Několik poznámek k současnému vývoji

I přes pokles cen se hodnota barelu ropy pohybuje desítky dolarů nad loňskými maximy. Během pouhého roku se tak představa o hodnotě suroviny bezpochyby posunula správným směrem k realitě, ale ke své skutečné hodnotě má stále ještě daleko a ropa i nadále zůstává vzhledem ke geologické realitě levnou. Ceny přes $100 za barel však jsou dostačující, aby se nezanedbatelná část globálního leteckého průmyslu dostala do tu více, tu méně vážných ekonomických problémů. Americké automobilky si nevedou o nic lépe než aerolinie, ba právě naopak, když krach General Motors je téměř sázkou na jistotu a Ford čeká v případě pokračujících ztrát v následujících letech boj o holé přežití. Za 2Q vykázaly obě zmíněné firmy velké ztráty (15.5 miliardy, respektive 8.7 miliard dolarů).

Snížení cen ropy je sice možno vnímat jako „dobrou zprávu“, ale pouze z velmi krátkodobého a krátkozrakého hlediska. Problémy energetické bezpečnosti znovu začínají mizet z radarů veřejnosti, politiků i firem a to přesto, že potenciálně vážné výpadky dodávek se podle dalších a dalších studií přibližují. Pokud nedokáže dřímající veřejnost i politiky plně uvést do reality nynější a budoucí krize listopadová zpráva IEA, od které se čekají ostrá (rozumějme realistická, ovšem stále spíše mírně optimistická) prohlášení ohledně budoucí energetické situace OECD a světa vůbec, potom širokou veřejnost uvede do reality budoucí rozsáhlý a dlouhodobý výpadek dodávek.

Zisky ze spekulativního prodeje ropy, nejspíš používá řada finančních institucí k záplatování svých slabých hospodářských výsledků, čímž se zabijí dvě mouchy jednou ranou – klesne cena a přechodně se zlepší ekonomická pozice firmy, což se krátkodobě promítá do růstu akcií.

Rozsah současné korekce není nijak závratný a minimálně tři korekce za posledních pět let byly zatím větší než tato. Za současnou korekcí vidím zejména tyto faktory: Pokles poptávky v souvislosti s vysokými cenami a probíhající recesí kombinovaný s růstem nabídky ze strany Saudské Arábie a částečně i Iráku (45%), posílení dolaru (35%), spekulace (20%).

Graf 1 – Ceny ropy – leden 2001 – srpen 2008

Ekonomická situace se přes optické a velmi relativní předvolební „oživení“ bude dlouhodobě nevyhnutelně dále zhoršovat. Oficiální predikce vývoje trhů jsou ideologicky a politicky poplatné současným patologickým doktrínám a vycházejí z nerealistického, ovšem převažujícího předpokladu neomezeného, pokračujícího růstu, který zdá se neumí a hlavně nechce počítat s omezeností zdrojů této planety.

Růstu si tak v USA „užívají“, zejména v počtu krachů a exekucí. Exekuce zde pokračují ve strmém růstu. Meziročně stouply o 55% a každá 464 domácnost v zemi je v nějakém stupni exekučního řízení. A bude mnohem, mnohem hůř. Tohle je jen předkrm obrovské hostiny, která čeká exekuční supy.

Věřitelé přitom mohou přijít také zkrátka. S fenomény typu ropný zlom apod. a s jejich dopady na schopnost dlužníků splácet nepočítají a tyto tedy nejsou součástí hodnocení rizik při poskytování úvěrů. V důsledku jsou tak tato rizika masivně podhodnocena, což nadále povede k tomu, že poskytovatelé úvěrů a instituce vlastnící na dluzích založené finanční produkty budou rok za rokem vykazovat další a další odpisy a ztráty s tím, jak poroste míra insolventnosti dlužníků.

Co se týče odhadů poklesu cen nemovitostí v USA, připadá již některým analytikům realistické očekávat pokles o 40%, což implikuje, že je to nejspíše opět optimismus. Ceny musí klesnout o 50%, aby se jen dostaly na úroveň, kdy začal frenetický růst. Vzhledem k poklesu celé ekonomiky je ale i toto číslo nepravděpodobné a pokles může být až kolem 80%, což bude znamenat kolaps trhu s nemovitostmi a téměř jistě i celé ekonomiky USA, ale stejně tak i té britské, která je v obdobné pozici. Ceny zatím poklesly o 15.8%, přičemž hodnota amerických rezidencí dosahovala na svém vrcholu $21 bilionů. To znamená, že dosud se „vypařilo“ $3.3 bilionu. V případě poklesu o 40% to bude $8.4 bilionu.

