O jednom filmu a jedné základně (která je zatím jen na papíře)
Na Google video je možno shlédnout Threads britský televizní film z roku 1984. Téměř čtvrt století od vzniku mu ubralo jen velmi málo na jeho velmi ponurých kvalitách. Threads je zdaleka nejrealističtějším filmovým zpracováním následků jaderné války, jaké jsem kdy měl možnost vidět. Přestože svou pozornost primárně zaměřuje na dvě rodiny z anglického Sheffieldu, poskytuje také jako dokudrama mnohem širší perspektivu na vývoj událostí po termojaderné válce a to od hodin a dnů po „výměně“ až po následující dekádu.
Threads dost názorně ukazuje, že jsou mnohem horší věci, než potenciální dopady ropného zlomu, klimatických změn a finančních kolapsů a nutí člověka se velmi vážně zamyslet, zda jadernou válku stojí vůbec za to přežít, protože totálně bezútěšná existence, jež po ní následuje není ničím jiným než peklem na Zemi.
Svou pozornost by měli filmu věnovat bez nadsázky všichni, protože toto téma je naneštěstí opět aktuální a týká se nás všech. Podivně působí i fakt, že první salvy války, která posléze ve filmu ústí v nukleární apokalypsu byly scénáristy situovány do Íránu.
Rostoucí militarismus současné doby spojený se stoupajícím potenciálem konfliktů o surovinové zdroje, jen zvyšuje riziko jaderného holocaustu.
Znovu se proto v této souvislosti ptám, jaké má pro nás radarová základna USA výhody? Zatím jsem totiž žádné relevantní odpovědi nedostal. To nám opravdu stojí investice za pár miliard za případná rizika? Pokud má někoho radar chránit jsou to na prvním místě USA. Pokud je obranou před raketami z Íránu, proč se nebuduje v Turecku, či Řecku, které jsou z tohoto hlediska geograficky mnohem vhodněji umístěné?
Tady nejde o zavděčení se komukoliv, ale o zájmy naší republiky a jejích občanů. Čím konkrétně zvýší tento radar naši bezpečnost? To máme opravdu věřit, že Írán má zájem udeřit svými raketami na ČR? To mi připadá jako extrémně nepravděpodobný, pokud ne rovnou směšný koncept. Navíc zde uvažujeme o instalaci systému, který zatím neprokázal svou plnou funkčnost ani při zkouškách.
Fakt - jsme energeticky závislí na Rusku. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak a přes mediální proklamace tato závislost stoupá a ne klesá. Nedívejme se na tuto situaci ideologickými brýlemi. Ne nadarmo se říká, že když člověku začnou okolo hlavy svištět kulky, jde veškerá politika do ………. . Dívejme se na situaci otázkou prostého přežití. Z mého pohledu vystaví radarová základna oblast svého případného umístění zvýšenému riziku teroristického nebo konvenčního útoku a v případě jaderného střetu pak bude tato oblast (pravděpodobně střední Čechy) primárním cílem, jako významné komunikačně - monitorovací centrum nepřítele.
A že USA a Rusko jsou dnes strategičtí partneři? Nechtějte mě rozesmát. Jejich zájmy se čím dál zřetelněji rozcházejí a třecí plochy v bývalých sovětských republikách a v kaspické oblasti jsou stále zřetelnější. V Gruzii jsou od sebe jednotky USA a Ruska pár kilometrů, pokud ne rovnou stovek metrů. A v budoucnu bude napětí nejspíš dál stoupat – zejména ohledně vztahů Rusko – Írán, Rusko – Sýrie, Írán – Venezuela, Rusko – Čína atd.
Veďme proto v rámci možností samostatnou politiku v EU a NATO. Nepoklonkujme nikomu. V bilaterálních vztazích s USA bych nabádal k velké obezřetnosti. Co pro nás v posledních dekádách USA udělali, že se odvažují žádat nás o přijetí tak vysokých rizik? Vzpomeňme na výsledky mnoha amerických investic, na lustrování spoluobčanů, při žádosti o víza. USA nám ropu ani plyn nedodají a bezpečnost nezajistí, stěží jsou schopni se postarat sami o sebe a to ještě na úkor poloviny světa. Jejich armáda je ve snaze o udržení zbylých ropných rezerv na pokraji svých kapacit, dolar devalvuje, ekonomika stojí na dluzích, v nichž se pomalu topí (jako pověstný had požírající vlastní ocas), energetická a dopravní infrastruktura stojí a padá s ropou a plynem a vykazuje známky opotřebení. Největším problémem řady Američanů (zdaleka, ale ne všech) však je, že si nejsou ochotni přiznat, že jejich způsob života je neudržitelnou slepou uličkou a že navíc existuje svět a lidé za hranicemi USA, kteří také chtějí žít důstojně. Každý, kdo poukáže na tyto nešvary, je záhy onálepkován značkou anti-amerikanisty. Existuje však něco takového? Existuje anti-italismus, anti-rusismus, anti-iránismus? A pokud anti-amerikanismus skutečně existuje, proč současná americká politika vyvolává odpor a nenávist?
USA jsou na sestupu v nejširším slova smyslu. Nejděsivější je morální úpadek současného vedení - dosazování loutkových vlád, lživé záminky k válce, mučení jako „legitimním“ nástroj při výslechu, věznění bez soudu. Spojenců jim ubývá a těch co se jim staví na poli vojenském i ekonomickém čím dál otevřeněji, přibývá. Pořád vypadají v mnoha ohledech jako favorit dostihu, ale na kolik je to mediální obraz a na kolik realita a pro koho a co stále umírají další a další lidé v Iráku a Afghánistánu a jak daleko je cílová páska? To si odpovězte sami.
