Několik poznámek k WEO 2008 IEA

V následujícím textu jsou citace z WEO 2008 psány tučně, moje komentáře standardně.

Světový energetický systém se nachází na křižovatce. Dnešní globální trendy ve světové produkci a spotřebě energie jsou zřetelně neudržitelné a to jak enviromentálně, tak ekonomicky i sociálně. Ropa je pro svět životně důležitou surovinou a takovou i zůstane po mnoho příštích let a to i při realizaci těch nejoptimističtějších předpokladů o rozvoji a využití alternativních technologií. Referenční scénář předpokládá, že v období 2007 - 2030 bude do energetické infrastruktury globálně investováno více než $26 000 000 000 000, což je proti údaji z WEO 2007 nárůst o $4 000 000 000 000.

Je vysoce pravděpodobné, že tento objem finančních prostředků nebude v situaci probíhající 2. velké deprese k dispozici.

Světová produkce ropy (tekutých paliv) stoupne podle referenčního scénáře z 84 mbd v roce 2007 na 106 mbd v roce 2030. Těžba konvenční ropy vzroste v uvedeném období jen mírně – o 5 mbd, protože téměř všechna nová kapacita bude jen nahrazovat klesající produkci existujících polí. Většina čistého růstu celkové produkce tak bude tvořena NGL a nekonvenčními zdroji, včetně kanadských ropných písků. Saudská Arábie zůstane během projektovaného období největším světovým producentem, když její těžba stoupne z 10.2 mbd v roce 2007 na 15.6 mbd v roce 2030.

Graf 1 – Světová produkce ropy (tekutých paliv) podle referenčního scénáře IEA (zdroj WEO 2008 IEA)

Předpokládaná produkce tekutých paliv ve výši 106 mbd v roce 2030 je nereálně vysokým údajem, který je poplatný politické a ekonomické ideologii. Ač se jedná o významnou redukci proti minulému roku, kdy bylo uváděno 116 mbd v roce 2030, je zcela nejasné, odkud by tak rozsáhlé navýšení mělo přijít. Když se podíváte na graf 1, který uvádí nikoliv jen ropu, jak je chybně uvedeno, ale tekutá paliva vůbec, uvidíte, že téměř veškerý růst do roku 2030 má přijít ze sektoru nekonvenční ropy (cca 7 mbd) a zejména z oblasti NGL (cca 20 mbd). Ace ve svém World Oil Forecasts Including Saudi Arabia, Kuwait and the UAE - Update Feb 2008 píše o plató NGL v letech 2009 – 2011 ve výši přibližně 9.2 mbd a následném počátku mírného sestupu v srpnu 2011. Rozvoj těžby nekonvenční ropy v Albertě byl podle zpráv z minulých týdnů omezen v důsledku finanční krize a poklesu cen ropy. Při ceně ropy kolem $50 za barel je výroba syntetické ropy z ropných písků ekonomicky prodělečná. Cena ropy by se musela pohybovat kolem $85, aby byla těžba za současných podmínek zisková. V období 2020 – 2030 bude již nyní nízké EROEI nekonvenční ropy (ve srovnání s ropou konvenční) ještě nižší, respektive bude těžba v prostředí, kde jsou k dispozici již jen fosilní zdroje druhořadé kvality na samé hranici energetické návratnosti (pokud nebude za ní). Rozsáhlé energetické vstupy v podobě plynu a vody, které těžba tar sands vyžaduje snad netřeba připomínat. NGL má ve srovnání s konvenční ropou jen kolem 70% BTUs.

Produkce Saudské Arábie téměř jistě nikdy nepřesáhne 12 mbd a pravděpodobně dokonce ani 11 mbd. Těžba 15.6 mbd v roce 2030 spadá do kategorie zbožných přání.

Z celého grafu IEA je tak možné za víceméně spolehlivý údaj považovat jen oblast v současnosti produkujících ropných polí (tmavě modrá barva),

Produkce konvenční ropy mimo OPEC je ve fázi plató a začne klesat kolem poloviny příští dekády. Těžba ve většině zemí mimo OPEC je za zlomem a v majoritě zbylých zemí dosáhne vrcholu před rokem 2030.

