Saturday, October 28, 2006

Globální stmívání

Globální stmívání je označení pro postupné snižování množství slunečního záření dopadajícího na povrch Země. Tento jev byl pozorován již během padesátých let 20. století. Dopady se místně liší, ale celosvětově se jedná přibližně o 4-10% redukci na povrch dopadajícího záření, během období 1960 – 1990. Lokální variace jsou ale značné (v rozpětí 1 – 25%).

Vědci se v současnosti domnívají, že příčinou globálního stmívání, je zvýšená přítomnost částic aerosolu v atmosféře. Aerosol absorbuje sluneční energii a odráží sluneční světlo zpět do vesmíru. Tyto částice se také mohou stát jádrem pro kapičky deště, ty se na ně nabalují, takže voda v kapkách se v mracích váže na částice znečištění. Čím více znečištění, tím více částic a tím více kapek se na ně může navázat a zůstávat tak v mracích déle než by pro ně bylo možné, kdyby existovaly samostatně, což dále přispívá k větší odrazivosti slunečního záření zpět do vesmíru a mění četnost a hustotu srážek. Mraky zachycují jak teplo ze Slunce, tak i teplo vyzařované Zemí. Jejich působení se liší časově, místně i v závislosti na jejich výšce. Obvykle však během dne odrážejí sluneční záření, což způsobuje snižování teploty povrchu, nicméně během noci se teplo směřující z povrchu Země do vesmíru od mraků částečně odráží zpět k povrchu a ochlazování naopak brzdí.

V současnosti však dochází k významným změnám, které jsou pravděpodobně spojeny s postupnou redukcí znečištění ovzduší a to především v Evropě a USA. Analýza dostupných dat naznačuje, že během poslední dekády se intenzita slunečního záření dopadajícího na povrch zvýšila asi o 4%. Tyto závěry byly podpořeny dalšími údaji, včetně satelitních.

Někteří vědci tak došli k závěru, že účinky globálního stmívání do určité míry maskovaly účinky globálního oteplování a že s pokračujícím trendem snižování emisí aerosolů, lze očekávat přehodnocení teplotních změn spojených s globálním oteplováním směrem nahoru. Údaje o teplotních rekordech od roku 1990, tuto teorii podporují. Roky 2005, 1998, 2002, 2003, 2004, byly nejteplejší v historii. Rok 2006 nebude v tomto trendu výjimkou, ba právě naopak, velmi pravděpodobně se zařadí na čelo žebříčku. Opět jsme zažili řadu teplotních rekordů a další právě padají, ČR nevyjímaje. Rekordní bylo a je také sucho a s ním spojené nízké výnosy zemědělských plodin. Pokus řešit globální stmívání snížením emisí aerosolů bez toho, abychom zároveň agresivně řešili problém skleníkových plynů a globálního oteplování, tak zdá se vede k tomu, že s tím jak mizí zastínění povrchu způsobené znečištěním atmosféry a zároveň dál stoupají emise CO2, se začínají rozevírat dosud sevřené nůžky, které systém držely v relativní rovnováze a globální oteplování (stále méně bržděné efektem globálního stmívání a podporované rekordním emisemi skleníkových plynů) začíná výrazně zrychlovat. To spouští kaskádu krizí – už tak rapidní tání Grónska a západní oblasti Antarktidy se ještě urychluje a tento proces se stane záhy nevratným. To povede ke zvýšení mořské hladiny a zatopení rozsáhlých oblastí planety. Řada míst bude neobyvatelných, sucho povede k dalším neúrodám a zvýšenému riziku rozsáhlých požárů atd. Průměrná teplota by tak mohla stoupnout o drtivých 5°C do roku 2050 nebo dokonce ještě výše, pokud by došlo k tání permafrostu a uvolnění methanu, který je v něm vázán do atmosféry.

