Pár bodů ke krizi, genům a mysticismu

Jediná instituce, která má za úkol oficiálně identifikovat přítomnost recese v USA je NBER (National Bureau of Economic Research – Narodní úřad ekonomického výzkumu). Tento úřad oznámil, že USA jsou v recesi od prosince 2007 a k tomu dodal, že to bude nejdelší recese za posledních 40 let.

I přes toto prohlášení se však řada komentátorů stále tváří, jako kdyby před námi byl jen běžný ekonomický pokles, z něhož se světové hospodářství vynoří silnější a odolnější. To ale nemění nic na faktu, že tato recese se bude počítat na roky a krize, která začala bude trvat dekády. Přechodně se možná dočkáme period, která budou vydávána za počátek oživení, ale ta budou záhy střídána novými poklesy způsobenými postupující nedostupností energie.

Ekonomika založená na růstu spotřeby a dluhů je u konce svých možností. Růst energetické základny se zastavil a s ním se nevyhnutelně zastavil i hospodářský růst. V důsledku ekonomického poklesu a na nové projekty mimořádně příznivého roku, který se již velmi pravděpodobně nebude v budoucnu opakovat, se ceny ropy drasticky propadly. Tolik oslavované zlevňování u pump však nutně vede nejen k omezení současné produkce ropy, ale i ke zrušení řady nových projektů v budoucnu. Již tak vysoké úrovně předpokládaných poklesů těžby v příští dekádě tak dále rostou. Nedostatečné investice do chátrající energetické infrastruktury budou dále pokračovat. Znovu se tak odvíjí obehraný scénář, kdy za levnou ropu dnes budeme platit vysokou cenu v nepříliš vzdálené budoucnosti (a tím zdaleka nemyslím cenu vyjádřenou pouze nominálně).

Japonský jen stoupá s téměř železnou pravidelností den za dnem. Výsledkem je panika v Bank of Japan i v japonské vládě. Je ironií, že silná měna je pro japonskou ekonomiku založenou na exportu smrtelnou hrozbou. Zánik carry tradu bude znamenat konec prakticky volného úvěru, který posledních 20 let poháněl mezinárodní obchod. Japonsko bude zasaženo nejtvrději, v závěsu s USA, které mohou čekat hroutící se nákup amerických dluhopisů ze strany Japonska. Japonské úrokové sazby jsou na 0.3% a prakticky je již nelze snížit. V zásadě to mohou zkusit, jako to také zítra USA zkusí, ale to může vést jen …… no víte kam.

Kontrakce dostupných úvěrů bude pokračovat s rostoucí intenzitou. S mizícím kreditem budou mizet i exporty. Kdo bude obětí číslo 1 si snadno domyslíte. Největším vývozcem je dnes Čína. Tvrdě zasaženi budou i mnozí další včetně Ruska, Německa, Rakouska a v neposlední řadě i České republiky. Ztráty pracovních míst začínají nabírat na tempu, ale nejsou ničím proti budoucnosti, kdy budou dech beroucí. Příprava na situaci, kdy bude nezaměstnanost na úrovni 10, 15 a posléze 20+%, se (jak je „dobrým“ zvykem uctívačů růstu) nevede.

Možná by měli zainteresovaní obrátit svou pozornost k Baltic Dry Shipping Indexu, který se blíží 600 z 200 000+ před pár měsíci. Někdo se chce dát na dráhu námořníka? Nikdo? Vypadá to na stejně perspektivní povolání jako v GM, u Fordů nebo v Nošovicích! No neberte to! Pořád nikdo?

Kdyby měl tenhle trend pokračovat, tak si taky nakonec můžeme vyzkoušet pohotovostní zásoby v praxi, respektive by nás měly začít vážně zajímat poněkud více lokální trhy.

Americký automobilový průmysl bude mít při současném vývoji (což je prakticky garantováno) v polovině roku 2009 nadbytečných zhruba 50% svých kapacit. Prodeje jsou zatím dole „jen“ o 40%. Pokud američtí zákonodárci pod tlakem okolností nakonec přiklepnou GM, Chrysleru a Fordu zatím požadovaných pár desítek miliard dolarů, vydrží tahle trojka ještě pár měsíců, ale pak budou znovu v té samé situaci a co potom? Jak dlouho vydrží daňový poplatník resuscitovat všechny ty zombie firmy?

Útraty občanů USA v obchodech velmi rychle klesají. S výjimkou Walmartu jsou meziročně níže o cca 7%. Spotřeba domácností přitom tvoří 71% HDP USA. Tento trend tak může snadno vyústit v propad amerického HDP okolo 5% v roce 2009. Popravdě by nás neměl překvapit propad o 8 nebo i 10% a růst nezaměstnanosti někam daleko přes 10%. Podle staré metodiky statistik, by již tyto úrovně byly dosaženy dnes (viz. SGS data series).

