Model země vyvážející ropu a dvě případové studie

Data EIA ukazují na menší pokles ve světovém vývozu (world net oil export) v období 2005 – 2006, na čele s poklesem exportu o 3,3% ročně u tří největších vývozců (the top three net oil exporters) – Saudské Arábie, Ruska a Norska. Poslední údaje naznačují, že pokles vývozu pokračuje a pravděpodobně zrychluje.

V článcích na Oil Drumu byl představen zjednodušený vývozní model pro hypotetickou zemi s URR (celkovými těžitelnými zásobami) kolem 38 Gb (označovaný jako ELM – Export Land Model – Model země vyvážející ropu). Model ukazoval dopady zlomu těžby a následujícího 5% poklesu produkce ročně na vývoz ropy z této země. Vyvážející země sama konzumuje 50% své produkce a tato spotřeba se zvyšuje o 2,5% ročně. Uváděný 5% pokles volně vychází z poklesu produkce Texasu o 4% ročně.

Ačkoliv je model zjednodušený, přináší některé důležité poznatky.

1) Za předpokladu, že URR je 38 Gb a ve vyvážející zemi nastal zlom ve chvíli, kdy bylo 55% rezerv vytěženo, zbývá k produkci 17 Gb. Model ukazuje, že pouze kolem 1,7 Gb – neboli kolem 10% zbývající produkce bude vyvezeno.

2) Celková exponenciální míra poklesu čistého exportu kolem 29% ročně během osmi let, je mnohem rychlejší, než pokles produkce o 5% ročně, protože export v daném roce je rozdílem mezi dvěma exponenciálními funkcemi – exponenciálně klesající produkcí a (obecně) exponenciálně rostoucí spotřebou.

3) Míra poklesu vývozu v daném roce se s postupujícím časem zrychluje. Od prvního meziročního poklesu vývozu o 12,5%, k poslednímu vývoznímu roku s meziročním propadem o 47,6%.

Jak vyjde srovnání ELM a skutečných případů z minulosti? Dva nedávné příklady – Indonésie a Velká Británie - ve skutečnosti demonstrovaly rychlejší pokles vývozu než ELM.

Zaměřte se zejména na rozdíly mezi celkovým poklesem produkce a poklesem úrovně vývozu ve třech uváděných oblastech:

Oblast Pokles produkce Pokles exportu

ELM - 5,0% ročně - 28,8% ročně
Indonésie - 3,9% ročně - 28,9% ročně
Velká Británie - 7,8% ročně - 55,7% ročně

Je také zajímavé, jak podobné si byly poklesy exportu v Indonésii a Británii a to i přes zásadní rozdíly mezi oběma regiony. Pro Velkou Británii je chrakteristický vysoký příjem na hlavu, vysoké daně za energii a minimální nárůst spotřeby (0,2% ročně během doby poklesu exportu). Na druhé straně je pro Indonésii charakteristický nízký příjem na osobu, dotovaná energie a poměrně značný nárůst domácí spotřeby (4,1% ročně během období poklesu exportu).

Pamatujte si, že jakmile začne těžba v zemi vyvážející ropu klesat, je míra poklesu vývozu funkcí: 1) spotřeby jako procenta produkce na vrcholu těžby; 2) míry poklesu těžby a 3) úrovně změny domácí spotřeby.

Poklesy exportu v Indonésii a ve Velké Británii byly podobné ELM kvůli jejich relativně vysoké spotřebě jako procentu produkce při posledním produkčním zlomu v rozpětí 50 – 60%. Regiony s nižším procentem spotřeby vzhledem k produkci budou ovšem téměř jistě také zaznamenávat postupné zrychlování míry poklesu vývozu v čase (i když rozhodně pomaleji).

Pět největších vývozců

Pět největších současných vývozců ropy – Saudská Arábie, Rusko, Norsko, Írán, a Spojené arabské emiráty – jsou odpovědné za přibližně polovinu světového vývozu ropy. Od roku 2000 do roku 2005 byl jejich kombinováný nárůst spotřeby 3,7% ročně.

