O výpadcích elektřiny a zatím posledním Aktualizovaném výhledu

Téměř bez povšimnutí médií probíhají na mnoha místech světa výpadky v zásobování elektřinou. Řada z nich je zapříčiněna změnami obvyklých vzorců počasí, které způsobují, že vodní elektrárny nemohou kvůli nedostatku vody pracovat na plný výkon.

Tepelné elektrárny po celém světě se snaží vypořádat s vysokými cenami a místy i s výpadky v zásobování uhlím, topnými oleji nebo naftou.

S neúprosně pokračujícím růstem globální populace (zhruba o 80 milionů ročně) se problém rostoucí poptávky a stále obtížněji krok udržující nabídky nadále prohlubuje a to přesto, že zdaleka ne všichni nově narození mohou požívat výhod elektrické energie. Investice do nových produkčních kapacit a rozvodných sítí jsou vzhledem k těmto skutečnostem nedostatečné.

Na mnoha místech po světě zuří povstalecké aktivity. Irák, Afghánistán nebo Nigérie se každému ihned vybaví. Energetická infrastruktura (včetně elektrických rozvodných sítí) je oblíbeným cílem povstalců a teroristů všeho druhu. Není bohužel moc věcí, které rychleji rozzuří populaci a poukáží lépe na neschopnost vlády vypořádat se s problémy, než přerušení dodávek energie.

Výpadky dodávek jsou nyní tak časté, že byla zřízena nová webová stránka, která je věnována jejich zaznamenávání. Do budoucna nebude mít určitě o materiál nouzi! V minulých měsících bylo po celé planetě zaznamenáno na 96 míst, které vykázaly nějakou formu výpadků v zásobování energií.

Roste počet hlasů, které poukazují na fakt, že výpadky v dodávkách elektřiny mohou nezanedbatelně ovlivňovat světovou produkci kovů. Hliník, který vyžaduje ke své produkci velké množství elektřiny je první na seznamu a je pravděpodobné, že jeho dodávky budou tento rok o 800 000 tun nižší. JAR, která produkuje značnou část světových dodávek drahých kovů čelí a bude čelit vážným problémům v energetickém sektoru a nezanedbatelná část těžby už je mimo provoz.

Dalším fenoménem, který stojí za zmínku je problematika záložních zdrojů energie. Poptávka po nich logicky stoupá s tím, jak jsou další a další elektrické sítě po celém světě vystaveny opakujícím se blackoutům. Dokonce i nejchudší země mají nyní „moderní sektory“, kde jsou administrativní a finanční operace prováděny za použití výpočetní techniky. Pro takovéto organizace jsou spolehlivé dodávky energie nezbytností a kdekoliv si to mohou dovolit, nakupují záložní generátory, jejichž počet velice rychle roste. V Číně má takovouto schopnost výroby vlastní elektřiny v případě problémů elektrické sítě rostoucí počet továren. Kromě hluku a znečištění ovzduší, které generátory produkují, je řada z nich poháněna naftou, jejíž dodávky se začínají globálně jevit jako čím dál problematičtější, s čímž koreluje i růst cen této komodity. Výroba elektřiny pomocí spalovacích motorů je přitom vysoce neefektivní. Dokud nebude cena nafty natolik vysoká nebo její dodávky natolik nedostatečné, aby mohla být tímto způsobem používána, bude i toto relativně nové a expandující odvětví poptávky nadále vytvářet další tlak na už tak dost napjatou zásobovací situaci v sektoru tekutých paliv.

Co se týče aktualizace předpovědi vývoje produkce tekutých paliv z února 2008, tak ačkoliv produkce ropy a kondenzátů (C&C) má pokračovat v poklesu, tak produkce tekutých paliv (total liquids) má stále zůstat na zvlněné plató do roku 2009 (Fig 1) a to díky nárůstům produkce NGL (zkapalněný zemní plyn – natural gas liquids), ethanolu a XTL (BTL – biomasa na tekutá paliva – biomass to liquids, CTL – uhlí na tekutá paliva - coal to liquids a GTL – plyn na tekutá paliva – gas to liquids). Hlavní příčinou ukončení plató tekutých paliv v roce 2009 je akcelerace poklesu produkce C&C na 3% ročně v roce 2009 (Fig 3) (korekce ze dříve předpokládaných 4% za rok v minulých aktualizacích) a stagnace růstu produkce NGL (Fig 15). Ace předpokládá zdvojnásobení produkce biopaliv a XTL do roku 2012 (Fig 16), čímž si nejsem zcela jistý a nebyl bych tak optimistický. Výraznější (pokud vůbec nějaké) překonání vrcholu produkce tekutých paliv (87.2 mbd) z ledna 2008 se jeví jako málo pravděpodobné. Co se týče ceny (Fig 1), tak i pesimista Ace již pokulhává za realitou, která je cenově zatím zhruba o rok napřed.

