Vývoz ropy a Železný trojúhelník

Tento příspěvek vychází ze článku Net Oil Exports and the "Iron Triangle" a předkládá jeho klíčové pasáže.

Jak Matt Simmons před několika lety zdůraznil, zásadním problémem s oblastmi vyvážejícími ropu v období po zlomu těžby bude, že tu budeme mít dvě exponenciální funkce (klesající export a rostoucí spotřebu), které budou působit proti vývozu. Z pohledu dovozců je docela dobře možné, že můžeme čelit kolapsu (a ne jen výpadku) v dodávkách ropy. Kruhy, které autor článku popisuje jako „Železný trojúhelník“, pak (celkem logicky) dělají co je v jejich silách, aby se tato informace nedostala ke spotřebitelům.

Pět největších vývozců v roce 2006 (Saudská Arábie, Rusko, Norsko, Írán a Spojené arabské emiráty) spotřebovalo samo asi 25% své celkové produkce tekutých paliv (liquids). Mnozí z těchto vývozců jsou v postupujících stádiích vyčerpávání svých zásob, zejména tři největší (Rusko, Saudská Arábie a Norsko), když jejich kombinovaný export poklesl v období 2005 – 2006 o 3,8% (EIA, Total Liquids).

Na základě URR (Ultimate Recoverable Reserves – Celkové těžitelné zásoby) Texasu se pak autor pokusil (rámcově) odhadnout, kolik ropy bude vyváženo v budoucnosti (zejména z výše uvedených zemí).

Předpoklad:

URR 38 miliard barelů, vrchol těžby na 55% URR (přibližně stejně jako Texas a v současnosti Saudská Arábie – za předpokladu, že je tato za zlomem);
Pokles produkce po zlomu 5% za rok (přibližně stejně jako Texas a v současnosti Saudská Arábie);
Vzrůst spotřeby v období po zlomu o 2,5% ročně (méně než polovina současného růstu spotřeby největších vývozců).

Výsledky:

Čistý vývoz klesne na nulu během přibližně devíti let (Velké Británii to trvalo od exportních maxim k nulovému vývozu přibližně šest let).

Tento odhad tak naznačuje dosti zoufalé vyhlídky na straně dovozců. Doba si žádá optimismus a tak náš výsledek vynásobíme dvěma (to by podle mých závěrů znamenalo pokles produkce kolem 2% ročně – pokud se mýlím, tak mne opravte). V tomto případě dostáváme nulový export největších hráčů kolem roku 2025 (v předchozím kolem 2016).

Podle autora tak můžeme očekávat ostrý střet mezi obecným očekáváním exponenciálně rostoucího dovozu a rychle se formující novou realitou exponenciálně klesajícího vývozu.

Na základě rozpracovaných modelů jednotlivých vývozců, které budou na Oil Drumu v budoucnu publikovány autor odhaduje, že největší vývozci v budoucnu neexportují o mnoho více, než 25% zbývajících URR.

V rámci této diskuze pak popisuje to, co nazývá Železný trojúhelník, který je tvořen: (1) Některými velkými ropnými společnostmi, některými významnými vývozci a některými energetickými analytiky; (2) Zástupci automobilového a stavebního průmyslu a finančních kruhů a (3) mediálními korporacemi.

Pokud je člověk součástí té přímky trojúhelníku, která označuje ropný průmysl (1) a pokud došel k závěru, že ropný zlom je tady nebo velmi blízko co asi řekne? Buď: „Nemůžeme zvýšit produkci“ (a proto podporujeme rozsáhlý program úspor a zavádění alternativních zdrojů energie) a nebo „Rozhodli jsme se nezvyšovat produkci a/nebo přechodně nemůžeme zvýšit produkci, protože (………… – doplňte přijatelný důvod)?“

Druhá možnost pravděpodobně směřuje k odklonu od potenciálních snah o úspory a o programy zavádění alternativní energie a povede spotřebitele k tomu, aby nadále vedli svůj současný životní styl. V praxi toto bude mít za důsledek maximalizaci ceny (hodnoty) zbývajících zásob suroviny.

Zbylé dvě přímky Železného trojúhelníku se zaměřují jednak na financování a prodej dalších aut a domů (2) a mediální skupina (3) chce jednoduše prodat reklamu na zmíněná auta, domy a jejich vybavení a finanční produkty (s tím spojené). Mediální koncerny tak s úsměvem předávají spotřebitelům skvělou zprávu, že „párty pokračuje“.

Netřeba v tom vidět konspiraci – tohle je „běžné“ tržní chování za účelem bezprostřední maximalizace zisku.

Do určité míry to co dnes pozorujeme v energetickém, automobilovém, stavebním i mediálním sektoru je „Enron Effect“ – tzn. mnozí si jsou vědomi, že před námi stojí veliké problémy, ale jejich platy jsou odvislé od zachování statutu quo.

Běžní (a zhusta zadlužení) občané pak rádi věří obrazu reality, který jim Železný trojúhelník předkládá. Autor konstatuje, že stejně jako ve filmu Šestý smysl je přitom současný (neudržitelný) životní styl mrtvý (určitě podle Jima Kunstlera :-)), jenom to zatím nevíme (stejně jako hlavní hrdina filmu, který je duch a myslí si, že stále žije) a vidíme to, co vidět chceme.

Tento článek tak odkazuje na fakt, že jakkoliv jsou produkční data důležitá, budou vlastní exporty ze zemí, které ropu vyvážejí klíčovou součástí rovnice, k níž statistici na Oil Drumu právě obracejí svou pozornost.

U exportérů za zlomem těžby lze očekávat, že proběhnou dvě po sobě jdoucí fáze:
(1) Příjmy z jejich vývozů porostou (díky nárůstu cen), i když vlastní exportní objemy suroviny poklesnou.
(2) Příjmy z jejich vývozů budou klesat s tím, jak budou klesat objemy vyvážené suroviny (rostoucí cena suroviny již nebude schopná plně nahrazovat klesající objemy vývozu).

Pro vyvážející země pak bude velice obtížné omezit domácí spotřebu během fáze (1) a dokonce i během fáze (2) lze očekávat výrazný odpor populace, včetně násilného (za příklad může posloužit Írán).

Země s malou populací a vysokou životní úrovní (Norsko, Kuvajt) budou schopny vyvézt podstatně větší objem URR než země v situaci opačné (Nigérie, Mexiko, Venezuela). Exporty budou také přednostně směřovat do zemí, které budou schopny poskytnou vývozní zemi relevantní protihodnotu (takovou „neodmítnutelnou“ nabídku už daly USA Iráku a hlavně Saudské Arábii - vojenská ochrana vládnoucí skupiny). Země, které nebudou schopny takové nabídky mohou očekávat mnohem větší poklesy dodávek (v malém dnes krácení dodávek ze Saudské Arábie Japonsku).

Osobně si ale myslím, že i spotřeba ve vyvážejících zemích bude nakonec omezena a neporoste dále exponenciálně, takže pokud je Peak Oil v současnosti (konec roku 2005), tak bych odhadoval velmi nízký export většiny velkých producentů kolem 2020 (2020 – 2025), ale je to jen odhad.

Celá problematika „Peak Exports“ se teprve začíná formulovat, ale již z diskuze pod původním článkem plyne, že potenciální výsledky a jejich dopady na optimismu rozhodně nepřidávají a bohužel podporují pesimistické až kolapsové scénáře budoucího vývoje.

V dalších měsících uvidíme, jak se debata a její zatím dosti nepříjemné závěry vyvine dále.