Pravděpodobné trendy budoucího vývoje
Světové burzy se v posledních dnech začaly v důsledku šířící se krize rizikových hypoték v USA poprvé od 11. září 2001 vážně otřásat. Tento vývoj byl předpovídán roky nazpět, např. J. Puplavou v jeho Financial Sense Newshours. Po propadech v minulých týdnech se situace zdála minulé pondělí uklidnit, aby ve čtvrtek 9. 8. 2007 vypukly problémy s novou silou, když Dow Jonesův index poklesl o 387 bodů a přes intervence centrálních bank v řádech desítek (a celkově již stovek) miliard euro pokles pokračoval i v pátek 10. 8. 2007 (závěrečných -31 je relativním úspěchem intervenční politiky). Tyto infuze likvidity znamenají růst inflace. M3 roste v USA rychlostí 13,5% ročně a stále zrychluje - to znamená inflaci přes 10%. Pokud ještě sníží sazby (spíše bych řekl že ne nebo velmi málo - 0,75%) pak bych se to nebál nazvat předehrou k hyperinflaci. U nás bude inflace předpokládám zhruba poloviční. Předpovídat krátkodobý vývoj je věštěním z křišťálové koule. Lze čekat obecně vysokou volatilitu. Mít připravenou hotovostní rezervu (a lépe i další rezervu v drahých kovech) mimo bankovní instituce se mi dnes a zejména s ohledem na budoucí vývoj zdá jako logický krok. Že vše bude mediálně „pod kontrolou“ do poslední chvíle před totálním krachem, je jedna z mála „jistot“ současného světa. Tím neříkám, že krach bezprostředně hrozí. Současnou krizi považuji za pomyslný zlom - za startovní výstřel ohlašující období recese. V důsledku zpomalení ekonomiky může dojít k posunu dopadů zlomu o 2 – 3 roky a hospodářský pokles zakryje první omezené propady produkce, které už probíhají. Je to ale znovu staré schéma typické pro všechny závislosti. Zdroje dnes použitelné na alespoň částečnou adaptaci systému na nové podmínky, budou využity k prodloužení statutu quo. Další dva nebo tři roky navíc tak pojedeme po svažující se ekonomické plateau, aby se okolo roku 2012 definitivně protnuly křivky nastupujícího rychlého poklesu produkce, akcelerace globální klimatické změny, kolapsu ekonomiky.....
Stejně vážnou zprávou jako propady trhů je vývoj v Arktidě. Pokud se podíváte na následující snímky tání ledu v této oblasti, je meziroční úbytek opravdu dramatický. Na dvojsnímku je zachycen rozsah tání ze 7. srpna 2006 oproti 7. srpnu 2007. Tání pomalu postupuje rok za rokem již delší dobu (archív snímků více než 25 let do minulosti je zde). Po roce 2005 je však nápadná akcelerace a rozsah meziroční změny 2006 – 2007 je patrný na první pohled.
Z informací, zveřejněných v časopise Science vyplývá, že mezi lety 2009 až 2014 se bude dál oteplovat. Průměrné teploty na konci tohoto období vzrostou oproti roku 2004 o 0,3 stupně Celsia. Tento údaj se může ukázat jako konzervativní.
Z vývoje v posledních letech a zejména pak v posledních měsících mi čím dál víc připadá, že jsme již překročili pomyslnou hranici a není cesty zpět. Celý klimatický systém začíná procházet redefinicí, při které se vzájemně posilují pozitivní zpětné vazby a změny (zde tání) tak začínají exponenciálně zrychlovat. Předpovědi „alarmistů“ o létě v Arktidě bez ledu okolo roku 2050 se tak ve světle těchto záběrů zdají být velmi optimistické. Spíš to vypadá na období kolem 2030 a vzhledem k současné míře tání bych vůbec nevylučoval dobu kolem roku 2020. Podobné schéma se projevuje i v Grónsku.
Z toho pak plynou dva možné scénáře. Prvním je další akcelerace oteplování - ústící v mnohem teplejší planetu, projevující se desertifikací, ztrátami zemědělské půdy a snižováním dostupnosti užitkové a pitné vody. Druhým je zastavení Severoatlantického proudění a nástup nové doby ledové. Změny klimatu se přitom v minulosti častokrát odehrály velmi rychle – v průběhu jedné, dvou dekád.
