Pár poznámek

Předpovědi tvrdé zimy na severní polokouli z počátku prosince 2007 se naplňují. Výjimkou je (naštěstí pro nás) středoevropská oblast. Led v Arktidě se obnovuje rekordní rychlostí (za minulý měsíc vzrosla zaledněná plocha téměř o 4 000 000 km2), stále však zaostává za průměrem o 1 000 000 km2. Poklesy teplot v minulých dnech stačily k tomu, aby byly pokořeny rekordy ve spotřebě energie ve Francii a Španělsku. Prosinec 2007 byl nejchladnějším měsícem od roku 2000.

Během prvního lednového týdne poklesly teploty v Řecku a Bulharsku k -15ºC. O několik dní později zasáhly mrazy a sněhové bouře Střední Asii (Turkmenistán, Uzbekistán, Írán, Afgánistán a Pákistán). Některé oblasti pod 40º s. š. v Íránu zaznamenaly teploty až -25ºC, což vedlo k omezení importů plynu, které byly zaznamenány až v Řecku. 11. ledna sněžilo v centru Bagdádu a na severu Saudské Arábie. V Afgánistánu zemřelo v důsledku mrazu a pádů lavin na 300 lidí.

Podprůměrné teploty byly zaznamenány na Sibiři, kde došlo k přetížení elektrické sítě. Rekordně nízké teploty uhodily i na obou pobřežích Severní Ameriky.

Studené počasí zasáhlo i Dálný východ – nejprve Indii a po ní i Čínu. A právě Čína nyní v důsledku tohoto počasí čelí významným problémům s dodávkami energie v řadě provincií. Úřady hlásí, že zásoby uhlí jsou na kriticky nízké úrovni (na 8 dnech spotřeby). Nedostává se téměř 70 gigawattů, což odpovídá zhruba produkci Velké Británie.

Ceny uhlí se během roku 2007 zdvojnásobily s tím, jak se Čína stala dovozcem suroviny. V roce 2015 má Čína a Indie dovážet 170 Mtue (milonů tun uhelného ekvivalentu), v roce 2030 to má být 330 Mtue.

Šéf Shellu Jeroen van der Veer v médiích (a ve veřejném emailu svým zaměstnancům) oznámil, že nejvýše během sedmi let převýší poptávka po ropě a plynu ve velkém nabídku, že ropný zlom je realitou a stejně tak zlom produkce plynu. Situace je podle něj vážná a je třeba nasadit všechny dostupné alternativy.

Důležité je slovo nejvýše. Pokud se události budou vyvíjet podle níže uvedených exportních modelů, pak budeme v roce 2015 přibližně na 50% dnešního exportu, což znamená, že veškerá vývozní kapacita bude přibližně odpovídat tomu, co dnes dováží USA.

Van der Veer předkládá v zásadě dva scénáře: 1. Válku o zdroje a nebo 2. Mezinárodní kooperaci na řešení energetických a ekologických problémů.

Zdroje: Oil Drum
Oil Drum Europe

Kvantitativní odhad objemu budoucího vývozu ropy pěti největších exportérů

Saudská Arábie, Rusko, Norsko, Írán a SAE (Spojené arabské emiráty) dohromady produkují asi polovinu současného globálního exportu ropy. Jako celek vykazují pokračující pokles čistého exportu (net oil exports), který začal v roce 2006.

Tempo některých z nedávno proběhlých poklesů vývozu v jiných zemích, jako třeba v Indonésii nebo ve Velké Británii, bylo značné.

Indonésie vyvážela v roce 1996 přibližně 780 000 barelů tekutých paliv (Total Liquids) denně. O osm let později již byla importérem ropy.

Také Velká Británie byla v roce 1999 významným exportérem ropy, když vyvážela víc než 1 mbd. O sedm let později se ale i ona stala dovozcem ropy. Graf 1 ukazuje produkci tekutých paliv (surová ropa, kondenzáty a tekutá paliva na bázi zemního plynu) ve Velké Británii v porovnání s vývozem. Povšimněte si, jak rychle se čistý export dostal do bodu nula a to i přesto, že Velká Británie nadále produkovala nezanedbatelné objemy tekutých paliv.

Graf 1 – Těžba ropy (černá) a export (modrá) ve Velké Británii.

