Wednesday, July 26, 2006

Cantarell - možná diagnóza

Rychlý pokles produkce Cantarellu – největšího mexického pole a druhého nejproduktivnějšího naleziště ropy na planetě může znamenat vážnou ekonomickou hrozbu a to nejen pro Mexiko.
Produkce nejdůležitějšího ropného pole Mexika tento rok prudce klesla, čímž zažehla obavy, že místní ropné vrty, které dodávají 60% ropy, jež země těží, jsou centrem urputného, ale stále méně úspěšného boje o udržení stávajících hodnot těžby

Produkce Cantarellu, který je situován v mělkých vodách poblíž pobřeží jižního Mexika, se podle vládních čísel pohybovala v květnu v průměru něco přes 1,8 miliónu barelů za den. To je 7% pokles od počátku roku a nejnižší měsíční produkce od července 2005, kdy hurikán Emily přinutil tisíce dělníků pracujících na těžebních plošinách k evakuaci z oblasti.

Ačkoliv analytikové delší dobu předpokládali postupné klesání produkce stárnoucího pole, takto rychlý úpadek by pro světového producenta ropy číslo 5 znamenal vážné potíže. Cantarell produkoval poslední čtvrtstoletí významný podíl mexického ropného bohatství. Navíc výnosy z těžby financují více než třetinu federálních výdajů.

„Cantarell jde dolů velice rychle,“ prohlásil nezávislý konzultant a bývalý manažer státem vlastněného monopolního producenta ropy Petroleos Mexicanos, známého jako Pemex, Guillermo Cruz Dominguez Vargas. „Nedokážu si představit tlaky, které to na naši společnost uvalí, pokud tu není nic, co by Cantarell nahradilo,“ dodal.

Z pohledu USA, pro něž je Mexiko druhým největším dodavatelem hned po Kanadě by to také byla špatná zpráva. Dále by tato situace mohla ještě zhoršit napjaté globální dodávky, které stále drží ropu na rekordních cenách.

Obří světová pole jsou na sestupu a nutí těžební společnosti snažící se ukojit rostoucí poptávku otvírat stále menší pole ve stále odlehlejších oblastech, říká energetický analytik z Houstonu Wiliam Herbert.

„Naneštěstí éra snadno dostupného, nízko visícího ovoce …… je opravdu pryč,“ prohlašuje Herbert, jeden z vedoucích výzkumu u houstonské investiční banky Simmons & Co. International a dodává, že pravděpodobnost nalezení dalšího pole o velikosti Cantarellu by viděl někde mezi hodnotami mizivá a žádná.

Co do objemu produkce předstižený pouze saudským Ghawarem, je Cantarell plodným obrem, který je ovšem za zenitem. Produkce vyvrcholila koncem roku 2004 ve výši něco přes 2,1 miliónu barelů a od té doby klesla o více něž 15%. Experti se shodují že bude směřovat jen a jen dolů.

Otázka za miliardy dolarů tak zní, jak rychle bude Cantarell ztrácet svou produkční kapacitu a zda Pemex bude schopen dostat víc ropy z existujících polí, aby nahradil pokles.

Pemex neodpověděl na žádosti o interview, ale jeho činitelé bagatelizovali vyhlídky na vadnoucí produkci v médiích a oficiálních prohlášeních. Společnost tak pro rok 2006 předpokládá mírný nárůst celkové těžby na průměrných 3,4 miliónu barelů za den (ze 3,3 miliónu minulý rok).

Firma provedla na Cantarellu rozsáhlou údržbu. V prosinci 2005 Pemex předpokládal, že pole bude v roce 2006 produkovat v průměru 1,9 miliónu barelů za den. To by byl jen skromný 6% pokles oproti roku 2005, po němž by následovala již dvoumístná čísla v dalších letech, ústící v průměrný pokles produkce někam k 1,4 miliónu barelů za den v roce 2008.

Jiné studie ovšem nejsou tak optimistické. Jak postupně klesá tlak, hrozí, že mořská voda zaplaví vrty Cantarellu, což je jeden ze symptomů slabosti u starých polí, který znesnadňuje těžbu zbývající ropy. Prosáklé interní studie Pemexu zahrnující nejhorší možné scénáře, jež byly publikovány v mexickém tisku popisují produkci kolabující až k hodnotě 520 000 barelů za den koncem roku 2008 – 71% volný pád z květnových hodnot roku 2005.

