Rusko mírně sníží export ropy

Ruské ministerstvo průmyslu a energetiky schválilo harmonogram vývozu ropy pro 1Q 2008. Export klesne o 1.5% oproti 4Q 2007.

Česká republika, Slovensko a Maďarsko dostanou méně suroviny. Bělorusko obdrží standardní dodávku 4.5 milionů tun. Ukrajina může počítat pouze se 4.8 miliony tun – ve srovnání s 5.1 miliony tun ve 4Q 2007. Dodávky do rafinérie v Pavlodarsku (Kazachstán) klesnou z 1.2 milionu tun na 1.07 milionu tun.

Tranzit dodávek přes Kazachstán a Azerbajdžán stoupne z 5.38 milionů tun na 5.87 milionů tun a zásobování Německa přes Bělorusko vzroste z 300 000 tun na 375 000 tun. Harmonogram také uvádí první dodávky do Číny přes Kazachstán o objemu 300 000 tun ropy – TNK – BP a Gazpromneft dodají každý po 150 000 tunách.

Ministerstvo zdůrazňuje, že není třeba vnímat situaci jako dramatickou a připisuje pokles dodávek sezónním výkyvům.

Z uvedených údajů opravdu nelze dělat žádné dalekosáhlé závěry. Jen bych poznamenal, že naznačují, kdo je v případě dopadů ELM z hlediska Ruska první na řadě a vcelku logicky to je ČR, SR, Maďarsko a (Polsko).

Zdroje: Kommersant

Pár poznámek k článku Ropný zlom? Plnou nádrž všem!

Lukáš Rázl přináší ve svém článku Ropný zlom? Plnou nádrž všem! obvyklou směsici zavádějících tvrzení, polopravd a překrucování skutečnosti ke kapitalisticko – konzumnímu obrazu. Jak je dnes v jistých kruzích dobrým zvykem, začíná rovnou onálepkováním oponentů, kteří jsou podle něj radikálními "ekologisty", jimž je racionální uvažování zcela cizí a jejichž jediným přáním, je vrátit lidstvo do hlubin ponurého středověku.

Zahajuje údajným postulátem "ekologistů", podle něhož jsme větší část ropy vyčerpali a zbývající ropa bude tak drahá, že se jí nevyplatí těžit. S první částí věty lze snad ještě souhlasit – majoritní skupina stoupenců ropného zlomu se opravdu domnívá, že jsme tu snadnější část ropy skutečně vyčerpali, případně že se tak stane do konce následující dekády. Že by se kvůli tomu nevyplatilo těžit ropu zbývající, však nikdo netvrdí (právě naopak). Jelikož je ropa zatím nenahraditelnou surovinou pro výrobu tekutých paliv, hrozí byť jen relativně mírný výpadek její dostupnosti (v řádu několik milionů barelů denně – globální spotřeba tekutých paliv se pohybuje kolem 85 mbd) vážnými ekonomickými problémy. V kombinaci s probíhající globální finanční krizí, klimatickými změnami (ať jsou antropogeního původu nebo ne), nedostatečnou obnovou infrastruktury v posledních dvou až třech dekádách a s pokračujícím populačním růstem, pak lze systémovou civilizační krizi přecházející v kolaps považovat za možnou variantu vývoje. Souhlasím proto s autorem, že spor o ropný zlom tak přestává být akademickou debatou a stává se dalším kolem dějinného zápasu o svobodu a budoucnost nás všech.

Co se týče ověřených zásob, chtěl bych mít autorovu jistotu o tom, že v nich je ropy nejméně na 40 let. Žádné absolutní číslo neuvádí. Při ověřených zásobách ve výši 2 biliony barelů by ropný zlom nastal v roce 2004, při 3 bilionech barelů by to bylo v roce 2019. Při 4 bilionech barelů v roce 2037. To vše při současné spotřebě. Spotřeba v roce 2025 však má být podle predikcí EIA 120 mbd a současný ekonomický model vylučuje dlouhodobý nulový nebo dokonce záporný růst. I při rezervách kolem 3 bilionů barelů, což již není podloženo zcela věrohodnými nebo dostupnými daty, lze peak oil očekávat kolem roku 2015.

Operovat s ropnými písky a břidlicemi je zavádějící – jejich těžba spotřebovává velké množství energie, které není přesně kvantifikováno, je nemožná bez velkých vstupů zemního plynu a vody a i pokud by do roku 2015 stoupla na 5 mbd – čemuž téměř jistě zabrání jak fyzická omezení – nedostatek vody a plynu, tak i ta právní – rostoucí odpor místních orgánů i obyvatel k ekologické devastaci, která mění okolní krajinu v měsíční povrch, tak by to nepokrylo ani růst poptávky po ropě do roku 2015 (nemluvě o několikanásobně větších poklesech těžby ze stávajících polí). Syntetická ropa z ropných písků není vhodná k produkci tekutých paliv (benzínu a nafty, ale spíše k výrobě sekundárních ropných produktů – např. asfaltu).
Z ropných písků lze získat ropu, ale je to od lehké ropy kvalitativně zásadně odlišný zdroj, s několikanásobně nižší energetickou bilancí. Je to jako vyměnit Porsche za Škodu 120, ovšem s tím rozdílem, že si tato dvě auta prohodí své ceny. Opravdu výhodný obchod. Jestli si pan Rázl takhle představuje prosperitu a růst, tak prosím, bude ho mít.

