Saturday, December 02, 2006

O varování IEA a technologii, která nás sotva spasí

IEA varuje, že svět stojí tváří v tvář pochmurné budoucnosti v níž budeme stále závislejší na špinavé a zdražující energii. Záchranou před ekologickou katastrofou mají být podle Mezinárodní agentury pro energii nové technologie a jádro.

Ve strohém odhadu globálních energetických potřeb do roku 2030, IEA klade důraz na neslučitelnost stoupající světové poptávky po levné energii a rostoucích emisí oxidu uhličitého ve chvíli, kdy je třeba bezodkladné akce k řešení globálního oteplování.

„Klíčovým slovem je neodkladnost,“ prohlásil na tiskové konferenci v Londýně ředitel IEA Claude Mandil. „Neodkladné přijetí strategií a opatření k podpoře energetických úspor a rozvoji nových technologií.“

„Současný trend směřuje ke špinavému a drahému energetickému systému, který půjde z jedné krize do druhé. Může to znamenat rostoucí počet výpadků v dodávkách, klimatické katastrofy nebo obojí. Tato budoucnost energetiky je nejenom neudržitelná, ale i odsouzená ke krachu.“
„Vlády mohou buď přijmout tuto vizi budoucnosti nebo se společně rozhodnout změnit kurs.“
Zpráva o vyhlídkách světové energetiky (World Energy Outlook 2006) varuje, že světová poptávka po energii vzroste při zachování současných trendů do roku 2030 o 53%, z toho bude růst v rozvojových zemích tvořit 70%.

Blíží se tak rychle bod, kdy poptávka v tomto rozsahu bude znamenat, že spotřebitelské země si nemohou být v budoucnu jisty dodávkami a planeta bude záhy čelit nevratnému ekologickému poškození.

IEA také prohlásila, že současné návrhy řešení ekologických problémů by mohly zpomalit růst emisí CO2 a poptávky po energii, ale zároveň dodává, že před politiky stojí vážné překážky a svět se bude muset stejně nakonec spolehnout na nějaké technologické řešení.

„Dokonce i když vlády zavedou veškeré dnes zvažované postupy ke snížení dovozu energií a produkce emisí, obojí nadále poroste až do roku 2030,“ prohlásila IEA.

„Udržení globálních emisí CO2 na současné úrovni by vyžadovalo mnohem tvrdší přístup.“

„V praxi bude téměř jistě třeba technologického průlomu, který zásadně změní způsob jak vyrábíme a spotřebováváme energii.“


Novum jistě je, že se ředitel IEA odhodlal k takto tvrdým slovům. Hlavní „řešení“ je ale opět jen víra v technologickou spásu. Je třeba investovat do jádra, ale kde na to čerpat prostředky? Co s odpadem? Navíc jsou rozvodné sítě zastaralé a už nyní příležitostně kolabují v okamžicích špičky.

Je třeba si také položit otázku, zda je technologie opravdu odpovědí na naše budoucí problémy.

Právě technologie nás dostala do současné situace, jak poznamenává Jeff Vail ve své vynikající knize A Theory of Power.

Lidé obvykle vnímají technologii jako neutrální faktor, který může být použit k dobrým či zlým účelům. Skutečně neutrální faktor lze odstranit z rovnice, aniž by se změnil výsledek. To my ale udělat nemůžeme. Stejně jako u genů, které sledují své vlastní sobecké zájmy a za tímto účelem vybudovaly naše těla, je technologie produktem evoluce – tentokrát memetické a i ona sleduje své vlastní sobecké zájmy organizované v (technologických) memetických komplexech (memplexech). Technologie tu je, protože prošla stejně jako ostatní přežívající a prosperující memy testem evoluční zdatnosti. Jako u virů, přežití technologie závisí na manipulaci lidské společnosti, která má sloužit jako hostitel a vektor a stejně jako u virů, je její dlouhodobé přežití svázáno s přežitím hostitelské populace. V prostředí, kdy memetické komplexy soupeří o omezené zdroje, získávají evoluční výhodu ty, které poskytují svých hostitelům evoluční výhodu v boji o tyto zdroje. To je i případ technologického memplexu. Přestože lidstvo slouží jako hostitel memům, je i ono samo závislé na svém hostiteli – fyzickém prostředí Země. Technologické memy umožnily lidstvu zvýšení populace za hranice daleko přesahující možnosti udržení této hustoty populace bez technologie. S tím jak stoupala a stoupá populace, stoupá i sociální a technologická komplexita (a s ní i energetická náročnost nezbytná k jejímu udržení). Rostoucí energetické vstupy se stávají obětí tenčících se energetických výnosů. To vede k systémové nestabilitě a následně ke kolapsu na úroveň udržitelné populace.

