IEA: „Ledovce přímo před námi“

V minulých příspěvcích jsem několikrát použil Titanic jako metaforu stavu současné civilizace. Napsal jsem, že jsme v situaci těsně před nárazem nebo bezprostředně po nárazu, kdy loď pomalu začíná nabírat vodu, ale drtivá většina cestujících o tom nemá ani ponětí.

Když z paluby vzhlédnu nahoru směrem k můstku, pokládám si otázku, zda jsou kapitán a důstojníci opravdu tak hloupí, že nevidí krizi stojící před námi. Nebo si snad myslí, že loď s trochou štěstí ještě nějak dostanou do přístavu? Samozřejmě existuje také další možnost - že dobře vědí, že žádná cesta ven z tohoto problému neexistuje a že loď bude dříve či později ztracena a jsou rozhodnuti zachovat si tvář a kontrolu nad situací tak dlouho jak to bude možné.

Jak s každým dalším uplynulým měsícem a rokem klesá šance na alespoň bez významných ztrát zvládnutelné přistání, je čím dál jasnejší, že politické vedení není účinně schopno (případně ochotno) řešit formující se konglomerát krizí v alespoň minimálním předstihu. Současná politická reprezentace Západu, si je minimálně v případech čelných politiků jistě dobře vědoma nadcházejících problémů. Nikdo z nich ale zatím nenašel odvahu na ně byť jen otevřeně poukázat, natož je začít vážně řešit.

Současné politické iniciativy v oblasti fosilních paliv se uchylují pouze k proklamacím o potřebě úspor nutných ke snížení emisí CO2, což má řešit problém globálních klimatických změn. Jakkoliv jsou uvedené snahy včetně Kjótského protokolu nedostatečné pro skutečné řešení problému, jsou určitě lepší než postoj Číny, USA a Austrálie. Mamutí „výchovné akce“ typu Live Earth, jsou také jistě lepší než obdobné "edukativní" iniciativy prezidenta Klause s opačným znaménkem, ale ve skutečnosti neřeší nic. To nejsme schopni příjít s ničím lepším? Hvězdy a hvězdičky diváky přesvědčovaly, ať si pořádně napumpují pneumatiky svého vozu (Chris Rock), ať svezou své sousedy, když mají v autě místo (Jessica Biel), ať třídí odpad a recyklují (Pierce Brosnan), zakoupí úsporné žárovky, vytáhnou vypnuté spotřebiče ze zásuvky, víc jezdí na kole atd. a problém bude zdárně vyřešen! No nechci být škarohlíd, ale tohle vážně stačit nebude!

To, že některé navrhované úspory jsou ve skutečnosti dost možná prvními opatřeními ke zpomalení růstu spotřeby fosilních paliv, které jsou zabaleny do líbivého ekologického pláštíku ochrany klimatu nelze vyloučit. Na druhou stranu je jasné, že problém globálních klimatických změn a problém vyčerpávání fosilních paliv jsou spojené nádoby.

Omezení spalování fosilních paliv může v budoucnu zpomalit postupující klimatickou změnu, ale zastavit ji již nemůže.

Nad všemi našimi současnými problémy však vyčnívá jeden, který je jejich přímým původcem a tím je velikost a pokračující růst lidské populace. Tohoto problému a jeho možného budoucího rozsahu jsme si vědomi dekády a nikdo (snad s výjimkou Číny) se ho neodvážil ani dotknout! Tento problém bylo a je nutné řešit na globální úrovni, ale žádná taková iniciativa neexistovala a neexistuje a tak se lidstvo vesele množí dál vstříc rozsáhlému a nekontrolovanému vymírání. Minulý měsíc OSN vydala oficiální projekci, podle které má světová populace dosáhnout 9,2 miliard v roce 2050 (ze současných asi 6,5 miliard). Téměř jistě se nic takového neuskuteční.

Růst populace šel vždy ruku v ruce s růstem spotřeby energie. Bez levné ropy a zemního plynu, s postupujícím vyčerpáváním půd i rezervoárů povrchové a podzemní vody, s množícími se obdobími sucha, záplavami a dalšími extrémními klimatickými jevy, se naše schopnost nakrmit soustavně rostoucí počty obyvatel planety stává minulostí.