Faktem je, že globální oteplování akceleruje, údaje jsou víc než výmluvné a další důkazy přibývají doslova s každým dnem. O existenci tohoto fenoménu už snad „pochybuje“ jenom těch několik „vědců“ sponzorovaných příslušnými finančními kruhy a náš pan prezident. Věrohodnost těchto osob je asi tak velká, jako věrohodnost „lékařů“, kteří opakovaně ujišťovali o neškodnosti kouření, či věrohodnost popíračů holocaustu. Tragické je, že se nejedná o nic menšího než o to, že hrůzy způsobené radikální klimatickou změnou mohou rychle zastínit i hrůzy vraždění během 2. světové války. Co by ale lidé nebyli schopni obětovat pro pohodlnou cestu do hypermarketu po nové dálnici, že!

Globální stmívání tak dobře dokumentuje, jak vyřešení jednoho problému (snížení počtu pevných škodlivých částic v atmosféře), vede k vyhrocení další, ještě vážnější krize. Murphyho zákony v praxi. Do budoucna si jich ještě užijeme, co se do nás vejde.

Prameny: http://video.google.com/videoplay?docid=1027879546389218797


Tuesday, October 24, 2006

Camp Falcon zničen (?)

Soustavné opomíjení irácké problematiky českými médii, včetně tak zásadních událostí, jako je rozsáhlá devastace klíčové základny USA v Iráku nabývá trapně absurdních rozměrů. To má být cenzura? Ta jistě začíná u amerických jednotek pro informační válku a korporátních sdělovacích prostředků, ale naše média jdou až na čestné výjimky, ještě dále – totiž neinformují o události vůbec nebo jen zcela letmo a povrchně. Situace USA a jejích spojenců v zemi mezi dvěma řekami se zdá stávat neudržitelnou. Po zničení jednoho z nejvýznamnějších skladišť vojenského materiálu americké armády v zemi, který se navíc nachází v oblasti Zelené zóny Bagdádu, při němž velmi pravděpodobně zahynuly nebo byly zraněny stovky amerických vojáků, již pro povstalce nejspíše neexistují v Iráku cíle, které by tito nebyli schopni zasáhnout. Odboj mluví o totálním zničení, americká armáda to naopak popírá a prohlašuje, že základna se vrátila k normálnímu fungování.

Obrázek si udělejte sami:
http://www.iraq-war.ru/article/105374
http://www.blackanthem.com/News/military200610_1476.shtml
http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/6038990.stm
http://www.blisty.cz/2006/10/20/art30845.html
http://www.blisty.cz/2006/10/23/art30869.html
http://video.google.com/videoplay?docid=-7500391660672808417&q=camp+falcon


Prohlásit, že USA v Iráku prohrávají, je jen velmi mírné vyjádření děsivé reality. To co se právě děje, je bez nadsázky krize armády a vedení „nejsilnější supervelmoci“. Nepleťme se, tohle není Vietnam, tohle je mnohem horší. Pokud USA ztratí přístup k irácké ropě, ztratí i zdroj energie, který celou bezbřehou flotilu americký trucků, potažmo celé USA, drží nad hladinou. Relevantní náhrada za Irák neexistuje. S pádem irácké kolonie se naplno rozběhne pád amerického impéria. Je ironií, že v zemi, kde povstaly první říše, se právě odehrává zásadní střet o existenci největšího (a dost možná na nějakou dobu posledního) impéria v historii. Vše, v co přitom mohou Američané za cenu statisíců mrtvých a zmrzačených doufat, je jen krátký odklad. Američtí občané dnes neplatí za benzín u pump zdaleka jen dolary, platí především krví vlastních synů a dcer, budoucností vlastního národa doslova i obrazně, platí totální morální a etickou devastací. Jejich země je ve velké části světa nenáviděna, další jimi pohrdají, jiní se jich bojí. Seznam jejich spojenců se krátí. Čas dochází a kolaps (nejen amerického impéria), se blíží s každým dalším barelem vypuštěným do atmosféry.

Pokud máte čas a chuť, na Google video je řada zajímavých dokumentů stojících za vidění, jedním z nejlepších je Oil Factor: Behind The War On Terror.