Rostoucí počet expertů mluví o nadcházejícím vrcholu produkční plató. Matt Simmons předpokládá, že produkce C&C bude v roce 2012 na hodnotě 69 mbd (nyní je to 74 mbd). Jeff Rubin a Peter Buchanan z CIBC World Markets napsali počátkem roku zprávu, která předpokládá produkční plató (tekutých paliv) kolem 88 mbd v období 2011 – 2012. CEO Totalu, Christophe de Margerie a CEO ConocoPhillips, James Mulva prohlásili, že nabídka nepřekročí 100 mbd. Chris Skrebowski, editor UK Petroleum Review, prohlásil v říjnu 2007, že celková produkce tekutých paliv dosáhne zlomové plató na 92 mbd v období 2010 – 2011, ovšem za předpokladu, „že vše půjde tak jak má“. A výčet by mohl samozřejmě pokračovat.

„Zapata“ George Blake mluví v tomto interview bez ostychu o ropě za 160$ za barel v příštích měsících a zdůrazňuje, že podezřele velké množství rafinérií je v „údržbě“ – z čehož dovozuje, že ve skutečnosti nemají co zpracovávat – respektive nemohou fungovat kvůli nedostatečným dodávkám na plný výkon. Ačkoliv tento názor na budoucí cenu zcela nesdílím, nemohu říct, že by jeho úvaha postrádala logiku.

Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale den má jen 24 hodin, takže zatím jenom takto ve zkratce.

Zdroje: Energy Bulletin
The Oil Drum

Spirála dolů

I v situaci postupující inflace, se řada centrálních bank připravuje ke snižování úrokových sazeb. Kanada snížila úroky, protože její vývoz do USA klesá a export do této země tvoří významnou část kanadských příjmů. ECB se alespoň ústy Tricheta zatím naštěstí drží a sazby bezprostředně snižovat nehodlá. Dokonce i Japonsko uvažuje o snížení své úrokové sazby, která dosahuje směšných 0.5%. Kam ji chce snížit? Na nulu? Důvodem má být opět zpomalování ekonomického růstu a vývoz do USA.

To vyvolává otázku, zda jsou tyto ekonomické mocnosti už definitivně připraveny rozpoutat závod o nejnižší úrokovou sazbu s cílem podpořit svou vlastní ekonomiku na úkor ostatních? Začíná to tak vypadat. Recese americké ekonomiky nabírá obrátky a svět není imunní. Ekonomická aktivita postavená na nereálných základech se stále zřetelněji otřásá. Co se bude dít v době, kdy bude tento proces dále akcelerovat? Velice pravděpodobně to nebudou investice do přebudování rozsáhlých částí (energetické a dopravní) infrastruktury spojené s injekcemi kapitálu do nových a v praxi nevyzkoušených technologií. Zmiňovaný kapitál nám totiž právě mizí před očima.

Zdá se, že se tak vytváří další pozitivní zpětnovazební smyčka, která se přidává k těm, které proti lidstvu již působí. Přírodní procesy a zdroje, které člověk využíval a využívá ke svému prospěchu a které mu umožnily dosáhnout bezprecedentní úrovně populace, se nyní obracejí proti nám – ať už je to vyčerpávání a ztráty zdrojů pitné vody, zemědělské půdy nebo fosilních paliv. Klesající biodiverzita a prohlubující se klimatická změna jsou zřejmé všem kromě kasty (pseudo)ekonomů u kormidla. Důvěra v globální ekonomický systém, v němž se korupční praktiky, chamtivost a přizpůsobování pravidel hry vlastním potřebám staly normou, se rozpadá a burzy klesají. Kapitalismus a globalizace tak selhávají v okamžiku, kdy lidstvo potřebuje fungující finanční systém tak, jako málokdy předtím – k řešení problémů generovaných zbylým konglomerátem postupujících krizí. Ekonomika založená na virtuálním růstu na dluh a spotřebě všech a všeho se však (podle logiky očekávání) poroučí na smetiště dějin jako první. Devastace, která se za ní rýsuje, pak hrozí proměnit každodenní realitu v noční můru McCarthyho románu The Road (Cesta).

