Pár střípků

J. A. McNeely uvádí ve svém článku na BBC News několik dosti pádných důvodů, proč je podle něj prosazování biopaliv nepříliš dobrou volbou, respektive, že biopaliva fakticky nejsou alternativou a dokonce ani nijak významně nepřispívají k řešení otázky globálního oteplování.

Podle nedávno vydané direktivy EU se přitom mají biopaliva podílet na celkovém objemu paliv použitých v dopravě 5,75% do roku 2010.

Nicméně ethanol vyráběný z kukuřice, cukrové třtiny nebo jiných rostlin je možná velmi nemoudrou cestou k řešení našich problémů.

Zvažte jen následující body:

1. Zrno použité k naplnění nádrže Range Roveru ethanolem, odpovídá množství jídla, které jeden člověk spotřebuje za rok.

2. Mnoho evropských řidičů bude jezdit na ethanol dovážený z Brazílie, kde je kvůli jeho produkci vypalována stále větší plocha pralesů Amazonie. Pralesy jihovýchodní Asie jsou likvidovány ze stejných důvodů a s nimi i životní prostředí a sama existence tisíců druhů.

3. Pokud by byl ethanol dovážen z USA, bude velmi pravděpodobně vyráběn z kukuřice, přičemž fosilní paliva jsou užívána na každé úrovni její produkce (od sázení, přes hnojení, po sklizeň a dopravu). Konečná energetická bilance ethanolu z kukuřice je pak taková, že k vyprodukování paliva je třeba o 30% více energie, než se získá jeho spálením, nemluvě o erozi půdy, znečištění a postupném vyčerpávání vodních zdrojů.

4. Vyprodukování ethanolu, který by nahradil 5,75% tekutých paliv používaných v dopravě v EU by podle některých studií vyžadovalo využití až ¼ orné půdy v unii.

5. Nasazení ethanolu místo benzínu by snížilo celkové emise CO2 o pouhých 13% kvůli zplodinám vyprodukovaným při jeho výrobě a nižší efektivitě při spalování než má benzín.

6. Ceny potravin jsou už i tak na vzestupu. Při použití pouhých 10% světové sklizně cukru k výrobě ethanolu, se ceny této komodity zdvojnásobily.

Není proto příliš překvapivé, že mnozí považují biopaliva za velmi efektivní odlesňovače, tedy přesný opak toho, za co je leckdo (třeba pan Bursík) vydává. V kombinaci se stále zřetelnějším přechodem řady lidí k tuhým palivům včetně dřeva, nejsou vyhlídky lesů a to i těch českých zrovna růžové.

Od biotechnologie lze očekávat pokroky, ale ne zázraky. Pokud by se podařilo biopalivy pokrýt 10% spotřeby paliv v dopravě, byl by to zásadní úspěch, doufat ve více je nezřízený optimismus. Ekologické dopady však již jsou a do budoucna tím spíše budou vážné. Třeba řepka pěstovaná i u nás vyžaduje výrazné nasazení herbicidů a její dlouhý kořen je opravdu efektivní ve využití (vysávání) půdních živin. Její ceny samozřejmě jdou nahoru a tento trend bude pokračovat. V kombinaci s dopady globálních klimatických změn budeme těžko schopni živit stávající, natož rostoucí populaci. Etika používání biopaliv tak je v situaci už dnes probíhajících hladomorů nulová.

EROEI (poměr energie vložené a získané) biopaliv je předmětem neutuchajících sporů s velmi rozdílnými závěry (viz. dostupné studie).

Americký trh s nemovitostmi už vykazuje všechny příznaky nastupující recese, když ceny domů minulý měsíc poprvé po jedenácti letech klesly.

Opravdu špatnou zprávou pak je oznámení ministra financí Tlustého o prodeji části akcií ČEZU. Co hůř, výtěžkem z prodeje se mají lepit díry v dálnicích a silnicích. Domácí politická scéna mi obvykle nestojí za komentář, ale co dodat k tomuhle? Absurdistán v praxi. Nevadí, že této „vládě“ podle všeho zbývá necelý týden. Zbavovat se jakéhokoliv podílu v ČEZU je asi stejně logické jako před třeskutou zimou prodat trubky ke kamnům a ta zima se bohužel blíží každým dnem. O logice však chování lidí rozhodně není, takže proč si stěžovat.

