Fluktuace

Ceny ropy klesly v posledních týdnech z více než 78$ za barel na dnešní úroveň okolo 63$. Na takto výrazných a rychlých výkyvech je především patrné, že trh s nejdůležitější světovou komoditou se stává stále méně stabilním a transparentním a to je špatná zpráva pro všechny obchodníky a v konečném důsledku i pro spotřebitele. Pokud se podíváte na fluktuace cen zemního plynu, je situace ještě mnohem dramatičtější.

Kombinace nedávno ohlášeného „zásadního“ objevu v Mexickém zálivu a následného „kolapsu“ cen, by mohla řadu méně informovaných pozorovatelů přesvědčit, že problém zlomu se odsouvá. V realitě však tento objev znamená velice málo. Přítomnost uhlovodíků v této oblasti byla Chevronu známá už několik let. Nyní se jim konečně podařilo uskutečnit dlouhodobější test produkce vrtu (4 týdny) a na základě výsledků tohoto testu, teď hodlají investovat další stovky miliónů dolarů do dalších pokusných vrtů v oblasti o rozloze asi 300 km2 a doufají, že se situace bude padesátkrát či šedesátkrát opakovat a teprve pak budou moci ohlásit, že opravdu mají další „Prudhoe Bay“ (jenom 7-8 km pod povrchem). Celkově tak je tento „super“ nález jen jednou extrapolací stojící na jiné extrapolaci a mezitím jsme v situaci, kdy existuje totální nedostatek hlubinných vrtných souprav a Chevron tak bude jen velmi těžko schopen provést v dohledné době byť jen elementární fyzické testování celé oblasti. Analytici odhadují, že by bylo třeba 2/3 existujících vrtných souprav schopných pracovat v této hloubce po dobu 10 let, aby byl proveden podrobný průzkum ložisek v oblasti. Z uvedených údajů zřetelně vyplývá, jak byla a je reakce trhů, médií i veřejnosti na tento objev nepřiměřená. Navíc se představitel Chevronu k danému testu vyjádřil ve smyslu, že by mnohem raději viděl testování vrtu Jack 2 v řádu několika měsíců nebo i roku, ale že si to ekonomicky nemohou dovolit.

V současnosti se nedostává vrtných souprav obecně. Ty v operačním stavu jsou velmi staré (a často rezavé). Příští rok bude průměrný věk vrtných plošin 25 let. Během příští dekády bude velmi těžké a velmi nákladné nahradit byť jen 1/3 z nich, nemluvě o nárůstu jejich celkových počtů.

Náklady na těžbu se přitom budou dostávat více a více do popředí. V médiích a dokonce i v některých odborných kruzích se tento fakt ignoruje a běžně se operuje s odhady globálních zásob bez toho, aby se udělal rozdíl mezi náklady a našimi fyzickými možnostmi při získávání lehké ropy ze suchozemského vrtu pod vysokým tlakem a obtížemi získávání ropy z hlubinného vrtu nebo dokonce z ropných písků. Jako příklad lze uvést úsilí Shellu o zvýšení produkce z ropných písků o pouhých 100 000 barelů za den. Před rokem byly náklady odhadovány na 4 miliardy dolarů. Záhy však byly tyto přehodnoceny na 7,3 miliardy dolarů a dnes se odhadují na 12,5 miliardy dolarů.

Nezřízený optimismus doprovázející oznámení takovýchto nálezů je pro lidskou přirozenost typický. Máme tendenci věřit, že věci dobře dopadnou, že se vše pozitivně vyřeší. Jakkoliv je toto evolučně obvykle výhodný rys, může mít jako všechno, také svou stinnou stránku. Nezřídka se totiž nepojí s vlastním úsilím, ale s vírou, že nás nějaká mocná síla, bůh či štěstí zachrání před našimi dětinskými chybami. Naší biologickou podstatou je také orientace na přítomnost - k přežití dnešního dne. Pokud přemýšlíme o budoucnosti je to obvykle v horizontu týdnů, maximálně měsíců. Většina lidí, si pak při zaznamenání takovéto „pozitivní“ zprávy rychle uloží do paměti informaci o tom, že vše jde jako obvykle a žádný problém neexistuje. Co na tom, že za poslední více než dvě dekády spotřeba výrazně převyšuje nové nálezy a že jen za minulý rok jsme našli pouze 5 miliard barelů zásob a víc než 30 spotřebovali. Většina „nárůstu“ rezerv je navíc dosažena přehodnocením velikosti starých nalezišť a tahle praxe byla zahájena již během sedmdesátých let. Produkci se za rok 2005 ve srovnání s rokem 2004 podařilo zvýšit jen o 890 000 barelů za den. O situaci v odvětví průzkumu a produkce také vypovídá, že při investici 277 miliard dolarů v roce 2005 (což je o 31% více než v roce 2004) bylo 203 firem obchodovaných na burze schopno zvýšit produkci ropy o 1% a rezervy o 2%.