Znovu nám mnohé napoví údaje za příští měsíce a roky. Nelze zatím dělat konečné závěry. Toto jsou zatím „jen“ trendy, které se zřetelně formují.
Dále bych se chtěl zmínit o poslední verzi Aktualizovaného výhledu budoucí produkce ropy (a všech tekutých paliv). První dobrou zprávou je, že by mělo dojít k navýšení produkce NGL o 1,5 mbd a to v polovině roku 2008. Produkce by pak měla dosáhnout zhruba 9,5 mbd a poté se držet přibližně na této úrovni nejméně do roku 2012. Druhou (i když z hlediska dostupnosti a cen potravin jen relativně) dobrou zprávou je, že globální produkce etanolu by měla stoupnout o 1,5 mbd do roku 2012.
Světová produkce C&C za poslední rok klesla o 1%. Stejný propad se očekává i příští rok a to znamená, že zvýšení produkce NGL a etanolu bude zhruba stačit jen k pokrytí předchozích poklesů. S koncem roku 2009 ale definitivně začíná sestup do údolí s předpokládaným poklesem 4% ročně. To znamená pokles produkce tekutých paliv z 85 - 86 mbd v roce 2006, na přibližně 77 mbd ke konci roku 2012. Takto rozsáhlý propad by nejspíš znamenal přibližně trojnásobné ceny kolem roku 2012 – nejméně 200$ za barel.
Co se týče pravděpodobnosti uvedených poklesů, považuji je do roku 2009 za pravděpodobné na 85%. Pro období 2009 – 2012 na 50%. Myslím, že uváděný 4% pokles produkce v období 2009 – 2012 je sám o sobě příliš rychlý. Pokud by se pak k němu přidaly nějaké nepředvídatelné neznámé proměnné (válka, převrat, přírodní katastrofa), dostává se tento pokles okamžitě přes 5% a víc, což pro toto období pokládám za přehnaně pesimistické. Spíš bych očekával pokles kolem 2% a v případě významných nadzemních problémů 4 - 5%.
Pokud scénář se 4% poklesem produkce po 2009 skutečně proběhne, pak jeho ekonomické a sociální dopady jsou mimo současný duševní rámec majority populace a není realistické předpokládat, že větší množství lidí ho intelektuálně a emocionálně akceptuje dřív, než se realizuje. Současné propady burz jsou proti němu nevinnou hrou a ani recese nebude schopna překrýt takto rozsáhlé omezení těžby. Minulé výpadky v dodávkách spojené s ropnými embargy v 80. letech začaly stejně rychle jako skončily. Tentokrát bude produkce neúprosně, neúnavně klesat rok za rokem až k úplnému dnu.
Navíc tu hrozí pozitivní zpětné vazby, které urychlí pokles dostupnosti ropy (jako problematika omezení exportů ze zemí s rostoucí spotřebou – export land model, omezení investic, válka, terorismus, sociální nepokoje, politický převrat, přírodní katastrofa ………). Tyto neznámé proměnné, které nelze efektivně zahrnout do žádné prognózy mají potenciál podpořit akceleraci snížení dostupnosti zdroje. Reálné poklesy pak mohou být dvakrát i třikrát vyšší než předpokládají současné modely produkce, které zpětné vazby nezahrnují. Za příklad může sloužit i současná – zprvu relativně omezená hypoteční krize, která se během tří týdnů projevila i v širší ekonomice a v případě jejího nezvládnutí hrozí panika, „run on the banks“ a rozsáhlé hospodářské problémy. I původně „omezený a lokalizovaný“ problém tak může způsobit v důsledku zpětných vazeb rozsáhlou krizi komplexního systému.
Zpětné vazby budou samozřejmě probíhat jak v rámci jednotlivých krizí (ropný zlom, klimatická změna, ekonomická krize, přelidnění …..), tak i mezi nimi navzájem. Globální civilizace jako celek a zároveň i všechny jednotky v jejím rámci budou vystaveny historicky bezprecedentnímu stresu a nevím, neumím si představit, jak lze tyto problémy a jejich potenciální větvení účinně řešit. Již teď je zřejmé, že pokusy o vyřešení problémů při zachování komplexity systému generují další potíže a připomínají tak boj s hydrou. Biopaliva se nabízejí jako nejkřiklavější příklad.
