Stěhování blogu

Protože mám amaterismu na Blogger.com definitivně dost, rozhodl jsem se, že další příspěvky a komentáře budu publikovat na Zlom ropy - Peak Oil.

Několik podstatných bodů k očekávanému vývoji v budoucnu

Z minulých měsíců bych za nejdůležitější považoval především následující body k možnému budoucímu vývoji.

1. Deflace bude postupovat a s tím sílit role hotovosti.
2. V deflačním prostředí se dluh stane pro mnohé pomyslným mlýnským kamenem kolem krku.
3. Časem bude znemožněna praxe vyhlášení bankrotu, stejně jako předčasné výběry z penzijních fondů. Majorita penzijních fondů zbankrotuje.
4. Systémová bankovní krize vyústí v bank runy a ztrátu úspor. S postupujícím poklesem kupní síly budou klesat i ceny.
5. Ceny nemovitostí prudce klesnou (nejsou vyloučeny ani hodnoty přes 90%).
6. Ceny základních životních potřeb budou klesat méně, protože do nich bude investována procentuálně větší část klesajícího objemu peněžní zásoby.
7. Vysoké úroky z hypoték a dalších dluhů kombinované s „úročením“ v rámci deflace, povedou k dalším krachům a tím i k prohlubování deflace.
8. Státní výdaje budou na všech úrovních kráceny, což povede mj. k chátrání infrastruktury a postupujícím problémům v klíčových odvětvích fungování společnosti. Tyto problémy začnou nabývat systémového charakteru.
9. Pravidla na finančních trzích budou libovolně měněna a aplikována i retroaktivně (např. zákaz short sellingu, zákaz spekulace na růst klíčových komodit, požadavky na předčasné umoření dluhů apod.)
10. Centralizované služby budou méně kvalitní a spolehlivé. Ty méně důležité mohou být úplně zrušeny, případně je budou vykonávat masy nezaměstnaných za minimální mzdu (respektive neodnětí životního minima).
11. Lidé s minimální kupní silou se ocitnou v prostředí, kde se platí prakticky za vše (pay-as-you-go world).
12. Moderní zdravotní služby se stanou pro mnohé obtížně dostupné.
13. Univerzity budou mít existenční problémy s financováním a většina obyvatelstva si studium nebude moci dovolit.
14. Hromadění hotovosti dále zpomalí peněžní toky a prohloubí deflaci.
15. Americký dolar se nakonec zhroutí, ale bude to proces dlouhodobějšího charakteru. Se zhroucením dolaru bude deflace vystřídána hyperinflací.
16. Až do poloviny příští dekády nelze očekávat dosažení udržitelného dna na finančních trzích a ani poté nebude deprese u konce.
17. Exportní trhy se rozpadnou a země závislé na vývozu budou těžce postiženy.
18. Odvrácenou stranou horečného optimismu let minulých bude soustavný pesimismus, averze k riziku, hněv, hledání obětních beránků, násilí a vzestup nebezpečných populistických extrémistů.
19. Na trhu práce bude docházet k ostrému boji o místa jak nezaměstnanost poroste a mzdy budou klesat. Cizinci budou démonizováni a poroste počet hlasů žádající jejich internaci.
20. Střety o zdroje povedou k destrukci infrastruktury a zhoršování situace obecně.
21. Ceny energií budou prudce fluktuovat mezi postupujícími propady poptávky a nabídky.
22. Řada lidí může mít problémy s dostupností mnoha ropných produktu již v horizontu méně než dekády.
23. V důsledku nedostatku zdrojů a kapitálu se bude komplexita systému snižovat.
24. Politické struktury existují, aby kumulovaly bohatství v centru na úkor periferie a to na všech úrovních.
25. Daně významně vzrostou.
26. Lze očekávat vzestup represivních politických struktur, metod policejního státu a rozsáhlá omezení svobod.
27. Zákon bude nahrazen politikou osobních a ekonomických výhod na recipročním základě uvnitř mocenských skupin – endemickou korupcí.

Tyto body jsou dle mého názoru otázkou období do roku 2020, tedy přibližně příští dekády.

Zdroje: The Automatic Earth

Money as Debt II Promises Unleashed

Než sestavím nějaký obšírnější článek k podstatným bodům vývoje ve finančním a ropném sektoru, mohu s potěšením oznámit čtenářům, že mé vytížení typu 10-12 hodin denně, sedm dní v týdnu, je úspěšně uzavřenou kapitolou.

Nevím jaká bude frekvence mých příspěvků, to ponechám na vývoji událostí v nejširším slova smyslu.

Paul Grignon uvolnil na YouTube pokračování svého filmu Money as Debt s podtitulem Promises Unleashed, takže všichni kdo plynně vládnou Business English, se mohou „nechat oblažit“ pohledem na neskutečnou absurditu světa virtuálních financích, nekonečných zdrojů, bezbřehých dluhů a dalších deviací, které je globální finanční systém schopen vyprodukovat.

Vhodné zejména pro studenty a vyučující zabývající se „ekonomickou vědou“.

Pro čtenáře, kteří anglický jazyk neovládají se jistě někdo časem obětuje a titulky vytvoří. Doporučit lze jen studium jazyků, protože česká média dospěla do takového stavu, že tzv. zprávy může považovat za relevantní jen masochista, blázen nebo zasloužilý ovčan.

