Pravděpodobné trendy budoucího vývoje
Světové burzy se v posledních dnech začaly v důsledku šířící se krize rizikových hypoték v USA poprvé od 11. září 2001 vážně otřásat. Tento vývoj byl předpovídán roky nazpět, např. J. Puplavou v jeho Financial Sense Newshours. Po propadech v minulých týdnech se situace zdála minulé pondělí uklidnit, aby ve čtvrtek 9. 8. 2007 vypukly problémy s novou silou, když Dow Jonesův index poklesl o 387 bodů a přes intervence centrálních bank v řádech desítek (a celkově již stovek) miliard euro pokles pokračoval i v pátek 10. 8. 2007 (závěrečných -31 je relativním úspěchem intervenční politiky). Tyto infuze likvidity znamenají růst inflace. M3 roste v USA rychlostí 13,5% ročně a stále zrychluje - to znamená inflaci přes 10%. Pokud ještě sníží sazby (spíše bych řekl že ne nebo velmi málo - 0,75%) pak bych se to nebál nazvat předehrou k hyperinflaci. U nás bude inflace předpokládám zhruba poloviční. Předpovídat krátkodobý vývoj je věštěním z křišťálové koule. Lze čekat obecně vysokou volatilitu. Mít připravenou hotovostní rezervu (a lépe i další rezervu v drahých kovech) mimo bankovní instituce se mi dnes a zejména s ohledem na budoucí vývoj zdá jako logický krok. Že vše bude mediálně „pod kontrolou“ do poslední chvíle před totálním krachem, je jedna z mála „jistot“ současného světa. Tím neříkám, že krach bezprostředně hrozí. Současnou krizi považuji za pomyslný zlom - za startovní výstřel ohlašující období recese. V důsledku zpomalení ekonomiky může dojít k posunu dopadů zlomu o 2 – 3 roky a hospodářský pokles zakryje první omezené propady produkce, které už probíhají. Je to ale znovu staré schéma typické pro všechny závislosti. Zdroje dnes použitelné na alespoň částečnou adaptaci systému na nové podmínky, budou využity k prodloužení statutu quo. Další dva nebo tři roky navíc tak pojedeme po svažující se ekonomické plateau, aby se okolo roku 2012 definitivně protnuly křivky nastupujícího rychlého poklesu produkce, akcelerace globální klimatické změny, kolapsu ekonomiky.....
Stejně vážnou zprávou jako propady trhů je vývoj v Arktidě. Pokud se podíváte na následující snímky tání ledu v této oblasti, je meziroční úbytek opravdu dramatický. Na dvojsnímku je zachycen rozsah tání ze 7. srpna 2006 oproti 7. srpnu 2007. Tání pomalu postupuje rok za rokem již delší dobu (archív snímků více než 25 let do minulosti je zde). Po roce 2005 je však nápadná akcelerace a rozsah meziroční změny 2006 – 2007 je patrný na první pohled.
Z informací, zveřejněných v časopise Science vyplývá, že mezi lety 2009 až 2014 se bude dál oteplovat. Průměrné teploty na konci tohoto období vzrostou oproti roku 2004 o 0,3 stupně Celsia. Tento údaj se může ukázat jako konzervativní.
Z vývoje v posledních letech a zejména pak v posledních měsících mi čím dál víc připadá, že jsme již překročili pomyslnou hranici a není cesty zpět. Celý klimatický systém začíná procházet redefinicí, při které se vzájemně posilují pozitivní zpětné vazby a změny (zde tání) tak začínají exponenciálně zrychlovat. Předpovědi „alarmistů“ o létě v Arktidě bez ledu okolo roku 2050 se tak ve světle těchto záběrů zdají být velmi optimistické. Spíš to vypadá na období kolem 2030 a vzhledem k současné míře tání bych vůbec nevylučoval dobu kolem roku 2020. Podobné schéma se projevuje i v Grónsku.
Z toho pak plynou dva možné scénáře. Prvním je další akcelerace oteplování - ústící v mnohem teplejší planetu, projevující se desertifikací, ztrátami zemědělské půdy a snižováním dostupnosti užitkové a pitné vody. Druhým je zastavení Severoatlantického proudění a nástup nové doby ledové. Změny klimatu se přitom v minulosti častokrát odehrály velmi rychle – v průběhu jedné, dvou dekád.
Znovu nám mnohé napoví údaje za příští měsíce a roky. Nelze zatím dělat konečné závěry. Toto jsou zatím „jen“ trendy, které se zřetelně formují.