Powerdown – tedy snížení komplexity se nabízí jako „optimální“ a nejspíš i jediné realistické řešení. Další zvýšení komplexity považuji i v kombinaci s technologickým zázrakem - průlomem na úrovni studené fúze (a to je dnes čistá sci–fi – daleko máme i k termojaderné) za neudržitelné. Představte si, že máme nekonečný zdroj extrémně levné elektřiny. Jak budete řešit problém přelidnění, klimatických změn, dostupnosti vody, vyčerpávání a erozi půdy...? Jak dlouho by trvala reorganizace a adaptace infrastruktury? I s takto zázračným, prakticky neomezeným zdrojem energie narazíme rychle na další limity růstu! Současná sociálně - ekonomická doktrína ale provedení Powerdownu vylučuje a až bude tento vynucen okolnostmi, bude procento pravděpodobnosti jeho úspěšné implementace nízké, právě kvůli systému zpětných vazeb, které budou generovat problémy mnohem vyšší rychlostí než je bude systém schopen úspěšně řešit. To čemu tak budeme čelit bude prohlubující se kaskádová krize, postupně přecházející (s tím jak budou vyčerpávány adaptační schopnosti a rezervy systému) v kolaps (situace dnešního Iráku je ilustrativním modelovým příkladem).
Na závěr jen připomínám, že výše uvedené údaje popisují trendy a pravděpodobné scénáře z nich odvozené - zformované na základě v současnosti dostupných informací. Nejsou to v žádném případě absolutní pravdy, které znamenají, že se události budou takto přesně realizovat!
Zdroje: Into the Grey Zone
The Cryosphere Today
Stejně vážnou zprávou jako propady trhů je vývoj v Arktidě. Pokud se podíváte na následující snímky tání ledu v této oblasti, je meziroční úbytek opravdu dramatický. Na dvojsnímku je zachycen rozsah tání ze 7. srpna 2006 oproti 7. srpnu 2007. Tání pomalu postupuje rok za rokem již delší dobu (archív snímků více než 25 let do minulosti je zde). Po roce 2005 je však nápadná akcelerace a rozsah meziroční změny 2006 – 2007 je patrný na první pohled.
Z informací, zveřejněných v časopise Science vyplývá, že mezi lety 2009 až 2014 se bude dál oteplovat. Průměrné teploty na konci tohoto období vzrostou oproti roku 2004 o 0,3 stupně Celsia. Tento údaj se může ukázat jako konzervativní.
Z vývoje v posledních letech a zejména pak v posledních měsících mi čím dál víc připadá, že jsme již překročili pomyslnou hranici a není cesty zpět. Celý klimatický systém začíná procházet redefinicí, při které se vzájemně posilují pozitivní zpětné vazby a změny (zde tání) tak začínají exponenciálně zrychlovat. Předpovědi „alarmistů“ o létě v Arktidě bez ledu okolo roku 2050 se tak ve světle těchto záběrů zdají být velmi optimistické. Spíš to vypadá na období kolem 2030 a vzhledem k současné míře tání bych vůbec nevylučoval dobu kolem roku 2020. Podobné schéma se projevuje i v Grónsku.
Z toho pak plynou dva možné scénáře. Prvním je další akcelerace oteplování - ústící v mnohem teplejší planetu, projevující se desertifikací, ztrátami zemědělské půdy a snižováním dostupnosti užitkové a pitné vody. Druhým je zastavení Severoatlantického proudění a nástup nové doby ledové. Změny klimatu se přitom v minulosti častokrát odehrály velmi rychle – v průběhu jedné, dvou dekád.
Znovu nám mnohé napoví údaje za příští měsíce a roky. Nelze zatím dělat konečné závěry. Toto jsou zatím „jen“ trendy, které se zřetelně formují.