Energetický analytik pracující pro Mexico City David Shields prohlásil, že rychlý pokles během prvních pěti měsíců letošního roku a rozhory s insidery z Pemexu ho přesvědčily, že výhledy Cantarellu jsou horší než činitelé veřejně přiznávají. Červnová čísla nejsou pro Cantarell zatím dostupná, ale produkce mexické ropy v červnu poklesla třetí měsíc v řadě, takže je nepravděpodobné, že u Cantarellu došlo k oživení.

„Vede si velmi špatně,“ řekl Shields, autor dvou knih o Pemexu. „Moje interpretace situace je taková, že vývoj je katastrofální.“

Zda pokles produkce Cantarellu povede ke změnám v mexickém ropném sektroru je otákou do budoucna. Kritici již dlouho pranýřují státem vlastněný Pemex, jako líheň plýtvání a korupce. Rekordní ceny ropy však ztlumily naléhavost reforem.

Z pohledu na záplavu petrodolarů proudících do pokladnice, by člověk jen těžko hádal, že pod povrchem mexického ropného sektoru kypí krize. Federální úředníci loni utratili 54 miliard dolarů od Pemexu, když financovali vládní výdaje, jako třeba baseballový stadión v Chihuahua.

Problémem je, že vláda využívá tyto výnosy takovým způsobem, že zbývá je málo co by mohlo být znovu investováno do Pemexu a tím i do udržení přílivu černého zlata.

I přes rekordní prodeje ve výši 86,2 miliard dolarů v minulém roce, byla společnost po zdanění 7,1 miliardy dolarů ve ztrátě. Je tak nejzadluženější ropnou firmou na světě a její půjčky dosahují dech beroucích 50 miliard dolarů. Trhliny v potrubích a výbuchy jsou běžné, částečně proto, že firma nemá dostatek financí na základní údržbu vybavení. Prokázané rezervy poklesly od roku 2000 o více než třetinu. Mexiko dováží čtvrtinu benzínu z ciziny, protože nemá dostatek rafinačních kapacit.

Zemi se v současnosti nedostává jak expertů, tak financí a dost možná i času, aby efektivně zahájila těžbu v hlubokých vodách Mexického zálivu, kde leží zbývající slibná naleziště a vyrovnala tak pokles Cantarellu. Ústava Mexika totiž zakazuje cizím firmám investice v energetickém sektoru výměnou za podíl na produkci, což je v současnosti praxe na níž ve spolupráci s Čínou přistoupila i komunistická Kuba.

„Jakmile se Cantarell vydá ke dnu, lidová moudrost říká, že tam půjde rychle,“ říká analytik Herbert. „Vypadá to, že to je to co právě sledujeme.“

Spolu s Burganem a Severním mořem je i Cantarell příkladem, že jakmile dojde v současnosti ke zlomu těžby, je následný pokles obvykle velmi příkrý, zejména u obřích polí. Stávající pokrok v metodách těžby umožňuje zvýšenou extrakci ropy, ovšem za cenu, že když jsou technologické možnosti vyčerpány následuje rapidní pokles. Problémy Cantarellu pak pravděpodobně prohlubuje i snížená profesionalita Pemexu, v porovnání se západními konkurenty.

Dosavadní výrazný pokles Cantarellu tak logicky prohlubuje obavy, že nejen nebudeme globálně schopni zvyšovat stávající kapacity těžby, ale že i pouhé udržení nějaké delší plateau periody bude velice obtížné nebo dokonce nemožné. Rychlé poklesy těžby pak budou mít tvrdé ekonomické důsledky. Tím větší, že nepoměr mezi poptávkou a nabídkou u ropy nebude zdaleka jediným zásadním problémem současného lidstva.

Prameny:
http://www.latimes.com/business/la-fi-pemex24jul24,1,6754747.story?coll=la-headlines-business&ctrack=1&cset=true
http://en.wikipedia.org/wiki/Cantarell_Field

Monday, July 10, 2006

Peak Oil? - dokument Australian Broadcasting Corporation

Tento dokument byl dnes odvysílán australskou ABC a je dostupný online na této adrese:


http://abc.net.au/4corners/special_eds/20060710/default_full.htm


Zpracování je vysoce profesionální a v pořadu vystupují Robert Hirsch, Colin Campbell, Chris Skrebowski a další, včetně představitelů EIA, IEA a saudského a kuvajtského ropného průmyslu.

