V zóně zlomu

S probíhající diskuzí na Oil Drumu, ohledně situace v Saudské Arábii se pomalu, ale jistě vytváří konsenzus, který zhruba říká, že produkce KSA (v současnosti asi 8,5 mil. bbl./den) již sotva kdy překročí 10 400 000 bbl./den. Předpoklady „renomovaných“ mezinárodních agentur pro energie (EIA, IEA, CERA) o 12 nebo dokonce 15 či více milionech barelů za den, se tak vysoce pravděpodobně nikdy neuskuteční (a stejně by to příliš nepomohlo).

Roste také počet hlasů, které vzhledem k problémům v Severním Ghawaru (zejména Ain Dar, Shedgum) hovoří o zlomu saudské produkce a tím i o zlomu globálním (v prosinci 2005). Osobně tuto možnost odhaduji zhruba na 65%. Horečná aktivita Saudů v oblasti vytváření nových vrtů v minulém roce, se také nápadně podobá obdobně zuřivé (a marné) aktivitě po zlomu produkce v USA v letech 1970-1971.

Velmi znepokojivá je informace z Ruska, které pozastavilo na 3 - 4 roky (a v realitě nejspíš definitivně) stavbu ropovodu z východní Sibiře k Tichému oceánu. Důvodem je neschopnost vytěžit dostatek ropy potřebné k jeho ekonomickému provozu. O budoucnosti exportu ropy z Ruska to vysílá velmi pochmurnou zprávu a to i pro ČR.

Ceny ropy budou podle všeho i nadále stoupat ze současných přibližně 64$/bbl. (WTI), respektive 70$/bbl. (Brent), mimo jiné proto, že zásoby v zemích dovážejících ropu zaznamenaly v 1. kvartálu nejvýraznější propad za posledních 10 let. Pokud OPEC nezvýší (nebo pokud by dokonce již nebyl schopen výrazněji zvýšit) svou produkci, bude samozřejmě pokles nadále pokračovat. Deset členů OPECU (kromě Angoly a Iráku) snížilo v březnu těžbu o 195 000 bbl./den na 26,5 milionu bbl./den (celkové snížení produkce OPECEM by tak mělo po předchozích opatřeních tvořit již 1,7 mil.bbl./den). To přispělo k březnovému globálnímu poklesu těžby o 265 000 bbl./den na průměrných 85,3 mil. bbl./den.

Produkce Cantarellu je na 1,6 mil. bbl./den – roční pokles o 400 000 bbl./den. Pokud bude tento trend pokračovat bude v roce 2010 jeho produkce nižší než 500 000 bbl./den a Mexiko tak fakticky přestane fungovat jako vývozce ropy do USA. Geograficky nejbližším dovozcem (kromě Kanady) do USA se tak stane Venezuela, která má ovšem k přátelskému naladění Mexika k současné americké administrativě zatraceně daleko. President Hugo Chavez navíc ve čtvrtek prohlásil, že vládní úředníky, kteří 1. května 2007 převezmou kontrolu nad ropnými projekty v pánvi Orinoka doprovodí armáda (a případně lid). Současní majoritní vlastníci projektů (BP PLC, Exxon Mobil Corp., Chevron Corp., ConocoPhillips, francouzský Total SA and norský Statoil) budou moci zůstat pouze jako minoritní partneři.

Zdá se, že definitivní nástup recese už je nevyhnutelný a americké daňové poplatníky téměř jistě čekají nejkrušnější časy od roku 1929. Neudržitelný deficit USA, které jsou fakticky sponzorovány investicemi z ciziny, pomalu ale o to soustavněji sráží dolar na kolena. V roce 2002 stálo 1 euro 0,87$. Dnes je poměr radikálně opačný 1 euro za 1,35$. Euro tak za 4 roky posílilo vůči dolaru o více než 50%. To samé lze říci o zlatě. To stálo v dubnu 2000 279$ za unci. Dnes stojí 689$ za unci – víc než dvakrát tolik. Cena zlata přitom reálně nestoupá – je pouze ukazatelem hroutící se ceny dolaru.

Obchod s realitami, při němž byly bilióny dolarů napůjčovány lidem, kteří nemají žádnou šanci tyto půjčky splatit se začíná taktéž hroutit. Více než 40 společností poskytujících takovéto úvěry již zkrachovalo. Ceny nemovitostí v USA nedávno poprvé po mnoha letech poklesly. Otázku co se stane s hypotečním trhem ve chvíli definitivního nástupu recese, když i při současném „ekonomickém růstu“ stále stoupá počet lidí, kteří nejsou schopní splácet, si každý snadno zodpoví sám. I v mainstremových médiích už se objevují zprávy o manipulacích na burze.