Dále bych se chtěl zmínit o poslední verzi Aktualizovaného výhledu budoucí produkce ropy (a všech tekutých paliv). První dobrou zprávou je, že by mělo dojít k navýšení produkce NGL o 1,5 mbd a to v polovině roku 2008. Produkce by pak měla dosáhnout zhruba 9,5 mbd a poté se držet přibližně na této úrovni nejméně do roku 2012. Druhou (i když z hlediska dostupnosti a cen potravin jen relativně) dobrou zprávou je, že globální produkce etanolu by měla stoupnout o 1,5 mbd do roku 2012.
Světová produkce C&C za poslední rok klesla o 1%. Stejný propad se očekává i příští rok a to znamená, že zvýšení produkce NGL a etanolu bude zhruba stačit jen k pokrytí předchozích poklesů. S koncem roku 2009 ale definitivně začíná sestup do údolí s předpokládaným poklesem 4% ročně. To znamená pokles produkce tekutých paliv z 85 - 86 mbd v roce 2006, na přibližně 77 mbd ke konci roku 2012. Takto rozsáhlý propad by nejspíš znamenal přibližně trojnásobné ceny kolem roku 2012 – nejméně 200$ za barel.
Co se týče pravděpodobnosti uvedených poklesů, považuji je do roku 2009 za pravděpodobné na 85%. Pro období 2009 – 2012 na 50%. Myslím, že uváděný 4% pokles produkce v období 2009 – 2012 je sám o sobě příliš rychlý. Pokud by se pak k němu přidaly nějaké nepředvídatelné neznámé proměnné (válka, převrat, přírodní katastrofa), dostává se tento pokles okamžitě přes 5% a víc, což pro toto období pokládám za přehnaně pesimistické. Spíš bych očekával pokles kolem 2% a v případě významných nadzemních problémů 4 - 5%.
Pokud scénář se 4% poklesem produkce po 2009 skutečně proběhne, pak jeho ekonomické a sociální dopady jsou mimo současný duševní rámec majority populace a není realistické předpokládat, že větší množství lidí ho intelektuálně a emocionálně akceptuje dřív, než se realizuje. Současné propady burz jsou proti němu nevinnou hrou a ani recese nebude schopna překrýt takto rozsáhlé omezení těžby. Minulé výpadky v dodávkách spojené s ropnými embargy v 80. letech začaly stejně rychle jako skončily. Tentokrát bude produkce neúprosně, neúnavně klesat rok za rokem až k úplnému dnu.
Navíc tu hrozí pozitivní zpětné vazby, které urychlí pokles dostupnosti ropy (jako problematika omezení exportů ze zemí s rostoucí spotřebou – export land model, omezení investic, válka, terorismus, sociální nepokoje, politický převrat, přírodní katastrofa ………). Tyto neznámé proměnné, které nelze efektivně zahrnout do žádné prognózy mají potenciál podpořit akceleraci snížení dostupnosti zdroje. Reálné poklesy pak mohou být dvakrát i třikrát vyšší než předpokládají současné modely produkce, které zpětné vazby nezahrnují. Za příklad může sloužit i současná – zprvu relativně omezená hypoteční krize, která se během tří týdnů projevila i v širší ekonomice a v případě jejího nezvládnutí hrozí panika, „run on the banks“ a rozsáhlé hospodářské problémy. I původně „omezený a lokalizovaný“ problém tak může způsobit v důsledku zpětných vazeb rozsáhlou krizi komplexního systému.
Zpětné vazby budou samozřejmě probíhat jak v rámci jednotlivých krizí (ropný zlom, klimatická změna, ekonomická krize, přelidnění …..), tak i mezi nimi navzájem. Globální civilizace jako celek a zároveň i všechny jednotky v jejím rámci budou vystaveny historicky bezprecedentnímu stresu a nevím, neumím si představit, jak lze tyto problémy a jejich potenciální větvení účinně řešit. Již teď je zřejmé, že pokusy o vyřešení problémů při zachování komplexity systému generují další potíže a připomínají tak boj s hydrou. Biopaliva se nabízejí jako nejkřiklavější příklad.