Mnoho skeptiků poukazuje na to, že není důvod pochybovat o naší schopnosti vyvinout nové technologie, které nám umožní nasytit soustavně rostoucí populaci. Tato logika však naráží na realitu růstu geometrickou řadou, při kterém by v extrémním případě samotná váha lidské biomasy jednoho dne převážila váhu Země samotné. Axiomem tak zůstává, že nekonečný růst není možný. Jak poznamenává Kenneth Boulding: „Každý, kdo věří, že exponenciální růst může pokračovat donekonečna je buď šílenec nebo ekonom.“

Pokročilé technologie slouží také jako prostředek kontroly populace, generují hierarchickou strukturu společnosti a garantují její udržování. Odstavení od dodávek energií, dává centrálně řízeným systémům možnost potlačit odpor v závislých perifériích. Dohled prostřednictvím sledovacích systémů se stává stále zřetelněji všudypřítomným. Již samotný přístup k technologii dnes určuje vaše budoucí sociální postavení a tím i reprodukční potenciál vašich genů. Schopnost používat výpočetní techniku, mobilní telefony, automobily, dnes patří mezi základní dovednosti, bez kterých je dosažení i průměrných pozic v pracovní hierarchii nemožné. Za toto vše ale hierarchicko - technologické společnosti platí tvrdou cenu, která se projevuje neustále rostoucí energetickou náročností. Každé další zvýšení komplexity - další kamera, další auto, každá další elektrárna nás přibližuje o kousek blíže k negativní energetické bilanci a tím i ke kolapsu.

Dnešní hierarchická společnost (a její elity) je přitom na rostoucí komplexitě, která je zdrojem moci a kontroly přímo závislá. Tuto komplexitu se tak bude systém snažit udržet i přesto, že její „výnosy“ budou záporné. Důsledkem tak bude větší snížení materiální složky životní úrovně, než kdyby byl prosazen Heinbergem navrhovaný Powerdown, který sebou nutně nese potřebu decentralizace, debyrokratizace a lokalizace, jinými slovy potřebu snížení komplexity systému.

Jakékoliv další zvýšení komplexity (včetně rozsáhlé výstavby jaderných elektráren) s sebou přinese i vyšší energetickou náročnost pro systém, kterému se energie stále více nedostává. To neznamená, že se o to nepokusíme, očekávané výsledky se ale nedostaví, respektive je vysoce pravděpodobné, že tyto budou z hlediska stability systému v optimální variantě pouze přechodně pozitivní. Další investice do nárůstu komplexity jsou investice zaměřené špatným směrem a krizi příliš neoddálí. V krizové variantě ji mohou dokonce urychlit. Příkladem může být investice do projektů typu ITER, místo do obnovitelných zdrojů energie, typu větrných, vodních či přílivových elektráren, které jsou prokazatelně funkční již dnes a nejsou jen chimérou do budoucna (na rozdíl od termojaderné fůze). Problémem obnovitelných zdrojů je cena, nízký produkční výkon nepříliš slučitelný s dnešní úrovní komplexity a lokalizace těchto zdrojů, které by v důsledku velkého množství malých produkčních center dodávajících energii převážně do lokálních sítí byly obtížněji centrálně kontrolovatelné. Proto se jim nedostává patřičné podpory ze strany vlád a médií.

Faktem je, že poté co se začne výrazněji nedostávat ropy a záhy poté plynu, přejde většina států v rámci udržení stávající energetické úrovně zpět k jádru a uhlí. To bude vyžadovat další zvýšení komplexity, protože tyto zdroje nejsou zdaleka tak univerzálním palivem jako ropa. Navíc to bude mít katastrofální dopady na již tak přetěžovanou biosféru. Kombinace energetické a ekologické krize nedává současnému vysoce komplexnímu a značně rigidnímu systému příliš vysokou šanci na efektivní adaptaci. Očekávat lze postupující degradaci (výhledově po roce 2015 a posléze kolaps po 2030).

Počasí v posledních měsících a letech je evidentním důkazem toho, že klimatické změny jsou v plném proudu. Průměrné teploty se odchylují od normálů až o závratných 2,5 °C. Dopady na zemědělskou produkci jsou zřetelné a ceny základních zemědělských komodit jsou v pásmu rekordních hodnot. Ostatní ekonomické zprávy také nejsou optimistické. Americká ekonomika přes ujišťování o opaku jeví další a další příznaky recese. Poslední co ji drží nad vodou je neutuchající spotřeba předlužených domácností. Dolar se dnes prodával za méně než 21 korun a není to proto, že česká měna výrazně posiluje. Inflace v USA je velmi pravděpodobně okolo 10%. S krachem dolaru jako rezervní měny naplno vypukne i globální ekonomická krize (odhadem okolo 2010).

Porážka USA v Iráku výrazně zvyšuje riziko destabilizace celé oblasti. Produkce irácké ropy je soustavně narušována. Pokud by jednotky USA a Velké Británie nyní odešly hrozí definitivní rozpad Iráku na kurdskou, šíitskou a sunnitskou část. Šíitská část pod vlivem Íránu a sunnitská pod vlivem Saudské Arábie by znamenala, že se Irák stane dějištěm konfliktu o hegemonii v oblasti mezi těmito dvěma státy (v menším měřítku tento střet probíhá již dnes).