Injekce likvidity, které FED nabízí během svých aukcí ve stále větších objemech (nejdříve 20 miliard, později 30, 50 a v pátek dokonce již 100 miliard dolarů a pro zájemce klidně dalších 100 miliard bokem), se míjejí účinkem, protože likvidita není hlavním problémem. Skutečným problém je, že finanční instituce si už nyní ani nevěří navzájem a řada z nich je podle zatím neověřených spekulací některých komentátorů fakticky insolventní. Bernanke musí na prvním místě vyřešit tento problém. Jak ho má řešit? Nevím a každopádně to nebude mít jednoduché. Pokud se mu to však nepodaří, bankovní systém zkolabuje. S tím jak se FED snaží lít do systému větší a větší objemy likvidity, zhoršuje inflaci, proti níž by měl bojovat a dále podkopává již tak slabou pozici dolaru. V březnu 2007 stálo 1 euro 1.33$. Dnes se americká měna propadla až k 1.54$ za 1 euro. Dolar ztrácí meziročně přibližně 10% své ceny a úrokové sazby FEDU budou dále klesat – hovoří se dokonce o snížení úroků o 100 bodů (1%) ještě během zasedání FEDU, které se má konat 18. března.

Jako naprosto absurdní zní zasvěceným výzvy prezidenta Bushe k tomu, aby peníze, které Američané obdrží v rámci „záchranného balíčku“ utratili a podpořili tak ekonomiku. K Bushově smůle průzkumy ukazují, že Američané hodlají tyto peníze šetřit na „horší“ časy, které evidentně přicházejí s tím, jak si postupně uvědomují, že jsou mnohem chudším národem, než jim média do ohloupení opakovala a než si sami mysleli. Stejně nemístná jsou i prohlášení představitelů FEDU, kteří vyzývají Američany, aby „předčasně“ neodcházeli ze svých domů a nevzdávali splátky hypoték v situaci, kdy exekuce dosahují nejvyšších úrovni v historii. Toto počínání označují tito „ctihodní“ pánové jako neetické. Věru praví arbitři morálky! Na co mají dlužníci proboha čekat? Asi na to, až cena jejich domu klesne o dalších 15% a ani zdaleka tak nepokryje hypotéku bance. Dobrá rada nad zlato – zvláště od Paulsona s Poolem!

Přiznané ztráty finančních institucí se vrší a pohybují se zatím kolem 200 miliard $. Poslední zveřejněné odhady však mluví o celkových ztrátách kolem 500 – 600 miliard $ a již zazněly i odhady ve výši 900 miliard dolarů. To jsou však čísla pro veřejnost – tedy čísla „optimistická“. Realisté mluví o odpisech ve výši 1.1 – 1.3 bilionu $. Pesimisté dokonce o 2 – 3 bilionech $! Pokud se splní byť jen odhady v rozpětí 500 – 900 miliard $, což je nanejvýš pravděpodobné, bude to znamenat krachy nebo přinejlepším obrovské problémy pro celou řadu bankovních ústavů. Cokoliv výše zavání kolapsem celého finančního systému.

Ekonomika ČR se svou závislostí na automobilovém průmyslu, bude v budoucnu s vysokou pravděpodobností velmi tvrdě postižena ropnými šoky, které jsou jen otázkou času (optimisticky 5 – 10 let). Posilování koruny pomalu vyčerpává svůj potenciál, ale inflační tlaky neslábnou. Energetická infrastruktura je evidentně zranitelná a má vážné potíže obstát i během silnější vichřice. V budoucnu nelze očekávat její významné posílení (ve skutečnosti čekám pravý opak) a přitom můžeme čelit větrům o podstatně vyšších rychlostech (přes 150 km za hodinu) a za mnohem méně příznivých klimatických podmínek než je 5 - 10°C nad nulou a žádná sněhová pokrývka. Obnovení dodávek potom nemusí trvat hodiny nebo dny, ale řadu dnů nebo dokonce týdnů. Zodpovězte si sami otázku, zda jste schopni takové období bez větší úhony do budoucna přestát bez pomoci ochranitelského státu a pokud vaše odpověď zní ne, zařiďte se podle toho, dokud máte čas a příležitost.

Hovořit (jako někteří analytici) o tom, zda přijde recese je bezpředmětné – recese probíhá a za současné situace realisticky očekávám její tvrdý průběh. To je tak to nejlepší, v co můžeme doufat a dost možná bude mnohem hůř. Proč? Protože ropný zlom, přestože by si měl vzhledem ke slabší jarní poptávce a podle všeho poslední vlně velkých projektů, která by měla přijít v tomto a příštím roce, dát alespoň malou pauzu, zatím v kombinaci s kolabujícím dolarem a propady burz poslal cenu za barel na 106$ a má se čile k světu. Dow Jonesův index je dnes na svém ročním minimu a dno je přes možné korekce ještě daleko. Globální zásoby obilí jsou blízko minim z roku 1947 a všechny výzmané komodity jsou na rekordech nebo alespoň velmi blízko svým maximům… - takže pokud stále nevidíte kam tohle všechno míří a nejednáte podle toho, tak potom čtete špatný blog.

Zdroje: Into The Grey Zone