K tomu budou ti samí zadlužení spotřebitelé nuceni platit za krachující banky a Fannie + Freddie. Nadále tak bude platit osvědčené pravidlo (globálního bankovního „pseudosocialismu”), že zisky bank jsou soukromé, kdežto ztráty veřejné.

Pokles akcií bude dříve či později pokračovat a pro americké domácnosti bude znamenat další ztráty. Spotřeba těch samých domácností je přitom základním kamenem amerického HDP a celé ekonomiky.

Vzhledem k těmto údajům, stejně jako vzhledem k současným negativním „úsporám“ obyvatelstva, dluhům firem, i vzhledem k $10 bilionům vládního dluhu, si lze jen těžko představit, jak by ekonomika USA mohla z těchto problémů vyplout v podobě, která by byť jen vzdáleně připomínala tu z konce minulého století. K tomu ještě dále připočtěte biliony dolarů ztrát, které vypadnou ze zatuchlých sejfů finančních institucí v budoucnu. Finanční systém nemůže fungovat bez důvěry. Nikdo nebude opakovaně investovat do entit, které lžou a lžou. Už je to víc než rok od začátku krize a banky, média, americké ministerstvo financí a Fed nám stále malují budoucnost růstovými barvičkami. Všechen jejich povinný optimismus se však ukázal být iluzorní a to na důvěře nepřidává.

V následujícím období budou proto platit tyto body:

1. Institucím specializujícím se na zajišťování hypoték a dalších cenných papírů bude snížen rating a některé velmi pravděpodobně zkrachují. Tento osud už ve větší nebo menší míře postihl například MBIA Insurance Corporation, Ambac, PMI Mortgage Group atd.

2. Vědomí reality ropného zlomu mezi představiteli finančních trhů (pomalu) poroste.

3. Úvěry, včetně těch pro společnosti zabývající se energetikou, se pravděpodobně stanou méně dostupné, což vytvoří deflační tlaky.

4. Recese naplno nastupující v tomto roce se bude dále prohlubovat.

5. Přinejmenším několik dalších velkých bank zkolabuje. Bear Sterns a IndyMac se již ocitly na pomyslných márách a další banky budou časem následovat. Mimo ohrožení nejsou údajně ani tak velké domy jako třeba Bank of America, Citigroup nebo Deutsche Bank.

6. Fannie Mae a Freddie Mac budou potřebovat záchranný kruh placený daňovými poplatníky.

7. Objeví se nová skupina domů – ty s nálepkou „neprodejné“. Domy, které zůstávají dlouhodobě bez majitele chátrají a místy se stávají obětí „pochybných individuí“, kteří je pohotově zbaví součástí, které lze zpeněžit (měděné okapy, střechy, trubky apod.). Tato „praxe“ se bude se zhoršující se ekonomickou situací a s rostoucím množství „cílů“ dále šířit.

8. Politici se budou nadále snažit (bez velkých úspěchů) pomoci zadluženým vlastníkům nemovitostí a možná i dalším typům dlužníků, pochopitelně na úkor zbylých (nezadlužených) daňových poplatníků.

9. Existuje rostoucí šance, že vzhledem k napjatým poměrům a ztrátě důvěry na finančních trzích, dojde k situaci diskontinuity (černá labuť) spojené s prudkým zhoršením stávajících poměrů.

Přes některé optimističtější studie, jako je například ta o budoucí produkci Saudské Arábie z pera Joulese Burnese, neutichají hlasy, které hovoří o potenciálu pro rychlý pokles těžby po ukončení plató a o produkci C&C na úrovni 60 mbd kolem 2015 vlivem nasazení sekundárních a terciárních metod těžby. Jak rychle může produkce (v tomto případě obnovitelného) zdroje klesat, ukazuje i článek Uga Bardiho o produkci černého kaviáru.

Graf 2 – Produkce jeseterů a cena kaviáru

Vrchol produkce byl dosažen kolem roku 1980. Všimněte si jak cena (upravená o inflaci) roste exponenciálně.

