Wednesday, March 28, 2007

Blíží se úder na Írán?

Ruská vojenská rozvědka zaznamenává velmi vysokou aktivitu amerických ozbrojených sil v oblasti hranice s Íránem, uvedl vysoký bezpečnostní zdroj.

„Poslední údaje armádní rozvědky ukazují na zvýšené tempo amerických příprav k jak vzdušné, tak pozemní operaci proti Íránu“ a dodal, že Pentagon ještě pravděpodobně nestanovil definitivní termín útoku.

Také dodal, že současná americká námořní přítomnost v Perském zálivu je poprvé za 4 roky na úrovni, která zde byla krátce před zahájením útoku na Irák v březnu 2003.

Generál-plukovník Leonid Ivashov, víceprezident Akademie geopolitických věd, uvedl minulý týden, že Pentagon plánuje v blízké budoucnosti rozsáhlý vzdušný úder na vojenskou infrastrukturu Íránu.

V oblasti jsou přítomny dvě bojové skupiny v čele s USS John C. Stennis a USS Dwight D. Eisenhower a putují sem také baterie Patriotů.

Pokud má k útoku dojít, bude to podle mého skromného odhadu během několika nejbližších týdnů – měsíců (duben – červenec). Modleme se, ať se to nestane, protože pokud k útoku dojde může se stát bez nadsázky cokoliv a cena ropy přes 80 nebo spíše 100$ může být nakonec jen „malou“ nepříjemností. Útok na Írán v okamžiku, kdy téměř neexistuje rezervní kapacita, kdy USA jsou na pokraji (a fakticky spíše již v první fázi probíhajícího) bankrotu a kdy se Irák hroutí, může být přesně tou roznětkou, jejíž odpálení rozmetá chabou stabilitu současné globální společnosti a ekonomiky na kusy.

Důsledky můžou být i relativně „mírné“ (vyřazení ropné produkce Íránu, nárůst násilí v Iráku, narušení dodávek ropy z oblasti), ale pokud by situace eskalovala (a všechny současné mocnosti mají v Íránu své zájmy) i katastrofické. Možný výsledek (kromě toho, že bude negativní pro všechny zúčastněné) zatím nelze nijak předpovídat. Uvidíme.

Monday, March 19, 2007

Proč volný trh selhává při inovacích v oblasti využití obnovitelných zdrojů energie?

(překlad článku Jeffa Vaila)

Začněme s předpokladem, že lidstvo musí urychleně nahradit svou závislost na neobnovitelných zdrojích energie skutečně funkčními, udržitelnými alternativami. Konvenční moudrost praví – alespoň ta zaznívající z korporátních mainstreamových médií, že volný trh je nejlepším zdrojem inovace. A nyní otázka: Je volný trh opravdu nejlepším způsobem, jak uvést do praxe životaschopné, tedy udržitelné zdroje energie?

Volný trh bude ignorovat řešení, která nejsou schopna generovat zisk. Kterákoliv firma, která nebude schopna dostát tomuto jednoduchému faktu, nebude podnikat dlouho. Přirozeným důsledkem tohoto závěru tak je, že volný trh bude opomíjet možná řešení, která nemohou být kontrolována buď skrze majetkové podíly (vynutitelné intelektuální vlastnictví, monopolní licence, apod.) nebo proto, že velké ekonomické podniky vyžadují centrálně kontrolovatelné fungování. To znamená, že volný trh fakticky ignoruje řadu možných řešení, která s ním nejsou strukturálně kompatibilní.

Volný trh zbožňuje neobnovitelné zdroje energie, protože jsou snadno kontrolovatelné. V zemích, kde jsou práva na těžbu vlastněna soukromníky, mohou být zdroje surovin kontrolovány prostřednictvím vlastnických práv. Ve zbytku světa mohou být tyto ovládány podobně snadno pomocí exkluzivních smluv příslušných firem s vládami. Obnovitelné zdroje energie však na druhé straně představují vážnou výzvu požadavku volného trhu na tvorbu zisku.

V konfrontaci s touto výzvou se volný trh pokouší adaptovat obvyklými postupy – za použití práv vlastnických, či těch o duševním vlastnictví. Jako příklad lze uvést etanol a ostatní biopaliva. Tento pokus o řešení našich energetických problémů může být snadno kontrolován – jednak skrze vlastnictví půdy, která poskytuje surovinu, jednak skrze patenty na destilační postupy, mikroby, kteří se podílejí na kvašení apod. Nevadí, že biopaliva poskytují podezřele nízké energetické výnosy vzhledem ke vstupům (EROEI) a často vyžadují vládní subvence, otrockou práci nebo vstupy fosilních paliv, či že opomíjejí zásadní problémy, jako nadále rostoucí poptávku po energiích, vyčerpávání orné půdy a konkurenční vztah produkce potravin a energie (biopaliv). Vždyť se dá na nich vydělat. Je tohle to nejlepší, co nám může volný trh nabídnout?