V předchozích řádcích jsem položil řadu otázek, budu velmi rád, pokud mi příznivci současné americké politiky odpoví alespoň na některé z nich.
Threads dost názorně ukazuje, že jsou mnohem horší věci, než potenciální dopady ropného zlomu, klimatických změn a finančních kolapsů a nutí člověka se velmi vážně zamyslet, zda jadernou válku stojí vůbec za to přežít, protože totálně bezútěšná existence, jež po ní následuje není ničím jiným než peklem na Zemi.
Svou pozornost by měli filmu věnovat bez nadsázky všichni, protože toto téma je naneštěstí opět aktuální a týká se nás všech. Podivně působí i fakt, že první salvy války, která posléze ve filmu ústí v nukleární apokalypsu byly scénáristy situovány do Íránu.
Rostoucí militarismus současné doby spojený se stoupajícím potenciálem konfliktů o surovinové zdroje, jen zvyšuje riziko jaderného holocaustu.
Znovu se proto v této souvislosti ptám, jaké má pro nás radarová základna USA výhody? Zatím jsem totiž žádné relevantní odpovědi nedostal. To nám opravdu stojí investice za pár miliard za případná rizika? Pokud má někoho radar chránit jsou to na prvním místě USA. Pokud je obranou před raketami z Íránu, proč se nebuduje v Turecku, či Řecku, které jsou z tohoto hlediska geograficky mnohem vhodněji umístěné?
Tady nejde o zavděčení se komukoliv, ale o zájmy naší republiky a jejích občanů. Čím konkrétně zvýší tento radar naši bezpečnost? To máme opravdu věřit, že Írán má zájem udeřit svými raketami na ČR? To mi připadá jako extrémně nepravděpodobný, pokud ne rovnou směšný koncept. Navíc zde uvažujeme o instalaci systému, který zatím neprokázal svou plnou funkčnost ani při zkouškách.
Fakt - jsme energeticky závislí na Rusku. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak a přes mediální proklamace tato závislost stoupá a ne klesá. Nedívejme se na tuto situaci ideologickými brýlemi. Ne nadarmo se říká, že když člověku začnou okolo hlavy svištět kulky, jde veškerá politika do ………. . Dívejme se na situaci otázkou prostého přežití. Z mého pohledu vystaví radarová základna oblast svého případného umístění zvýšenému riziku teroristického nebo konvenčního útoku a v případě jaderného střetu pak bude tato oblast (pravděpodobně střední Čechy) primárním cílem, jako významné komunikačně - monitorovací centrum nepřítele.
A že USA a Rusko jsou dnes strategičtí partneři? Nechtějte mě rozesmát. Jejich zájmy se čím dál zřetelněji rozcházejí a třecí plochy v bývalých sovětských republikách a v kaspické oblasti jsou stále zřetelnější. V Gruzii jsou od sebe jednotky USA a Ruska pár kilometrů, pokud ne rovnou stovek metrů. A v budoucnu bude napětí nejspíš dál stoupat – zejména ohledně vztahů Rusko – Írán, Rusko – Sýrie, Írán – Venezuela, Rusko – Čína atd.
Veďme proto v rámci možností samostatnou politiku v EU a NATO. Nepoklonkujme nikomu. V bilaterálních vztazích s USA bych nabádal k velké obezřetnosti. Co pro nás v posledních dekádách USA udělali, že se odvažují žádat nás o přijetí tak vysokých rizik? Vzpomeňme na výsledky mnoha amerických investic, na lustrování spoluobčanů, při žádosti o víza. USA nám ropu ani plyn nedodají a bezpečnost nezajistí, stěží jsou schopni se postarat sami o sebe a to ještě na úkor poloviny světa. Jejich armáda je ve snaze o udržení zbylých ropných rezerv na pokraji svých kapacit, dolar devalvuje, ekonomika stojí na dluzích, v nichž se pomalu topí (jako pověstný had požírající vlastní ocas), energetická a dopravní infrastruktura stojí a padá s ropou a plynem a vykazuje známky opotřebení. Největším problémem řady Američanů (zdaleka, ale ne všech) však je, že si nejsou ochotni přiznat, že jejich způsob života je neudržitelnou slepou uličkou a že navíc existuje svět a lidé za hranicemi USA, kteří také chtějí žít důstojně. Každý, kdo poukáže na tyto nešvary, je záhy onálepkován značkou anti-amerikanisty. Existuje však něco takového? Existuje anti-italismus, anti-rusismus, anti-iránismus? A pokud anti-amerikanismus skutečně existuje, proč současná americká politika vyvolává odpor a nenávist?
USA jsou na sestupu v nejširším slova smyslu. Nejděsivější je morální úpadek současného vedení - dosazování loutkových vlád, lživé záminky k válce, mučení jako „legitimním“ nástroj při výslechu, věznění bez soudu. Spojenců jim ubývá a těch co se jim staví na poli vojenském i ekonomickém čím dál otevřeněji, přibývá. Pořád vypadají v mnoha ohledech jako favorit dostihu, ale na kolik je to mediální obraz a na kolik realita a pro koho a co stále umírají další a další lidé v Iráku a Afghánistánu a jak daleko je cílová páska? To si odpovězte sami.
V předchozích řádcích jsem položil řadu otázek, budu velmi rád, pokud mi příznivci současné americké politiky odpoví alespoň na některé z nich.