Projektovaný růst v globální produkci ropy závisí na dostatečných a správně načasovaných investicích. Do roku 2030 je třeba uvést do provozu asi 64 mb denní těžební kapacity, což je téměř ekvivalent šesti dnešních Saudských Arábií. 30 mb denní kapacity je třeba do roku 2015. Zde spočívá vážné riziko, že nedostatek investic v tomto časovém rámci způsobí výpadky dodávek. Současná investiční vlna zvýší čistou těžební kapacitu v následujících dvou až třech letech a mírně zvýší rezervní produkční kapacity. Po roce 2010 však objem nově plánovaných těžebních projektů klesá.

Odkud by mělo přijít uvedených 64 mbd je opět nejasné. Saudská Arábie je jen jedna a navíc poněkud vytěžená. Většina polí je zde těžena 40 – 50 let.

Nové nálezy po celém světě zdaleka nekryjí současnou spotřebu a jsou na stále více nepřístupných místech vyžadujících rozsáhlé náklady v řádech miliard dolarů. Cena hlubokomořského vrtu se pohybuje v mnoha desítkách milionů dolarů. Ropnému průmyslu se nedostává investic, chybí dostatek kvalifikovaného personálu i vrtných souprav. Databáze megaprojektů zatím uvádí do roku 2015 novou produkci ve výši 20.6 mdb. Některé projekty pravděpodobně ještě přibudou, nicméně řada těch, které jsou dnes započítány bude v důsledku nedostatku investic zrušena. Markantní je pokles po roce 2012. Podotýkám, že minimální doba k dosažení plné produkce pole je cca 5 let, u problematických hlubinných ložisek, která dnes tvoří většinu nových nálezů to je nezřídka více než 10 let.

Databáze megaprojektů – celková nová předpokládaná produkce po letech

2009 – 5.056 mbd
2010 – 4.106 mbd
2011 – 3.690 mbd
2012 – 3.479 mbd
2013 – 2.143 mbd
2014 – 1.390 mbd
2015 – 0.735 mbd
2016 – 0.895 mbd

Odhad zbylých prokázaných rezerv ropy a NGL je 1.2 – 1.3 bilionu barelů (včetně 0.2 bilionu barelů nekonvenční ropy). Celkové těžitelné zdroje konvenční ropy, které zahrnují prokázané a pravděpodobné rezervy již objevených polí, růst rezerv a ropu, která ještě bude nalezena jsou odhadovány na 3.5 bilionu barelů. Pouze třetina, tedy 1.1 bilionu barelů, byla dosud vytěžena. Další z dlouhodobého hlediska potenciálně těžitelné ropné zdroje, včetně velmi těžké ropy, ropný písků a ropných břidlic, jsou odhadovány na 6.5 bilionu barelů. Pokud přidáme CTL a GTL (zkapalněné uhlí a plyn), dosahuje potenciál rezerv 9 bilionů barelů.

PR sekce IEA v praxi. Realistický je jen první uvedený údaj (1.2 – 1.3 bilionu barelů). Zbytek je slovní gymnastikou směle ignorující fyzikální zákony. Doporučoval bych IEA, aby se pokusila těžit ropné písky nebo dokonce ropné břidlice jen za použití energie touto těžbou získané. EROEI všech uvedených zdrojů je mnohem nižší než u konvenční ropy. Energetické, ekologické a ekonomické náklady těchto projektů jsou v prostředí s postupujícím nedostatkem konvenční ropy tak vysoké, že spolehlivě zabrání jejich efektivní realizaci. Tyto projekty se stávají neúnosně nákladnými ve všech uvedených oblastech již v současnosti. Jejich budoucí expanze je vysoce nepravděpodobná a dokonce i kdyby byly masově nasazeny, nemohou nikdy přinést dostatečné energetické výstupy, které by umožnily pokračování současného životního stylu. Ekologické dopady na biosféru planety by navíc byly katastrofální.