Myšlenkově podnětné jsou také dva následující videoklipy animované Toddem McFarlanem:

Pearl Jam – Do The Evolution a Disturbed – Land of Confusion

Sunday, October 15, 2006

Pár poznámek

Přestože je kolem ropy relativní klid, stále se objevují zprávy, které stojí za pozornost. Velice zajímavý je článek Williama Engdahla, zabývající se energetickou geopolitikou, především minulými, současnými a budoucími střety USA a Ruska v této klíčové oblasti. Přes svou relativní délku určitě stojí za přečtení.

Ruský Kommersant nedávno uvedl, že Kreml zahájil novou energetickou strategii, zaměřenou na zvýšené užití uhlí při produkci elektřiny pro domácí spotřebitele. To má umožnit Gazpromu dostát svým vývozním závazkům týkajících se plynu a zároveň uzavřít mezeru na domácím trhu, kde poptávka po plynu převyšuje nabídku o 30%. Důsledkem však bude zvýšení cen elektrické energie pro ruské spotřebitele.

Podobné potíže mají i v Norsku, které je sice třetím největším vývozcem ropy na světě, ale 99 procent elektřiny vyrábí ve vodních elektrárnách. Nyní stojí tváří v tvář nedostatku elektřiny, když poptávka dále roste a zásobování je omezené tím, že na většině příhodných míst, již vodní elektrárny stojí. Nezvykle suché léto zvedlo ceny kvůli obavám, že jedna z nejbohatších zemí světa bude možná muset tuto zimu dodávat elektřinu na příděl, právě kvůli sníženým hladinám přehrad omezujícím produkci. Norsko se tak do budoucna chce více spoléhat na větrné elektrárny a dále nezvyšovat spalování ropy, aby mohlo dostát závazkům Kjótského protokolu.

Je také stále zřejmější, že produkce obilnin (podle posledních odhadů bude o 1,6% nižší než v roce 2005) opět zaostane za poptávkou a již tak rostoucí ceny budou dále stoupat. Vzhledem k předpovědím renomovaných institucí, podle nichž lze očekávat posílení fenoménu El Niňo koncem roku 2006 a v prvním kvartálu 2007 je i výhled na budoucí sklizně nepříliš pozitivní. Pokud bude tento trend pokračovat, potíže spojené s produkcí potravin hrozí přerůst v krizi.

„Humorně“ působí zpráva o nálezu ropy v Izraeli. Nové pole má obsahovat „neuvěřitelných“ 4-6 milionů barelů. Na jak dlouho to Izraeli vystačí? Na dva týdny nebo dokonce na tři? Jestli se poměrně široce píše už i o takovýchto „nálezech“ je to opravdu na pováženou.

Thursday, October 05, 2006

Dr. Albert Bartlett - Aritmetika, populace a energie

Toto je opravdu vynikající přednáška, která rozhodně stojí za shlédnutí. Všem ovládajícím angličtinu opravdu vřele doporučuji. Dr. Bartlett s pomocí středoškolské matematiky (exponenciální funkce) boří mýty běžně prezentované v médiích (jako např. zásoby uhlí nám stačí na stovky let) a především velmi srozumitelně ukazuje, proč období růstu industriální civilizace končí. Skvělá prezentace zaměřující se na populační růst, zlom a vyčerpávání zásob ropy a uhlí. Tvrdé a velmi přesvědčivé závěry.


Monday, October 02, 2006

Fluktuace

Ceny ropy klesly v posledních týdnech z více než 78$ za barel na dnešní úroveň okolo 63$. Na takto výrazných a rychlých výkyvech je především patrné, že trh s nejdůležitější světovou komoditou se stává stále méně stabilním a transparentním a to je špatná zpráva pro všechny obchodníky a v konečném důsledku i pro spotřebitele. Pokud se podíváte na fluktuace cen zemního plynu, je situace ještě mnohem dramatičtější.