Dále bych se chtěl zmínit o poslední verzi Aktualizovaného výhledu budoucí produkce ropy (a všech tekutých paliv). První dobrou zprávou je, že by mělo dojít k navýšení produkce NGL o 1,5 mbd a to v polovině roku 2008. Produkce by pak měla dosáhnout zhruba 9,5 mbd a poté se držet přibližně na této úrovni nejméně do roku 2012. Druhou (i když z hlediska dostupnosti a cen potravin jen relativně) dobrou zprávou je, že globální produkce etanolu by měla stoupnout o 1,5 mbd do roku 2012.
Světová produkce C&C za poslední rok klesla o 1%. Stejný propad se očekává i příští rok a to znamená, že zvýšení produkce NGL a etanolu bude zhruba stačit jen k pokrytí předchozích poklesů. S koncem roku 2009 ale definitivně začíná sestup do údolí s předpokládaným poklesem 4% ročně. To znamená pokles produkce tekutých paliv z 85 - 86 mbd v roce 2006, na přibližně 77 mbd ke konci roku 2012. Takto rozsáhlý propad by nejspíš znamenal přibližně trojnásobné ceny kolem roku 2012 – nejméně 200$ za barel.
Co se týče pravděpodobnosti uvedených poklesů, považuji je do roku 2009 za pravděpodobné na 85%. Pro období 2009 – 2012 na 50%. Myslím, že uváděný 4% pokles produkce v období 2009 – 2012 je sám o sobě příliš rychlý. Pokud by se pak k němu přidaly nějaké nepředvídatelné neznámé proměnné (válka, převrat, přírodní katastrofa), dostává se tento pokles okamžitě přes 5% a víc, což pro toto období pokládám za přehnaně pesimistické. Spíš bych očekával pokles kolem 2% a v případě významných nadzemních problémů 4 - 5%.
Pokud scénář se 4% poklesem produkce po 2009 skutečně proběhne, pak jeho ekonomické a sociální dopady jsou mimo současný duševní rámec majority populace a není realistické předpokládat, že větší množství lidí ho intelektuálně a emocionálně akceptuje dřív, než se realizuje. Současné propady burz jsou proti němu nevinnou hrou a ani recese nebude schopna překrýt takto rozsáhlé omezení těžby. Minulé výpadky v dodávkách spojené s ropnými embargy v 80. letech začaly stejně rychle jako skončily. Tentokrát bude produkce neúprosně, neúnavně klesat rok za rokem až k úplnému dnu.
Navíc tu hrozí pozitivní zpětné vazby, které urychlí pokles dostupnosti ropy (jako problematika omezení exportů ze zemí s rostoucí spotřebou – export land model, omezení investic, válka, terorismus, sociální nepokoje, politický převrat, přírodní katastrofa ………). Tyto neznámé proměnné, které nelze efektivně zahrnout do žádné prognózy mají potenciál podpořit akceleraci snížení dostupnosti zdroje. Reálné poklesy pak mohou být dvakrát i třikrát vyšší než předpokládají současné modely produkce, které zpětné vazby nezahrnují. Za příklad může sloužit i současná – zprvu relativně omezená hypoteční krize, která se během tří týdnů projevila i v širší ekonomice a v případě jejího nezvládnutí hrozí panika, „run on the banks“ a rozsáhlé hospodářské problémy. I původně „omezený a lokalizovaný“ problém tak může způsobit v důsledku zpětných vazeb rozsáhlou krizi komplexního systému.
Zpětné vazby budou samozřejmě probíhat jak v rámci jednotlivých krizí (ropný zlom, klimatická změna, ekonomická krize, přelidnění …..), tak i mezi nimi navzájem. Globální civilizace jako celek a zároveň i všechny jednotky v jejím rámci budou vystaveny historicky bezprecedentnímu stresu a nevím, neumím si představit, jak lze tyto problémy a jejich potenciální větvení účinně řešit. Již teď je zřejmé, že pokusy o vyřešení problémů při zachování komplexity systému generují další potíže a připomínají tak boj s hydrou. Biopaliva se nabízejí jako nejkřiklavější příklad.