K politice v ČR se nehodlám ani vyjadřovat. Apokalyptičnost situace nejlépe dokumentuje vznik a následná rozsáhlá mediální a lobisticko-finanční podpora straně Top 09 v čele s politickým turistou, jinak mimo jiné také His Serene Highness The Prince of Schwarzenberg, Count of Sulz, Princely Landgrave in Klettgau, and Duke of Krumlov Karlem Nepomukem Josefem Norbertem Friedrichem Antoniem Wratislawem Mena von Schwarzenberg, který má po boku propagátora rajských ostrovů uprostřed rozbouřených vod krize Miroslava Kalouska. Tato strana pro nikoliv horních 10000, ale pro horních 1000 a její doufejme, že jen mediálně propagandistické preference, je poslední kreaturou vzešlou z českého politického chléva.

Proklamace o snižování zadlužování jsou komedií v ekonomice, která s růstem dluhů stojí a padá, přičemž se globálně dostáváme do pokročilé fáze exponenciálního růstu, kde nejlépe situaci dokumentuje USA, kde se veřejné i soukromé finance dostávají do bodu „posledního tažení“. Rekordní dluh z roku 2008 ve výši 1/2 bilionu bude překonán nejméně čtyřikrát a to ještě za pomoci celé škály statistických kouzel. Ve skutečnosti lze bez přehánění s klidným svědomím násobit zveřejněný údaj 2. Jak dlouho lze zombie ekonomiku založenou na takto „pevných“ základech držet při životě je těžké odhadovat. Dlouho to však nebude. Jen z tohoto pohledu budou příští měsíce a nejbližší rok nebo dva velmi zajímavé. Ze současných cca 12.5 bilionu dolarů, se má jen veřejný dluh dostat do roku 2014 na cca 18.5 bilionu. To jsou ale oficiální a tedy vysoce optimistické prognózy.

Halekání o konci krize je směšné! Pro většinu populace ČR zatím stále nemůže být o krizi ani řeči. Analytici lamentující nad "hloubkou krize" by si měli šetřit dech, protože ho budou potřebovat až budou zase vysvětlovat, proč se už po x-té zmýlili a proč krize nekončí.

Krize je na samém začátku a my stojíme stále na vrcholu. Je na čase se podívat kolem, zkontrolovat výstroj, doplnit síly a rozhodnout se kudy budeme sestupovat.

Jeden podstatný graf a pár poznámek

Jelikož stále nemám čas sepisovat nějaký delší příspěvek, uvádím alespoň jeden klíčový graf.

Když se podíváme na graf a článek S. Fouchera, tak z něj nově a překvapivě vyčnívá především pokles těžby ropy v období 2010-2014 o zhruba 12mbd kvůli prudkému propadu malých a velkých polí. Následuje plató na dalších 15 let kolem 60mbd, která je ale z velké části postavená na produkci z dosud nesankcionovaných projektů a z menší části na ropných píscích a EOR (Enhanced Oil Recovery).

Co by s ekonomikou světa udělala ztráta 12 mbd během tak krátkého období v prostředí nastupující ekonomické deprese nelze říci přesně, každopádně by to byl masivní otřes a skutečný vstup do éry po ropném zlomu.

Pokud má Foucher pravdu a tento scénář se realizuje, můžeme se s růstem, konzumní společností a současnou životní úrovní definitivně (a rychle) rozloučit.

Nehodlám se nyní podrobněji vyjadřovat k "opatřením" vlád v boji s krizí. The Automatic Earth a další to dělají v míře víc než dostatečné. I průměrně inteligentnímu člověku musí být jasné, že řešit krizi, která vznikla díky inflační politice centrálních bank, díky bezprecedentnímu růstu peněžní zásoby a snižování úrokových sazeb, dalším ještě bezprecedentnějším vytvářením ničím nekrytých peněz a snižováním sazeb na 0 je nejen cesta do pekel, ale i totální zoufalství.

Vyhazování prostředků z daňových výnosů a jejich vynakládání na tzv. záchranu nefunkční podniků a neschopných manažerů dosáhlo zejména v USA dosud nevídaných rozměrů. Jak obrovské machinace s kapitálem tyto "záchranné" akce doprovázejí si snad nejde ani představit. Nenapadá mě žádné období v historii, kdy by byla neschopnost tak štědře odměňována jako je tomu dnes v USA. Celá "pomoc" ekonomice tak krizi jen dál prohlubuje a to za cenu bilionů dolarů z kapes daňových poplatníků. Krátkodobé výkyvy směrem nahoru, které přijdou, nejsou ničím víc než jen přechodným bliknutím na radaru, po němž se znovu rozhostí temnota postupujícího sestupu.

Přes masivní "kvantitativní uvolňování", což je eufemismus pro snahy o (hyper)inflační politiku v silně deflačním prostředí, má zatím deflace navrch. To je pro všechny kdo se chovali odpovědně a jejichž účty jsou v plusu dobrá zpráva. Potíž je v tom, že inflační komando v čele s Geithnerem a Bernankem se nakonec pravděpodobně prosadí a můžeme se tak nakonec také dočkat "kýžené" hyperinflace.

Státní rozpočet v USA se dostává na nekontrolovaně deficitní úroveň a když se podíváte na ČR, tak plánovaný schodek 150 miliard, který je nutné považovat za optimistickou variantu znamená, že během pár let na tom nebudeme asi o moc lépe než dnešní USA. Globální impérium dluhů se hroutí pod vlastní váhou.