Podobně jako postup klimatické změny bude růst populace i v případě zavedení striktních pravidel kontroly porodnosti dále (samozřejmě pomaleji, ale přesto) pokračovat. Dr. Bartlett tvrdí, že v případě nulového růstu (2 děti na jednu ženu), začne populace klesat až poté, co zemře poslední člověk narozený v období před zavedením redukčních opatření - tedy přibližně za 70 let po jejich implementaci.

A jsou tu další, o něco méně vážné problémy (ekonomické) - stárnutí populace Západu a také obrovské zadlužení všeho a všech, čemuž vévodí nejsilnější = nejzadluženější ekonomika světa. USA si musí denně půjčit asi 2,5 miliardy $ - jinak by Strýček Sam přišel rychle na buben. Obrovské schodky zahraničního obchodu (zejména s Čínou) pokračují a Čína a Japonsko tak drží americkou měnu "pod krkem". Postupující úpadek americké měny (kurs dolaru k euru je dnes opět na rekordně nízkých hodnotách - 1.38$ za euro) ovšem znehodnocuje dolarové rezervy těchto států a hrozí tím, že se jich tyto začnou čím dál rychleji zbavovat, což by vyvolalo kolaps dolaru a s tím pravděpodobně i globální ekonomickou krizi. Stoupající úrokové sazby v EU (a jejich stagnace v USA na 5,25%) postupně povedou k dalšímu oslabování dolaru. Skutečná krize, ale pro dolar začne v okamžiku, kdy tyto zvýší Japonsko, které je v rámci udržení alespoň minimální životnosti americké měny drží dole.

Indikátory stavu americké ekonomiky vykazují v posledních měsících pozoruhodný koktejl naznačující na jedné straně konjunkturu, na druhé recesi (ty začínají pomalu, ale jistě převažovat) – situace obdobná jako v období před říjnem 1929 – varovné signály na jedné a prorůstové na druhé. Poslední údaj o „růstu“ HDP o 0,8% však je výmluvný – nemluvě o metodice, jak tohoto čísla bylo dosaženo (alternativní statisky zde). Situace na trhu s hypotékami se stává pro rostoucí množství američanů neúnosnou a spirála exekucí, které při klesajících cenách nemovitostí ani hypotéku nepokryjí se začíná roztáčet. Dnešní globální finanční systém založený na dluzích při nedostatku nových úvěrů (včetně hypotečních) nutně ztrácí dech a v budoucnu hrozí krachem. Uvítal bych, kdyby jste shlédli dokument Money as Debt a vyjádřili se k němu. Pokud je to co se v něm tvrdí pravda, je současný finanční systém velice nestabilní a v mnoha ohledech jsou jeho rysy natolik absurdní, že je těžké uvěřit, že by tomu tak vůbec mohlo být. Dopady ropného zlomu takový systém nevyhnutelně srazí na kolena.

Mezitím Morgan Stanley oznámil, že jeho tři klíčové indikátory indikující peak na pomyslné křivce současného ekonomického cyklu svítí naplno – situace, která se nestala od splasknutí internetové bubliny dotcom a jež se přihodila pouze pětkrát od roku 1980. Model předpovídá korekci okolo 15% a více během příštích šesti měsíců. Poté ovšem se má vše vrátit do starých růstových kolejí (sic!).

Na budoucí potíže tak v masmédiích paradoxně poukazují ti, od nichž to mnozí očekávají nejméně – vysocí představitelé soukromých ropných společností. Výkonný ředitel ConocoPhillips, James J. Mulva se například v rozhovoru vyjádřil na otázku ohledně budoucí spotřeby ropy v USA (v roce 2030 má být o 28% vyšší než dnes) takto: „Je otázkou, zda-li budou existovat možnosti zásobování, které by odpovídaly této poptávce. Myslím, že poptávka bude omezena nabídkou.“

Šéf Royal Dutch Shell Jeroen Van der Veer pro změnu volá po zavedení instituce ministra energetiky pro EU, který by koordinoval společnou politiku EU při zajišťování dodávek plynu z Ruska.