Kombinace nedávno ohlášeného „zásadního“ objevu v Mexickém zálivu a následného „kolapsu“ cen, by mohla řadu méně informovaných pozorovatelů přesvědčit, že problém zlomu se odsouvá. V realitě však tento objev znamená velice málo. Přítomnost uhlovodíků v této oblasti byla Chevronu známá už několik let. Nyní se jim konečně podařilo uskutečnit dlouhodobější test produkce vrtu (4 týdny) a na základě výsledků tohoto testu, teď hodlají investovat další stovky miliónů dolarů do dalších pokusných vrtů v oblasti o rozloze asi 300 km2 a doufají, že se situace bude padesátkrát či šedesátkrát opakovat a teprve pak budou moci ohlásit, že opravdu mají další „Prudhoe Bay“ (jenom 7-8 km pod povrchem). Celkově tak je tento „super“ nález jen jednou extrapolací stojící na jiné extrapolaci a mezitím jsme v situaci, kdy existuje totální nedostatek hlubinných vrtných souprav a Chevron tak bude jen velmi těžko schopen provést v dohledné době byť jen elementární fyzické testování celé oblasti. Analytici odhadují, že by bylo třeba 2/3 existujících vrtných souprav schopných pracovat v této hloubce po dobu 10 let, aby byl proveden podrobný průzkum ložisek v oblasti. Z uvedených údajů zřetelně vyplývá, jak byla a je reakce trhů, médií i veřejnosti na tento objev nepřiměřená. Navíc se představitel Chevronu k danému testu vyjádřil ve smyslu, že by mnohem raději viděl testování vrtu Jack 2 v řádu několika měsíců nebo i roku, ale že si to ekonomicky nemohou dovolit.

V současnosti se nedostává vrtných souprav obecně. Ty v operačním stavu jsou velmi staré (a často rezavé). Příští rok bude průměrný věk vrtných plošin 25 let. Během příští dekády bude velmi těžké a velmi nákladné nahradit byť jen 1/3 z nich, nemluvě o nárůstu jejich celkových počtů.

Náklady na těžbu se přitom budou dostávat více a více do popředí. V médiích a dokonce i v některých odborných kruzích se tento fakt ignoruje a běžně se operuje s odhady globálních zásob bez toho, aby se udělal rozdíl mezi náklady a našimi fyzickými možnostmi při získávání lehké ropy ze suchozemského vrtu pod vysokým tlakem a obtížemi získávání ropy z hlubinného vrtu nebo dokonce z ropných písků. Jako příklad lze uvést úsilí Shellu o zvýšení produkce z ropných písků o pouhých 100 000 barelů za den. Před rokem byly náklady odhadovány na 4 miliardy dolarů. Záhy však byly tyto přehodnoceny na 7,3 miliardy dolarů a dnes se odhadují na 12,5 miliardy dolarů.

Nezřízený optimismus doprovázející oznámení takovýchto nálezů je pro lidskou přirozenost typický. Máme tendenci věřit, že věci dobře dopadnou, že se vše pozitivně vyřeší. Jakkoliv je toto evolučně obvykle výhodný rys, může mít jako všechno, také svou stinnou stránku. Nezřídka se totiž nepojí s vlastním úsilím, ale s vírou, že nás nějaká mocná síla, bůh či štěstí zachrání před našimi dětinskými chybami. Naší biologickou podstatou je také orientace na přítomnost - k přežití dnešního dne. Pokud přemýšlíme o budoucnosti je to obvykle v horizontu týdnů, maximálně měsíců. Většina lidí, si pak při zaznamenání takovéto „pozitivní“ zprávy rychle uloží do paměti informaci o tom, že vše jde jako obvykle a žádný problém neexistuje. Co na tom, že za poslední více než dvě dekády spotřeba výrazně převyšuje nové nálezy a že jen za minulý rok jsme našli pouze 5 miliard barelů zásob a víc než 30 spotřebovali. Většina „nárůstu“ rezerv je navíc dosažena přehodnocením velikosti starých nalezišť a tahle praxe byla zahájena již během sedmdesátých let. Produkci se za rok 2005 ve srovnání s rokem 2004 podařilo zvýšit jen o 890 000 barelů za den. O situaci v odvětví průzkumu a produkce také vypovídá, že při investici 277 miliard dolarů v roce 2005 (což je o 31% více než v roce 2004) bylo 203 firem obchodovaných na burze schopno zvýšit produkci ropy o 1% a rezervy o 2%.