Finanční, ekonomický a v mnoha zemích i politický kolaps jsou troufám si říct během následujících let nevyhnutelné. Pak bude na řadě kolaps kulturní i civilizační. Tou dobou už nebude možné zastírat, jak se věci mají a dojde k pokusům situaci skutečně řešit. Jestli už ale nebude pozdě.

Databáze megaprojektů a budoucí produkce ropy (aktualizace - listopad 2008)

Během roku 2009 bude ztraceno mnoho snů a mnoho do té doby samozřejmých věcí zmizí do nenávratna. Čeho bychom se měli obávat je chvíle, kdy se velké množství lidí nebude schopno vypořádat s vizí budoucnosti, ve které mají prakticky všeho méně. Reakce řady mladých po celém světě, kteří si uvědomí, že naprostá většina z nich nebude moci vést historicky bezprecedentně vysoký životní styl jejich rodičů může být podobně jako v Řecku ostrá a potenciálně násilná. Miliony a miliony občanů západního světa, kteří se nyní cítí zajištěni a stojí na prahu důchodového věku v očekávání přiměřené penze mohou během příští dekády zjistit, že se jim tenhle sen rozplývá před očima. Obě skupiny si budou myslet, že na své požadavky a na uspokojení svých potřeb mají nezcizitelné právo. Důsledkem může být, že spojení „generační konflikt“ získá zcela nový význam.

Na mezinárodním poli uvidíme nárůst obchodních válek v mnoha podobách, protekcionismus, prodlení nebo rovnou neschopnost splácet dluhy a nakonec i další následovníky příkladu Islandu. Jistě se objeví i (marné) pokusy přeměnit deflační spirálu v (hyper)inflační. Začnou se hledat obětní beránci a to jak doma, tak za hranicemi. Vlády budou čelit tlakům, které některé z nich neustojí a padnou. Athény a Bangkog se budou na řadě míst světa opakovat.

Půjčky a útraty vlády USA mezitím prolomily prakticky všechny meze. Ministerstvo financí rozdává peníze daňových poplatníků nejen krachujícím finančním institucím, ale i nefunkčnímu a kolabujícímu automobilovému průmyslu. Prakticky vše co FED a ministerstvo během posledního roku udělaly byly kroky špatným směrem a z dlouhodobého hlediska už tak rozsáhlou krizi ještě prohloubí. To ovšem z pohledu Main Street. Pro elitu z Wall Streetu bylo uděláno maximum možného. Daňové škrty pro bohaté a privatizace zisků a poté socializace ztrát obludných rozměrů. Oligarchie pod pláštíkem demokracie.

Další postup je dávno narýsován. Budou jím další a ještě větší „záchranné“ operace, samozřejmě poskytované na úkor budoucích generací. K tomu můžeme čekat výzvy ke spotřebě a to bez ohledu na fakt, že každý, kdo má prostředky a zdravý rozum, bude šetřit jak se dá, případně rychle mořit dluhy.

Co bylo v roce 2008 jen vzdáleným hřměním ohlašujícím bouři, se během roku 2009 stane zřetelně se blížící hrozbou. Pro rostoucí počet lidí bouřka dorazí s plnou silou poté, co přijdou o práci. Pozice ČR je neskonale lepší než ta USA. Přesto je jasné, že budeme jako exportní ekonomika navázaná na odbyt stejně tak exportní ekonomiky Německa dříve či později tvrdě postiženi. Investice do automobilového průmyslu se ukazují jako fatální chyba. Bezpochyby i tady dojde za několik kvartálů na státní pomoc a „stimulaci ekonomiky“. Nezbývá než doufat, že tyto peníze nepůjdou stejně chybným směrem jako v USA. ČR si do budoucna nemůže další chyby dovolit, protože jejich cena prudce poroste. Pokud by měly být nějaké prostředky vydávány, tak především na projekty energetických úspor a posílení, modernizace a elektrifikace systémů veřejné dopravy. Okamžitá iniciace dostavby Temelína by měla být přes všechna současná a budoucí omezení jaderné energetiky taktéž prioritou.

V ropném sektoru stojí za připomenutí aktualizace budoucí produkce ropy provedená Samuelem Foucherem (“Khebab”) a Tonym Eriksenem (“ace”). Vzhledem k tomu, že v důsledku krize se „mapa“ v tomto ohledu rychle mění k horšímu, jsou závěry z konce listopadu z mého pohledu optimistickou variantou.

Databáze megaprojektů ve Wikipedii uvádí pro období 2008 – 2015 zatím 25.7 mbd nových kapacit, přičemž tento údaj zahrnuje GTL/CTL a vynechává biopaliva. WEO 2008 z toho uvádí 16.3 mbd. Není pravděpodobné, že výše uvedené nové kapacity budou realizovány v plném objemu.

Následující graf 1 uvádí aktualizaci nových kapacit. Pokles očekávaného objemu nové produkce je počínaje rokem 2009 zřejmý. Graf 1 obsahuje také 15 mbd produkce z odhadovaných a zatím neschválených budoucích projektů (zejména v zemích jako Irák, Brazílie, USA (Mexický záliv), Saudská Arábie, Kanada (ropné písky) a Rusko), včetně dosud nenalezených polí (Unsanctioned/YTF – Yet To Be Found).