V období 2005 – 2006 tento údaj stoupl na 5,3% ročně. Ve stejném období poklesl jejich export o 3,3% ročně a je téměř jisté, že tento pokles v období 2006 – 2007 zrychlí.

Celkově lze říci, že poklesy vývozu pěti největších producentů nebudou tak rychlé jako v případě Indonésie a Velké Británie, nicméně s časem budou akcelerovat. Někteří menší vývozci nyní zvyšují svou těžbu a vývoz, zatímco velcí exportéři začínají jevit postupující známky poklesu vývozu. Lze oprávněně pochybovat, že menší vývozci budou schopni nahradit poklesy vývozu svých větších kolegů.

Ačkoliv celková globální produkce ropy je jistě důležitá, země dovážející ropu se musí soustředit na dvě věci – jejich domací produkci a světovou vývozní kapacitu. Plánování budoucího postupu by pak mělo být vedeno s ohledem na velmi dobře možnou variantu rychlého poklesu světového exportu ropy.

Tolik úvodní článek k problematice ELM na Oil Drumu.

Při 5% poklesu produkce a 5% nárůstu spotřeby ročně se pětice největších vývozců dostane na nulové exporty (s 22% poklesem vývozu ročně) kolem roku 2020. Při polovičním poklesu těžby a nárůstu spotřeby (což není příliš pravděpodobné), by kolem roku 2020 byly vývozy na polovičních hodnotách oproti současnosti a na nule kolem roku 2035.

Co dodat? Nezbývá než doufat, že se ELM neprotne s realitou, protože kdyby ano, lze si domyslet následky. Byl by to pád do tmy.

Několik poznámek k rozhodnutí FEDU a k pokračujícímu úpadku ekonomiky USA

Úpadek ekonomiky USA pokračuje v předpokládaných kolejích. USA jsou eufemisticky řečeno velice zadluženou zemí. Masivně zadlužen je stát i většina jeho obyvatel. Dluhy a schodky zahraničního obchodu jsou enormní a vláda je kryje jen s největšími obtížemi na úkor současné i příštích generací (mj. příjmy ze sociálního pojištění).

Valná část průmyslu byla vyvezena do ciziny. Dobře placená místa (zejména pro absolventy technických oborů) jsou v USA stále vesměs nedostatková a tak z univerzit vycházel a vychází rostoucí počet ekonomů a právníků, protože finančnictví a práva jsou jednou z posledních oblastí "ekonomiky", kde jsou slušné platy (vedle plastické chirurgie).

Inflace v USA je na setrvalém vzestupu už několik let a události posledních týdnů ukazují na její další zrychlování. Oficiálně se CPI (jádrová inflace – nezapočítává zejména růst cen energií a potravin) drží kolem 2%. Podle metodiky používané v 80. letech je ale dnes inflace v USA 10%.

FED se vždy prezentoval jako bojovník proti inflaci, jako instituce, která brzdí růst cen a drží cenovou hladinu na přijatelné úrovni. Ve skutečnosti je pravdou pravý opak. Pokud je inflace funkcí množství peněžních prostředků v oběhu, pak je právě politika FEDU generátorem inflace. V polovině roku 2005 začala peněžní zásoba (money supply) reprezentovaná indexem M3 prudce stoupat. Počátkem roku 2006 byl meziroční nárůst okolo 8%. V té době bylo další publikování M3 FEDEM zrušeno jako „příliš nákladné“ (opravdu zvláštní zdůvodnění pro instituci, která tvoří peníze). Dnes je meziroční nárůst okolo 14%!