Nezbývá než doufat, že takto profesionálně se tématu zhostí i další televize po celém světě a i diváci v ČR se tak snad nakonec dočkají tohoto či podobného závanu z dnešního pohledu nepříjemné a možná i drsné reality.

Jsou totiž mnohem drsnější potenciální reality, takové, které prezentuje třeba australský postkatastrofický hit Mad Max 2. Právě záběry z tohoto filmu autoři svůj dokument zahajují a končí.

Přeji příjemnou podívanou.

To už jsou Saudové tak zoufalí?

Chevron a představitelé saudského ropného průmyslu oznámili, že počáteční výsledky pilotního projektu těžby rezerv těžké ropy pomocí injekcí páry jsou slibné a mohly by zvýšit odhadované rezervy království o desítky miliard barelů. Počátkem tohoto roku zahájil Chevron injektování páry v neutrální zóně mezi Saudskou Arábií a Kuvajtem s cílem uvolnit těžkou ropu, dříve považovanou za netěžitelnou.


Chevron používal tuto techniku po desetiletí s cílem zvýšit celkový objem vytěžené ropy ze stárnoucích polích v Kalifornii a Indonésii. Saudové a Chevron chtějí zjistit, zda bude tato technika fungovat i ve zvýšeně porézních skalních formacích Blízkého východu.


Kromě Wafry, kde se tato technika zkouší, se uvažuje o nasazení této techniky také na obří Manifě (11 miliard barelů).


Tato zpráva opět dokumentuje, jaká je skutečná situace Saudské Arábie. V okamžiku, kdy jsou nuceni přistoupit k metodám terciární těžby (po standardní těžbě a po vodní injekci), melou přinejmenším zmíněná pole definitivně z posledního. Ghawar injektovaný vodní injekcí po dekády, kde se podíl těžené vody k celkovému obsahu vytěžené tekutiny (water cut) blíží 40%, na tom nemusí být o mnoho lépe. 40% je obvykle uváděná hranice, při níž bezprostředně hrozí kolaps.


Zdá se čím dál zřejmější, že alespoň co se lehké ropy týče je Saudská Arábie za zlomem těžby. Těžké a obtížně zpracovatelné ropy mají zřejmě dost, ale o tu není příliš zájem a navíc chybí kapacity pro její zpracování. Během příští dekády však může právě tento typ ropy tvořit ten největší díl zbývajícího ropného koláče. Alespoň na to by se měli zpracovatelé připravit.


http://today.reuters.com/stocks/QuoteCompanyNewsArticle.aspx?view=CN&storyID=2006-07-10T044101Z_01_N09301152_RTRIDST_0_ENERGY-SAUDI-REPORT.XML&rpc=66

Friday, July 07, 2006

Zlom obilí?

Předpokládá se, že letošní sklizeň obilí zaostane za spotřebou o 61 milionů tun, což bude po šesté za posledních sedm let, kdy poptávka předčí produkci. V důsledku toho poklesnou světové rezervy obilí koncem roku na 57 dní spotřeby, což bude nejnižší hodnota od 56 denního minima v roce 1972, které odstartovalo zdvojnásobení cen této komodity. Není proto překvapivé, že ministerstvo zemědělství USA počítá tento rok s nárůstem cen obilí o 14%, kukuřice o 22%. Vzhledem k nejnižším rezervám obilí za posledních 34 let je velmi pravděpodobné, že svět bude záhy čelit kombinaci vysokých cen obilí a ropy.

Ministerstvo zemědělství USA odhaduje letošní světovou sklizeň obilí na 1984 milionů tun, což je o 24 milionů tun méně než minulý rok, tedy zhruba o 1%. To je o 3% méně než historicky rekordní sklizeň 2044 milionů tun v roce 2004.

Světová spotřeba obilí stoupla za posledních 45 let 42* (s výjimkou let 1974, 1988 a 1995), kdy napjaté dodávky a prudký nárůst cen snížily spotřebu. Růst poptávky po obilí, tradičně poháněný růstem světové populace a rostoucími příjmy, je nyní také způsoben rychle rostoucí poptávkou po etanolu vyráběném mj. z obilí.

Zhruba 60% světové produkce obilí je použito jako jídlo pro obyvatelstvo, 36% jako krmivo a 3% jako palivo. Zatímco spotřeba obilí jako potraviny a krmiva stoupá zhruba o 1% ročně, použití obilí jako paliva roste o více než 20% za rok. USA plánuje v letošním roce použít na výrobu etanolu 55 milionů tun z odhadované produkce 268 milionů tun obilí. To dělá „pouhých“ 16% sklizně USA. Je to však víc obilí, než vyprodukuje Kanada.