Tvrzením, že lidstvo nebude v příštích staletích žádnou ropu potřebovat se autor dostává na tenký led spekulace a víry – postojů, které jen o několik řádků výše kritizuje.

Ceny ropy během 80. let uvrhly ekonomiku do recese. To se opakuje i nyní. O tom jak je současná ekonomika odolná proti vysokým cenám energií, se přesvědčíme v příštích letech sami. Myslím, že občané ČR si už v tomto začínají svůj názor (skrze vlastní peněženky) dělat. Pokud nebudeme do roku 2012 v recesi, potom jsem ochoten souhlasit s tím, že současná ekonomika je proti minulosti v tomto ohledu skutečně odolnější.

Jestliže současná globální ekonomika roste rychlostí 5% ročně, znamenalo by udržení tohoto tempa nárůst ekonomické aktivity o 100% během pouhých 14 let. Nemyslím si, že je to reálné, zvlášť když i autor přiznává omezení v oblasti infrastruktury, zpracování a distribuce. Proč tomu tak je a proč trh situaci efektivně neřeší ovšem neříká. Dále poznamenává, že cena kontraktů na ropu na mnoho let do budoucna nešplhá do nebe, aby jen o několik řádků dál poukázal na fakt, že předvídat budoucnost i v horizontu deseti let je zbytečné – respektive bych řekl, že to korporace, trhy ani politiky zase tolik nezajímá – operují s kratším horizontem.

Do omrzení opakovaný blábol někdejšího ministr ropného průmyslu Saudské Arábie Jamáního o tom že: „Doba kamenná neskončila kvůli vyčerpání zásob kamení a doba ropná neskončí kvůli vyčerpání zásob ropy“, zní chytře jen do té doby, než si uvědomíte, že představitelé tohoto království jsou právě ti, kteří jsou odpovědní za naši nejistotu ohledně ropného zlomu, když nepřipouštějí žádné nezávislé audity svých ropných rezerv. Jamání také poněkud ignoruje fakt, že kamení jaksi nebylo v době kamenné používáno jako palivo.

S tím, že současná politika výroby biopaliv je chybnou strategií, nezbývá než souhlasit. Zároveň by si ale měl autor uvědomit, že ani přes rekordní investice nedokázaly ropné společnosti nalézt významnější nová ložiska a navýšit těžbu.

Závěrem říká, že "ekologisté" pouze věří, že se lidstvo blíží k vyčerpání zásob ropy, což je opět zavádějící. Řada z nás není nijak zvlášť ekologicky orientovaná a ropný zlom není primárně o vyčerpání zásob ropy, ale o počátku postupného poklesu produkce. Autorova vlastní víra je přitom víc než zřejmá a možná by měl část své energie věnovat na její falzifikaci.

A co se týče nadpisu Ropný zlom? Plnou nádrž všem!, tak to se právě v malém děje v rozvojových zemích a pokračování této politiky nám v příští dekádě zajistí ropu za víc než 200$/b, což bude znamenat, že plnou nádrž si bude moci dovolit jen málokdo.

Klíčové body z poslední prezentace hlavního ekonoma IEA

5. prosince 2007 přednesl hlavní ekonom IEA Fatih Birol v londýnském Shell Centre prezentaci, z níž překládám následující pasáže:

Úvod

Blíží se nové světové uspořádání v energetickém sektoru (new world energy order).

Na straně nabídky byl s výjimkou nejvýznamnějších členů OPECU dosažen vrchol produkce ropy, což není dobrou zprávou pro IOC (International Oil Companies). NOC (National Oil Companies) budou určujícím faktorem v budoucích dodávkách ropy.

Na straně poptávky pak Čína a Indie transformují globální energetický trh jen samotným vlivem své velikosti a rychlostí ekonomického růstu.

Referenční scénář

Pokračování současné energetické politiky povede v budoucnu k další závislosti na fosilních palivech.

Fosilním palivem, které zaznamená největší nárůst spotřeby, bude uhlí.

Čína a Indie budou zodpovědné za 45% z celkového růstu poptávky po energii v období 2005 – 2030 a za 80% nárůst poptávky po uhlí.

Od roku 2010 bude Čína největším světovým spotřebitelem energie a převezme tak štafetu od USA.

Projekce dodávek ropy do roku 2015

Rovnováha nabídky a poptávky zůstane napjatá.

Do roku 2015 bude třeba dalších 37.5 mbd produkce. Z toho 13.6 mbd, aby uspokojily budoucí poptávku, zatímco 23.9 mbd má nahradit poklesy současných polí (toto je ovšem v zásadě optimistický scénář s poklesy starých polí v průměru o 4% - i CERA počítá s 4,5% a reálně je nutné počítat s vyššími poklesy a zároveň s o něco nižší novou produkcí než se očekává – oba tyto trendy jsou patrné již dnes).