Odhadujeme, že pozorovaná průměrná vážená míra poklesu těžby polí za zlomem je v současnosti 6.7% ročně. Referenční scénář uvádí v roce 2030 míru poklesu 8.6%. Přirozený pokles produkce je asi o třetinu vyšší než pozorovaná průměrná vážená míra poklesu těžby, ačkoliv existují rozdíly v závislosti na regionu a míře investic, a globálně je odhadován na 9%. Referenční scénář předpokládá růst globální průměrné míry přirozeného poklesu těžby na 10.5% ročně v roce 2030. Rychlejší přirozená míra poklesu těžby si vyžádá nárůst investic do existujících polí (ke zpomalení přirozeného poklesu produkce) i do polí nových (kompenzujících klesající těžbu a kryjících růst poptávky) .

Zde bych jen poznamenal, že globální míra přirozeného poklesu těžby ve výši 10.5% ročně v roce 2030 je příliš optimistickým údajem.

Přes všechnu nejistotu si můžeme být jistí, že se svět energie bude v roce 2030 od současnosti velmi lišit. Globální energetický systém projde transformací, ale nutně ne takovou jakou bychom si přáli vidět. Čas nám dochází a jednat je třeba nyní.

Jednat bylo třeba již před dvaceti lety. V současné situaci, kdy rozklad finančního a ekonomického systému evidentně začal, je na podobné výzvy poněkud pozdě. Celkově na mě WEO 2008 působí značně schizofrenně. Na jedné straně poměrně alarmistické pasáže doplněné strašidelnými úrovněmi poklesu těžby a dramatického růstu globálních teplot způsobeného spalováním fosilních paliv, na druhé straně konejšivé pasáže o bilionech barelů, které jsou k dispozici a jen je třeba patřičně investovat do infrastruktury.

WEO 2008 tak činí dojem, že autoři si jsou vědomi hrozivosti situace, ale není pro ně myslitelné říci pravdu otevřeně a nahlas, a tak znovu jako v minulosti prezentují ten nejlepší možný scénář. Skutečnost již nelze úplně ignorovat, a proto jsou posuny vzhledem k minulosti značné, přesto stále nedostatečné.

Již teď je ale jasné, že práce, která obsahuje takové množství protikladných tezí může ke skutečnému řešení energetické krize přispět jen málo. Je to o to smutnější, že funkcí a posláním IEA je nejen takové krize s velkým předstihem predikovat, ale především předkládat vládám OECD účinné návrhy řešení. V tom ovšem IEA stejně jako ostatní globální instituce selhává.

Zdroje:
WEO 2008 Executive Summary
WEO 2008 – Key Graphs
The 2008 IEA WEO - The Oil Drum Initial Review

Finanční krize, ropný zlom, globální „vedení“ a 9%

Přední činitelé politického a finančního světa se nepřestávají předhánět v návrzích „řešení“ finanční krize a v pořádání summitů, které mají reorganizovat finanční strukturu dneška v systém hodný 21. století.

Pokud nahlédneme za oponu horečné aktivity, naskytne se nám obraz bezútěšné reality, kde polovina „policymakerů“ neví, která bije, ale o to usilovněji se snaží působit kompetentně, zatímco druhá polovina to ví dobře a snaží se pro sebe a své kamarády v „postižených“ ústavech urvat z peněz daňových poplatníků co se dá, dokud je ještě čas. Do první skupiny bych zařadil většinu politiků EU. Do druhé skupiny patří řada činitelů IMF a pochopitelně i Henry Paulson a jeho kamarád z Goldman Sachs Cash&Carry (Kashkari), kterého Hank jmenoval do funkce „ministra pro znárodňování zkrachovalých bank“. Američtí daňoví poplatníci si tak jeho prostřednictvím přijdou na téměř nebo i úplně bezcenné toxické „cenné“ papíry finančních vraků.