Powerdown – tedy snížení komplexity se nabízí jako „optimální“ a nejspíš i jediné realistické řešení. Další zvýšení komplexity považuji i v kombinaci s technologickým zázrakem - průlomem na úrovni studené fúze (a to je dnes čistá sci–fi – daleko máme i k termojaderné) za neudržitelné. Představte si, že máme nekonečný zdroj extrémně levné elektřiny. Jak budete řešit problém přelidnění, klimatických změn, dostupnosti vody, vyčerpávání a erozi půdy...? Jak dlouho by trvala reorganizace a adaptace infrastruktury? I s takto zázračným, prakticky neomezeným zdrojem energie narazíme rychle na další limity růstu! Současná sociálně - ekonomická doktrína ale provedení Powerdownu vylučuje a až bude tento vynucen okolnostmi, bude procento pravděpodobnosti jeho úspěšné implementace nízké, právě kvůli systému zpětných vazeb, které budou generovat problémy mnohem vyšší rychlostí než je bude systém schopen úspěšně řešit. To čemu tak budeme čelit bude prohlubující se kaskádová krize, postupně přecházející (s tím jak budou vyčerpávány adaptační schopnosti a rezervy systému) v kolaps (situace dnešního Iráku je ilustrativním modelovým příkladem).
Na závěr jen připomínám, že výše uvedené údaje popisují trendy a pravděpodobné scénáře z nich odvozené - zformované na základě v současnosti dostupných informací. Nejsou to v žádném případě absolutní pravdy, které znamenají, že se události budou takto přesně realizovat!
Zdroje: Into the Grey Zone
The Cryosphere Today
posted by Thon Taddeo at 4:55 pm
11 Comments:
Dobrý den,
již několik měsíců sleduji Vaši stránku a jsem rád, že je tu konečně skupina či někdo, kdo se touto problematikou zabývá, takže díky moc :0) Před pár dny jsem dočetl knihu Nejistý plamen od pánů Cílka a Kašíka a váš dnešní článek mne poprvé nutí reagovat. Možná mne nyní budete chtít kamenovat, ale nemohu se poslední dobou zbavit pocitu či dojmu, že že vše vidíte příliš černě, pesimisticky, katastrofálně a beznadějně. Berte to, prosím, jako můj názor, jako čisté konstatování mého pohledu. Jsem finančník, dlouhá léta studuji akciové a kapitálové trhy u nás i ve světě a to, o čem píšete, se tu již stalo několikrát. Vzpomeňme první a druhou ropnou krizi v sedmdesátých a osmdesátých letech, vzpomeňme konflikty v Perském zálivu, hurikán Katrina a jiné...jistě, burzy se po jistou dobu řítily směrem dolů, někdy se zpět dostávaly týdny, měsíce či celá léta, ale nikdy to nebylo tak špatné, aby nastal "konec světa". Domnívám se, že současný problém amerického realitního a hypotéčního trhu by mohl být obdobný jako asijská krize či boom IT technologických akcií na počátku tisíciletí. Je docela možné, že budeme během několika málo měsíců zpět ve hře, je možné, že to bude třeba za pár let, je docela možné, že je to skutečně náznak či skutečný počátek recese, vždyť nezapomínejme, že světové i dílčí ekonomiky rostou již pár let za sebou "pohádkovou" růstovou křivkou. Stejně jako Matka Příroda má i ekonomika své cykly a my se v tuto chvíli můžeme ocitat na přechodu z dlouhodobě růstové do dlouhodobě stagnující recesivní fáze. Minulost je plná takovýchto úkazů, proto mne zaráží, že se někteří lidé za jakýmkoliv významnějším poklesem akcií či trhů snaží vidět či přímo vidí konec světa, ekonomiky a snad celého světa. Nezastírám, že Peak Oil je závažný problém, spolu s nekontrolovatelným zvyšováním populace nejzávažnějším, před jakým bylo doposud lidstvo postaveno, ale vidět ihned za vším "Armagedon" mi připadá skutečně trochu silná káva. Někdy mám pocit, že je to otázka pohledu. Když se člověk soustředí jen na to špatné a negativní, tak to ve svém okolí skutečně v hojném počtu nachází a vlastně tak sám sobě sebepotvrzuje ona negativa apesimismus, a stejně to pochopitelně funguje i naopak. Jak říká slavný americký psycholog Wayne W. Dyer, uvidíte to, čemu věříte. Asi mnohé z vás rozpálím doběla, ale nemyslím si, že je nutné za jakýmkoliv výkyvem trhu vidět "konec světa". Jinak v ostatních věcech plně souhlasím s obsahem vašeho fóra, lidstvo jako takové stojí před maturitní zkouškou, obávám se, že si právě plnými doušky užíváme svatého týdne, neboť onen den D je ještě táááááááááák daleko :0(
shovívavě podotknu, že suchá fakta, jako je peak oil, změny klimatu, populační exploze, jsou doprovázeny apokalyptickými imaginacemi, protože to má důvody psychologické, sociální a v neposlední řadě náboženské (aniž bych nějaký z těch důvodů urážel, nebo se mu vysmíval). Je otázka, zda jak říkáte, jsme v běžném výkyvu, cyklickém zákmitu, jaké jsou na denním pořádku neustále, nebo jsme na prahu změn globálně patologických, nevratně divergujících. Ani v jednom případě si netroufám tvrdit, že jsme schopni s tím něco dělat, neřku-li to ukočírovat.