Graf 1 – Nové těžební kapacity podle Databáze megaprojektů (včetně zatím neschválených budoucích projektů i možných projektů na dosud nenalezených polích)

Graf 2 zahrnuje scénář možných nových kapacit tekutých paliv, který je založen na Databázi ropných megaprojektů. Čisté nové kapacity v roce 2009 jsou předpokládány v minimální výši a reálně budou mít pravděpodobně negativní hodnotu. Negativní „růst“ je predikován i v letech 2010 a 2011. Biopaliva nejsou zahrnuta a mohou tak částečně kompenzovat propady. I přes tyto údaje však lze očekávat pokračovaní peak plató a tedy zhruba stagnující produkci i v následujících dvou letech.

Graf 2 - Scénář možných nových kapacit tekutých paliv, který je založen na Databázi ropných megaprojektů (modře - hrubé nové kapacity, zeleně - deplece -5% ročně, hnědá - čistá nová kapacita)

Pro srovnání uvádím scénář možných nových kapacit tekutých paliv, který je založen na Databázi ropných megaprojektů (modře - hrubé nové kapacity, zeleně - deplece -4.5% ročně, hnědá - čistá nová kapacita) z července 2008.

Pokračování plató naznačuje i Eriksenův graf zahrnující produkci a poptávku po tekutých palivech a cenu ropy do konce roku 2012.

Graf 3 - Produkce (červená) a poptávka (černá) po tekutých palivech a cena ropy (zelená) do konce roku 2012

Jak jsem již uvedl, je nutné považovat prezentované údaje za optimistickou variantu. Postupné přehodnocování uvedených dat směrem dolů je pravděpodobné. Nové projekty v Kanadě, Brazílii, Rusku a jinde jsou odkládány nebo zcela rušeny, ty již schválené pozastavovány. Komplexita systému, kde stále existují fyzické prostředky, ale nedostává se jejich sociální inkarnace v podobě nezbytných financí si vybírá svou daň. Výhled je v této oblasti negativní. Pozitivem je jen snižování poptávky, i když toto snížení nedosahuje nijak závratných objemů.

Zdroje: The Oil Drum
The Automatic Earth

Pár bodů ke krizi, genům a mysticismu

Jediná instituce, která má za úkol oficiálně identifikovat přítomnost recese v USA je NBER (National Bureau of Economic Research – Narodní úřad ekonomického výzkumu). Tento úřad oznámil, že USA jsou v recesi od prosince 2007 a k tomu dodal, že to bude nejdelší recese za posledních 40 let.

I přes toto prohlášení se však řada komentátorů stále tváří, jako kdyby před námi byl jen běžný ekonomický pokles, z něhož se světové hospodářství vynoří silnější a odolnější. To ale nemění nic na faktu, že tato recese se bude počítat na roky a krize, která začala bude trvat dekády. Přechodně se možná dočkáme period, která budou vydávána za počátek oživení, ale ta budou záhy střídána novými poklesy způsobenými postupující nedostupností energie.

Ekonomika založená na růstu spotřeby a dluhů je u konce svých možností. Růst energetické základny se zastavil a s ním se nevyhnutelně zastavil i hospodářský růst. V důsledku ekonomického poklesu a na nové projekty mimořádně příznivého roku, který se již velmi pravděpodobně nebude v budoucnu opakovat, se ceny ropy drasticky propadly. Tolik oslavované zlevňování u pump však nutně vede nejen k omezení současné produkce ropy, ale i ke zrušení řady nových projektů v budoucnu. Již tak vysoké úrovně předpokládaných poklesů těžby v příští dekádě tak dále rostou. Nedostatečné investice do chátrající energetické infrastruktury budou dále pokračovat. Znovu se tak odvíjí obehraný scénář, kdy za levnou ropu dnes budeme platit vysokou cenu v nepříliš vzdálené budoucnosti (a tím zdaleka nemyslím cenu vyjádřenou pouze nominálně).

Japonský jen stoupá s téměř železnou pravidelností den za dnem. Výsledkem je panika v Bank of Japan i v japonské vládě. Je ironií, že silná měna je pro japonskou ekonomiku založenou na exportu smrtelnou hrozbou. Zánik carry tradu bude znamenat konec prakticky volného úvěru, který posledních 20 let poháněl mezinárodní obchod. Japonsko bude zasaženo nejtvrději, v závěsu s USA, které mohou čekat hroutící se nákup amerických dluhopisů ze strany Japonska. Japonské úrokové sazby jsou na 0.3% a prakticky je již nelze snížit. V zásadě to mohou zkusit, jako to také zítra USA zkusí, ale to může vést jen …… no víte kam.

Kontrakce dostupných úvěrů bude pokračovat s rostoucí intenzitou. S mizícím kreditem budou mizet i exporty. Kdo bude obětí číslo 1 si snadno domyslíte. Největším vývozcem je dnes Čína. Tvrdě zasaženi budou i mnozí další včetně Ruska, Německa, Rakouska a v neposlední řadě i České republiky. Ztráty pracovních míst začínají nabírat na tempu, ale nejsou ničím proti budoucnosti, kdy budou dech beroucí. Příprava na situaci, kdy bude nezaměstnanost na úrovni 10, 15 a posléze 20+%, se (jak je „dobrým“ zvykem uctívačů růstu) nevede.

Možná by měli zainteresovaní obrátit svou pozornost k Baltic Dry Shipping Indexu, který se blíží 600 z 200 000+ před pár měsíci. Někdo se chce dát na dráhu námořníka? Nikdo? Vypadá to na stejně perspektivní povolání jako v GM, u Fordů nebo v Nošovicích! No neberte to! Pořád nikdo?