FED začal zvedat úrokové sazby z 1% rekordního minima v 2Q 2004 a pokračoval až na 5,25% v 2Q 2006. Během celé této doby ale místo toho, aby omezil injektování peněz do ekonomiky, činil pravý opak a dál tak nafukoval již z minula existující finanční bublinu. Recese byla pak už po několikáté odložena i minulý týden, kdy FED překvapivě snížil úrokovou sazbu o 0,5% na 4,75% a zároveň pokračuje (s o něco menší intenzitou – v řádu miliard dolarů téměř denně) v pumpování peněz do ekonomiky. FED se tak nechová jako lékař, který jedná v zájmu pacienta (i když ví, že léčba bude nutně nepříjemná a bolestivá, ale přinese svoje pozitivní výsledky), ale spíš jako drogový dealer, který si je dobře vědom toho, že zítra si zákazník bude muset přijít pro další (a větší) dávku a on o to víc vydělá. S volným trhem a kapitalismem mají tyto praktiky společný tak možná název. V kapitalismu je přirozené, že podnikatelské subjekty, které špatně investují nebo poskytnou úvěry nesolventním věřitelům nesou ztráty. To se ale v ekonomice řízené FEDEM a ostatními centrálními bankami neděje, protože banky jsou zachraňovány obrovskými injekcemi likvidity. To ovšem způsobuje v kombinaci se snížením sazeb jen další růst už beztak vysoké inflace a prohlubující se znehodnocování nejen americké měny, ale fiat měn obecně. Za nezodpovědnou finanční politiku řady úvěrových institucí, tak více nebo méně platíme všichni.

Dolar se v minulých dnech propadl na nová minima (přes 1,40$ za euro a na paritu s kanadským dolarem) a sestup se bude prohlubovat. Pokračovat bude i další růst inflace a jak už naznačila i oficiální čísla o tvorbě, respektive poklesu počtu pracovních míst (nemluvě o jejich kvalitě) - USA hrozí stagflace.

I v ČR už je zřejmý trend rychle rostoucích cen na straně jedné a jen pomalu rostoucích platů na straně druhé.

Z mocenského pohledu ztrácejí USA velmi rychle svou pozici „supervelmoci“ ve prospěch Asie (Číny a Ruska). Ekonomický rozvoj USA byl podvázán vyvezením průmyslu do zahraničí, kdy část zisků zůstává v cizině a zbytek v rukou velmi úzkých korporátních elit. USA tak směřují k totálně rozdělené společnosti, kde velká většina obyvatelstva stále rychleji chudne a velmi úzká menšina o to rychleji bohatne. Papírově si může běžný Američan připadat díky nafouklé bublině cen nemovitostí a akcií bohatší. Realitou je ovšem pravý opak, když je jen otázkou několika krátkých let (v horším a méně pravděpodobném případě měsíců), kdy se pomalu klesající ceny nemovitostí začnou prudce hroutit a stejně tak i nadhodnocené akciové trhy. To samé se v menším měřítku zopakuje i v ČR.

Jak dlouho budou Čína, Japonsko a ostatní věřitelé USA ochotni hrát dolarovou hru a sponzorovat americkou spotřebu si netroufám odhadovat. V každém případě drží Čína jako bankéř USA v ruce velmi silnou ekonomickou páku, kterou může americkou ekonomiku (i když za cenu vlastních ztrát) srazit na dno. USA jsou dnes hospodářsky na (zejména čínských) dovozech zboží zcela závislé, protože domácí výrobní kapacity už prostě v dostatečné míře neexistují. V minulých letech americká vláda také několikrát naléhala na Čínu, aby revalvovala juan. To by samo o sobě v současné situaci znamenalo pro napjaté rozpočty amerických domácností katastrofu, protože by to znamenalo zvýšení cen většiny zboží a pokles životní úrovně.

S nadcházejícími volbami je pro politiky v USA jasným imperativem udržet zdání stability a růstu stůj co stůj. V předvolebním boji není radno na voličích - konzumentech žádat utahování opasků a přetrpění recese. Čína a Rusko budou tuto hru zatím podporovat, protože USA tím jen zabředávají hlouběji a hlouběji do problémů a tak posilují rusko - čínskou pozici. Z dlouhodobého pohledu je ale tato politika nesmírně nebezpečná. Úpadek ekonomiky USA bude dál postupovat – problémy se budou dál kumulovat, dluhy narůstat, inflace stoupat, dolar dál oslabovat. Dříve nebo později – spíše dříve - ztratí dolar svou pozici rezervní měny i petroměny a potom věřitelé ztratí zásadní důvod proč tou dobou zcela předluženým USA nadále půjčovat a importy se postupně zastaví.