Farmáři tak stojí tváří v tvář rekordnímu růstu poptávky v době, kdy mizí jak technologický potenciál pro zvýšení produkce, tak i zásoby vody. Rostoucí globální teploty spojené s postupující degradací půdy, navíc hrozí dále snížit budoucí sklizně. Ukazatele zásob vody klesají a studně vysychají v zemích, v nichž žije ½ světové populace, včetně tak významných producentů obilovin jako Čína, Indie nebo USA. V Číně klesla produkce obilí díky snížení stavu zásob vody na méně než 100 milionů tun, když ještě v roce 1997 dosáhla tato země rekordní produkce 123 milionů tun. Vodu použitelnou v zemědělství také stále rychleji pohlcují rostoucí městské aglomerace. Všeobecně rozšířené nadužívání rezervoárů za účelem zavlažování znamená, že již dnes používáme vodu, která pak bude nutně chybět v budoucnu. Každému je jistě jasné, že další snižování zásob vody je nevyhnutelně svázáno s poklesem produkce potravin. Navíc se uvádí, že s každým stupněm Celsia nad historickým průměrem, lze očekávat pokles výnosů obilí o 10%. Vlny horka v minulých letech vedly k poklesu výnosů a zdá se, že letošní rok nebude výjimkou. Indie již z těchto důvodů přehodnotila svůj odhad letošní sklizně obilí ze 73 na 68 milionů tun. Dnes sice produkujeme dvakrát více potravin než minulá generace, spotřebováváme však přitom třikrát více vody.

Z pohledu těchto údajů je budoucí projektované využití obilí, ale i cukrové třtiny či řepy nebo řepky, jako zdrojů tekutých paliv velmi diskutabilní. Samotná myšlenka spalování obilí, tedy fakticky potravin v motorech (zejména osobních) aut v okamžiku, kdy stovky milionů lidí po světě hladoví, je morálně zavrženíhodná. Co je však neméně důležité, jsou velmi odlišné závěry studií o energetické bilanci etanolu. Řada studií poukazuje na mnohem vyšší energetický přínos etanolu vyráběného z celulózy (prérijní tráva, stonky kukuřice atd.) než přímo z kukuřice, obilí či řepky. Zde v průměru vychází EROEI okolo 4,5. Faktory jako vyčerpávání půdy, použitá voda apod. však obvykle nejsou započítávány. Je třeba střízlivě počítat s etanolem jako pouhou malou součástí budoucí energetické rovnice. Za zásadní úspěch by bylo možné považovat nahrazení 15% v současnosti používaných tekutých paliv bio palivy do roku 2015. Osobně bych na to ovšem nesázel. Pokud by náhodou měly pravdu extrémní závěry studií Pimentela a Patzeka, bylo by nasazení bio paliv v širším měřítku v okamžiku krize bez nadsázky cestou do pekel.

Co se ropy týče ta zůstává na dohled rekordního maxima z tohoto týdne ve výši 75.40$ za barel. Za zmínku jistě stojí také fakt, že Venezuela podepsala s Ruskem kontrakt na dovoz 100 000 barelů denně do konce roku a to proto, aby mohla uspokojit své klienty, s nimiž má uzavřené kontrakty o dodávkách.

Vrtná flotila Saudské Arábie má velmi napilno – je vytížena maximálním způsobem a její aktivita je o 60% nad pětiletým průměrem. Masivní nárůst produkce ropy se však nekoná, ba právě naopak.

Money supply dále roste a to globálně (Austrálie 9,1%, Británie 11,7%, Kanada 7,7%, Dánsko 14,7%, USA 8,1% Eurozóna 7,3%) - takto vypadá boj s inflací v praxi. Úrokové sazby jsou a budou na vzestupu. Centrální banky šlapou na brzdy. Ekonomika globálně začíná jevit známky zpomalování. Tento vývoj jsme ovšem všichni čekali a lepší to nebude.



Prameny:
http://www.ce.cmu.edu/~gdrg/readings/2006/03/21/Hammerschlag_EthanolsEnergyReturnonInvestmentSurveyofLiterature1990-Pres.pdf
http://www.financialsense.com/captain/log.html
http://www.theoildrum.com/story/2006/7/2/205758/5414
http://www.financialsense.com/editorials/duarte/2006/0508.html
http://www.energybulletin.net/17261.html