Powerdown – tedy snížení komplexity se nabízí jako „optimální“ a nejspíš i jediné realistické řešení. Další zvýšení komplexity považuji i v kombinaci s technologickým zázrakem - průlomem na úrovni studené fúze (a to je dnes čistá sci–fi – daleko máme i k termojaderné) za neudržitelné. Představte si, že máme nekonečný zdroj extrémně levné elektřiny. Jak budete řešit problém přelidnění, klimatických změn, dostupnosti vody, vyčerpávání a erozi půdy...? Jak dlouho by trvala reorganizace a adaptace infrastruktury? I s takto zázračným, prakticky neomezeným zdrojem energie narazíme rychle na další limity růstu! Současná sociálně - ekonomická doktrína ale provedení Powerdownu vylučuje a až bude tento vynucen okolnostmi, bude procento pravděpodobnosti jeho úspěšné implementace nízké, právě kvůli systému zpětných vazeb, které budou generovat problémy mnohem vyšší rychlostí než je bude systém schopen úspěšně řešit. To čemu tak budeme čelit bude prohlubující se kaskádová krize, postupně přecházející (s tím jak budou vyčerpávány adaptační schopnosti a rezervy systému) v kolaps (situace dnešního Iráku je ilustrativním modelovým příkladem).
Na závěr jen připomínám, že výše uvedené údaje popisují trendy a pravděpodobné scénáře z nich odvozené - zformované na základě v současnosti dostupných informací. Nejsou to v žádném případě absolutní pravdy, které znamenají, že se události budou takto přesně realizovat!
Zdroje: Into the Grey Zone
The Cryosphere Today
Stejně vážnou zprávou jako propady trhů je vývoj v Arktidě. Pokud se podíváte na následující snímky tání ledu v této oblasti, je meziroční úbytek opravdu dramatický. Na dvojsnímku je zachycen rozsah tání ze 7. srpna 2006 oproti 7. srpnu 2007. Tání pomalu postupuje rok za rokem již delší dobu (archív snímků více než 25 let do minulosti je zde). Po roce 2005 je však nápadná akcelerace a rozsah meziroční změny 2006 – 2007 je patrný na první pohled.
Z informací, zveřejněných v časopise Science vyplývá, že mezi lety 2009 až 2014 se bude dál oteplovat. Průměrné teploty na konci tohoto období vzrostou oproti roku 2004 o 0,3 stupně Celsia. Tento údaj se může ukázat jako konzervativní.
Z vývoje v posledních letech a zejména pak v posledních měsících mi čím dál víc připadá, že jsme již překročili pomyslnou hranici a není cesty zpět. Celý klimatický systém začíná procházet redefinicí, při které se vzájemně posilují pozitivní zpětné vazby a změny (zde tání) tak začínají exponenciálně zrychlovat. Předpovědi „alarmistů“ o létě v Arktidě bez ledu okolo roku 2050 se tak ve světle těchto záběrů zdají být velmi optimistické. Spíš to vypadá na období kolem 2030 a vzhledem k současné míře tání bych vůbec nevylučoval dobu kolem roku 2020. Podobné schéma se projevuje i v Grónsku.
Z toho pak plynou dva možné scénáře. Prvním je další akcelerace oteplování - ústící v mnohem teplejší planetu, projevující se desertifikací, ztrátami zemědělské půdy a snižováním dostupnosti užitkové a pitné vody. Druhým je zastavení Severoatlantického proudění a nástup nové doby ledové. Změny klimatu se přitom v minulosti častokrát odehrály velmi rychle – v průběhu jedné, dvou dekád.
Znovu nám mnohé napoví údaje za příští měsíce a roky. Nelze zatím dělat konečné závěry. Toto jsou zatím „jen“ trendy, které se zřetelně formují.
Dále bych se chtěl zmínit o poslední verzi Aktualizovaného výhledu budoucí produkce ropy (a všech tekutých paliv). První dobrou zprávou je, že by mělo dojít k navýšení produkce NGL o 1,5 mbd a to v polovině roku 2008. Produkce by pak měla dosáhnout zhruba 9,5 mbd a poté se držet přibližně na této úrovni nejméně do roku 2012. Druhou (i když z hlediska dostupnosti a cen potravin jen relativně) dobrou zprávou je, že globální produkce etanolu by měla stoupnout o 1,5 mbd do roku 2012.
Světová produkce C&C za poslední rok klesla o 1%. Stejný propad se očekává i příští rok a to znamená, že zvýšení produkce NGL a etanolu bude zhruba stačit jen k pokrytí předchozích poklesů. S koncem roku 2009 ale definitivně začíná sestup do údolí s předpokládaným poklesem 4% ročně. To znamená pokles produkce tekutých paliv z 85 - 86 mbd v roce 2006, na přibližně 77 mbd ke konci roku 2012. Takto rozsáhlý propad by nejspíš znamenal přibližně trojnásobné ceny kolem roku 2012 – nejméně 200$ za barel.