Kdyby měl tenhle trend pokračovat, tak si taky nakonec můžeme vyzkoušet pohotovostní zásoby v praxi, respektive by nás měly začít vážně zajímat poněkud více lokální trhy.

Americký automobilový průmysl bude mít při současném vývoji (což je prakticky garantováno) v polovině roku 2009 nadbytečných zhruba 50% svých kapacit. Prodeje jsou zatím dole „jen“ o 40%. Pokud američtí zákonodárci pod tlakem okolností nakonec přiklepnou GM, Chrysleru a Fordu zatím požadovaných pár desítek miliard dolarů, vydrží tahle trojka ještě pár měsíců, ale pak budou znovu v té samé situaci a co potom? Jak dlouho vydrží daňový poplatník resuscitovat všechny ty zombie firmy?

Útraty občanů USA v obchodech velmi rychle klesají. S výjimkou Walmartu jsou meziročně níže o cca 7%. Spotřeba domácností přitom tvoří 71% HDP USA. Tento trend tak může snadno vyústit v propad amerického HDP okolo 5% v roce 2009. Popravdě by nás neměl překvapit propad o 8 nebo i 10% a růst nezaměstnanosti někam daleko přes 10%. Podle staré metodiky statistik, by již tyto úrovně byly dosaženy dnes (viz. SGS data series).

A zatímco finanční kolaps rychle postupuje, nabírá energii i kolaps ekonomický. Vlády na obou březích Atlantiku sice registrují rozsáhlou ekonomickou kontrakci, ale příprava na milionové armády nezaměstnaných (a nezaměstnatelných) neprobíhá a to bude mít pro další vývoj sociální stability pochopitelně negativní důsledky, protože nezvládnutí ekonomické fáze kolapsu ústí v kolaps politický a to se bude tak či onak velmi úzce dotýkat i politické „elity“.

Vlády po světě stále reagují, jakoby se tato hospodářská krize měla pohybovat v intencích těch minulých. Tento předpoklad je ale chybný. Snad mají alespoň připravené plány, které umožní zajištění základních potřeb obyvatelstva i v případě kolapsu finančního sektoru a řady segmentů ekonomiky.

Každému soudnému člověku je jasné, že sledujeme souběh vzájemně provázaných globálních problémů – ekologických (klimatický chaos, vymírání a kolaps ekokosystémů - zejména oceánských, postupující nedostatek pitné vody), energetických (vyčerpávání fosilních paliv) i geneticko - populačních, když populační růst dále prohlubuje tlak na biosféru a její zdroje a hrozí vyhrotit problémy spojené s poklesem produkce potravin na hlavu. Tento souběh se přitom děje pod pláštíkem současné finanční krize, která dále zužuje již tak úzký manévrovací prostor k řešení ještě závažnějších výše uvedených problémů.

Žádná vládní analýza, která by se vyjádřila ke komplexu probíhajících nebo se formujících krizí a navrhla účinná řešení mi není známá a pokud existuje, tak nebyla veřejně publikována. Popravdě si myslím, že žádná taková analýza není, protože vzhledem ke komplexnosti problému a složitosti současné civilizace je její vypracování nad naše možnosti. To alespoň částečně vysvětluje, proč se oficiální analýzy budoucího vývoje publikované v minulých letech tak žalostně minuly s realitou a proč je znovu a znovu podceňován rozsah budoucí závažnosti nynější krize. Toto evidentní selhání zásadně znevažuje celý systém dnešní analýzy a potvrzuje již ověřený fakt, že lidé nejsou přes svou veškerou inteligenci primárně racionální tvorové. Výzkum ukázal, že většina našich „rozumových“ rozhodnutí je činěna na hluboce nevědomé úrovní a poté až zpětně racionalizována vědomím. Důsledky této skutečnosti vidíme všude kolem – v soutěži mezi enviromentálními a ekonomickými imperativy, v překážkách kladených rozvoji alternativních zdrojů, v podfinancování vzdělávacího systému, v opakovaném vytváření finančních bublin – v celé myriádě způsobů ve kterých společnost i jednotlivci bez oddechu pracují proti svým dlouhodobým zájmům a to jak individuálním, tak druhovým.

S naším biologickým nastavením souvisí i náš další zásadní problém. Ačkoliv jsem se považoval za pesimistu, opakovaně se mi v minulosti stalo, že realita předčila i má (a jistě i vaše) nejtemnější očekávání. Právě probíhající finanční krize překonala zatím prakticky veškeré předpoklady co do postupu své rychlosti i co do závažnosti. Nejsme zdaleka tak chytří jak si o sobě myslíme a to platí zejména o oblastech, v nichž se považujeme za experty. Naše odhady budoucího vývoje jsou optimisticky předpojaté. Dokazuje to opět řada studií i realita kolem nás. V jednom z testů byli studenti předem dotázáni na dobu potřebnou k vypracování seminární práce. Skupina optimistů udala průměrný odhad 19 dní, pesimisté si rezervovali na dokončení úkolu 46 dní. Realita – 57 dní. Při plánování nejsme nikdy schopni obsáhnout všechny okolnosti, které ovlivní dokončení úkolu. Přitom obecně platí, že jen málo z nepředvídaných událostí má povahu urychlující činnost. Negativní dopady nepředvídaných nebo zcela náhodných jevů převažují. Tento princip samozřejmě zvláště platí pro vysoce komplexní úkoly. Plánované a finální odhady dokončení a nákladů na projekty v energetickém sektoru jsou toho výmluvným dokladem. Hirschův odhad 20 let na přechod od fosilních paliv k udržitelnějším alternativám je proto nutné považovat za optimistický.