Pokles, který nevydrží

Ceny ropy klesají a v současnosti se pohybují kolem 60$ za barel. Nakolik však tento stav odráží realitu? Existují skutečně důvody, které by ospravedlňovaly tento pokles? Osobně jich moc nevidím, nicméně pár bodů vypíchnout lze. Situace kolem Íránu je relativně stabilizovaná, nic moc není slyšet ani o Hnutí za emancipaci delty Nigeru, žádný hurikán nezasáhl Mexický záliv a BP pomalu obnovuje těžbu v Prudhoe Bay. Z pohledu ropného byznysu téměř ideální stav. Navíc se blíží volby v USA a kdo si prohledne graf obliby prezidenta Bushe a ceny benzínu, zjistí velmi jasnou korelaci, takže o důvod víc dostat ceny aspoň trochu dolů. Nastupující recese se rýsuje a s ní i o něco nižší spotřeba ropy v USA. O případné přebytky se ale jistě rádi postarají noví konzumenti v Číně a Indii. SUV od General Motors jdou stále hůře na odbyt, stejně jako auta od pana Forda. Prodat dům už dnes v USA taky není tak lehké jako před rokem, zásoba nových domů na prodej je na několikaletém maximu a obchodníci si teď nejspíš pěkně lámou hlavy, jaké pobídky ještě přihodit, aby prodali – že by k novému domu nové auto?

Když se však člověk podívá do statistik EIA, uvidí obraz, který není příliš povzbudivý a to EIA umí přibarvit své údaje občas i hodně barevnými pastelkami. Za první kvartál roku 2005 bylo na trh dodáváno 84,1 miliónů barelů ropy za den. Ve stejném kvartálu roku 2006 to bylo 84,39, tedy nárůst o 290 000 barelů za den. Ve druhém kvartálu roku 2005 bylo dodáváno rekordních 84,69 miliónů barelů za den a toto číslo dosud nebylo překonáno. Ve druhém kvartálu letošního roku bylo dodáváno 84,19 mil. bbl./den. Tedy o 500 000 barelů méně než před rokem. Poptávka v první kvartálu roku 2005 byla přitom 84,25 mil. bbl./ den, takže poptávka převýšila nabídku o 150 000 bbl.. Ve druhém kvartálu 2005 byla poptávka 82,44 mil. bbl./den, takže tu byla rezerva 2 250 000 barelů. V první kvartálu roku 2006 byla poptávka 85,15 mil. bbl./den, což znamená, že poptávka tentokrát převýšila nabídku o 760 000 barelů. Poptávka za druhý kvartál zatím nebyla zveřejněna. I po sečtení produkce prvních dvou kvartálů 2005 a srovnání s prvními dvěma kvartály letošního roku jsme stále o 210 000 barelů za den pozadu za předchozím rokem.

Podobná je situace s tolik opěvovanými komerčními rezervami ropy v USA. Ty jsou plné především díky poklesu zásob v SPR (Strategické ropné rezervě USA). Jak dokládá tabulka, poklesla tato za poslední rok o více než 12 miliónů barelů, které nebyly doplněny. Celkové zásoby SPR mají tvořit 687,8 miliónů barelů, z toho ovšem 414,3 miliónů bbl. (více než 60%) tvoří těžká ropa, kterou není většina amerických rafinérií schopna zpracovat. Udávat nadprůměrné komerční zásoby jako důvod poklesu cen tak je více než co jiného hra s čísly, protože v komerčních zásobách je sice o 15,5 miliónů barelů ropy více než před rokem (což byla navíc situace po Katrině), ve Strategické rezervě je však o 12 miliónů barelů ropy méně.

V minulých letech byla zahájena produkce řady významných projektů, tento trend bude pokračovat ještě zhruba pět let. Dnes už je ale zřejmé, že tato nově rozběhnutá těžba nebude schopná nijak významně zvýšit globální produkci a je dokonce možné, že ani nepokryje stávající poklesy velkých polí. V letech 2010 – 2015 pak budou trhy tvrdě konfrontovány s realitou výrazně klesající produkce skomírajících obrů, za něž tu budou již jen menší a menší a dražší a dražší, stále chabější "náhrady".