Země produkující ropu by měly na základě současných projektů dodat dalších 25 mbd do roku 2015. Minimálně dalších 12.5 mbd však bude třeba, aby bylo možné vyloučit výpadek dodávek (supply crunch).

Vedle nových projektů v oblasti těžby, tak bude nutné najít cesty, jak snížit poptávku po ropě.

Pěti největším IOC kontinuálně klesal v letech 2001 – 2006 koeficient náhrad rezerv ropy, takže si nebyly schopné zajistit přístup k dostatečným budoucím zdrojům suroviny. Pokud tyto nezaměří své obchodní strategie směrem od ropy, mohou se ocitnout ve vážných potížích.

Prodeje aut v Číně

Čína bude do roku 2030 dovážet 13 mb ropy denně a počet majitelů automobilů vzroste z 20 z tisíce, na 140 z tisíce. Prodej aut v Číně má převýšit prodeje v USA v roce 2016. Západní země by však za toto neměly Čínu kritizovat – počet vlastníků aut v EU je 680 osob na tisíc lidí a v USA dokonce 860.

V roce 2005 Čína uhlí vyvážela, zatímco Indie ho dovážela, takže síťový dovoz (net import) byl u obou blízký nule. Čína však nyní již také dováží uhlí a jeho světové ceny se v minulém roce zdvojnásobily. V období 2015 – 2030, by se měly dovozy uhlí do Indie a Číny prakticky zdvojnásobit. Dříve než začneme tyto dovozy kritizovat, měli bychom si připomenout, že v Indii nemá přístup k elektřině 420 000 000 lidí.

Čína a Indie uvedou v období 2006 – 2015 do provozu elektrárny o objemu 800 GW, což odpovídá veškeré kapacitě uvedené do provozu v Evropě v období 1945 – 2006. 90% z těchto nových kapacit elektrické energie bude pocházet ze spalování uhlí.

Shrnutí

Globální energetický systém se nachází ve stavu, jehož neudržitelnost roste.

Všechny země se potřebují přeorientovat k bezpečnějšímu energetickému systému s nízkým zastoupením uhlíku.

V současnosti zvažované nové postupy mohou mít zásadní vliv (které to jsou??).

Období příští dekády je kritické.

Významné produkční kapacity jsou ve výstavbě.

Nyní zvolené technologie tu budou po další dekády.

Na trzích s ropou a plynem poroste napětí.

Toto jsou globální výzvy a potřebujeme globální řešení.

Země OECD by měly toto úsilí vést.


Následovaly otázky:

Odkud přijde těch projektovaných 25 mb ropné produkce denně?

Víme, že schválené projekty všude po světě, by měly přinést 25 mbd do roku 2015 (to je ovšem stále méně, než 37.5 mbd projektované poptávky). Pokud se budoucí dodávky ukáží být nižší, jsme ve velkých potížích. A pokud tyto projekty nebudou uvedeny do provozu, pak našemu energetickému systému upadnou kola.

Jaké ceny ropy je třeba k tomu, aby došlo k poklesu poptávky a jak se tento pokles projeví?

Špatnou zprávou je, že cenová elasticita ropy klesá, takže růst cen vede je k malé redukci poptávky. Důvody pro to jsou následující: Využití ropy se stále více soustředí na dopravní sektor, kde neexistuje žádné významnější palivo, které by fungovalo jako náhrada ropy. OECD je bohatší než během minulých ropných šoků a může si dovolit nakupovat palivo i za mnohem vyšší ceny. Většina ze současného růstu poptávky po ropě pochází z dotovaných trhů, jako v Číně, Indii a na Blízkém východě, takže růst světových cen ropy (příliš) neovlivňuje poptávku.

Vysoké ceny ropy budou pobídkou ke zvýšení efektivity – očekáváte nějaká překvapení?

Očekáváme vysoké ceny během příští dekády a možná ještě vyšší poté (tak to je tedy překvapení:-)).

Co si myslíte o budoucí roli Ruska?

Rusko má velké energetické zdroje a je blízko Evropy. Ruská vláda významně ovlivňuje energetický sektor a to včetně exportu. 50% prokázaných světových zásob zemního plynu je v Rusku a Íránu, zatímco Katar je třetí. Několik ruských polí vykazuje významné poklesy produkce plynu a do nové těžby se neinvestuje dostatečně – Rusko tak nemusí být v budoucnosti schopné dostát svým vývozním závazkům.

Tolik ve zkratce prezentace F. Birola, jejiž rozšířenou verzi a řadu zajímavých komentářů naleznete zde.

Na závěr jen podotýkám, že tyto závěry IEA jsou ještě stále optimistickou (a pokud možno jen mírně alarmující) variantou. Jakkoliv jsou uvedená prohlášení významná, nelze od nich čekat žádné velké změny, jsou to jen kroky správným směrem. Ty jsou samozřejmě důležité, ale od slov je rychle třeba přejít k činům, protože čas hraje proti nám.