Naše biologická podstata je dnes v mnoha ohledech naším nejhorším nepřítelem, protože podobných příkladů by bylo možné uvést velké množství. Nezbývá mi než vás odkázat na příslušnou literaturu - přes již zmiňovaného Richarda Dawkinse po Rega Morrisona a Nassima Nicholase Taleba.

Co plyne z výše uvedeného? Jen to, že pravděpodobně nemáme zdaleka tolik času, kolik si myslíme. Nedostatek času spojený s naší neschopností racionální reakce (a dokonce i neschopností akceptovat důkazy, které nám leží přímo pod nosem) nevěstí pro budoucnost této civilizace nic dobrého. Je myslitelné, že současná civilizace již nikdy nepřekoná materiální vrchol, kterého dosáhla v minulém roce, zvláště poté, co se krize rozběhne opravdu na plné obrátky. Jako druh téměř určitě přežijeme a je i pravděpodobné, že se jednou vyšvihneme k novým výšinám, ale je docela možné, že tyto nové výšiny by byly zcela nerozeznatelné pro někoho, kdo byl vychován ve světě fiat měn, hypoték, CDS, hamburgerů, aut, letadel a obrovských betonových měst.

Přelom 20. a 21. století se do historie zapíše jako kritické selhání, jako exemplární a zároveň odstrašující příklad lidské schopnosti kolektivního sebeklamu. Mnozí si ještě teď myslí, že sedíme ve vlaku do zářné budoucnosti a že dnešní potíže jsou jenom rozkolísání způsobené výhybkou. Nic není dál od pravdy. Sedíme ve vlaku, který míří opačným směrem. Dnešek nastaví budoucnosti temné zrcadlo, které ukáže, že o osudu civilizace rozhodují nikoliv ti nejlepší, ale ti nejhorší, nikoliv ti vynikající moudrostí a uměřeností, ale ti vynikající závistí, lakotou a všehoschopností a že stačí hrstka, aby zničila mnohé.

Historie se opakuje, protože náš genom se mění mnohem pomaleji než naše prostředí. Stále tak platí víc než 2000 let starý koncept Polybiova koloběhu ústav: Samovláda - tyranie - aristokracie - oligarchie - demokracie - rozklad a chaos a znovu samovláda. Stejně tak platí i rozvedení Machiavellim, který na základě Polybia vyvodil následující pravidla: Moc a síla plodí mír – ten vede k dostatku a nečinnosti – ta vede k nepružnosti, zkostnatělosti, korupci a k úpadku – úpadek ústí ve zkázu a kolaps.

Jako na Velikonočním ostrově nebo u Mayů, kde na pokraji kolapsu bujel mysticismus nebývalým způsobem v podobě budování nákladných chrámů a hrobek v době, kdy si místní populace mohly neučelné vynakládání zdrojů nejméně dovolit, jsou i nyní obětovány obrovské prostředky finančnímu sektoru a až druhotně reálné ekonomice. Současná kasta ekonomických kněžích má nad společností a myšlením politického vedení stále pevnou kontrolu, stejně pevnou, jako jsou vazby mezi financemi a politikou. Miliardy a miliardy byly vyplýtvány ve falešné víře a za nepříliš dlouhý odklad.

Mayská oběť

Svět je poset pomníky, které ukazují na genetický původ lidského mysticismu (ať už je to víra v astrologii, UFO, čarodějnictví, kreacionismus, voodoo, Alláha, víly, Krišnu, proroctví, Odina, Krista nebo v neomezený růst). Po tisíce a tisíce let sloužil mysticismus lidské DNA jako nástroj, který umožnil věřícím snáze reprodukovat jejich geny, protože posiloval skupinovou koherenci, kooperaci a konformitu. Geny byly při tvorbě lidského mysticismu natolik úspěšné, naše kmenové vazby natolik silné, že vyvážily naše nedostatky v rychlosti, nepřítomnost drápů, kožešiny a silných čelistí a pozvedly nás z dráhy druhu ohroženého vyhynutím ke globální dominanci. Mysticismus a víra jsou nedílnou součástí našeho chování. V situaci globální populace o 6.7 miliardách jedinců se však mysticismus stává v řadě případů překážkou kooperace na globální úrovni a jak zřetelně ukazuje islámský fundamentalismus, je stále zdrojem konfliktů. Predispozice k ignorování a racionalizaci faktů, které nejsou kompatibilní s kmenovou vírou či ideologií se nám nyní stává osudnou. V okamžiku, kdy evoluce tasí své těžké kalibry v podobě klimatických změn a vyčerpávání zdrojů, se víra místo rozumu a mysticismus místo vědy stávají smrtící hrozbou a sebenaplňujícím se proroctvím o „skonání věků“.

Populace Velikonočního ostrova

V přístích dekádách zaplatí lidstvo za své nezvládnuté biologické imperativy vysokou cenu. Nezbývá než doufat, že si z nich náš druh - naše geny a memy dokáží vzít ponaučení.