No jsou tací, co to vidí mnohem černěji než já. :-)
Ropný zlom je v historii bez precedentu. Nelze srovnávat dopady ropných krizí nebo dokonce Katriny s dopady ropného zlomu. To je jak srovnávat dopady několika větších poryvů větru a hurikánu kategorie 5. Všechny tyto události byly co do snížení produkce a doby trvání velmi omezené. Produkce během druhé krize poklesla okolo 5%!!! To je míra poklesu, kterou lze (v kombinaci s exportním modelem) čekat velmi brzy po konci plateau (nevylučoval bych období kolem 2012). Tentokrát však bude pokles pokračovat rok za rokem a to je zcela klíčový rozdíl.
Myslím, že současný propad akcií se během příštích měsíců ukáže jako horší než IT bust, ale za konec ekonomiky ho určitě nepovažuji. Za startovní výstřel ohlašující změnu trendu směrem dolů ano.
Lidé jsou naprogramováni jako optimisté - je to evolučně výhodnější, takže "normální" a převažující bude optimistický pohled. To ale neznamená, že je správný.
Nejistý plamen určitě dobře popisuje problematiku zlomu, ale vzhledem k probíhajícímu vývoji je nutně již v okamžiku svého vydání v řadě pohledů neaktuální - tomu se nelze vyhnout. Autoři sami říkají, že neumějí důrazně varovat a že věří, že pokud na problém upozorní uvidí jej jiní. Kteří jiní - politici? Ty zajímají další volby ne 10 - 20 let potenciálního vývoje dopředu. Mluví o přípravě na složitější a chudší časy - s tím nelze než souhlasit. Jde o to jak moc složitější, jak moc chudší.
Je lepší být připraven na horší variantu a pak případně profitovat z lepší situace než naopak. Pokud by existovalo byť jen 0,01% pravděpodobnosti systémového krachu, lze si to dovolit ignorovat, když dopady mohou být katastrofické? Je to racionální?
Pokud vezmete jako model klimatickou změnu, je znát další a další přehodnocování závažnosti dopadů a zvyšování rychlosti změn s postupujícím časem. Minulé modely se ukázaly jako optimistické, protože nebyly v té době vzaty v úvahu neznámé pozitivní zpětné vazby. Očekávám stejný vývoj i v ropném sektoru a s tím spojený rychlejší pokles než bylo původně očekáváno.
To other: Ta fakta snad mají nějaké implikace ne? Pokud někdo peak oil, klimatickou změnu a přelidnění doprovází duševnímy projekcemi typu ekonomika a technologie to vyřeší bez toho, aby pro to měl jediný relevantní podklad, tak je to opravdu svého druhu náboženská imaginace a že spotřeba, růst a peníze jsou božstvy dneška se lze těžko přít.