Nedlouho po roce 2010 se s poklesem dostupnosti ropy a zemního plynu naplno projeví, že další růst v nejširším slova smyslu není možný. Následovat bude (tentokrát už neodvratně) postupně se prohlubující recese, do níž se promítnou všechny nakumulované a intervencemi centrálních bank odsunuté problémy globálního finančního systému za posledních nejméně 10 – 15 let. USA tou dobou budou (minimálně ekonomicky) na cestě k úplnému dnu – zadlužené hospodářství bez dostatečných domácích výrobních kapacit, s chátrající energetickou infrastrukturou, pro jejíž obnovu - natož radikální přestavbu nebude dost investic, s dopravní infrastrukturou založenou na dálničním systému, kterou nebudou díky minimálním dodávkám ropy z Mexika a Venezuely a v lepším případě částečně omezeným a velmi drahým importům z Kanady, Nigérie a Blízkého východu schopny provozovat v dostatečném rozsahu.

Co je ještě strašidelnější než tyto vyhlídky, je fakt, že pro už tak slábnoucí demokracii v USA to bude dost možná fatální úder a s tím jak se bude země propadat do stále hlubšího marasmu, budou s sebou USA nevyhnutelně stahovat dolů i celou globální ekonomiku. S postupující krizí se pravděpodobně dostaví i instalace policejního státu a armáda a zejména jaderný arzenál pak nakonec bude to jediné, co budou mít USA z geopolitického pohledu "v ruce". Možná se ho budou snažit použít k zastrašování ostatních v kovbojském stylu - dejte nám to a to nebo.... . To ovšem nemůže fungovat dlouho. Jaderné zbraně má Rusko, má je Čína, Indie, Pákistán i Evropa a ta se bude muset velmi záhy rozhodnout, kde leží její zájmy. Včetně ČR! Občané jsou evidentně rozhodnutí roli proxy USA odmítnout a vláda by měla podle ústavy reprezentovat občany. To se zatím neděje a znechucení občanů tak vcelku pochopitelně roste (a to ve chvíli, kdy problémy pořádně ani nezačaly). Kdo z toho bude politicky profitovat? Extrémisté na obou stranách politického spektra a vzhledem k potenciálním ekonomickým problémům a postupující demontáži sociálního státu v ČR mohou komunisté očekávat velmi dobré budoucí volební výsledky.

Pesimistické scénáře z nedávné minulosti blednou před aktuálním vývojem – ať už je to rychlost klimatických změn, postupujícího mezinárodního zbrojení a tím i růstu geopolitického napětí nebo poklesů produkce ropy v řadě oblastí. V říjnu zveřejní Oil Drum první prognózy budoucích exportů podle ELM modelu a z dosud prosáklých informací je skoro jisté, že výsledky předčí i největší pesimismus let minulých s minimálními exporty pravděpodobně kolem roku 2020 (spíše před ním).

Nevábné vyhlídky, že? Bohužel se s tímhle kurzem už v praxi nejspíš nedá nic moc dělat. Realisticky vzato mě žádná optimistická cesta z těchto problémů (kromě zbožných přání nebo zavírání očí) nenapadá a tak optimismus nechávám na vás do případných komentářů.

Zdroje: Electric Politics
Financial Sense Newshour
Shadow Government Statistics

Oilwatch Monthly – Září 2007

Spotřeba v zemích OPEC – V roce 2002 byla spotřeba OPECU 11 (vyjímaje Irák) 4 630 000 bd. Do roku 2006 se poptávka zvýšila o 1 100 000 bd na přibližně 5 690 000 bd. Nárůst byl v tomto období způsoben hlavně vyšší spotřebou Íránu (234 000 bd) a Saudské Arábie (418 000 bd). Rok 2007 znamenal v obou zemích jen další posílení tohoto trendu. Spotřeba kapalných paliv (liquids) dosáhla v KSA v první polovině roku 2007 1 460 000 bd. Nárůst o 128 000 bd ve srovnání se stejným obdobím 2006. V Íránu spotřeba meziročně stoupla o 100 000 bd na 1 570 000 bd.