„Zlom kaviáru“ je tak jen dalším potvrzením, jak běžná ve skutečnosti Hubbertova křivka je. Je jedno, že v tomto případě jde o teoreticky obnovitelný zdroj, když lov jeseterů probíhá mnohem rychleji než jejich reprodukce – ta pak simuluje zprovoznění menších, energeticky a tedy i ekonomicky méně rentabilních zdrojů fosilních paliv. Povšimněte si také, jak se původní křivka po zlomu mění a sestupná fáze je mnohem strmější než růstová fáze.

Graf 3 – Roční produkce kaspického jesetera

V Bardiho interpretaci dochází k asymetrickému vývoji křivky, když se lidé pokoušeji s maximálním úsilím pokračovat v růstu produkce. S použitím pokročilých technologií, je pak možné pokračovat v růstu i v období po „přirozeném“ vrcholu kolem 50% produkce zdroje. Tento růst je však zaplacen rychlejším sestupem po definitivním zlomu. Renato Guseo a jeho spolupracovníci, vypracovali modely stejného chování pro světovou produkci ropy.

Graf 4 – Model produkce ropy Guseo et al. (2005)

Pokud se tento scénář realizuje, bude to především v důsledku nasazení již zmíněných „pokročilých“ technik těžby, které urychlují produkci, ale jen velmi málo nebo vůbec zvyšují URR. Technologie nás tak hrozí zavést na tenký led a přestože se k ní obrací naděje naprosté většiny konvenčně uvažujících obyvatel Západu, jako k prostředku k řešení této krize, je technologie mj. tím, co nás do této krize uvrhlo a co ji prohlubuje. Jsou tu ale mnohem závažnejší příčiny. Tou primární je především lidská „přirozenost“. Sobectví, individualismus a touhu po osobním prospěchu máme v krvi nebo lépe řečeno v genech. Tyto vlastnosti jsou místo toho, aby byly kontrolovány a tlumeny, současným patologickým ekonomickým systémem historicky bezprecedentně vybičovány. Důsledkem je z řetězu utržená hrabivost a bezbřehý individualismus bez hranic. To vede v kombinaci s přirozenou tendencí k reprodukci, která je navíc kvitována jako žádoucí růst objemu nových zákazníků a pracovníků, k růstu populace a vyčerpávání zdrojů prostřednictvím spotřeby a ekologické devastace.

Vedle současné ekonomické doktríny se na největším problému současného světa, tedy pokračujícím růstu populace, podílely a podílejí i církve a církevní dogmata. Postoje katolické církve k antikoncepci jsou dobře známé. O postavení žen v křesťanském středověku v minulosti a islámských oblastech dnes se netřeba šířit. Jak chce papež a církve řešit problém přelidnění a vyčerpávání zdrojů se však nedozvíme a svaté knihy o tom mlčí. Asi by měl papež nahoře pro začátek zařídit pár bilionů barelů ropy, urychlení recyklace vody a regenerace půdy a nějakou tu globální klimatizační jednotku. Sem tam sklizeň navíc by se taky šikla. Pokud by to snad Benedikt zařídil, tak se dám místo čtení Dawkinsova Ďáblova kaplana s radostí na Bibli. Do té doby ovšem zůstávám přesvědčeným atheistou…

Pokud se víra v nekonečný růst, samospásnost technologie, vyvolenost Bohem a nadcházející konec dějin zkombinuje s korporátní bezohledností a prstem na spoušti k největší palebné síle na světě, jak se to „šťastně“ sešlo v případě současné vládní garnitury v USA, výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Válka ještě může spostu věcí změnit, ne zlepšit, jen změnit.

Civilizace a lidstvo se nacházejí v úvodní fázi bezprecedentní krize. Víra, ani technologie nás nezachrání před námi samými. Pokud máme přežít, musíme se postavit realitě a najít způsoby, jak zkrotit své instinkty, včetně našeho sobectví a potřeby množit se. Naprostá většina lidstva však je ve fázi ignorance a popření, neschopná a neochotná konfrontovat realitu. Pokud se toto rychle nezmění, bude to znamenat zánik této civilizace. Pravděpodobnost změny takto fundamentálních základů chování v tak krátkém čase (pokud jakém) je však zanedbatelná. Katastrofický scénář se tak stává racionálně očekávatelným vyústěním současného vývoje.

Zdroje:
Countdown to $200 oil - oil at $115!!
Peak Oil and the Financial Markets: A Forecast for 2008 - July 31 Update
Peak Caviar
Overpopulation: The Real Crisis