V interview pro francouzský Le Monde naznačil hlavní ekonom IEA Fatih Birol, že ropný zlom je za dveřmi. Birol prohlásil: „Pokud irácká produkce neporoste exponenciálně, tak máme v roce 2015 veliký problém a to dokonce i když Saudská Arábie splní své sliby. Ta čísla jsou jasně srozumitelná, na to nemusíte být expert.“
Birol také připustil, že nemá žádný „oficiální“ důvod pochybovat o slibu Saudů zvýšit produkci na 15 000 000 b/d v roce 2015. Tím ale fakticky přiznal, že pochybnosti existují. Zdůrazněním významu Iráku také naznačil, že tento je jedinou zemí, která má potenciál k významnému navýšení produkce. Pokračující spirála násilí ale spolehlivě zabraňuje většímu nárůstu těžby. USA již ztratily v Iráku přes 3600 vojáků, dalších 10 000 jich bylo zraněno (zmrzačeno) tak vážně, že se již po zotavení nemohou vrátit ke svým oddílům. Situace se nijak nelepší a ani IEA s nárůstem irácké produkce nepočítá - stejně jako v případě Íránu, Venezuely. Ze současné zhruba o 1 000 000 barelů nižší produkce Nigérie předpovídá agentura, že 500 000 b/d bude mimo provoz i v roce 2012. Turecko má podél hranice s Irákem rozmístěno 200 000 vojáků a plány k pacifikaci Kurdů v severním Iráku již byly údajně odsouhlaseny tureckým vedením. Turci opakovaně žádají USA o možnost vést přeshraniční operace. Severní Irák je jedinou relativně stabilní oblastí země a USA zásahy odmítají. Časem se ovšem Turci mohou rozhodnout, že žádné povolení nepotřebují.
Velmi výbušná je také situace v Pákistánu, kde radikálové zřetelně nabírají na síle a vláda nemá situaci zcela pod kontrolou. V případě svržení Mušarafa a nastolení radikálně islamistické vlády v zemi, která má jaderné zbraně jsou potenciální důsledky hrozivé. Jak by reagovala Indie, USA a ostatní mocnosti je těžké odhadovat. Současný Pákistán, je každopádně odjištěnou bombou, která hrozí mnohem větším nebezpečím než Írán.

A mezitím IEA pokračovala v médiální ofenzívě i v minulých dnech, kdy vyšel její Střednědobý výhled na situaci na ropném trhu (Medium – Term Oil Market Report – July 2007). V tomto dokumentu zazněly zvláště z pohledu starších zpráv IEA velice překvapivé věty.
Cituji: „I přes 4 roky vysokých cen ropy, shledává tato zprává, že napětí na trzích poroste i po roce 2010, když rezervní kapacity OPECU dosáhnou minimálních hodnot do roku 2012. Předpokládaná vyšší poptávka, společně s opožďováním se v současnosti konstruovaných projektů a v kombinaci s geopolitickými problémy, vedly k přehodnocení předpokládané rezervní kapacity OPECU na 2 000 000 barelů za den v roce 2009. Je možné, že narušení dodávek bude možné pozdržet, ale ne na příliš dlouho.“
Dále zpráva pokračuje tím, že ani pokles HDP (v OECD a jinde) z předpokládaných 4,5% na 3,2% v období 2008 - 2012 významně nemění projekci a posouvá dodavatelskou krizi pouze ke konci sledovaného období, v „ideálním“ (nepravděpodobném) případně o pár let za toto období a to z toho důvodu, že pokles ekonomické aktivity spojený s poklesem HDP povede i k poklesu cen ropy, což částečně eliminuje pokles poptávky po ní spojený s poklesem HDP. Na straně dodavatelů pak toto může vést k poklesu investic. „Nadzemní“ faktory mají být ve sledovaném období závažnější než geologické limity. A dále zpráva konstatuje, že napjatá situace na trhu s ropou na přelomu dekády, bude dále prohloubena ještě napjatější situací na trhu se zemním plynem.

