Kritika teorie ropného zlomu - pokračování článku z Wikipedie

Jen málokdo dnes popírá, že fosilní paliva jsou zdrojem energie, který bude dříve či později vyčerpán, stejně jako nutnost použití alternativních paliv v budoucnu. Většina kritiků se proto zaměřuje na vzdálenost data zlomu a na to, že zlom nebude mít podobu zvonové, čím dál rychleji klesající křivky, ale bude více pozvolný, případně nepravidelný. V roce 1971 Hubbert použil nejvyšší a nejnížší odhady ropných rezerv a předpověděl globální ropný zlom na období let 1995 – 2000. Ten v těchto letech nepřišel. Mělo by být nicméně vzato v potaz, že autor prezentoval svou předpověď před silnou recesí raných osmdesátých let a s ní spojeným poklesem ve světové spotřebě, jejímž efektem bylo logicky právě pozdržení zlomu. Často je kritizována už zmíněná koncepce poměrně ostrého zlomu křivky. V současnosti se většina zainteresovaných shoduje, že globálně má (bude mít) spíše podobu plató – což by mimo jiné dobře korelovalo se současným vývojem, kdy přes stále rostoucí poptávku, produkce již několik let po sobě s minimálními výkyvy stagnuje.

USGS – United States Geological Survey – Úřad pro gelogický výzkum Spojených států amerických (http://energy.cr.usgs.gov) odhaduje, že při zachování současné produkce se zlom neobjeví dříve než v roce 2037. Z toho plyne, že těžba ve velkém, je možná nejméně dalších 30 – 40 let. Toto prohlášení ostře kontrastuje s vyjádřením významného představitele ropného průmyslu Saudské Arábie, podle kterého je odhad vlády USA, týkající se ropných rezerv, nebezpečným nadhodnocení situace (http://channel4.com/news/2004/10/week_5/26_oil.html).
Představitel ASPO Campbell, pak prohlašuje, že odhady USGS, jsou metodicky zkreslovány. Za problém považuje, že představitelé OPECU nadhodnocují své rezervy, za účelem získání vyšších těžebních kvót.

Navíc se odhady USGS jeví být stejně tak poplatné politice, jako skutečnému výzkumu a hledání rezerv ropy. Podle Úřadu pro informace o energetice, zřízeného při Ministerstvu energetiky USA (United States Department Of Energy) – jsou "odhady zásob založeny na netechnických rozvahách, které podporují růst těžby na úrovni potřebné k dosažení předpokládané úrovně poptávky". [http://tonto.eia.doe.gov/FTPROOT/forecasting/038398.pdf Annual Energy Outlook 1998 With Projections to 2020]. Tato data vůbec stojí za hlubší prozkoumání a proto se k nim vrátím v některém z budoucích příspěvků. Zpětný pohled na ročenku z roku 1998 a zejména na "projekce", vztahující se k současnosti, je totiž zarážející. Tím více, že se o “údaje” ministerstva energetiky USA nezřídka opírají naši novináři – viz např. nedávný článek v MF Dnes.

Kritici, jako napřiklad Leonardo Maugeri poukazjí na to, že stoupenci zlomu, jako například Campbell, předpokládali za rok zlomu již roky 1989 a 1995 a to na základě tehdy přístupných dat. Tvrdí, že téměř žádné odhady neberou v potaz, tzv. nekonvenční ropu (v ropných píscích, břidlicích......), jejíž zásoby jsou obrovské a náklady na těžbu, ačkoliv stále velmi vysoké, přece jen vlivem technologického pokroku postupně klesají. Záporem tohoto tvrzení však je fakt, že tyto zdroje tzv. těžké ropy, nikdy nebudou tak výnosné, ať už ve vytěžených množstvích suroviny nebo v její energetické výnosnosti (o ekonomické výnosnosti vůbec nemluvě). Dále zdůrazňuje, že výtěžnost současných ropných polí stoupla z 22% v roce 1980 na současných 35% a předpokládá, že s technologickým pokrokem bude tento trend pokračovat i v budoucnu. Vzhledem k nápadně nízkým investicím ropného průmyslu do zlepšení, své infrastruktury a to i přes ohromné zisky, se však i tento pohled její jako sporný. Podle Maugeriho se navíc poměr mezi prokázanými rezervami a produkcí stále zvyšoval. V roce 1948 to bylo 20 let ropných zásob, v roce 1973 už 35 let, v současnosti oficiální místa mluví až o zásobách na 40 let a sám Maugeri neopomíná dodat, že k tomu došlo i přes nízké investice do hledání nových nalezišť a do nové infrastruktury. Při současných vysokých cenách pak očekává i zvýšené investice (Maugeri 2004).

V červnu 2005 OPEC připustil, že bude “zápasit” s tím, aby dodal tolik ropy, kolik je třeba ke snížení tlaku na cenu komodity ve čtvrtém čtvrtletí roku. Sklonek léta 2005 pak poslal cenu ropy k novému vrchlu, když koncem srpna dosáhla zatím rekordních 70.8$/bbl. Další rekordy mohou přijít v zimním období, s topnou sezónou. Mnozí v tom vidí důkaz, že poptávka, začíná převyšovat nabídku. Jiní to však připisují geopolitickým faktorům, zejména napětí na Blízkém východě. Dalším vysvětlením pro stoupající ceny je přítomnost příliš velkého množství peněz v oběhu a ne nedostatek ropy jako takový. Z tohoto pohledu tedy stojí za rostoucími cenami inflace.