Tohle je hospodářský cyklus, jen FED na jedné straně říká pojďme tudy - bojuje verbálně s inflací a ve skutečnosti jde jinudy - M3 zatím přes 13% a inflace v dvoumístných číslech. Místo aby ekonomiku skutečně brzdili - zvýšili sazby a hlavně snížili money supply, tak jen dali nohu z plynu a ještě ne moc - mírné zvýšení sazeb a freneticky "tisknou" peníze (viz M3). USA nemohou dát sazby (moc) dolů - kdo by jim ještě ty 3 miliardy denně půjčoval. Tím ale nemůže dojít k dokončení cyklu, splasknutí bubliny, snížení sazeb a restartu růstu. Zato pořád roste inflace a dluh a tím se pořád nafukuje bublina ale kontinuálně zvyšovat money supply a zvětšovat dluh nejde do nekonečna - tím, že teď intervenovali a napumpovali další peníze krach asi zase o něco posunuli, ale na jak dlouho?
Součástí teorie ropného zlomu je předzvěst následné ekonomické krize, kvůli nedostatku energie. Země však naráží i na jiné limity, než je množství v daném roce vyprodukované energie a z toho vyplývající ekonomická aktivita. Dalšími jsou např. ekologické problémy - změny klimatu, přelidnění, stárnutí obyvatelstva a v neposlední řadě frakční rezervní bankovnictví.
Stoupající ceny ropy a množství nekrytých peněz se dlouhodobě jevily jako potenciální impulzy té krize.
Když tuto krizi mnozí předpovídali na minulý duben (spuštění ropné burzy v Iránu v Eurech) tak Irán tehdy dostal strach a burzu nespustil. Od té doby však i tak dolar spadl cca o 10% (přesnější údaje nemám).
Podobně jako během Velké Krize v 30-tých letech i teď došlo před pár měsíci k obratu důležitých ukazatelů a teprve se zpožděním dochází k pádu na burze. Jako i tehdy, tak i nyní 1. vlna pádu nebude téměř nic znamenat. Tehdy velké problémy příšli s 1-2 letým spožděním (další a další vlny pádů bank) a terprve 3. rok byl skutečně "hladový". Do té doby všichni spotřebovali rezervy v očekávání ukončení Velké Krize v krátkém časovém okamžiku, podobně jako při průběhu předchozích krizí.
Současně zaznamenaný Peak u surové ropy a platau u tekutých paliv jsou obdoby tehdejšího poklesu produkce zaznamenaného pár měsíců před pádem cen na burze. V minulém týdnu se rozjelo teprve 1. kolo krachu realitních společností v USA. Nyní se situace může ještě částečně vzpamatovat - až do dalšího krachu a vlně ztráty likvidity. "Hladová" ta krize nejspíš ještě pár let nebude.
Další kola této krize mohou vypadat jinak než to první. Nabízí se postupný nárůst inflace. Viz. zdokumentovaný postupný nárůst M3 v rámci mantinelů stanovených centrálními bankami. Ty zmiňované miliardy na "posílení likvidity" bank, resp. jejich fondů obchodujích s hypotečními zástavami jdou ještě nad tento rámec
Pády akcií jen o 1%, 2,5% a následné růsty neukazují na příchod krize najednou, ale spíše postupně v několika vlnách ztráty důvěry.
Přece jen tak nejspíš budeme mít na přípravy ještě několik let. Přibylo však riziko ohledně dočasného uložení hodnot v přechodném období.
K příspěvku Jury: jisté paralely mezi Velkou krizí v 30. letech tu bezesporu jsou, nicméně se domnívám, že současná ekonomika a chování běžných střadatelů je daleko více nepředvídatelné, než v době Velké krize. Taktéž si myslím, že by případný výrazný pád akciových trhů mohl díky všeobecně známé provázanosti přijít daleko dříve a hlavně rychleji (neočekávaněji), než tomu bylo před Velkou krizí. Sám mám část svých finančních prostředků umístěných v akciových fondech prostřednictvím otevřených podílových fondů a začínám vážně přemýšlet o tom, že je stáhnu, neboť trh se začíná (dle mě) skutečně chovat velmi nervózně. Jura píše, že dle něj "hladová" tato krize nejspíš ještě pár let nebude. Rád bych tomu věřil, ale nesdílím tento optimismus, myslím si, že poklid je jen otázkou pár nejbližších let (2-3 roky), i když pro to pochopitelně nemám žádné opodstatnění či indície. Otázkou je, co způsobí na hlubší úrovni růst inflace spolu s rostoucí cenou ropy a produktů z nich plynoucích. Akciové propady v řádu procent pochopitelně nic neznamenají, ale trh začíná být nervózní a klientela začíná stahovat peníze z bank, podílových fondů apod. (akcie, dluhopisy apod.), což jen ilustruje v menší míře, co nastane, až se jednoho dne propady dostanou na daleko hlubší úroveň v řádu desítek procent a více. Pak nastane panika a masivní stahování peněz z bank, což jen podpoří ještě strmější pád a projevy krize. Jaký je Juro Tvůj názor na "timing" těchto událostí ? Něco málo jsi naznačil, ale myslím si, že není možné srovnávat průběh a rychlost předchozí Velké krize a tou, která nás s velkou pravděpodobností čeká. Společnost je na jiném stupni vývoje, žijeme v době informatiky a veškeré informace máme během pár sekund k dispozici, proto se domnívám, že by průběh mohl být daleko rychlejší a intenzívnější.