Magazín The Economist uvedl ve svém článku o Saudské Arábii následující pozoruhodné tvrzení: „Jen samotné prokázané rezervy ARAMCA by na několik dekád stačily zásobovat svět ropou. ARAMCO přitom těží pouze deset ze svých přibližně osmdesáti polí, takže bude schopno dodávat ropu při současné úrovni produkce ještě asi sedmdesát let a to i když neobjeví už ani jedinou kapku.“

Je zvláštní, že se The Economist odvážil takto dlouhodobé projekce, aniž by aspoň zvážil dopady rostoucí spotřeby Saudské Arábie na její čistý vývoz. The Wall Street Journal zveřejnil na přelomu roku následující tabulku, ukazující prudký růst domácí spotřeby v Saudské Arábii, stejně jako v Íránu a Rusku.

Z The Wall Street Journal.

Podle údajů EIA vykázala Saudská Arábie v období 2005 – 2006 nárůst domácí spotřeby o + 5.7%/rok. Graf 2 ukazuje setrvalou produkci tekutých paliv na 11 mbd ve srovnání s nárůstem domácí spotřeby o + 5.7%/rok, což by vedlo k zastavení vývozu ze Saudské Arábie asi v roce 2036. Dlouhodobý pokles čistého vývozu (2005 – 2030) by byl kolem - 10%/rok, přičemž by meziroční poklesy začaly pomalu a akcelerovaly by s časem.

Při růstu o + 5.7%/rok by KSA v roce 2075 spotřebovávalo přes 100 mbd, což je vzhledem ke dnešní světové spotřebě, která činí přibližně 86 mbd, „poněkud“ nepravděpodobný scénář.

Graf 2 – Saudská Arábie: Konstantní produkce na 11 mbd (černá) - ve srovnání s nárůstem domácí spotřeby o +5.7%/rok (modrá).

Kvantitativní odhad

Pětice největších vývozců - Saudská Arábie, Rusko, Norsko, Írán a SAE (Spojené arabské emiráty) dohromady zodpovídá asi za polovinu současného globálního exportu ropy. V letech 2000 – 2005 vykázali tito kombinovaný nárůst domácí spotřeby o + 3.7%/rok. V období 2005 – 2006 tento trend zrychlil na + 5.3%/rok. V letech 2005 – 2006 klesl úhrnný čistý vývoz pěti největších exportérů meziročně o - 3.3%/rok. Ze srovnání meziročních dat přitom s vysokou pravděpodobností plyne, že tento pokles se bude v období 2006 - 2007 dále prohlubovat (EIA, Total Liquids).

Pomocí logistické metody známé jako „Hubbertova Linearizace“ neboli HL, bylo vytvořeno rozpětí budoucích předpokládaných produkčních křivek pěti největších vývozců.

Křivky spotřeby byly vygenerovány za použití metody Monte Carlo, založené na pozorování rychlosti růstu spotřeby ropy během posledních deseti let.

Grafy 3, 6, 8, 10 a 12 ukazují předpokládanou produkci (červená) a spotřebu (zelená) každé z pěti zemí. Grafy 4, 7, 9, 11 a 13 potom očekávaný pokles čistého exportu (modrá). Ve všech případech se vychází z očekávané úrovně poklesů v příští dekádě.

Projektovaný pokles produkce Saudské Arábie je - 2.7%/rok ± 2% za rok. Předpokládaná míra růstu spotřeby je + 4.4%/rok ± 2% za rok. Očekávaný pokles čistého exportu je - 4.7%/rok ± 4% za rok. Ve střední variantě se tak Saudská Arábie blíží nulovému exportu v roce 2031, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2024 – 2037.

Graf 3 - Těžba a spotřeba Saudské Arábie.

Graf 4 - Projektovaný export Saudské Arábie.

Swing producent reguluje svoji těžbu, aby udržel ceny uvnitř stanoveného rozpětí. Poté co v roce 1972 dosáhl zlomu produkce Texas, stala se novým swing producentem Saudská Arábie. V roce 2005 prohlásil Matt Simmons ve své knize „Twilight in the Desert“ (Soumrak v poušti), že zásoby KSA jsou masivně nadhodnoceny. V lednu 2006 jsme na základě HL poznamenali, že se Saudská Arábie pravděpodobně nachází na zhruba stejném stupni deplece, na němž došlo ke zlomu v Texasu. Demonstrovali jsme, že produkce ropy a kondenzátů v Saudské Arábii v roce 2005, odpovídá těžbě Texasu v roce 1972. Graf 5 tuto situaci znázorňuje, přičemž je aktualizován o údaje za období 2006 – 2007. Ačkoliv tento graf může naznačovat, že KSA se nachází v terminálním poklesu produkce, nelze ještě tuto hypotézu považovat za prokázanou. Víme, že meziroční produkce Texasu klesala během 70. let na pozadí rostoucích cen ropy a příkrého růstu vrtné činnosti, což je vzorec, který nyní pozorujeme i v Saudské Arábii. Každopádně bude muset Saudská Arábie dosáhnout úrovně těžby (ropy a kondenzátů) ve výši 9.6 mbd a více, pokud bude chtít překonat produkční vrchol z roku 2005. Lze říci, že převažující část dostupných dat napovídá, že zbývající dobytné rezervy KSA jsou významně nadhodnoceny.