V USA již devět týdnů v řadě klesají zásoby benzínu. Lokálně se vyskytly i výpadky dodávek. Situaci způsobuje jednak prodlužující se údržba rafinérií, jednak jejich opravy a také nižší kvalita ropy a z ní plynoucí obtíže při zpracování, na což není zastaralé rafinérské odvětví v USA dostatečně vybaveno. Rostoucí poptávka pak situaci jenom vyhrocuje.

Irák je v totálním rozkladu. Podle Červeného kříže se mrtvoly nezřídka válejí v ulicích a život je podle obyvatelek Bagdádu kvůli přetrvávající ekonomicko – bezpečnostní situaci a totálnímu nerespektu k lidské důstojnosti nesnesitelný. Otřesnou bezpečnostní situaci jen podtrhl sebevražedný atentát v parlamentní restauraci, z něhož plyne jen to, že v Iráku vládne naprostá anarchie a bezpečná není dokonce ani Zelená zóna obehnaná několik metrů vysokou betonovou zdí. To vše v době „rozsáhlé bezpečnostní akce“. Každodenním bojem o život vyčerpaným řadovým vojákům USA byla navíc prodloužena jejich služba ze 12 na 15 měsíců. Bezprecedentní je také opětovné vyslání členů Národní gardy. Útok na Írán by tak byl při současně probíhají agónii porážky politiky i armády USA v Iráku naprostým šílenstvím, které se snad neuskuteční.

I tak se však zdá, že události nabírají spád a příští měsíce nám naznačí řadu odpovědí. S rostoucí poptávkou bude demonstrována kapacita OPECU (zejména Saudů) a pokud ten nezvýší svou produkci tváří v tvář hrozícím cenám přes 80$ za barel a převisu poptávky nad nabídkou, bude to velmi přesvědčivá indicie, že ropný zlom je za námi a před námi už jen neúprosný sestup z nejvyššího bodu. Pak už půjde jen o jeho rychlost. Pokud by to měla být rychlost poklesu produkce starých polí Saudské Arábie či Severního moře (8%) nebo dokonce kolaps Cantarellu (15-25%) pak jsme bez jakékoliv nadsázky na pokraji katastrofy. Tím spíše, že rychlost poklesu těžby bude pořád nižší než rychlost poklesu exportu ze zemí ropu těžících.

Globální oteplování je faktem a stupidní ideologická debata o jeho původu (jakkoliv je vysoce pravděpodobné, že spalování fosilních paliv na něm má velmi významný podíl) nijak nezmenší jeho dopady. To s jakou lehkostí média informovala o tom, že nadcházející změny ohrozí existenci a život miliard lidí je zarážející. Pravděpodobně jim absolutně nedochází, že informují o potenciální katastrofě, před níž zcela blednou i hrůzy holocaustu. Naivní žvásty o zvýšení zemědělské produkce některých oblastí, včetně prodloužení vegetačního období v ČR, jsou patetické, protože jak jsem sledoval minulé roky růst průměrných teplot a evidentní nárazovost srážek, je mi jasné, že lze v budoucnu očekávat díky suchům velké problémy v zemědělství – a rozhodně ne nárůst produkce díky delšímu vegetačnímu období.

Kvůli rekordním teplotám (rok 2007 má být nejteplejší v zaznamenané historii) je znovu předpovídána nadprůměrně aktivní hurikánová sezóna. V současné situaci by pak opakování krize okolo Katriny veřejnosti definitivně odhalilo stav globálního ropného sektoru. I bez toho však lze očekávat v létě ceny benzínu v hodnotách 32 – 36 kč za litr.