Za poklesem cen tak stojí příznivá geopolitická situace, sezónní fluktuace a politicko – ekonomické tlaky na udržení ceny tak nízko jak je to jen možné. Tuto hru nejspíše bude možno ještě několik málo let s většími či menšími potížemi hrát. Cenu konec konců určují lidé - je to lidský konstrukt - na rozdíl od množství ropy v zemi. To už určila geologie za nás a nikdo, ani trhy a dokonce ani technologie s tím nic moc nenadělají.

Mediální humbuk

Tento týden byla téměř všemi renomovanými médii zveřejněna zpráva o významném nálezu ropy v Mexickém zálivu, který by měl zvýšit ropné rezervy USA až o 50%. Tato zpráva byla vesměs přijata s nadšeným potleskem a bez jakéhokoliv kritického zkoumání. Přitom existuje kolem tohoto případu celá řada otazníků.

Randy Kirk uvádí mimo jiné tyto námitky:

1. Již základní odhad s rozpětím mezi 3 – 15 miliardami barelů ukazuje, že Chevron, Devon a StatOil si nejsou příliš jistí velikostí nálezu. Pokud by navíc žádné z polí nemělo být větší než 300 miliónů barelů, muselo by v oblasti existovat nejméně 50 polí o této velikosti, ve skutečnosti nejspíše ještě mnohem víc a to je velmi podivná situace. Takto to obvykle nefunguje – podívejte se na rozmístění polí na Blízkém východě (supergiant + několik větších a pak ještě o něco víc menších polí).

2. Toto je to nejhlouběji položené ropné pole, jaké má být kdy těženo – od hladiny ke dnu je to 7000 stop (2133 m), k vlastnímu ložisku pak dalších více než 20000 stop (6096 m). Těžba v takové hloubce je fakticky bezprecedentní. Pokud závěry výše uvedených firem vycházejí jen z jediného průzkumného vrtu Jack 2 (nález v hloubce 28175 stop (8573 m)), je velmi pravděpodobné, že o skutečném rozsahu pole vědí jen málo a velikost pole(í) nebudeme znát několik dalších měsíců nebo i rok.

3. Kirk píše, že produkce nezačne dříve než v roce 2010, naplno pak nejdříve v roce 2013. To jsou ovšem optimistická data. Jedno z velkých polí v oblasti (Thunder Horse) bylo objeveno v roce 1999 a produkce začala v roce 2005, plné produkce však nebylo dosaženo ani dnes. Toto pole je také jedno z těch nejhlouběji položených (6000 stop – 1829 m jen k oceánskému dnu).

Z těchto údajů vyplývá následující:

Velikost nálezu je neznámá, pole je v extrémní hloubce a náklady na těžbu budou odpovídat této skutečnosti (okolo 100 miliónů dolarů na vrt). Současné mediální „oslavy“ obrovského nálezu plavou na vodě. O kvalitě ropy nevíme nic, v těchto hloubkách je navíc obvykle spíše plyn. Matt Simmons na BBC varoval, že podobné nálezy v minulých letech nakonec vyšuměly do ztracena nebo byla jejich velikost radikálně nižší, než původní odhady, které jsou většinou víc než realitě poplatné ekonomickým a politickým tlakům.

Dokonce i nález 15 miliard barelů by nebyl žádnou velkou spásou. Maximálně by dopady zlomu posunul o několik měsíců, to je vše. Takto technologicky náročná těžba jen ukazuje, že zastánci zlomu mají ve skutečnosti pravdu a éra snadno dostupné, levné ropy je definitivně za námi. Pokud jsou tohle pole, jež mají nahradit klesající produkci Burganu nebo polí v Íránu a Venezuele, budeme potřebovat víc než jen pěkné počasí nad Mexickým zálivem, abychom byť jen udrželi stávající produkci. O nákladech nemluvě – Tainter v praxi.

Tento mediálně tak „úžasný“ nález tak nejen, že neneguje koncepci ropného zlomu, ale fakticky ji podporuje. To už se ovšem žurnalisté opilí radostí z toho, že ropná párty bude o pár týdnů delší nenamáhají rozebírat.