Na domácí scéně zodpovědné osoby k tématu většinou mlčí, věda, že toto přesahuje obzory zatuchlé české politické scény. Souvisleji se vyjádřil jen prezident, který sice víceméně správně zhodnotil pozitivní roli, kterou sehrálo nepřijetí eura a odsoudil zbrklé a populistické akce svých kolegů politiků a ekonomů, ale jinak se tradičně domnívá, že je třeba se velkým obloukem vyhnout regulaci, protože nikdo nikdy nevymyslel a nikdy nevymyslí nic lepšího než „volný trh“. To by možná platilo za předpokladu, že nějaký „volný trh“ někdy existoval nebo bude existovat. V realitě ale „volný trh“ stejně jako jiné utopické koncepty nefunguje, ba ani neexistuje, takže smůla.

Nepřítomnost regulace a dohledu je jednou z příčin krize a řešit ji další deregulací, je asi stejně chytré, jako hasit benzínem. Ani tento koncept ovšem není globálnímu vedení cizí, protože předlužení občanů, firem, států i celého světa se přece vyřeší dalšími půjčkami! Tam kde selhaly desítky a stovky miliard, se prostě nalijí biliony. S desítkami bilionů, ale bude už asi trochu potíž. Ale oni si určitě nějak poradí! Nejlepší bude dál snižovat úrokové sazby!

Krize bude podle Václava Klause omezeného rozsahu a rozhodně ji historie nebude srovnávat s Velkou depresí. Škoda, že se prezident plete na celé čáře. Skutečnost, že už i korporátní média opakovaně mluví o situaci horší než při nástupu Velké deprese zatím asi neregistruje. K dobru mu je třeba přičíst, že si je vědom toho, že globální „sanace“ bank nebude nic jiného než tunel všech tunelů.

Skoro se zdá, že titul z ekonomie je spolehlivým prostředkem, jak se pojistit proti pochopení širších souvislostí fungování současného (finančního) systému. Zaznívající hlasy, že krizi takového rozsahu nebylo možno předvídat, je i při nejlepší snaze možné chápat jen jako snahu o vykroucení se z odpovědnosti. Tato krize byla předvídána mnohými řadu let zpět! I já, člověk oficiální ekonomickou „vědou“ téměř nepolíbený, o ní vím od roku 2005. V médiích se pak dozvídám, že nástup krize předpověděl IMF a to již v roce 2007. Neuvěřitelná jasnozřivost!

Stejně jako Velká deprese, začala i současná krize několik let předtím, než byla oficiálně rozpoznána. Velká deprese začala podle historických záznamů v říjnu 1929. Ve skutečnosti lze za její počátek považovat spíš Velkou paniku roku 1921. Dnešní krize začala přibližně splasknutím bubliny Dot Com v roce 2001. Pro obě zmíněná období byly typické nízké úrokové sazby a nominálně stagnující nebo klesající platy. V obou případech byly mzdy drženy na uzdě oficiální politikou, která upřednostňovala korporátní zájmy, před zájmy běžných zaměstnanců. Pracovníci v zemědělství mířili během 20. let minulého století za prací do měst. Do USA proudili imigranti z celého světa. Dnes je značná část průmyslových provozů mimo USA, když byly vyvezeny do rozvojových zemí. Omezený růst reálných mezd vzhledem k růstu ekonomiky se projevuje omezenou kupní silou, což bylo v obou případech maskováno růstem spotřebitelských úvěrů. Nízké úrokové sazby a od nich odvozené půjčky podnikům suplovaly roli úspor jako dostupného zdroje investic. Během obou období před vypuknutím krize, se vytvořily rozsáhlé finanční bubliny. Levné úvěry vedly k bezhlavým spekulacím, které by byly v prostředí nákladněji získávaného kapitálu nepřijatelné. „Hodnoty“ akcií zaznamenaly svá maxima.

Obě krize měly mezinárodní charakter. Trhy se propadaly a propadají, banky krachovaly a krachují. Míra nezaměstnanosti přesáhla v řadě zemí 20%. Vlády reagovaly podpůrnými ekonomickými programy, půjčkami ohroženým bankovním domům, odkupem akcií a snížením hodnoty měn. Žádný z těchto kroků však nevedl k řešení krize.

