Saturday, October 28, 2006

Globální stmívání

Globální stmívání je označení pro postupné snižování množství slunečního záření dopadajícího na povrch Země. Tento jev byl pozorován již během padesátých let 20. století. Dopady se místně liší, ale celosvětově se jedná přibližně o 4-10% redukci na povrch dopadajícího záření, během období 1960 – 1990. Lokální variace jsou ale značné (v rozpětí 1 – 25%).

Vědci se v současnosti domnívají, že příčinou globálního stmívání, je zvýšená přítomnost částic aerosolu v atmosféře. Aerosol absorbuje sluneční energii a odráží sluneční světlo zpět do vesmíru. Tyto částice se také mohou stát jádrem pro kapičky deště, ty se na ně nabalují, takže voda v kapkách se v mracích váže na částice znečištění. Čím více znečištění, tím více částic a tím více kapek se na ně může navázat a zůstávat tak v mracích déle než by pro ně bylo možné, kdyby existovaly samostatně, což dále přispívá k větší odrazivosti slunečního záření zpět do vesmíru a mění četnost a hustotu srážek. Mraky zachycují jak teplo ze Slunce, tak i teplo vyzařované Zemí. Jejich působení se liší časově, místně i v závislosti na jejich výšce. Obvykle však během dne odrážejí sluneční záření, což způsobuje snižování teploty povrchu, nicméně během noci se teplo směřující z povrchu Země do vesmíru od mraků částečně odráží zpět k povrchu a ochlazování naopak brzdí.

V současnosti však dochází k významným změnám, které jsou pravděpodobně spojeny s postupnou redukcí znečištění ovzduší a to především v Evropě a USA. Analýza dostupných dat naznačuje, že během poslední dekády se intenzita slunečního záření dopadajícího na povrch zvýšila asi o 4%. Tyto závěry byly podpořeny dalšími údaji, včetně satelitních.

Někteří vědci tak došli k závěru, že účinky globálního stmívání do určité míry maskovaly účinky globálního oteplování a že s pokračujícím trendem snižování emisí aerosolů, lze očekávat přehodnocení teplotních změn spojených s globálním oteplováním směrem nahoru. Údaje o teplotních rekordech od roku 1990, tuto teorii podporují. Roky 2005, 1998, 2002, 2003, 2004, byly nejteplejší v historii. Rok 2006 nebude v tomto trendu výjimkou, ba právě naopak, velmi pravděpodobně se zařadí na čelo žebříčku. Opět jsme zažili řadu teplotních rekordů a další právě padají, ČR nevyjímaje. Rekordní bylo a je také sucho a s ním spojené nízké výnosy zemědělských plodin. Pokus řešit globální stmívání snížením emisí aerosolů bez toho, abychom zároveň agresivně řešili problém skleníkových plynů a globálního oteplování, tak zdá se vede k tomu, že s tím jak mizí zastínění povrchu způsobené znečištěním atmosféry a zároveň dál stoupají emise CO2, se začínají rozevírat dosud sevřené nůžky, které systém držely v relativní rovnováze a globální oteplování (stále méně bržděné efektem globálního stmívání a podporované rekordním emisemi skleníkových plynů) začíná výrazně zrychlovat. To spouští kaskádu krizí – už tak rapidní tání Grónska a západní oblasti Antarktidy se ještě urychluje a tento proces se stane záhy nevratným. To povede ke zvýšení mořské hladiny a zatopení rozsáhlých oblastí planety. Řada míst bude neobyvatelných, sucho povede k dalším neúrodám a zvýšenému riziku rozsáhlých požárů atd. Průměrná teplota by tak mohla stoupnout o drtivých 5°C do roku 2050 nebo dokonce ještě výše, pokud by došlo k tání permafrostu a uvolnění methanu, který je v něm vázán do atmosféry.

Faktem je, že globální oteplování akceleruje, údaje jsou víc než výmluvné a další důkazy přibývají doslova s každým dnem. O existenci tohoto fenoménu už snad „pochybuje“ jenom těch několik „vědců“ sponzorovaných příslušnými finančními kruhy a náš pan prezident. Věrohodnost těchto osob je asi tak velká, jako věrohodnost „lékařů“, kteří opakovaně ujišťovali o neškodnosti kouření, či věrohodnost popíračů holocaustu. Tragické je, že se nejedná o nic menšího než o to, že hrůzy způsobené radikální klimatickou změnou mohou rychle zastínit i hrůzy vraždění během 2. světové války. Co by ale lidé nebyli schopni obětovat pro pohodlnou cestu do hypermarketu po nové dálnici, že!

Globální stmívání tak dobře dokumentuje, jak vyřešení jednoho problému (snížení počtu pevných škodlivých částic v atmosféře), vede k vyhrocení další, ještě vážnější krize. Murphyho zákony v praxi. Do budoucna si jich ještě užijeme, co se do nás vejde.

Prameny: http://video.google.com/videoplay?docid=1027879546389218797


0 Comments:

Post a Comment

<< Home