Připravované reformy naší současné vlády ukazují, že i přes proklamovaný růst ekonomiky, jsou státní finance v příštích letech fakticky zralé na krach, protože v okamžiku, kdy při vysokém růstu HDP hrozí schodek 180 miliard korun, se lze právem obávat krize, která nastane ve chvíli, kdy se globální a tím i lokální ekonomika tažená navíc automobilovým průmyslem zasekne. V takové chvíli, kdy dojde nutně k poklesu všech daňových odvodů bude to jediné, co dále poroste právě schodek, úroky z dluhů a inflace. Pokud vláda zvýší daně bude to znamenat krachy dosud fungujících podniků a odvětví. Pokud je sníží rozpočet nejspíše zkolabuje a pokud je nechá beze změn, rozpočet časem zkolabuje také. V příštích letech navíc začnou odcházet do důchodu členové generace poválečného baby boomu – to samé v USA. To jak infrastruktura ČR odolá pravděpodobným budoucím výpadkům v dodávkách ropy je velkou neznámou. Výhodou je existující hustá železniční síť. V produkci elektřiny jsme zatím relativně samostatní. Většina elektráren je ale starých a potřebuje renovaci. Zázraky nečekejme ani od jaderných elektráren, zejména, co se týče budoucích cen a poměrně častých odstávek – např. v Temelíně. Cena libry uranu se již přehoupla přes 100$, když ještě minulý rok byla pro obchodníky nepřijatelnou cenová hladina kolem 40$/libra. Ceny uranu jsou tak nejvyšší od 70. let minulého století. Čekat, že krizi vyřeší vláda, je dle mého názoru neskonale naivní. Ta bude muset v rozpočtu brutálně škrtat a zároveň nějak reformovat daňový, sociální a zdravotní systém. Pokud má vláda získat více prostředků bude výsledkem vyšší přímé nebo spíše nepřímé zdanění většinové populace, která na tom bude pochopitelně tratit – nabízí se i paralela s výrazným zefektivnění výběru daní v Římské říši v posledním století její existence, které sice na krátkou dobu říší stabilizovalo (a také ještě více rozevřelo nůžky mezi několika extrémně bohatými rodinami a zbytkem populace), ale postupně vedlo k ožebračení základny ekonomiky - rolnických vrstev, což vedlo ke kolapsu zemědělské produkce a tím i energetické základny Římského impéria. Řešení problémů zvýšením komplexity, bude tentokrát nemožné, protože na její zvýšení nebude v systému dostatek energie. V okamžiku klesajících energetických vstupů, povedou pokusy o udržení stávající životní úrovně ( = stávající úrovně spotřeby energie) ke zhoršení situace. Ožebračené vrstvy, budou zdrojem sociální nestability, což povede k posílení represivních složek, oslabení demokracie a dalším energetickým ztrátám, které krizi prohloubí. Spirála směrem dolů se tak bude postupně stále zrychlovat, až k bodu, kdy bude kolaps eminentní.

V konfrontaci s každodenní (mediální) realitou v ČR si musí nezasvěcená osoba čtoucí předchozí řádky připadat jako ve špatné vtipu, případně si položit otázky o normálnosti duševního stavu autora. Tomu se nelze divit. Kdybych měl informace pouze z českých nebo i zahraničních oficiálních médií připadal bych si téměř jistě stejně.
I já zakouším obdobné – pouze opačné pocity. Pocity surrealistické, kdy vše vypadá tak „normálně“ a přitom si člověk uvědomuje, že stojíme na ostří nože a že ulice plné aut a lidí jsou jen míjejícím, neudržitelným snem. Když se člověk podívá do očí lidí na ulicích a v dopravních prostředcích, potom ve většině případů (i když zdaleka ne ve všech) vidí jen nezájem a prázdnotu – nezájem o širší perspektivu za hranicí vlastní rodiny, práce nebo obvykle velmi povrchních zábav a rozptýlení (a ti co zájem mají, naráží často na hradby irelevantních pseudoinformací). Všechny tyto lidi čeká brzké probuzení, pro většinu z nich to bude probuzení do noční můry. Právě teď se totiž celá naše civilizace řítí s otevřenýma a přesto nevidomýma očima na plný plyn proti zdi a náraz bude drtivý.

Hodně štěstí až přijde.

Vzhledem k probíhajícím událostem, bych proto každému, kdo čte tyto řádky, doporučoval připravit si alespoň nějaký ten airbag, který by náraz aspoň relativně zmírnil. Pokud se chystáte učinit nějaké přípravy ohledně budoucí krize učiňte je raději v nadcházejících měsících. Jestli máte možnost zakupte nemovitosti, které vám dají šanci na větší soběstačnost. Své domy izolujte proti energetickým ztrátám, kupte pole, zajistěte si vlastní zdroje vody, elektrické energie, tepla. Zakupte dopravní prostředky poháněné silou svalů – tím myslím jízdní kola, případně alespoň vyměňte svoje auto za typ s malou spotřebou (používáte-li ještě nějaké). Učte se, jak si vypěstovat vlastní jídlo. Jak se vypořádat s případným nárůstem kriminality, který spolu s poklesem životní úrovně přijde – ozbrojte se (běžné obranné prostředky – paralyzéry, spreje, tonfy atd. lze získat v řadě internetových armyshopů), postup získání zbrojního průkazu lze snadno zjistit na internetu. Zapište se na nějaký kurs bojových umění – jako příprava na střet tváří v tvář je asi nejlepší kickbox). Mějte k dispozici základní zdravotnické vybavení, ruční zdroje světla – doporučuji LED, případně svíčky. Pokud máte úspory ve fiat currency, tak jich část převeďte na drahé kovy např. zlaté, stříbrné mince – spíše více kusů než jen několik – takže pro většinu asi ty stříbrné mince nebo to nakombinujte. No a hlavně se fyzicky a psychicky připravme na to, že věci půjdou od deseti k pěti a bude to tvrdé a nezapomeňme, že lze vyjít i s málem.

( Pozn. tučně - mám hotovo, kurzíva - in progress :-) )

Budu rád, když napíšete jaké přípravy podnikáte. Opravdu mi připadá, že je čas začít přecházet od teorie k praxi.

Zdraví TT