Mezi minulostí a současností jsou ovšem také následující klíčové rozdíly:

1. Nejvýznamnější světové měny byly během 20. let 20. století kryté zlatem.
2. Míra zadlužení USA a jejich občanů byla výrazně nižší než dnes.
3. Míra úspor byla ve dvacátých letech +10%, což byla svého druhu bezpečnostní síť pro řadu občanů a také zdroj kapitálu použitelného k investicím.

1. Dnes je hlavním zdrojem kapitálu po celém světě dluh.
2. Bezpečnostní síť je podfinancovaná a závislá na dluhu.
3. Dluh USA je v rukou cizích zemí, jejichž finanční systém je obecně méně robustní než finanční systém Spojených států.
4. Rozvojové země spotřebovávaly ve 20. a 30. letech mnohem méně zdrojů než dnes.
5. V období před rokem 1945 neexistovaly jaderné zbraně.

K obnovení ekonomické stability je třeba, aby mzdy běžných pracovníků rostly obdobným tempem jako bohatství vysokopříjmových skupin. V minulosti to vyžadovalo období téměř deseti let a legislativu zaměřenou na podporu odborů. Válečná mobilizace průmyslu vedla k růstu mezd v řadě odvětví, kde byly před válkou platy poměrně nízké. Po válce zůstaly mzdy vysoké a rozdíl mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými skupinami zůstal stlačen.

Tuto kompresi je třeba zopakovat i dnes. Vyšší mzdy vedou k růstu kupní síly a umožňují tvorbu úspor použitelných jako investiční kapitál. Růst mezd je však prakticky nemyslitelný v situaci, kdy společnosti propouštějí. Nicméně je to nutný krok.

Nízké úrokové sazby vedou k minimálním výnosům při tvorbě úspor. Předpokladem je, že většina účastníků ekonomické aktivity jsou dlužníci. To opomíjí zájmy věřitelů (kromě bank) a omezuje schopnost trhu efektivně nakládat s kapitálem prostřednictvím cen, spíše než prostřednictvím fiat měn.

Spotřebitelé musí nejdříve splatit existující dluh, poté vytvořit úspory a pouze pak budou schopni znovu spotřeby. To je prakticky nemožné realizovat, nicméně je to opět nutný krok.

Měny jsou dnes založené na dluhu (úvěru). Ke své funkci jako prostředku směny potřebují důvěru. Otázka důvěry měla být řešena primárně. Místo toho byly nasazeny prostředky měnové politiky a rozsáhlé úvěry postiženým společnostem. Hrozba neschopnosti dostát závazkům dnes visí nad řadou zemí a v budoucnu hrozí i gigantům současného finančního světa. Run na kteroukoliv z nejvýznamnějších světových měn by se rychle stal runem na všechny z nich. Taková situace může být produktem jediného článku na Bloombergu.

Kontrolovat objem likvidity je prakticky nemožné za situace hrozícího finančního kolapsu největších světových finančních institucí a dokonce již i států. Opět je to však nutná podmínka stabilizace současné krize.

Dokud nebudou tyto podmínky splněny, je skutečné oživení a řešení krize nereálné. Následovat pak bude jen další a další sestup do větších a větších problémů, střídaný intermezzi krátkodobých oživení. To nakonec logicky povede k opuštění současných měn, vyhlášení krizového stavu, zavedení přídělových systémů a řízené ekonomiky tak, jak se to stalo v období 1939 – 1945.

Tato varianta je dle mého názoru mnohem pravděpodobnější, než výše uvedená opatření spojená s růstem mezd běžných pracovníků, likvidací dluhu, tvorbou úspor a postupným obnovením spotřeby.