Graf 5 - Těžba ropy v Texasu a Saudské Arábii. Oranžové body označují odhadovanou úroveň těžby ropy a kondenzátů v KSA v období 2006 – 2007.

Sadad al-Huseini – bývalý ředitel průzkumu a těžby saudského ARAMCA nedávno prohlásil, že se domnívá, že globální produkce ropy neporoste, že „prokázané“ zásoby ropy jsou významně nadhodnocené a že klíčová pole na Blízkém východě jsou z velké části vyčerpaná. Ačkoliv je mírně optimistický ohledně budoucí produkce KSA, poukazuje na fakt, že tato bude velice záviset na výsledcích těžby z „nových“ polí.

Projektovaný pokles produkce Ruska je - 5.1%/rok ± 2% za rok. Předpokládaná míra růstu spotřeby, která vychází z posledních údajů a je pravděpodobně nízkou variantou je + 0.3%/rok ± 0.8% za rok. Očekávaný pokles čistého exportu je - 8.2%/rok ± 4% za rok. Ve střední variantě se tak Rusko blíží nulovému exportu v roce 2024, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2018 - 2029.

Graf 6 - Těžba a spotřeba Ruska.

Graf 7 - Projektovaný export Ruska.

Domníváme se, že nedávné zvýšení těžby v Rusku bylo primárně důsledkem těžby rezerv, které nebyly produkovány během kolapsu SSSR.

V létě varovala Alfa Bank před problémy starých ruských ropných polí, které jsou způsobeny rychle rostoucím water cutem (poměr těžené vody ve srovnání s celkovým objemem těžené kapaliny). Makléřská firma Renaissance Capital nedávno prohlásila, že pokud vyjme z výpočtů pole Sachalin – 1, tak produkce ropy v meziročním srovnání klesá od května 2007. Také se objevila varování, že nová pole ve východní části Sibiře jsou příliš malá a jejich rozvoj příliš pomalý na to, aby nahradila poklesy těžby na Západní Sibiři. Srovnání ruského vývozu v prosinci 2007 s prosincem 2006 ukazuje pokles exportu o - 6.7%.

Projektovaný pokles produkce Norska je - 11%/rok ± 2% za rok. Předpokládaná míra růstu spotřeby je + 0.7%/rok ± 2.7% za rok. Očekávaný pokles čistého exportu je - 12%/rok ± 2.5% za rok. Ve střední variantě se Norsko blíží nulovému exportu v roce 2025, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2022 - 2028.

Graf 8 - Těžba a spotřeba Norska.

Graf 9 - Projektovaný export Norska.

Projektovaný pokles těžby Íránu je - 1.5%/rok ± 2% za rok. Předpokládaná míra růstu spotřeby je + 2.9%/rok ± 1.8% za rok. Očekávaný pokles čistého exportu je - 4.9%/rok ± 7% za rok. Ve střední variantě se tak Írán blíží nulovému exportu v roce 2029, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2020 – 2042. Nízká varianta tak odpovídá některým zprávám v médiích, které naznačují, že Írán možná přestane vyvážet ropu už během 10 – 15 let.

Graf 10 - Těžba a spotřeba Íránu.

Graf 11 - Projektovaný export Íránu.

Projektovaný pokles produkce Spojených arabských emirátů je - 2.9%/rok ± 4% za rok. Předpokládaná míra růstu spotřeby je + 5%/rok ± 5% za rok. Očekávaný pokles čistého exportu je - 4%/rok ± 7% za rok. Ve střední variantě se SAE blíží nulovému exportu v roce 2037, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2020 - 2056.

Graf 12 - Těžba a spotřeba Spojených arabských emirátů.

Graf 13 - Projektovaný export Spojených arabských emirátů.