Co se týče pravděpodobnosti uvedených poklesů, považuji je do roku 2009 za pravděpodobné na 85%. Pro období 2009 – 2012 na 50%. Myslím, že uváděný 4% pokles produkce v období 2009 – 2012 je sám o sobě příliš rychlý. Pokud by se pak k němu přidaly nějaké nepředvídatelné neznámé proměnné (válka, převrat, přírodní katastrofa), dostává se tento pokles okamžitě přes 5% a víc, což pro toto období pokládám za přehnaně pesimistické. Spíš bych očekával pokles kolem 2% a v případě významných nadzemních problémů 4 - 5%.
Pokud scénář se 4% poklesem produkce po 2009 skutečně proběhne, pak jeho ekonomické a sociální dopady jsou mimo současný duševní rámec majority populace a není realistické předpokládat, že větší množství lidí ho intelektuálně a emocionálně akceptuje dřív, než se realizuje. Současné propady burz jsou proti němu nevinnou hrou a ani recese nebude schopna překrýt takto rozsáhlé omezení těžby. Minulé výpadky v dodávkách spojené s ropnými embargy v 80. letech začaly stejně rychle jako skončily. Tentokrát bude produkce neúprosně, neúnavně klesat rok za rokem až k úplnému dnu.
Navíc tu hrozí pozitivní zpětné vazby, které urychlí pokles dostupnosti ropy (jako problematika omezení exportů ze zemí s rostoucí spotřebou – export land model, omezení investic, válka, terorismus, sociální nepokoje, politický převrat, přírodní katastrofa ………). Tyto neznámé proměnné, které nelze efektivně zahrnout do žádné prognózy mají potenciál podpořit akceleraci snížení dostupnosti zdroje. Reálné poklesy pak mohou být dvakrát i třikrát vyšší než předpokládají současné modely produkce, které zpětné vazby nezahrnují. Za příklad může sloužit i současná – zprvu relativně omezená hypoteční krize, která se během tří týdnů projevila i v širší ekonomice a v případě jejího nezvládnutí hrozí panika, „run on the banks“ a rozsáhlé hospodářské problémy. I původně „omezený a lokalizovaný“ problém tak může způsobit v důsledku zpětných vazeb rozsáhlou krizi komplexního systému.
Zpětné vazby budou samozřejmě probíhat jak v rámci jednotlivých krizí (ropný zlom, klimatická změna, ekonomická krize, přelidnění …..), tak i mezi nimi navzájem. Globální civilizace jako celek a zároveň i všechny jednotky v jejím rámci budou vystaveny historicky bezprecedentnímu stresu a nevím, neumím si představit, jak lze tyto problémy a jejich potenciální větvení účinně řešit. Již teď je zřejmé, že pokusy o vyřešení problémů při zachování komplexity systému generují další potíže a připomínají tak boj s hydrou. Biopaliva se nabízejí jako nejkřiklavější příklad.
Powerdown – tedy snížení komplexity se nabízí jako „optimální“ a nejspíš i jediné realistické řešení. Další zvýšení komplexity považuji i v kombinaci s technologickým zázrakem - průlomem na úrovni studené fúze (a to je dnes čistá sci–fi – daleko máme i k termojaderné) za neudržitelné. Představte si, že máme nekonečný zdroj extrémně levné elektřiny. Jak budete řešit problém přelidnění, klimatických změn, dostupnosti vody, vyčerpávání a erozi půdy...? Jak dlouho by trvala reorganizace a adaptace infrastruktury? I s takto zázračným, prakticky neomezeným zdrojem energie narazíme rychle na další limity růstu! Současná sociálně - ekonomická doktrína ale provedení Powerdownu vylučuje a až bude tento vynucen okolnostmi, bude procento pravděpodobnosti jeho úspěšné implementace nízké, právě kvůli systému zpětných vazeb, které budou generovat problémy mnohem vyšší rychlostí než je bude systém schopen úspěšně řešit. To čemu tak budeme čelit bude prohlubující se kaskádová krize, postupně přecházející (s tím jak budou vyčerpávány adaptační schopnosti a rezervy systému) v kolaps (situace dnešního Iráku je ilustrativním modelovým příkladem).
Na závěr jen připomínám, že výše uvedené údaje popisují trendy a pravděpodobné scénáře z nich odvozené - zformované na základě v současnosti dostupných informací. Nejsou to v žádném případě absolutní pravdy, které znamenají, že se události budou takto přesně realizovat!
Zdroje: Into the Grey Zone
The Cryosphere Today
posted by Thon Taddeo at 4:55 pm
11 comments