Při tom všem je třeba mít stále na paměti, že finanční krize není tím klíčovým problémem, před kterým stojíme. Během minulého století byl ekonomický růst poháněn hojnou a levnou ropou. V minulosti byly přechody od starého energetického zdroje k novému (dřevo – uhlí, uhlí - ropa) postupného, evolučního charakteru. Ropný vrchol se stále jasněji rýsuje jako náhlý (v řádu let) a revoluční. Červenec 2008 se neoficiálně zapsal do historie jako nový vrchol C&C na 75.1 mbd, čímž by přibližně o 1 mbd překonal vrchol z května 2005. Produkce tekutých paliv (all liquids) klesla v září oproti srpnu o 1.09 mbd na 85.56 mbd a po cutu OPECU o 1.5 mbd se dnes produkce nachází relativně hluboko pod maximy. Léto 2008 se zapíše do historie jako finální pokus o překonání vrcholu produkce z roku 2005. Toto nejspíš poslední velké vzepětí ropného průmyslu v úsilí o navýšení dodávek se paradoxně protlo s (z dnešního pohledu výrazným) propadem poptávky (primárně v USA).

Graf 1 – Globální produkce C&C 1973 – 2008 (vyznačen vrchol v květnu 2005 a nerevidovaný vrchol z července 2008)

Čas rychle ubíhá a prohlásit, že je pět minut po dvanácté, by bylo eufemismem. Světoví vůdci, zcela zaměstnaní finanční krizí, nemají stále ve valné většině ani potuchy o faktu, že to co se nyní označuje jako krize je jen úderem v začínajícím zápase, v němž skutečně tvrdé direkty teprve přijdou. Jak se bude situace vyvíjet? Michael Meacher, MP Labour Party a bývalý minist životního prostředí, označil krizi kolem ropného zlomu za „apokalyptický scénář“. Studie Deutsche Bank s tématikou vyčerpávání ropy má obdobné ladění. Je zcela evidentní, že dokud nedojde k rozsáhlému výpadku v dodávkách, nebude se konat nic. Koho zajímá ropa, když je litr benzínu za 27 korun. Jakákoliv preventivní akce tak prakticky nepřipadá v úvahu. Mluvit veřejně o potřebě snížení míry spotřeby je stále kacířství. Vždyť je třeba, aby občané dále konzumovali nebo se nám ekonomika ještě zasekne! Hovořit o nutnosti kontinuálního snižování spotřeby v řádu dekád, v kombinaci s nulovým nebo záporným populačním „přírůstkem“, je stále poukázkou na psychiatrické vyšetření. Budiž. Přesto to buď provedeme organizovaně a s minimálním možným objemem nepříjemností nyní nebo to příroda velmi záhy provede neorganizovaně za nás. To už ale bude homo sapiens sapiens v situaci bakterie, proti níž byla nasazena mimořádně silná antibiotika. Volba je stále ještě minimálně z části v našich rukou.

Server The Financial Times zveřejnil prosáklý výsledek dlouho očekávané studie IEA, která se zabývala profily deplece 400 největších světových ropných polí, aby došla k závěru že: „Bez navýšení investic cílených na růst produkce bude roční míra poklesu těžby 9.1%“.

Pokud vezmeme v úvahu jen C&C, znamená to, že každý rok bude třeba 6.8 mbd nové produkce k tomu, aby úroveň těžby stagnovala. To znamená dvě nové Saudské Arábie každé tři roky. Doplňuji, že poklesy produkce, stejně jako poklesy exportu suroviny v rámci ELM mají tendenci s časem akcelerovat.

Zpráva dále říká, že ke snižení poklesu produkce starých obrů na (stále hrozivých) 6.4% ročně bude třeba vynaložit do roku 2030 každý rok $360 000 000 000. Tyto závěry byly učiněny před událostmi minulého měsíce. Probíhající deflační smršť pochopitelně nedává v budoucnu mnoho nadějí na výše uvedené investice. Projekty rozvoje řady těžebních kapacit jsou rušeny nebo odsouvány (např. expanze ropných písků v Albertě, hlubokomořská ložiska nalezená u Brazílie atd.).