Celková produkce tekutých paliv (Total Liquids) - V srpnu poklesla podle údajů IEA celková produkce tekutých paliv (liquids) v porovnání s červencem o 430 000 bd. Světová produkce tak dosáhla 84 600 000 bd, což je v meziročním srovnání pokles o 854 000 bd a o 1 530 000 bd níže, než je produkční maximum (a možný peak liquids) z července 2006 na 86 130 000 bd. Průměrná produkce v roce 2007 (do srpna) činila 85 050 000 bd, což je srovnatelné s průměrnou produkcí za rok 2006 (85 000 000 bd).

Produkce OPEC - Celková produkce ropy kartelu OPEC poklesla podle odhadů IEA v období červenec – srpen 2007 o 80 000 bd na 30 160 000 bd. Produkce zkapalněného zemního plynu se podle IEA v období červen – červenec zvýšila o 20 000 bd na 4 820 000 bd. Průměrná produkce tekutých paliv za rok 2007 (do srpna) činila 35 120 000 bd, což je o 593 000 bd méně, než průměrná produkce za rok 2006 (35 710 000 bd).

Tolik článek na Oil Drumu. Zajímavější než „suchá čísla“ je ovšem diskuze pod článkem, kde Darwinian poukazuje na fakt, že vývoz tekutých paliv (liquids) je na nejnižší úrovni od září 2003 a zdá se, že pokles bude pokračovat. Export je v současnosti téměř o 3 500 000 bd níže, než byl vrchol v lednu 2006 (Oilwatch Monthly – September 2007 – tabulka 12). Na to reaguje westexas (J. Brown) poznámkou, že export ruské ropy v Q3 2007 je v porovnání s Q3 2006 dole o 9,2 % a v případě KSA očekává meziroční pokles o 9,5%. Dále uvádí, že HL (Hubbert Linearization) pro Rusko napovídá, že poklesy exportu budou odpovídat těm ve Velké Británii – tzn. od vrcholu vývozu k(e) (net importer) statutu dovozce během sedmi let!

Na otázku ohledně (orientačních) odhadovaných vývozů 5 největších exportérů v roce 2014, pak westexas odpovídá, že tito produkovali v roce 2006 přibližně 30 000 000 bd, spotřebovávali 7 500 000 bd a export tak byl kolem 23 000 000 bd (Total Liquid, EIA). Při předpokládaném 5% poklesu produkce a 5% růstu spotřeby ročně, lze očekávat v roce 2014 vývozy kolem 9 000 000 bd (produkce 20 000 000 bd, spotřeba 11 000 000 bd)! Bohužel musím dodat, že osazenstvo se víceméně shoduje, že toto jsou spíše konzervativní čísla (sic)! Tyto údaje by ještě počátkem roku 2006 byly považovány za katastrofický scénář (doomer scenario) první kategorie. Dnes je to "mírný optimismus".

Co se týče navýšení produkce OPECEM o 500 000 bd, tak Chris Skrebowski k tomu poznamenává, že tento nárůst (pokud se uskuteční) se efektivně neprojeví až do počátku roku 2008, protože Abu Dhabi bude provádět údržbu svých offshore polí během listopadu (- 600 000 bd). V příštích měsících tak lze očekávat vysokou volatilitu v cenách, které budou mířit nahoru a pokud nebude zima velmi mírná, tak s vysokou pravděpodobností i nebezpečí prvních vážnějších problémů (menších výpadků) v dodávkách.