Řada ekonomů si i přes dnes už obrovské množství dat, která jasně ukazují opak stále myslí, že se ropa bude znovu prodávat za 20$ za barel. To by se mohlo stát jen v případě kolapsu a radikálního útlumu ekonomické aktivity. Hranice 60$ za barel se ukazuje být jen obtížně průchodnou směrem dolů a to i při současné v mnoha ohledech optimální konstelaci událostí. Otázka navíc nezní zda zlom a následný pokles produkce přijde za rok, dva, pět nebo patnáct let. Hirschova zpráva jasně říká, abychom se rychle probudili, protože ke zvládnutí důsledků zlomu je třeba významných investic během alespoň dvou dekád. Včera bylo pozdě začít.

Takže si to shrňme – je tu rostoucí poptávka, rezervní produkční kapacita je minimální, nedostává se vrtných plošin, kvalifikovaného personálu a po roce 2010 i významnějších nových projektů, nové nálezy jsou marginální. Poklesy stávajících velkých polí jsou s výjimkou Severního moře neprůkazné a liší se velmi výrazně (rozpětí od 3% do 8%). V realitě to však může být ještě víc (10-12%). Saudská Arábie, Exxon či CERA stále dokola opakují, že ropy je dostatek, výpadky nehrozí a produkci je možné dále zvyšovat. Jak to chtějí s tak chronickým nedostatkem vrtných souprav provést? Dosažení maximální produkce v Severním moři trvalo 30 let. I kdyby došlo nějakým zázrakem k několika obrovským nálezům, nebudeme schopni tyto uvést do produkčního stavu dostatečně rychle.

Nejsme-li schopni výrazně ovlivnit produkční stranu rovnice, zbývá jediná věc, totiž strana se spotřebou. V transportním sektoru se bude muset během pár let začít výrazně šetřit palivy, to znamená výrazné omezení či zastavení globalizace a z toho plynoucí hospodářské problémy. Ale jsou tu i pozitivní náznaky. Investice do energeticky méně náročných domů, do přebudování celé energetické soustavy by mohly přinejmenším částečně nahradit místa ztracená krachem globalizace. Tento projekt by byl velmi pravděpodobně největším konstrukčním projektem v historii lidstva a dokázal by podobně jako New Deal krizi zmírnit, musel by být ale zahájen s dostatečným předstihem a to téměř jistě nebyl. Místo toho tečou stovky miliard do irácké války a obyčejní, řadoví pěšáci jsou přitom nedostatečně vybaveni – těžké „neprůstřelné“ vesty, nepancéřované hummery atd. Situace je o to tristnější, že během tří let 2. světové války postavili USA 90 divizí a vzniklo několik generací vybavení. To jak je situace stále kritičtější ukazuje i českými médii zcela ignorovaný úplný zákaz vycházení v Bagdádu. Řada vojáků je nucena přesluhovat a jsou na pokraji psychického zhroucení. Ozývající se hlasy důstojníků mluví o katastrofální morálce a o tom, že takto kritický byl stav americké armády naposledy po porážce ve Vietnamu. Mainstreamová média snad s čestnou výjimkou BBC z Iráku „přinášejí“ jen minimum informací. To ale také cosi vypovídá – lepší žádné zprávy, než jen špatné zprávy a sejde z očí, sejde z mysli. Mezitím shromažďují USA své námořní síly v oblasti Perského zálivu a východního Středomoří. Na pozicích by měli být v plné síle ke konci října. Může jít o bluf, ale také to může být vážné.

Jediné co se jasně formuje jsou tak pořád dokola další a další střety o zbylá ložiska a to jak ekonomické, tak i vojenské povahy a další a další fluktuace spojené s jakoukoliv pozitivní zprávou o byť i minimální rezervní kapacitě v odvětví a tím spíše se zprávou negativní. Nestabilita jakéhokoliv systému je samozřejmě vždy primárním znakem krize a její trvání potíže vždy jen dále prohlubuje a nestabilita ropného trhu už tu s námi podle všeho zůstane.



Prameny: http://www.netcastdaily.com/fsnewshour.htm