A zatímco finanční kolaps rychle postupuje, nabírá energii i kolaps ekonomický. Vlády na obou březích Atlantiku sice registrují rozsáhlou ekonomickou kontrakci, ale příprava na milionové armády nezaměstnaných (a nezaměstnatelných) neprobíhá a to bude mít pro další vývoj sociální stability pochopitelně negativní důsledky, protože nezvládnutí ekonomické fáze kolapsu ústí v kolaps politický a to se bude tak či onak velmi úzce dotýkat i politické „elity“.

Vlády po světě stále reagují, jakoby se tato hospodářská krize měla pohybovat v intencích těch minulých. Tento předpoklad je ale chybný. Snad mají alespoň připravené plány, které umožní zajištění základních potřeb obyvatelstva i v případě kolapsu finančního sektoru a řady segmentů ekonomiky.

Každému soudnému člověku je jasné, že sledujeme souběh vzájemně provázaných globálních problémů – ekologických (klimatický chaos, vymírání a kolaps ekokosystémů - zejména oceánských, postupující nedostatek pitné vody), energetických (vyčerpávání fosilních paliv) i geneticko - populačních, když populační růst dále prohlubuje tlak na biosféru a její zdroje a hrozí vyhrotit problémy spojené s poklesem produkce potravin na hlavu. Tento souběh se přitom děje pod pláštíkem současné finanční krize, která dále zužuje již tak úzký manévrovací prostor k řešení ještě závažnějších výše uvedených problémů.

Žádná vládní analýza, která by se vyjádřila ke komplexu probíhajících nebo se formujících krizí a navrhla účinná řešení mi není známá a pokud existuje, tak nebyla veřejně publikována. Popravdě si myslím, že žádná taková analýza není, protože vzhledem ke komplexnosti problému a složitosti současné civilizace je její vypracování nad naše možnosti. To alespoň částečně vysvětluje, proč se oficiální analýzy budoucího vývoje publikované v minulých letech tak žalostně minuly s realitou a proč je znovu a znovu podceňován rozsah budoucí závažnosti nynější krize. Toto evidentní selhání zásadně znevažuje celý systém dnešní analýzy a potvrzuje již ověřený fakt, že lidé nejsou přes svou veškerou inteligenci primárně racionální tvorové. Výzkum ukázal, že většina našich „rozumových“ rozhodnutí je činěna na hluboce nevědomé úrovní a poté až zpětně racionalizována vědomím. Důsledky této skutečnosti vidíme všude kolem – v soutěži mezi enviromentálními a ekonomickými imperativy, v překážkách kladených rozvoji alternativních zdrojů, v podfinancování vzdělávacího systému, v opakovaném vytváření finančních bublin – v celé myriádě způsobů ve kterých společnost i jednotlivci bez oddechu pracují proti svým dlouhodobým zájmům a to jak individuálním, tak druhovým.

S naším biologickým nastavením souvisí i náš další zásadní problém. Ačkoliv jsem se považoval za pesimistu, opakovaně se mi v minulosti stalo, že realita předčila i má (a jistě i vaše) nejtemnější očekávání. Právě probíhající finanční krize překonala zatím prakticky veškeré předpoklady co do postupu své rychlosti i co do závažnosti. Nejsme zdaleka tak chytří jak si o sobě myslíme a to platí zejména o oblastech, v nichž se považujeme za experty. Naše odhady budoucího vývoje jsou optimisticky předpojaté. Dokazuje to opět řada studií i realita kolem nás. V jednom z testů byli studenti předem dotázáni na dobu potřebnou k vypracování seminární práce. Skupina optimistů udala průměrný odhad 19 dní, pesimisté si rezervovali na dokončení úkolu 46 dní. Realita – 57 dní. Při plánování nejsme nikdy schopni obsáhnout všechny okolnosti, které ovlivní dokončení úkolu. Přitom obecně platí, že jen málo z nepředvídaných událostí má povahu urychlující činnost. Negativní dopady nepředvídaných nebo zcela náhodných jevů převažují. Tento princip samozřejmě zvláště platí pro vysoce komplexní úkoly. Plánované a finální odhady dokončení a nákladů na projekty v energetickém sektoru jsou toho výmluvným dokladem. Hirschův odhad 20 let na přechod od fosilních paliv k udržitelnějším alternativám je proto nutné považovat za optimistický.

Naše biologická podstata je dnes v mnoha ohledech naším nejhorším nepřítelem, protože podobných příkladů by bylo možné uvést velké množství. Nezbývá mi než vás odkázat na příslušnou literaturu - přes již zmiňovaného Richarda Dawkinse po Rega Morrisona a Nassima Nicholase Taleba.