Nakonec jsme sečetli předpokládanou produkci a spotřebu pěti největších vývozců (Graf 14), abychom došli k projektovanému poklesu produkce o – 3.8%/rok ± 2% za rok a k nárůstu spotřeby o + 1.8%/rok ± 0.9% za rok, přičemž správnost tohoto výsledku je nemálo závislá na projekci produkce a spotřeby Ruska.

Graf 14 - Těžba a spotřeba pěti největších vývozců.

Očekávaný pokles čistého exportu pěti největších vývozců je shrnut v grafu 15, který předpokládá propad čistého vývozu o - 6.2%/rok ± 4% za rok. Ve střední variantě se skupina pěti nějvětších vývozců blíží nulovému exportu v roce 2031, přičemž rozpětí (nízká a vysoká varianta) je 2024 - 2039.

Graf 15 - Projektovaný export pěti největších vývozců.

Shrnutí

Střední varianta naší předpovědi předpokládá, že pět největších exportérů ropy, kteří jsou zodpovědní za zhruba polovinu globálního exportu suroviny, dosáhne nulového vývozu kolem roku 2031 (asi za 25 let). To je podstatně delší doba než sedm, respektive osm let u Velké Británie a Indonésie. Zásadním rozdílem, který zapřičiňuje tuto disproporci, je podle nás nižší míra domácí spotřeby vzhledem k produkci u pěti největších vývozců ve srovnání s Británií a Indonésií.

Na základě dostupných dat docházíme k závěru, že je pravděpodobné, že pětice největších vývozců zaznamená v období 2006 – 2007 souhrnný pokles čistého exportu ve výši 1 mbd, což předznamená sestup z 23 mbd čistého exportu v roce 2005 k nule v období kolem roku 2030.

Menší vývozci ropy, jako například Angola, stále mohou (a budou) zvyšovat svůj vývoz, ale menší exportéři, stejně jako menší pole, mají obvykle ostřejší produkční zlomy a rychlejší pokles vývozu, než je tomu u větších vývozců. Tyto nárůsty exportu u menších producentů, budou navíc pouze vyrovnávat ostré poklesy vývozů u jiných menších vývozců. Jako příklad nám může posloužit Mexiko, které je druhým největším exportérem ropy do USA a které se pravděpodobně bude blížit nulovému vývozu ropy v roce 2014.

Klesající export ropy povede nevyhnutelně (pokud nedojde k dramatickému poklesu poptávky v zemích dovážejících ropu) k pokračujícímu rychlému růstu cen, jak se dovážející země budou snažit přeplatit jedna druhou v prostředí soustavných poklesů vývozu životně důležité suroviny.

Jednoduše řečeno - vznášíme zde vážnou obavu, že sama životodárná krev globální průmyslové civilizace – čistá vývozní kapacita ropy – nám vysychá přímo před očima a je proto nezbytné, aby velcí dovozci na čele s USA, EU a Japonskem bezodkladně zahájili nouzový program, který v období 2020 – 2030 a dále umožní kontinuální a pokud možno relativně hladké fungování dopravních a energetických systémů. Projekty podobného rozsahu byly v minulosti úspěšně uskutečněny s mnohem skromnějšími prostředky. Problémem dneška tak ještě primárně není nedostatek zdrojů, ale naprostá absence vůle a odhodlání k akceptaci nutných změn.

Zdroje: GraphOilogy

Ropa dosáhla hranice 100$ za barel

Cena ropy v novém roce vystřelila na nová maxima a WTI dosáhla hranice 100$ za barel, když během prvního dne obchodování v roce 2008 vzrostla její cena o více než 4$ za barel.

Příčinou byl mimo jiné včerejší útok ozbrojenců v Port Harcourtu v Nigérii, kde byly napadeny dvě policejní stanice a vyloupena hotelová lobby. K akci, při níž zahynulo 6 útočníků, 4 policisté a 3 civilisté, se přihlásil MEND (Hnutí za emancipaci delty Nigeru). Dalšími důvody jsou očekávané snížení úrokových sazeb FEDEM, propad komerčních zásob v USA a problémy s počasím v Mexickém zálivu, které vedly k uzavření části produkce.

My však dobře víme, že jeden problém daleko zastiňuje ostatní podružnosti – je to problém ropného zlomu. CNN nenašla ani nyní dost odvahy zmínit ta dvě „strašlivá“ slova. Bloomberg je na tom o mnoho lépe.