Řada ekonomů si i přes dnes už obrovské množství dat, která jasně ukazují opak stále myslí, že se ropa bude znovu prodávat za 20$ za barel. To by se mohlo stát jen v případě kolapsu a radikálního útlumu ekonomické aktivity. Hranice 60$ za barel se ukazuje být jen obtížně průchodnou směrem dolů a to i při současné v mnoha ohledech optimální konstelaci událostí. Otázka navíc nezní zda zlom a následný pokles produkce přijde za rok, dva, pět nebo patnáct let. Hirschova zpráva jasně říká, abychom se rychle probudili, protože ke zvládnutí důsledků zlomu je třeba významných investic během alespoň dvou dekád. Včera bylo pozdě začít.

Takže si to shrňme – je tu rostoucí poptávka, rezervní produkční kapacita je minimální, nedostává se vrtných plošin, kvalifikovaného personálu a po roce 2010 i významnějších nových projektů, nové nálezy jsou marginální. Poklesy stávajících velkých polí jsou s výjimkou Severního moře neprůkazné a liší se velmi výrazně (rozpětí od 3% do 8%). V realitě to však může být ještě víc (10-12%). Saudská Arábie, Exxon či CERA stále dokola opakují, že ropy je dostatek, výpadky nehrozí a produkci je možné dále zvyšovat. Jak to chtějí s tak chronickým nedostatkem vrtných souprav provést? Dosažení maximální produkce v Severním moři trvalo 30 let. I kdyby došlo nějakým zázrakem k několika obrovským nálezům, nebudeme schopni tyto uvést do produkčního stavu dostatečně rychle.

Nejsme-li schopni výrazně ovlivnit produkční stranu rovnice, zbývá jediná věc, totiž strana se spotřebou. V transportním sektoru se bude muset během pár let začít výrazně šetřit palivy, to znamená výrazné omezení či zastavení globalizace a z toho plynoucí hospodářské problémy. Ale jsou tu i pozitivní náznaky. Investice do energeticky méně náročných domů, do přebudování celé energetické soustavy by mohly přinejmenším částečně nahradit místa ztracená krachem globalizace. Tento projekt by byl velmi pravděpodobně největším konstrukčním projektem v historii lidstva a dokázal by podobně jako New Deal krizi zmírnit, musel by být ale zahájen s dostatečným předstihem a to téměř jistě nebyl. Místo toho tečou stovky miliard do irácké války a obyčejní, řadoví pěšáci jsou přitom nedostatečně vybaveni – těžké „neprůstřelné“ vesty, nepancéřované hummery atd. Situace je o to tristnější, že během tří let 2. světové války postavili USA 90 divizí a vzniklo několik generací vybavení. To jak je situace stále kritičtější ukazuje i českými médii zcela ignorovaný úplný zákaz vycházení v Bagdádu. Řada vojáků je nucena přesluhovat a jsou na pokraji psychického zhroucení. Ozývající se hlasy důstojníků mluví o katastrofální morálce a o tom, že takto kritický byl stav americké armády naposledy po porážce ve Vietnamu. Mainstreamová média snad s čestnou výjimkou BBC z Iráku „přinášejí“ jen minimum informací. To ale také cosi vypovídá – lepší žádné zprávy, než jen špatné zprávy a sejde z očí, sejde z mysli. Mezitím shromažďují USA své námořní síly v oblasti Perského zálivu a východního Středomoří. Na pozicích by měli být v plné síle ke konci října. Může jít o bluf, ale také to může být vážné.

Jediné co se jasně formuje jsou tak pořád dokola další a další střety o zbylá ložiska a to jak ekonomické, tak i vojenské povahy a další a další fluktuace spojené s jakoukoliv pozitivní zprávou o byť i minimální rezervní kapacitě v odvětví a tím spíše se zprávou negativní. Nestabilita jakéhokoliv systému je samozřejmě vždy primárním znakem krize a její trvání potíže vždy jen dále prohlubuje a nestabilita ropného trhu už tu s námi podle všeho zůstane.



Prameny: http://www.netcastdaily.com/fsnewshour.htm