Co plyne z výše uvedeného? Jen to, že pravděpodobně nemáme zdaleka tolik času, kolik si myslíme. Nedostatek času spojený s naší neschopností racionální reakce (a dokonce i neschopností akceptovat důkazy, které nám leží přímo pod nosem) nevěstí pro budoucnost této civilizace nic dobrého. Je myslitelné, že současná civilizace již nikdy nepřekoná materiální vrchol, kterého dosáhla v minulém roce, zvláště poté, co se krize rozběhne opravdu na plné obrátky. Jako druh téměř určitě přežijeme a je i pravděpodobné, že se jednou vyšvihneme k novým výšinám, ale je docela možné, že tyto nové výšiny by byly zcela nerozeznatelné pro někoho, kdo byl vychován ve světě fiat měn, hypoték, CDS, hamburgerů, aut, letadel a obrovských betonových měst.

Přelom 20. a 21. století se do historie zapíše jako kritické selhání, jako exemplární a zároveň odstrašující příklad lidské schopnosti kolektivního sebeklamu. Mnozí si ještě teď myslí, že sedíme ve vlaku do zářné budoucnosti a že dnešní potíže jsou jenom rozkolísání způsobené výhybkou. Nic není dál od pravdy. Sedíme ve vlaku, který míří opačným směrem. Dnešek nastaví budoucnosti temné zrcadlo, které ukáže, že o osudu civilizace rozhodují nikoliv ti nejlepší, ale ti nejhorší, nikoliv ti vynikající moudrostí a uměřeností, ale ti vynikající závistí, lakotou a všehoschopností a že stačí hrstka, aby zničila mnohé.

Historie se opakuje, protože náš genom se mění mnohem pomaleji než naše prostředí. Stále tak platí víc než 2000 let starý koncept Polybiova koloběhu ústav: Samovláda - tyranie - aristokracie - oligarchie - demokracie - rozklad a chaos a znovu samovláda. Stejně tak platí i rozvedení Machiavellim, který na základě Polybia vyvodil následující pravidla: Moc a síla plodí mír – ten vede k dostatku a nečinnosti – ta vede k nepružnosti, zkostnatělosti, korupci a k úpadku – úpadek ústí ve zkázu a kolaps.

Jako na Velikonočním ostrově nebo u Mayů, kde na pokraji kolapsu bujel mysticismus nebývalým způsobem v podobě budování nákladných chrámů a hrobek v době, kdy si místní populace mohly neučelné vynakládání zdrojů nejméně dovolit, jsou i nyní obětovány obrovské prostředky finančnímu sektoru a až druhotně reálné ekonomice. Současná kasta ekonomických kněžích má nad společností a myšlením politického vedení stále pevnou kontrolu, stejně pevnou, jako jsou vazby mezi financemi a politikou. Miliardy a miliardy byly vyplýtvány ve falešné víře a za nepříliš dlouhý odklad.

Mayská oběť

Svět je poset pomníky, které ukazují na genetický původ lidského mysticismu (ať už je to víra v astrologii, UFO, čarodějnictví, kreacionismus, voodoo, Alláha, víly, Krišnu, proroctví, Odina, Krista nebo v neomezený růst). Po tisíce a tisíce let sloužil mysticismus lidské DNA jako nástroj, který umožnil věřícím snáze reprodukovat jejich geny, protože posiloval skupinovou koherenci, kooperaci a konformitu. Geny byly při tvorbě lidského mysticismu natolik úspěšné, naše kmenové vazby natolik silné, že vyvážily naše nedostatky v rychlosti, nepřítomnost drápů, kožešiny a silných čelistí a pozvedly nás z dráhy druhu ohroženého vyhynutím ke globální dominanci. Mysticismus a víra jsou nedílnou součástí našeho chování. V situaci globální populace o 6.7 miliardách jedinců se však mysticismus stává v řadě případů překážkou kooperace na globální úrovni a jak zřetelně ukazuje islámský fundamentalismus, je stále zdrojem konfliktů. Predispozice k ignorování a racionalizaci faktů, které nejsou kompatibilní s kmenovou vírou či ideologií se nám nyní stává osudnou. V okamžiku, kdy evoluce tasí své těžké kalibry v podobě klimatických změn a vyčerpávání zdrojů, se víra místo rozumu a mysticismus místo vědy stávají smrtící hrozbou a sebenaplňujícím se proroctvím o „skonání věků“.

Populace Velikonočního ostrova

V přístích dekádách zaplatí lidstvo za své nezvládnuté biologické imperativy vysokou cenu. Nezbývá než doufat, že si z nich náš druh - naše geny a memy dokáží vzít ponaučení.

Zdroje: The Automatic Earth
Hydrogen: Life´s Maker And Breaker