Zdroje: The Automatic Earth
Hydrogen: Life´s Maker And Breaker

Několik poznámek k WEO 2008 IEA

V následujícím textu jsou citace z WEO 2008 psány tučně, moje komentáře standardně.

Světový energetický systém se nachází na křižovatce. Dnešní globální trendy ve světové produkci a spotřebě energie jsou zřetelně neudržitelné a to jak enviromentálně, tak ekonomicky i sociálně. Ropa je pro svět životně důležitou surovinou a takovou i zůstane po mnoho příštích let a to i při realizaci těch nejoptimističtějších předpokladů o rozvoji a využití alternativních technologií. Referenční scénář předpokládá, že v období 2007 - 2030 bude do energetické infrastruktury globálně investováno více než $26 000 000 000 000, což je proti údaji z WEO 2007 nárůst o $4 000 000 000 000.

Je vysoce pravděpodobné, že tento objem finančních prostředků nebude v situaci probíhající 2. velké deprese k dispozici.

Světová produkce ropy (tekutých paliv) stoupne podle referenčního scénáře z 84 mbd v roce 2007 na 106 mbd v roce 2030. Těžba konvenční ropy vzroste v uvedeném období jen mírně – o 5 mbd, protože téměř všechna nová kapacita bude jen nahrazovat klesající produkci existujících polí. Většina čistého růstu celkové produkce tak bude tvořena NGL a nekonvenčními zdroji, včetně kanadských ropných písků. Saudská Arábie zůstane během projektovaného období největším světovým producentem, když její těžba stoupne z 10.2 mbd v roce 2007 na 15.6 mbd v roce 2030.

Graf 1 – Světová produkce ropy (tekutých paliv) podle referenčního scénáře IEA (zdroj WEO 2008 IEA)

Předpokládaná produkce tekutých paliv ve výši 106 mbd v roce 2030 je nereálně vysokým údajem, který je poplatný politické a ekonomické ideologii. Ač se jedná o významnou redukci proti minulému roku, kdy bylo uváděno 116 mbd v roce 2030, je zcela nejasné, odkud by tak rozsáhlé navýšení mělo přijít. Když se podíváte na graf 1, který uvádí nikoliv jen ropu, jak je chybně uvedeno, ale tekutá paliva vůbec, uvidíte, že téměř veškerý růst do roku 2030 má přijít ze sektoru nekonvenční ropy (cca 7 mbd) a zejména z oblasti NGL (cca 20 mbd). Ace ve svém World Oil Forecasts Including Saudi Arabia, Kuwait and the UAE - Update Feb 2008 píše o plató NGL v letech 2009 – 2011 ve výši přibližně 9.2 mbd a následném počátku mírného sestupu v srpnu 2011. Rozvoj těžby nekonvenční ropy v Albertě byl podle zpráv z minulých týdnů omezen v důsledku finanční krize a poklesu cen ropy. Při ceně ropy kolem $50 za barel je výroba syntetické ropy z ropných písků ekonomicky prodělečná. Cena ropy by se musela pohybovat kolem $85, aby byla těžba za současných podmínek zisková. V období 2020 – 2030 bude již nyní nízké EROEI nekonvenční ropy (ve srovnání s ropou konvenční) ještě nižší, respektive bude těžba v prostředí, kde jsou k dispozici již jen fosilní zdroje druhořadé kvality na samé hranici energetické návratnosti (pokud nebude za ní). Rozsáhlé energetické vstupy v podobě plynu a vody, které těžba tar sands vyžaduje snad netřeba připomínat. NGL má ve srovnání s konvenční ropou jen kolem 70% BTUs.

Produkce Saudské Arábie téměř jistě nikdy nepřesáhne 12 mbd a pravděpodobně dokonce ani 11 mbd. Těžba 15.6 mbd v roce 2030 spadá do kategorie zbožných přání.

Z celého grafu IEA je tak možné za víceméně spolehlivý údaj považovat jen oblast v současnosti produkujících ropných polí (tmavě modrá barva),

Produkce konvenční ropy mimo OPEC je ve fázi plató a začne klesat kolem poloviny příští dekády. Těžba ve většině zemí mimo OPEC je za zlomem a v majoritě zbylých zemí dosáhne vrcholu před rokem 2030.

Projektovaný růst v globální produkci ropy závisí na dostatečných a správně načasovaných investicích. Do roku 2030 je třeba uvést do provozu asi 64 mb denní těžební kapacity, což je téměř ekvivalent šesti dnešních Saudských Arábií. 30 mb denní kapacity je třeba do roku 2015. Zde spočívá vážné riziko, že nedostatek investic v tomto časovém rámci způsobí výpadky dodávek. Současná investiční vlna zvýší čistou těžební kapacitu v následujících dvou až třech letech a mírně zvýší rezervní produkční kapacity. Po roce 2010 však objem nově plánovaných těžebních projektů klesá.

Odkud by mělo přijít uvedených 64 mbd je opět nejasné. Saudská Arábie je jen jedna a navíc poněkud vytěžená. Většina polí je zde těžena 40 – 50 let.