Přesto si IEA stále netroufá přiznat očividné a opakuje svou matru podle které je za předpokladu rozsáhlých investic stále reálné zvýšení produkce na nová maxima. Obávám se, že analýza rozvoje budoucích těžebních kapacit, které toto lidstvu umožní ovšem nebude ve zprávě přiložena. IEA článek ve Financial Times denunciovala a vyjádří se na tiskové konferenci při příležitosti oficiálního uvedení zprávy 12. listopadu, kde se téměř jistě dozvíme, že ropný zlom nejméně do roku 2020 nepřipadá v úvahu (za předpokladu dostatečných investic).

Všichni kdo věnovali pozornost analýzám, datům a především objemu nálezů nových zdrojů ropy za posledních 30 let se však nad takovým prohlášením mohou jen hořce pousmát. Debata o načasování ropného zlomu, jakkoliv je v mnohém sekundárním tématem problematiky se chýlí k závěru.

Je reálné, že ve chvíli, kdy začne skutečná krize, bude globální finanční systém a ekonomika již v tak nedobrém stavu, že je možné, že na účinné řešení již nebude dostatek prostředků? Ano, je. Současné neuvěřitelné plýtvání finančních rezerv na „záchranu“ krachujících bank, kombinované s poklesem cen komodit, snižují pravděpodobnost úspěšného rozvoje alternativ, které by alespoň částečně zmírnily dopady zlomu. Obrovské objemy peněz vydávané dnes se mohou v budoucnu ukázat být našimi posledními kulkami, které jsme vypálili na zástupný cíl.

Nástup finanční krize ukázal neschopnost globálního vedení, analytiků a mainstreamových médií predikovat a v předstihu reagovat na krizové události. Pokud se situace bude opakovat, hrozí, že se další takové selhání zvrhne v katastrofu.

Běžní Američané nejsou narozdíl od bank před dopady krize nijak chráněni a životy některých z nich jsou již nyní rozvráceny nebo zcela zničeny. Od počátku roku lze v lokálních amerických novinách nalézt opakovaně zprávy o exekucích doprovázených ozbrojeným odporem, žhářstvím, sebepoškozováním, vraždou nebo sebevraždou. Jakkoliv není možné postihnout všechny faktory, které vedly k takto extrémním činům, řadu z nich lze bez větších pochyb spojit se současnou krizí. Je známou skutečností, že v dobách ekonomického rozvratu roste míra stresu, stavů deprese, sebevražednosti i kriminality.

V době, kdy již i korporátní média předpovídají dlouhodobé ekonomické problémy, není úplně od věci začít se dívat po vzorcích v lidských tragédiích rašících z finančních ruin a to z toho důvodu, že mohou být předzvěstí velmi neblahých trendů.

Velkou podobnost vykazují třeba případy, jejichž aktéry byli Roland Gore z Floridy a David Hetzel z Michiganu, na jejichž domy byla uvalena exekuce. Oba reagovali vraždou manželky, zapálením nemovitosti a následnou sebevraždou. Množství dalších případů můžete nalézt zde.

Řada průmyslových provozů v ČR již ohlásila propouštění. Můžu každého ujistit, že ve srovnání s budoucností to není absolutně nic, což je pochopitelně pro lidi, kteří skončili na dlažbě velmi malou útěchou. Na každý pád je však mnohem jednodušší najít nové místo dnes než za rok, dva nebo tři. Deník The Independent publikoval před pár dny článek v němž kvantifikuje pravděpodobnost vyhazovu v jednotlivých odvětvích britské ekonomiky. Bez větších problémů lze závěry vztáhnout i na ČR.

Výsledky jsou následující:

1. Průmyslová výroba: 3/5
2. Finanční sektor: 4.5/5
3. Právní sektor: 1/5
4. Školství: 0.5/5
5. Prodej: 3/5
6. Informační technologie: 2/5
7. Stavebnictví: 3/5
8. Hotely a stravování: 4/5
9. Média: 4/5
10. Zdravotnictví: 0.5/5

Tak jak jste na tom?

Zdroje: Oilwatch Monthly - October 2008
From Subprime to Meltdown: Is Peak Oil Responsible?
Nine Percent
Peak Oil Notes - Oct 30
Arson, Suicide, and Murder Mark the Economic Crisis, and We're Not Hearing About it
So, will your job survive the economic crisis?