A co sluneční energie? Do inovace v této oblasti investuje volný trh obrovské prostředky. Prakticky všechny však jdou do již zavedené a patentované fotovoltaické technologie. Jinými slovy do technologie, která může být efektivně ovládána za účelem dosažení zisku. Nevadí, že fotovoltaické články jsou sice účelnou cestou výroby elektřiny, ale jen velmi chabým prostředkem jak efektivně vyrábět energii. Proč volný trh téměř úplně ignoruje potenciálně bohatou oblast možných inovací spojených s pasivním solárním designem? Přesně proto, že potenciální výnosy v této oblasti – spojené s alternativním využitím a implementací běžných technologií – nemohou být efektivně kontrolovány zavedenými postupy práva (zejména o duševním vlastnictví). Pokud nemohou být kontrolovány k vytváření zisku, je volný trh k jejich potenciálu slepý. Co na tom, že podle mého názoru je pasivní solarní design jednou z nejslibnějších cest k zajištění našich budoucích energetických potřeb.

A co takhle šetřit energií? Vím, že to nezní moc sexy, ale je to rozhodně účinná cesta jak omezit poptávku. Problém je, že volný trh má opět potíže z toho profitovat. Jistě, trh může provést nějakou inovaci, která vám po zakoupení umožní účelněji šetřit energií, ale už vlastní akt konzervace je zabijákem zisku. Nemluvím tu o zvýšené efektivitě ve využití energie (která jak nám říka klasická ekonomie, snižuje náklady a umožňuje tak spotřebiteli použít ušetřené finance jinde, čímž vzroste celková životní úroveň – alespoň ta pojímaná a měřená jako funkce spotřeby). Ne, mluvím tu o opravdových úsporách – o prostém snížení spotřeby. To už ovšem je pro volný trh sprosté slovo. Myšlenka, že celkově můžeme konzumovat méně energie a poté investovat úspory do statků neekonomické povahy, jako do zvýšeného množství volného času nebo vyšší bezpečnosti zajištěné soběstačností, je vysoce problematická, protože způsobuje prohlubující se pokles HDP (volný čas se nepočítá jako produkt sic!). Představte si: „Tady je můj podnikatelský plán ….. nebudu nic prodávat a až to provedu, lidé budou konzumovat méně. A my zbohatneme!” Jistě, volný trh může nabídnout služby, které lidem pomohou šetřit energií, ale je to trochu jako s virem, který zabije svého hostitele dříve než se může rozmnožit…

Takže když inovace volného trhu selhávají v celé oblasti jednoduché „podomácku” implementovatelné technologie a dokonce nemohou ani brát v úvahu řešení založená na konzervaci a úsporách energie, jsou opravdu tou špičkou možných řešení v oblasti obnovitelných zdrojů? Ve světě, kde těžba fosilních paliv vrcholí, lze při spolehnutí se při řešení našich energetických problémů na volný trh garantovat jen jediný výsledek – nabídnuté postupy nás nikdy nevyváží ze závislosti na dodávkách energie z vnějšku a co hůř, ani jejího potenciálního nedostatku. Volný trh nikde nepříjde s řešením, které by spotřebitele zbavilo závislosti na firmách, které mu poskytují daný produkt, protože kdyby to tyto udělaly, znamenalo by to ztrátu. Stejně tak nebude mít volný trh nikdy ekonomickou motivaci prodávat energii levněji (v dlouhodobém horizontu), protože kdyby to učinil, bylo to ze své povahy iracionální ekonomické chování – vyrábět energii tak levně, že by celková cena světového trhu s energiemi klesala.

Takže pokud to co hledáte, je závislost na dodávkách energie z vnějšku, na dodávkách energie, která znovu a znovu zdražuje, pak je inovace volného trhu vaší volbou. Pokud nicméně dáváte přednost alespoň relativně bezpečné a levné energii, radil bych vám poohlédnout se jinde. Úspory a lokálně implementovaná řešení jsou vhodným začátkem … jen nečekejte, že tyto myšlenky najdou velkou podporu v mainstreamových médiích. Těm jde totiž také o zisk a pokud nedokážou prodat váš čas u televize firmám, které vám chtějí se ziskem prodat své produkty, tak takový příběh pro ně nemá žádnou cenu.

Tolik Jeff Vail. Pokud jste ještě nečetli jeho velice zajímavou knihu - zdarma ke stažení na výše uvedené adrese, tak vřele doporučuji k prostudování.

Sunday, March 11, 2007

Hloubkový ponor Stuarta Staniforda do písků Saudské Arábie

Stuart Staniford zveřejnil na TOD svou zásadní analýzu, v níž předkládá velmi dobře strukturované argumenty, podle nichž Saudská Arábie (KSA – Kingdom of Saudi Arabia) vstoupila do fáze nezanedbatelného poklesu produkce.