10. července poskytl deníku Le Monde rozhovor předseda IEA Claude Mandil. V něm uvedl, že OPEC dobře ví, že biopaliva nikdy nenahradí ropu z více než 10% a neznamenají proto žádné ohrožení jejich budoucího odbytu. Znovu také vyzval OPEC k navýšení produkce, která je podle něj nedostatečná. Mandil také volá po zavedení úspor ve spotřebitelských zemích (OECD), které považuje za absolutní prioritu. Tvrdá opatření požaduje v dopravním sektoru a to včetně vysokých daní na velká auta, limity a omezení na SUV, omezení maximální rychlosti atd. Přes uvedené věty, ale koncept ropného zlomu odmítá a odvolává se na to, že ropy je dostatek, pouze je v obtížněji přístupných místech (severské oblasti, hluboká moře), případně v zemích, kde mají monopol státem vlastněné společnosti a kde je tak velkým ropným společnostem a jejich nejmodernějším postupům těžby odepřen přístup. Dalším problémem jsou faktory geopolitické – případ Iráku a Íránu.

V příštích dnech vydá americký NPC (National Petroleum Council) zprávu nadepsanou Tváří v tvář nepříjemným pravdám o energii (Facing the Hard Truths about Energy), v níž je ropný zlom také odmítán. Ovšem prosáklý úryvek ze shrnutí mluví poněkud jinak: „Světu nedochází ropa, nicméně lze očekávat narůstající rizika při zajišťování dodávek až do roku 2030.

V obou předchozích odstavcích významní představitelé institucí zabývajících se energetikou verbálně odmítají ropný zlom. Paradoxem ale je, že z obsahu jejich prohlášení nakonec vyplývá v praxi to, co zastánci ropného zlomu tvrdí – stále obtížnější dostupnost ropy, rostoucí problémy při zajištení dodávek, nutnost úspor. Vypadá to jako ropný zlom, projevuje se to jako ropný zlom, ale samozřejmě to není ropný zlom! To je současná rétorika odpovědných institucí. Přesto se v případě IEA jedná o zásadní přehodnocení stanoviska směrem od povinného optimismu k realismu. Člověk, který čte mezi řádky vidí, že Mandil ví přesně co se děje a že má velké obavy z budoucího vývoje, návrhy typu rychlostní limity, vysoké daně na velké vozy, to není nic, co by si dovolila takto vysoce postavená osoba veřejně prohlásit bez předchozích dlouhých úvah nad vážností situace. Tohle jsou přece opatření, která se zavádějí při nástupu energetické krize! Jeden z mnoha důvodů proč nepřiznávají Peak Oil, ale přiznávají potenciální budoucí výpadky dodávek je ten, že po výpadcích lze ještě (teoreticky) počítat s dálším nárůstem těžby v budoucnu, v případě ropného zlomu již nikoliv. To ovlivňuje budoucí investice i vnímání celého průmyslového odvětví – kde již není možný výrazný růst není tak lákavé investovat. Z uvedených formulací si tak lze domyslet, že IEA nepřizná existenci ropného zlomu dřív, než to bude jasné všem. Nejsou ochotni vzít na sebe odpovědnost za dopady, které by takové prohlášení pravděpodobně mělo na trzích.

Produkce Cantarellu poklesla ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku během první pěti měsíců 2007 o 17%.

Írán požádal Japonsko, aby platby za dodávanou ropu provádělo v jenech, po čemž následovalo zpevnění této měny. Tento krok ve Washingtonu nemohou brát jinak než jako políček do tváře.

Brent v pátek uzavřel na 77,57$ – přibližně dolar od loňských maxim. Před dvěma lety musela přijít Katrina, aby ropu dostala těsně nad 70$ za barel. Minulý rok k tomu bylo třeba války mezi Izraelem a Libanonem (Hizbaláhem). Teď lze očekávat rekord i bez významnějšího katalyzátoru. Pro nás, kteří jsme s ropným zlomem obeznámeni to není překvapivé, mírně překvapivé je snad jen to, že změny zatím stále na první pohled nepozorovatelné nabírají o něco rychlejší obrátky než jsem osobně původně očekával. Doufám, že nástup posledních větších projektů v příštích letech větší recesi, krach a dopady zlomu přece jenom ještě trochu pozdrží. Nějaký ten rok na přípravu navíc by se určitě hodil.

Další zdroje:

http://www.napavalleyregister.com/articles/2007/07/01/opinion/commentary/iq_4015564.txt