Hloubkový ponor Stuarta Staniforda do písků Saudské Arábie

Stuart Staniford zveřejnil na TOD svou zásadní analýzu, v níž předkládá velmi dobře strukturované argumenty, podle nichž Saudská Arábie (KSA – Kingdom of Saudi Arabia) vstoupila do fáze nezanedbatelného poklesu produkce.

Celý článek je poměrně rozsáhlý, přesto ho rozhodně doporučuji k prostudování (jedná se o práci obsahově i kvalitativně skutečně zásadního charakteru).

Pro ty co dostatečně nevládnou anglickým jazykem, překládám alespoň hlavní body:

· Saudská produkce může být rozdělena do dvou období. V prvním období do třetího kvartálu 2004 mělo KSA rezervní kapacity a fungovalo jako swing producent – provádělo rozsáhlé změny ve své produkci (oběma směry) s cílem stabilizovat trh. Během tohoto období mohou být všechny hlavní rysy grafu produkce vysvětleny pomocí poptávky.

· Od závěrečného kvartálu roku 2004 vstoupilo KSA do nové éry, v níž není schopno zvýšit produkci v reakci na existující poptávku. Hlavní rysy produkční křivky, tak začaly odpovídat nikoliv poptávce, ale zahájení těžby jednotlivých nových ložisek (uvedení „nových“ polí do produkčního stavu).

· Během roku 2002 zvyšovalo KSA produkci, aby uspokojilo rostoucí poptávku s tím, jak se svět vzpamatovával z recese roku 2001.

· V roce 2003 došlo těsně před a během invaze USA do Iráku k prudkému nárůstu saudské produkce. Toto byl vědomý postup, s cílem stabilizovat ceny tváří v tvář ztrátě irácké produkce. Jak boje ustaly a irácká produkce byla obnovena, produkce KSA poklesla na úroveň jen o trochu vyšší než byla před válkou.

· Ceny ropy stouply kvůli rostoucí poptávce USA, Číny atd. během roku 2003 a počátkem roku 2004. Jakmile bylo zřejmé, že ceny výrazněji opustily OPECEM sledované pásmo $22-$28, zahájilo KSA rozsáhlé zvýšení produkce na jaře 2004 ve snaze vrátit ceny zpět na žádoucí úroveň. Nebyli však schopni zvýšit produkci výše než o 1 milion barelů za den. Toto se ukázalo být nedostatečným ke stabilizaci cen, které se nikdy nevrátily zpět do zamýšleného cenového pásma a to tak bylo opuštěno o rok později.

· Po dalším (několikaměsíčním) velmi mírném vzestupu produkce KSA, začala tato koncem roku 2004 klesat. Tento pokles byl zastaven nástupem prvního z „megaprojektů“ KSA – poli Qatif/Abu Sa´fah s produkcí 800 000 barelů za den. Tím byl zastaven pokles během počátku roku 2005, nicméně to nestačilo na zvýšení produkce nad maximum (peak) z roku 2004. Žádný nárůst produkce KSA se nekonal ani v reakci na vysoké ceny roku 2005 a později, ani v reakci na ztráty produkce v Mexickém zálivu po hurikánech.

· Produkce tak začala během roku 2005 znovu klesat a tento pokles se během roku 2006 zrychlil, jen aby byl nakrátko přerušen nástupem pole Haradh III (300 000 bbl/den) na konci jara 2006.

· Pokud by měl tento trend pokračovat, znamenalo by to pokles produkce Saudské Arábie o polovinu během příštích pěti let. Je však mnohem pravděpodobnější, že KSA nalezne způsoby jak uvést do provozu menší pole a zbrzdí tak pokles během tohoto období.

Jakkoliv jsou předložené argumenty přesvědčivě formulovány, neposkytují rozhodně jistotu, že produkce KSA je za zlomem. Je nicméně velmi pravděpodobné, že už s nastupujícím letním růstem poptávky a zcela jistě během příštích dvou, tří let (s poklesy produkce všech producentů prokazatelně za zlomem těžby, nemluvě o případné geopolitické nebo přírodou způsobené krizi) budu muset Saudové zřetelně demonstrovat svou schopnost fungovat jako swing producent a zvýšit produkci nad 9,5 milionu barelů (myslím, že nějakou rezervní kapacitu – tak do 1 milionu barelů pořád mají, víc ale ne). Chvíle, kdy budeme znát odpověď na otázku ohledně zlomu produkce KSA (a tím i celého světa), tak nemusí být vůbec daleko. Každopádně KSA přenechává pozici světového producenta číslo jedna Rusku, které těží na plný výkon a produkce zde stále stoupá (a to buď dobrovolně – produkci Saudové snížili záměrně nebo nedobrovolně - jsou za zlomem). Co by získali dobrovolným snížení produkce a s tím spojenou ztrátou nejen vlivu na globálním ropném trhu, ale i obrovských finančních prostředků, mi není jasné. Nemyslím, že mají zájem riskovat, natož pak cíleně vyvolat další prudký nárůst cen a s tím i nebezpečí destrukce poptávky a je-li trh tak skvěle zásoben, proč odmítli před několika měsíci dodávky svým zákazníkům v Asii?

Každopádně budu rád pokud vyjádříte své názory na uvedený Stanifordův článek i na případnou diskuzi s ním spojenou.