Dobry den,
mel bych jen maly dotaz. Cetl jste nekdo knihu Budoucnost penez od Bernadra Lietaera? Co si myslite o jeho predpovedi a timingu krizovych udalosti kolem roku 2020? Clanek i Vase diskuse mi mnohe zavery z teto knihy silne pripomina.
to chomi: Timing je nad moje síly. Ve středu jsem sice tušil, že něco není v pořádku, ale problémy už ve čtvrtek jsem nečekal. Průběh byl navíc jiný (ztráta likvidity oproti pádu akciového trhu).
Nezabývám se přesnou kvantifikací jevů tak, jak to dělá TT a jak to potřebují burzovní spekulanti.
Na průběh mají daleko větší vliv spekulanti než fundamenty trhu. Akce z konce minulého týdne byla akcí spekulantů. Banky spravující hypoteční fondy se připravovaly na výběry podílníků.
Množství dostupné energie nezačne před rokem 2009 klesat. Z tohoto segmentu tedy krize nehrozí do té doby nehrozí. Maximálně recese (pokles růstu na 0-1%)
U financí je to mnohem složitější.
Podobně jako želebetonová konstrukce se může zhroutit za 4 minuty (most v Mineapolis), nebo spadnout volným pádem jako WTC a ještě před dopadem se přeměnit na prach.
I zde uvedené názory makléřů dosud hovoří o změně paradigatu z trvalý růst pouze na pravidelná korekce burz a trhu nemovitostí, a recese v USA.
to anonymous: Nemám tu knihu ještě dočtenou. Bernard Lietar vůbec nepočítá ve své knize s ropným zlomem a poklesem dostupné energie. Tj. ani s následným růstem cen ropy po roce 2004. Tj. ani se zvoleným řešením (litím extra peněz do ekonomiky pomocí poskytování dalších hypoték lidem, kteří je nikdy neměli dostat)....
To datum není tak důležité, jako přesný popis negativních tendencí podkopávajících udržitelnost růstové ekonomiky.
čím dřív přijde nějaká nabídková krize ropy tím lépe, poněvadž se utlumí již nehorázná poptávka a dopady budou menší než když se bude "čekat" na oil peak. např. iránská krize by pomohla tento trend zastavit než se narazí do betonové zdi hlavou napřed, pak už to nebude ani bolet
O FEDU je zajímavá třetí část filmu Zeitgeist.
video.google.com/videoplay?docid=5547481422995115331
tomu rikam VYPADEK :-}
Mexická státní ropná společnost Pemex uzavírá všechny své plošiny pro těžbu ropy a zemního plynu v Campechské zátoce, k níž se blíží ničivý hurikán Dean. Pozastaveno tak bude čerpání 2,65 milionu barelů ropy denně, což je 80 procent mexické produkce, uvedla Pemex dnes večer.
V rozlehlé Campechské zátoce, kterou z východu ohrazuje poloostrov Yucatán, má Pemex mimo jiné obří ropné pole Cantarello. K Yucatánu se teď od Jamajky blíží Dean, který by ještě dnes mohl zesílit ze čtvrtého na maximální pátý stupeň pětibodové stupnice. Čeká se, že bouře zasáhne Mexické pobřeží v úterý.
Post a Comment
<< Home