Oči světa se dnes a zítra obrátí k ropnému sektoru a pár tisíc dalších lidí si udělá svůj domácí úkol, dá si dvě a dvě dohromady a zjistí, že jsou ještě mnohem "nepříjemnější pravdy" než ta Goreova - třeba ta, že ropa začíná docházet a adekvátní náhrada neexistuje..... . Pro ty z nás, pro něž je peak oil každodenní realitou, se nic nemění - byl jen zdolán další milník. Milník, který ukazuje, že ropný zlom přestává definitivně být teorií a stává se horkou realitou. Milník, který ukazuje, že přípravy a investice které činíme snad nepřijdou vniveč. Překonání 100$ hranice bychom tak měli brát jako symbol nadcházejících změn. Změn, které budeme všichni nuceni přijmout a kterým se buď přizpůsobíme nebo jimi budeme smeteni.

Destrukce poptávky: Mýty a realita

Graf 1
Země vykazující větší než 1% pokles spotřeby ropy v období 2005 – 2006.

Od května 2005 byla globální produkce C&C + NGL na zvlněné plateau pohybující se kolem 81 mbd. V tomto období stoupala globální poptávka po ropě a napětí mezi nabídkou a poptávkou se projevilo ostrým růstem cen. Lidová (nebo spíše ekonomova) moudrost říká, že s růstem cen klesá poptávka a rostou investice do průzkumu a těžby. Nejchudší země a jejich obyvatelstvo tak mají být z trhu vytlačeny jako první.

Z prvního grafu je zřejmé, že země s největším poklesem spotřeby ve sledovaném období, jsou majoritně země rozvinuté, nikoliv rozvojové. Nachází se tu 5 ze sedmi členů G7 (Velká Británie, Itálie, USA, Kanada a Japonsko (-3.7%)). Další, jako například Česká republika (-1.1%), Nizozemí, Finsko, Turecko a Island jsou členy OECD. Dobrou zprávou pro importéry je přítomnost Kuvajtu v grafu a zejména jeho meziroční pokles spotřeby o 10.4%! Z rozvojových zemí jsou zastoupeny například Filipíny, Indonésie (-11.9%) a Peru. To však nemůže sloužit jako dostatečný argument pro to, že rozvojové země jsou v dodávkách a spotřebě ropy omezovány.

Graf 2
Země vykazující větší než 1% nárůst spotřeby ropy v období 2005 – 2006.

Zde je situace méně překvapující a graf tak zahrnuje největší producenty z Perského zálivu - KSA (+6.2%), Katar (+15%) nebo Írán (+3.7%), rozvojové země na špici s Čínou (+6.7%), dále Rusko (+4.2%), Ukrajinu (+8.1%) a Bělorusko (+19%) i země OECD .

Z uvedených dat plyne, že prostor a pobídky k úsporám jsou (logicky) větší v zemích OECD než jinde. V řadě rozvojových zemí jsou ceny paliv dotovány a tržní principy zde neplatí. Přinejmenším některé země OECD dokázaly (velmi mírně - v rozmezí 1 - 1.5%) snížit poptávku bez větších dopadů na životní úroveň – i když mírné problémy se začínají projevovat. Zbývá zodpovědět, jak daleko lze ještě jít, než to pacient začne významněji pociťovat – myslím, že během 2 – 3 let v tomto budeme mít jasno a že ta hranice není příliš daleko (do 5%).

Pokud by měl platit fakt, že výdaje na energie tvoří v současnosti menší část nákladů na růst HDP než v minulosti, tak také platí, že menší množství ropy dnes generuje větší objem HDP. Na druhé straně to také znamená, že i menší výpadek v dostupnosti ropy vyvolá větší pokles HDP. Adaptabilita řady evropských zemí bude díky vyšším daním z tekutých paliv a funkčnímu systému veřejné dopravy o něco vyšší než jinde. To ovšem rozhodně neznamená, že je neomezená. Krize je v chodu a systém se adaptuje - ale zdaleka ne dostatečně. Jak se budou problémy postupně prohlubovat na straně jedné a účinná řešení budou dále odsouvána až do bodu, kdy již nebudou dostupná nebo efektivní, bude se okno umožňující skutečnou adaptaci systému na nový stav postupně uzavírat a nakonec bude překročena hranice, za níž bude kolaps nevyhnutelný. Otázkou je jen, jak je tento bod daleko.

Zdroje: The Oil Drum
BP Statistical Review of World Energy 2007