Rekordy padají

OPEC včera po dlouhé debatě kosmeticky zvýšil produkci o 500 000 bd. To je jen sotva dostačující a to i za předpokladu, že toto navýšení bude skutečně realizováno. Kolik z nových dodávek bude tvořit lehká ropa (pokud je ještě vůbec nějaká v rezervní kapacitě) můžeme zatím jen hádat. Globální ekonomická situace (zatím velmi) postupně, ale stále zřetelněji degraduje. Ropa právě překonala 79$/b a jak jsem včera napsal na fóru, platí, že do budoucna - sky´s the limit a v případě tuhé zimy můžeme skutečně vidět ohrožení 90 nebo i 100 dolarové hranice v příštích měsících. Bushel dnes hladce přešel hranici 9$ a cena obilí dál strmě roste. Zlato se prodává kolem 720$ za unci. Dolar je na rekordním minimu (téměř 1, 39$ za euro).

Zásoby ropy v USA klesly v minulém týdnu o 7 100 000 barelů (očekáván byl pokles o 2 700 000), benzínu o 700 000 barelů za týden.

To vše za méně než 24 hodin.

Zásoby benzínu v USA se blíží historickým minimům

Minulý týden (stejně jako v předchozích pěti) znovu poklesly zásoby benzínu v USA. Opakuje se tak situace z letošního jara. Zásoby nebyly takto nízko od hurikánu Katrina a to přesto, že toto léto k žádnému vážnějšímu problému v produkci nedošlo.

Komerční zásoby ropy v USA klesly minulý týden o 3 900 000 barelů. Nicméně, na 329 700 000 barelů zůstávají tyto nad průměrem pro toto období roku. Celkové zásoby benzínu klesly minulý týden o 1 500 000 barelů a zůstávají pod pětiletým průměrem.

Pod průměrem je možná mírný výraz, protože v záznamech není mnoho týdnů, kdy by byly zásoby takhle nízko a nikdy nebyly takto nízko v přepočtu na počet dní, na něž by (tyto zásoby) pokryly spotřebu země (days of supply – 19,8).

Zásoby benzínu dosahovaly tento týden 191 100 000 barelů. Nejnižší zaznamenaná hodnota je z 29. srpna 1997 na 185 600 000 barelů.

Automobilová sezóna se blíží ke konci a brzy přijde podzim a s ním i pokles v produkci benzínu (na úkor topných olejů).

Je nutné počítat s tím, že ceny půjdou nahoru (a to i v ČR), i když v tomto období roku obvykle klesají. Nakonec už to zaznělo i z úst českých analytiků a ti jsou obvykle v tomto směru velmi konzervativní. To co drží ceny benzínu v pásmu kolem 30 korun a ne v oblasti kolem 35 korun, je jen dolar, který přechází z fáze jakž takž kontrolovaného sestupu do fáze volného pádu.

Pokud vzhledem k situaci v USA uvidíme v příštích měsících cenu benzínu kolem 31 - 33 korun bude to jen logické vyústění tohoto trendu. To vše za předpokladu, že se nic zvláštního nestane.

A popravdě - nebyl bych si tím moc jistý. Minulý týden napumpoval znovu FED a ECB do systému desítky miliard dolarů. To je ale jenom dočasné řešení a v příštích týdnech a měsících sázím na hodně ostré turbulence na burzách a nakonec i na to co přijít musí – na tvrdý propad.

Zásobování benzínem je napjaté, s ropou to taky není slavné a v úterý neočekává zvýšení produkce od OPECU téměř nikdo. Burzy a s nimi i globální finance se otřásají už víc než měsíc a i v ČR se začíná postupně (nemůžeme přece hned plašit stádo), ale o to vytrvaleji zdražovat.

Voda stoupá a párty je u konce. Dřív nebo později někde něco vysadí a dominový efekt se rozběhne a čím dál víc mi připadá, že to bude spíš dřív než později. O dost dřív, než bych si myslel ještě před rokem a také mnohem dřív, než je mi milé.