Nové nálezy po celém světě zdaleka nekryjí současnou spotřebu a jsou na stále více nepřístupných místech vyžadujících rozsáhlé náklady v řádech miliard dolarů. Cena hlubokomořského vrtu se pohybuje v mnoha desítkách milionů dolarů. Ropnému průmyslu se nedostává investic, chybí dostatek kvalifikovaného personálu i vrtných souprav. Databáze megaprojektů zatím uvádí do roku 2015 novou produkci ve výši 20.6 mdb. Některé projekty pravděpodobně ještě přibudou, nicméně řada těch, které jsou dnes započítány bude v důsledku nedostatku investic zrušena. Markantní je pokles po roce 2012. Podotýkám, že minimální doba k dosažení plné produkce pole je cca 5 let, u problematických hlubinných ložisek, která dnes tvoří většinu nových nálezů to je nezřídka více než 10 let.

Databáze megaprojektů – celková nová předpokládaná produkce po letech

2009 – 5.056 mbd
2010 – 4.106 mbd
2011 – 3.690 mbd
2012 – 3.479 mbd
2013 – 2.143 mbd
2014 – 1.390 mbd
2015 – 0.735 mbd
2016 – 0.895 mbd

Odhad zbylých prokázaných rezerv ropy a NGL je 1.2 – 1.3 bilionu barelů (včetně 0.2 bilionu barelů nekonvenční ropy). Celkové těžitelné zdroje konvenční ropy, které zahrnují prokázané a pravděpodobné rezervy již objevených polí, růst rezerv a ropu, která ještě bude nalezena jsou odhadovány na 3.5 bilionu barelů. Pouze třetina, tedy 1.1 bilionu barelů, byla dosud vytěžena. Další z dlouhodobého hlediska potenciálně těžitelné ropné zdroje, včetně velmi těžké ropy, ropný písků a ropných břidlic, jsou odhadovány na 6.5 bilionu barelů. Pokud přidáme CTL a GTL (zkapalněné uhlí a plyn), dosahuje potenciál rezerv 9 bilionů barelů.

PR sekce IEA v praxi. Realistický je jen první uvedený údaj (1.2 – 1.3 bilionu barelů). Zbytek je slovní gymnastikou směle ignorující fyzikální zákony. Doporučoval bych IEA, aby se pokusila těžit ropné písky nebo dokonce ropné břidlice jen za použití energie touto těžbou získané. EROEI všech uvedených zdrojů je mnohem nižší než u konvenční ropy. Energetické, ekologické a ekonomické náklady těchto projektů jsou v prostředí s postupujícím nedostatkem konvenční ropy tak vysoké, že spolehlivě zabrání jejich efektivní realizaci. Tyto projekty se stávají neúnosně nákladnými ve všech uvedených oblastech již v současnosti. Jejich budoucí expanze je vysoce nepravděpodobná a dokonce i kdyby byly masově nasazeny, nemohou nikdy přinést dostatečné energetické výstupy, které by umožnily pokračování současného životního stylu. Ekologické dopady na biosféru planety by navíc byly katastrofální.

Odhadujeme, že pozorovaná průměrná vážená míra poklesu těžby polí za zlomem je v současnosti 6.7% ročně. Referenční scénář uvádí v roce 2030 míru poklesu 8.6%. Přirozený pokles produkce je asi o třetinu vyšší než pozorovaná průměrná vážená míra poklesu těžby, ačkoliv existují rozdíly v závislosti na regionu a míře investic, a globálně je odhadován na 9%. Referenční scénář předpokládá růst globální průměrné míry přirozeného poklesu těžby na 10.5% ročně v roce 2030. Rychlejší přirozená míra poklesu těžby si vyžádá nárůst investic do existujících polí (ke zpomalení přirozeného poklesu produkce) i do polí nových (kompenzujících klesající těžbu a kryjících růst poptávky) .

Zde bych jen poznamenal, že globální míra přirozeného poklesu těžby ve výši 10.5% ročně v roce 2030 je příliš optimistickým údajem.

Přes všechnu nejistotu si můžeme být jistí, že se svět energie bude v roce 2030 od současnosti velmi lišit. Globální energetický systém projde transformací, ale nutně ne takovou jakou bychom si přáli vidět. Čas nám dochází a jednat je třeba nyní.

Jednat bylo třeba již před dvaceti lety. V současné situaci, kdy rozklad finančního a ekonomického systému evidentně začal, je na podobné výzvy poněkud pozdě. Celkově na mě WEO 2008 působí značně schizofrenně. Na jedné straně poměrně alarmistické pasáže doplněné strašidelnými úrovněmi poklesu těžby a dramatického růstu globálních teplot způsobeného spalováním fosilních paliv, na druhé straně konejšivé pasáže o bilionech barelů, které jsou k dispozici a jen je třeba patřičně investovat do infrastruktury.

WEO 2008 tak činí dojem, že autoři si jsou vědomi hrozivosti situace, ale není pro ně myslitelné říci pravdu otevřeně a nahlas, a tak znovu jako v minulosti prezentují ten nejlepší možný scénář. Skutečnost již nelze úplně ignorovat, a proto jsou posuny vzhledem k minulosti značné, přesto stále nedostatečné.

Již teď je ale jasné, že práce, která obsahuje takové množství protikladných tezí může ke skutečnému řešení energetické krize přispět jen málo. Je to o to smutnější, že funkcí a posláním IEA je nejen takové krize s velkým předstihem predikovat, ale především předkládat vládám OECD účinné návrhy řešení. V tom ovšem IEA stejně jako ostatní globální instituce selhává.

Zdroje:
WEO 2008 Executive Summary
WEO 2008 – Key Graphs
The 2008 IEA WEO - The Oil Drum Initial Review