Na ropném trhu se přes relativní klid nerýsuje pozitivní vývoj (tedy zvyšování produkce směrem ke 100 000 000 bbl/den). Rezervní produkční kapacita je minimální. OPECem plánované snížení těžby je spíše politickou deklarací a jsem velmi zvědav na jeho reálnou aplikaci a případné dopady na cenu. Pokud bude na východním pobřeží USA 2-3 týdny tvrdé zimní počasí, můžeme počítat s cenami okolo 70$ za barel a výše. Před rokem byla tuhá zima v Evropě a mírná v USA. Před rokem se zformoval rekordní počet hurikánů v Atlantiku, tento rok to bylo v Tichém oceánu. Nebudu vůbec překvapen pokud se role vymění a v USA bude tuhá zima, zatímco v Evropě mírná. Sice je to jen spekulace, ale předpověď pro USA na příští týden hlásí nástup zimy na východním pobřeží a ceny na to patřičně reagovaly (přes 63$/bbl.).

Cenové dno bylo v minulých dvou měsících stanoveno v oblasti 60$ za barel. Teď nás čeká cesta k novému stropu.

6 Comments:

Anonymous Anonymous said...

Dílčí informace katastroficky pospojované - co by kdyby. ... a ceny základních zemědělských komodit jsou v pásmu rekordních hodnot ... Je vidět, že jste tady mimo mísu, mimo probíhající evropské trendy.

11:54 pm, December 03, 2006  
Blogger Thon Taddeo said...

No co se týče evropských trendů, tak v EU vidím hlavně obrovský trend směrem k dalšímu nárustu byrokracie.:-) O dalších evropských trendech se od Vás rád nechám poučit. Jinak co se týče cen potravin, tak se podívejte třeba na tohle:

http://www.fao.org/newsroom/en/news/2006/1000319/index.html

http://www.foodnavigator-usa.com/news/ng.asp?id=71394-wheat-corn-soy

No a celek se opravdu skládá z dílčích informací.

7:04 am, December 04, 2006  
Anonymous Anonymous said...

Dal bych si akorát pozor na datování předpovědí. Už mému dědečkovi říkali v létě 1948 na US velvyslanectví v ČR, že komunisti tady nemůžou vydržet déle jak rok maximálně dva. Naopak cca v roce 1988 se z Hlasu Ameriky linuly slova, že porážka komunisku je otázkou né této, ale až příští nebo přespříští generace .....
Jinými slovy o načasování rozhodují jiní "hráči". Tj. např. kdy se vědomí o možnosti trvalého růstu stane neudržitelným. ... Kdy se kupuj, kupuj, ... změní na prodej, prodej.

8:51 am, December 08, 2006  
Blogger Thon Taddeo said...

Data jsou udána orientačně, ale ze současného pohledu a stavu informací mi to takhle vychází. Právě Vámi uvedený příklad s pádem komunismu ukazuje, že mocenské struktury často postrádají odpovídající sebereflexi i patřičné páky, aby události efektivně ovlivnily. Procesy, které dnes pomalu ústí ve zmíněné krize, vyplývají z rozhodnutí, která byla učiněna před desítkami let (okolo roku 1970). V tu dobu byl nastaven kurz, který vede ke dnešku. Samozřejmě, že výsledek je vždycky nejasný a nikdo nezná budoucnost, ale trendy ústící v konec ekonomické a tím i vojenské hegemonie USA a především v globální energetickou, ekologickou a populační krizi jsou již tak zřejmé, že jsou tyto události jen otázkou času, tak proč to nezkusit i časově vymezit:-), už to není tak vzdálené, aby to s relativní přesností nešlo. Vždy existuje možnost chyb, ale ty předpokládají nějakou divokou kartu, která radikálně změní rozložení mocenských vazeb v nejširším slova smyslu, ale teď nic takového nevidím.
Nemyslím, že nějací "hráči" o tom rozhodnou, tohle jsou procesy, které nemá lidstvo pod kontrolou, i když si rádi namlouváme, že my tu kontrolu máme. Maximálně to možná může nějaká skupina (jako třeba FED) trochu postrčit jedním nebo druhým směrem v čase (rok, dva) a to za vynaložení obrovského úsilí, ale to je tak všechno.

10:13 am, December 08, 2006  
Anonymous Anonymous said...

Já souhlasím s tím, že odpočítávání už není v letech ale spíše v měsících. Bránil bych se ale uvádění konkrétních datumů.

ad FED ... co ti co ho vlastní ?


Jura

12:59 pm, December 08, 2006  
Anonymous neo029 said...

pekna otazka, kdo vlastne "vlastni" FED? kdo ridi vladu USA? :-) kdo ridi ostatni vlady? nebo jsou politici pouze manaskove, kteri maji budit zdani jakesi demokracie? a opravdova moc, tedy moc penez, je uplne nekde jinde?
polovinu veskereho bohatstvi vlastni pouze 2% lidske populace, mezi nimi jsou pak opravdu velci hraci...

3:16 pm, December 12, 2006  

Post a Comment

<< Home