Zdroje:
http://www.theoildrum.com/node/2952
http://tonto.eia.doe.gov/oog/info/twip/twip_gasoline.html#stocks

Kostky jsou vrženy

Když před necelým měsícem Greyzone na svém blogu uvedl, že jsme překročili práh, mohl i přes velmi průkazné satelitní snímky rychlosti tání ledu v Arktidě leckdo pochybovat. Dnes jsme o tři týdny dál a změny, které se za tu dobu udály, nelze označit jinak než jako extrémně alarmující.

Plocha pokrytá arktickým ledem dosáhla rekordního minima na 3, 98 milionech km2 9. srpna 2007. Tento rekord byl dosažen v okamžiku, kdy před námi bylo zhruba dalších pět až šest týdnů tání.

V roce 1970 bylo minimum rozlohy arktického ledu 5, 50 milionů km2. V roce 1980 to bylo 5 milionů km2. Během 90. let jsme dosáhli 4, 50 milionů km2. V roce 2005 jsme se dopracovali k rekordnímu minimu 4, 01 milionů km2.

A pak přišel rok 2007. 9. srpna padl předchozí rekord, ale to byl jen začátek. S každým dalším dnem vytrvalého slunečního svitu odešel i rekord předchozího dne. Po 19 dnech stojíme 28. srpna na novém, dnes už znovu překonaném minimu o rozloze 2, 99 milionů km2.

V minulém století bylo třeba k úbytku 1 milionu km2 dvaceti let. V roce 2007 to trvalo 20 dní!!! A ještě nejsme u konce! Do konce období tání zbývají nejméně 2 týdny a možná i déle. Uvažovat o probíhajících změnách v lineárním měřítku je absurdní. Tohle je exponenciální funkce v plné drtivosti své síly. Zpětná vazba byla puštěna ze řetězu. Hladina Severního ledového oceánu - nyní z části bez ledové pokrývky pohlcuje mnohem více tepla, než zbylý bělostný ledový příkrov, který paprsky odráží. Lze oprávněně pochybovat, že se led během zimy obnoví v plném rozsahu. Když jsem minule psal o Arktidě bez ledu kolem roku 2020, považoval jsem to za pesimistickou variantu. Dnes to spíš vypadá na variantu optimistickou. Pokud může být rekord meziročně posunut o víc než 1 000 000 kilometrů čtverečních, potom může led v létě zmizet už během příští dekády. Před rokem nemyslitelné se dnes stává reálnou možností.

Jak tyto změny působí na ledovce Grónska? Chce o tom někdo spekulovat? K poklesu teplot a stabilizaci tání této oblasti to přispívat nebude! Pokud si vzpomínáte na Nepříjemnou pravdu, tak se Al Gore zmiňoval o konci poslední doby ledové, kdy začaly ustupovat ledovce v Severní Americe. V té době se v oblasti od Velkých jezer až k pobřeží Atlantiku vytvořilo obrovské tající jezero, které se nakonec vylilo do Atlantického oceánu, což způsobilo zastavení Severoatlantického proudění a během dekády vrhlo Evropu zpět do doby ledové na další milénium. Ale to se nám teď přece už nemůže stát! Severním Amerika už není pokryta ledem! Leda by v oblasti Severního Atlantiku byla ještě nějaká jiná velká masa ledu!

Cena pšenice láme v posledních dnech rekordy. Hranice 8$ za bushel je zdolávána právě nyní. Ceny během minulého roku vzrostly o 96 % a tak zdražení chleba a pečiva, které u nás v poslední době probíhá v řádu 20 % lze vzhledem k budoucím cenovým hladinám považovat nejspíš za kosmetické. Myslete na to, až budete v ruce držet tankovací pistoli. Biopalivová psychóza dorazila i do ČR a energie, živiny a voda vydaná na výrobu téhle nebetyčné zhovadilosti nám všem budou za pár krátkých let setsakramentsky chybět. Neskutečně stupidní žvásty o významu biopaliv při ochraně ovzduší už u mě nedokáží vzbudit ani pohrdlivý úšklebek a blednou jen před demagogií vrchního radarového propagandisty. Pokud jim jejich autoři věří je to trapné. Pokud cíleně dezinformují, je to na zvracení. Biopaliva jsou jen jedním z prvních zoufalých a z povahy věci nutně neúspěšných pokusů, jak udržet růst současného systému. Dopady jejich produkce pociťujeme už teď všichni a bude to jenom horší – mnohem horší. Smutným faktem je, že na současné produkci ve výši 1 500 000 bd jsme stejně závislí jako na ropě a kdyby byl tento program zastaven, vyvolalo by to na trzích s tekutými palivy rychle pořádné zemětřesení a to se přitom stále jedná “jen” o objem exportu Venezuely do USA.

