomiku do recese. To se opakuje i nyní. O tom jak je současná ekonomika odolná proti vysokým cenám energií, se přesvědčíme v příštích letech sami. Myslím, že občané ČR si už v tomto začínají svůj názor (skrze vlastní peněženky) dělat. Pokud nebudeme do roku 2012 v recesi, potom jsem ochoten souhlasit s tím, že současná ekonomika je proti minulosti v tomto ohledu skutečně odolnější.

Jestliže současná globální ekonomika roste rychlostí 5% ročně, znamenalo by udržení tohoto tempa nárůst ekonomické aktivity o 100% během pouhých 14 let. Nemyslím si, že je to reálné, zvlášť když i autor přiznává omezení v oblasti infrastruktury, zpracování a distribuce. Proč tomu tak je a proč trh situaci efektivně neřeší ovšem neříká. Dále poznamenává, že cena kontraktů na ropu na mnoho let do budoucna nešplhá do nebe, aby jen o několik řádků dál poukázal na fakt, že předvídat budoucnost i v horizontu deseti let je zbytečné – respektive bych řekl, že to korporace, trhy ani politiky zase tolik nezajímá – operují s kratším horizontem.

Do omrzení opakovaný blábol někdejšího ministr ropného průmyslu Saudské Arábie Jamáního o tom že: „Doba kamenná neskončila kvůli vyčerpání zásob kamení a doba ropná neskončí kvůli vyčerpání zásob ropy“, zní chytře jen do té doby, než si uvědomíte, že představitelé tohoto království jsou právě ti, kteří jsou odpovědní za naši nejistotu ohledně ropného zlomu, když nepřipouštějí žádné nezávislé audity svých ropných rezerv. Jamání také poněkud ignoruje fakt, že kamení jaksi nebylo v době kamenné používáno jako palivo.

S tím, že současná politika výroby biopaliv je chybnou strategií, nezbývá než souhlasit. Zároveň by si ale měl autor uvědomit, že ani přes rekordní investice nedokázaly ropné společnosti nalézt významnější nová ložiska a navýšit těžbu.

Závěrem říká, že "ekologisté" pouze věří, že se lidstvo blíží k vyčerpání zásob ropy, což je opět zavádějící. Řada z nás není nijak zvlášť ekologicky orientovaná a ropný zlom není primárně o vyčerpání zásob ropy, ale o počátku postupného poklesu produkce. Autorova vlastní víra je přitom víc než zřejmá a možná by měl část své energie věnovat na její falzifikaci.

A co se týče nadpisu Ropný zlom? Plnou nádrž všem!, tak to se právě v malém děje v rozvojových zemích a pokračování této politiky nám v příští dekádě zajistí ropu za víc než 200$/b, což bude znamenat, že plnou nádrž si bude moci dovolit jen málokdo.