Celý článek je poměrně rozsáhlý, přesto ho rozhodně doporučuji k prostudování (jedná se o práci obsahově i kvalitativně skutečně zásadního charakteru).

Pro ty co dostatečně nevládnou anglickým jazykem, překládám alespoň hlavní body:

· Saudská produkce může být rozdělena do dvou období. V prvním období do třetího kvartálu 2004 mělo KSA rezervní kapacity a fungovalo jako swing producent – provádělo rozsáhlé změny ve své produkci (oběma směry) s cílem stabilizovat trh. Během tohoto období mohou být všechny hlavní rysy grafu produkce vysvětleny pomocí poptávky.

· Od závěrečného kvartálu roku 2004 vstoupilo KSA do nové éry, v níž není schopno zvýšit produkci v reakci na existující poptávku. Hlavní rysy produkční křivky, tak začaly odpovídat nikoliv poptávce, ale zahájení těžby jednotlivých nových ložisek (uvedení „nových“ polí do produkčního stavu).

· Během roku 2002 zvyšovalo KSA produkci, aby uspokojilo rostoucí poptávku s tím, jak se svět vzpamatovával z recese roku 2001.

· V roce 2003 došlo těsně před a během invaze USA do Iráku k prudkému nárůstu saudské produkce. Toto byl vědomý postup, s cílem stabilizovat ceny tváří v tvář ztrátě irácké produkce. Jak boje ustaly a irácká produkce byla obnovena, produkce KSA poklesla na úroveň jen o trochu vyšší než byla před válkou.

· Ceny ropy stouply kvůli rostoucí poptávce USA, Číny atd. během roku 2003 a počátkem roku 2004. Jakmile bylo zřejmé, že ceny výrazněji opustily OPECEM sledované pásmo $22-$28, zahájilo KSA rozsáhlé zvýšení produkce na jaře 2004 ve snaze vrátit ceny zpět na žádoucí úroveň. Nebyli však schopni zvýšit produkci výše než o 1 milion barelů za den. Toto se ukázalo být nedostatečným ke stabilizaci cen, které se nikdy nevrátily zpět do zamýšleného cenového pásma a to tak bylo opuštěno o rok později.

· Po dalším (několikaměsíčním) velmi mírném vzestupu produkce KSA, začala tato koncem roku 2004 klesat. Tento pokles byl zastaven nástupem prvního z „megaprojektů“ KSA – poli Qatif/Abu Sa´fah s produkcí 800 000 barelů za den. Tím byl zastaven pokles během počátku roku 2005, nicméně to nestačilo na zvýšení produkce nad maximum (peak) z roku 2004. Žádný nárůst produkce KSA se nekonal ani v reakci na vysoké ceny roku 2005 a později, ani v reakci na ztráty produkce v Mexickém zálivu po hurikánech.

· Produkce tak začala během roku 2005 znovu klesat a tento pokles se během roku 2006 zrychlil, jen aby byl nakrátko přerušen nástupem pole Haradh III (300 000 bbl/den) na konci jara 2006.

· Pokud by měl tento trend pokračovat, znamenalo by to pokles produkce Saudské Arábie o polovinu během příštích pěti let. Je však mnohem pravděpodobnější, že KSA nalezne způsoby jak uvést do provozu menší pole a zbrzdí tak pokles během tohoto období.

Jakkoliv jsou předložené argumenty přesvědčivě formulovány, neposkytují rozhodně jistotu, že produkce KSA je za zlomem. Je nicméně velmi pravděpodobné, že už s nastupujícím letním růstem poptávky a zcela jistě během příštích dvou, tří let (s poklesy produkce všech producentů prokazatelně za zlomem těžby, nemluvě o případné geopolitické nebo přírodou způsobené krizi) budu muset Saudové zřetelně demonstrovat svou schopnost fungovat jako swing producent a zvýšit produkci nad 9,5 milionu barelů (myslím, že nějakou rezervní kapacitu – tak do 1 milionu barelů pořád mají, víc ale ne). Chvíle, kdy budeme znát odpověď na otázku ohledně zlomu produkce KSA (a tím i celého světa), tak nemusí být vůbec daleko. Každopádně KSA přenechává pozici světového producenta číslo jedna Rusku, které těží na plný výkon a produkce zde stále stoupá (a to buď dobrovolně – produkci Saudové snížili záměrně nebo nedobrovolně - jsou za zlomem). Co by získali dobrovolným snížení produkce a s tím spojenou ztrátou nejen vlivu na globálním ropném trhu, ale i obrovských finančních prostředků, mi není jasné. Nemyslím, že mají zájem riskovat, natož pak cíleně vyvolat další prudký nárůst cen a s tím i nebezpečí destrukce poptávky a je-li trh tak skvěle zásoben, proč odmítli před několika měsíci dodávky svým zákazníkům v Asii?

Každopádně budu rád pokud vyjádříte své názory na uvedený Stanifordův článek i na případnou diskuzi s ním spojenou.