V ropném sektoru panuje poté, co hurikán Dean nezpůsobil žádné vážnější potíže relativní klid. Ropa se pohybuje nad 70$ za barel a OPEC to zdá se považuje za nové cenové pásmo. Vzhledem k jeho neochotě (nebo neschopnosti?) zvýšit produkci v době, kdy poptávka dále stoupá to je ale klid velmi a velmi relativní.

Za poznámku stojí tak jen zastavení rozvoje Kashaganu a to nejméně na 3 měsíce. Poslední obří pole nalezené v roce 2000 mělo původně začít dodávat první ropu už v roce 2005. Poté byl termín posunut na polovinu roku 2008 a po problémech nově na polovinu roku 2010. I tento termín je teď minulostí. Cena projektu se zatím vyšplhala z 57 na 136 miliard dolarů a i tohle asi nebude finální suma. URR je odhadováno na 9 – 16 miliard barelů a očekávaný vrchol produkce je mezi 1, 2 – 1, 5 miliony bd kolem roku 2020. Kashagan je jen další z celé řady zdržení budovaných posledních velkých projektů.

Rozvojový svět zatím zakouší první dopady ropného zlomu a výpadky dodávek elektřiny i benzínu se množí.

Začínající superkrize je stále zřejmější, ale svět se tváří, jakoby se absolutně nic nedělo a se zavřenýma očima tak kráčíme rovnou cestou přímo do pekel. Slepá důvěra v ekonomické a kulturní mýty, pověry a lži je dnes ctností. Rozhodná vůle reagovat na konglomerát krizí okolo nás neexistuje. Co však zřetelně existuje je kolektivní šílenství slepé víry v udržení neudržitelného, v pokračování něčeho co pokračovat nemůže.

To jak společnost reaguje na enviromentální problémy, které sama vytvořila rozhoduje o jejím úspěchu nebo pádu. Rozsah destrukce životního prostředí a zdrojů současnou lidskou populací a civilizací nemá v historii obdoby. Reakce na ztráty biodiverzity, erozi půdy, vyčerpávání surovin a klimatické změny je však typická a proto lze očekávat i typický průběh a dopady na populaci. Tím spíš, že nikdy v historii nečelila žádná civilizace tolika problémům najednou v tak krátkém časovém úseku. Den za dnem ničíme budoucnost dalších a dalších generací i to co dosáhly generace před námi. A co víc - ničíme i sami sebe.

Kostky jsou vrženy - anglický ekvivalent die is cast (volně smrt je ve hře) – je skoro příhodnější. Žádná záchrana nepřijde. Popření reality je téměř totální a Impérium na něj vynakládá dnes a denně obrovské množství energie. Globální problémy se prohlubují a čas kdy jsme je mohli účinně řešit prakticky vypršel. Nevratné změny probíhají naplno a jejich dopady již lze jen oddalovat – v nejlepším případě o pár krátkých let. Potom již nebude možné zakrýt shnilé a iluzorní základy našeho současného života ani sebetřpytivějším pozlátkem, ani sebepřesvědčivější propagandou. Pokud nezačneme jednat okamžitě a to by znamenalo přijmout nepřijatelné - což se nestane, potom budeme muset snést (z dnešního pohledu) nesnesitelné a přijmout nepřijatelné jen několik let dolů po cestě. Tou dobou už to ale nebude mít dostatečný efekt a jedinou alternativou, které budeme čelit bude postupující rozklad, chaos a smrt.

Zdroje: Into the Grey Zone
The Cryosphere Today