Export ropy z Kanady do USA (prakticky) zastaven

Ceny ropy dnes začaly znovu růst, když byl oznámen požár v ropném terminálu v Endsbridge´s Clearbrook v Minesotě, který zabil nejméně dva dělníky a který může podle místních autorit zuřit až tři dny. Ropovod, který z Kanady do USA dodává přibližně 1.9 mbd byl tak uzavřen a importy do USA jsou nyní dole o 15 – 20%!

„Můj první dojem z toho je, že tato událost zastaví pokles cen ropy a odstartuje další pokus o zdolání 100$ hranice,“ řekl Mark Pervan, komoditní analytik u ANZ. „Načasování je nejhorší možné. Vstupujeme do období s největší poptávkou.“

Kanada je největším dovozcem ropy do USA a naprostá většina z ní prochází Endbridgeským terminálem.

„Tohle je důležitý ropovod a problémem je i místo exploze, tyhle uzly jsou noční můrou,“ prohlásil Rib Laughlin senior broker u MF Global Ltd. v Londýně.

„Všechna naše potrubí jsou uzavřená, dokud nebude možné znovu bezpečně obnovit činnost,“ prohlásila z Calgary mluvčí Endbridge. „Minimálně jedno nebo dvě potrubí bude mimo provoz delší dobu.“

Pokud se odstávka protáhne, pak hrozí Cushingu a komerčním zásobám vůbec rychlý pokles, rafinériím odstávky a USA bude v krajním případě muset nasadit SPR. OPEC je na tahu, ale i významné zvýšení jeho těžby bude schopno kompenzovat tento výpadek až v řádu řady týdnů.

Bloomberg
BBC

Pár poznámek (a odkazů)

V minulých dnech se v ropném sektoru sice neudály žádné převratné události, přesto stojí pár věcí za zmínku. Především OPEC znovu odmítl jednat o zvýšení těžby a představitelé KSA do omrzení opakují, že trh je zásoben dostatečně (o možném zvýšení produkce se snad má jednat 5. prosince na setkání v Abu Dhabi). To, že v zemích OECD klesají rezervy v řádu desítek milionů barelů měsíčně (za 3Q o 33 000 000 b - to je pokles o 360 000 bd v období, kdy normálně rostou o 280 000 bd) je však důkazem opaku. Situace v Japonsku je obdobná a v USA si také nevedou zrovna optimálně (i přes výsledek ze čtvrtka, kdy zásoby vzrostly téměř o 3 mb/týden).

Velmi ostře se k realitě budoucích dodávek ropy znovu vyjádřil hlavní ekonom IEA Fatih Birol. Shrnuji hlavní body: 1. Produkce mimo OPEC je za zlomem. 2. OPEC má oficiálně stále rozsáhlé rezervy. Zda tomu tak skutečně je, ovšem nevíme. 3. Dokonce i pokud OPEC v plánovaných časových rámcích provede všechny ohlášené investice, tak v roce 2015 bude stále existovat mezera 12.5 mb/d mezi nabídkou a poptávkou (víc než 10% celkové poptávky). Proto oficiálně žádáme OPEC o navýšení investic. A dále poznamenává, že klimatická změna se nám záhy hrozí „vymknout z rukou“. Ropný vrchol však přes tato prohlášení IEA stále situuje do období 2030 – schizofrenie v praxi.

Ceny ropy se přes fluktuace pevně drží v pásmu nad 90$/b a roste počet hlasů, které prohlašují, že ropa za 100$/b je příliš levnou záležitostí.

Množství dalších informací k tématu pak můžete načerpat (mj.) také z následujících zdrojů.

Řada prezentací a přednášek Matta Simmonse a jeho poslední rozhovor s Jimem Puplavou (Finacial Sense Newshour) a klip z Bloomberg News.

Sadad al-Huseini – bývalý přední představitel Aramca – Ropa je za zlomem. Podle Huseiniho má svět v ideálním případě 10 – 15 let zvlněné plateau, po níž má přijít strmý propad těžby. Například Simmons ovšem zdůrazňuje slovo ideální (nic takového v realitě neexistuje) a poukazuje tak na to, že Sadad al-Huseini ve skutečnosti počítá spíše s kratší dobou (5 – 10 let).

Mapa cen benzínu v USA

Kdo má ropu? - mapa zemí produkujících ropu, kde jejich velikost na mapě odpovídá velikosti rezerv.

Oil Apocalypse – dokument z produkce History Channel – přehledně vysvětluje otázku ropného zlomu i potenciální problémy a omezení alternativ a v závěru prezentuje průběh možné „ropné apokalypsy“.

Crude Awakening – The Oil Crash – nejlepší dosud natočený dokument na téma ropný zlom, který je pro tématiku Peak Oilu stejně zásadní, jako je Goreova The Inconvenient Truth pro globální klimatické změny.

a nakonec Konec ropného věku 1, 2, 3 – sestřih z Crude Awakening – česky na You Tube.

Kdy začne pokles produkce ropy Ruska (a zbytku světa)?

Tento příspěvek je překladem klíčových bodů článku S. Staniforda na Oil Drumu a soustřeďuje se na prognózu ruské produkce ropy v krátkodobém výhledu.

Poslední statistiky IEA a EIA ukazují (přes jisté náznaky minimálních poklesů) pokračování globální produkční plateau tekutých paliv (liquid fuel).

Graf 1
Průměrná celková denní produkce tekutých paliv (liquids) po měsících, EIA (zelená), IEA (fialová). Cena WTI (modře).

Zaznamenané poklesy zatím nejsou statisticky významné. Klíčovou otázkou tak zůstává, zda plateau bude pokračovat, skončí s obnovením růstu těžby nebo přejde v pokles.

Staniford je toho názoru, že peak oil je záležitostí současnosti. Fakt, že produkce je ve fázi plateau nám říká, že během zhruba posledních dvou let byly veškeré nové těžební kapacity schopny pouze vyrovnávat síly entropie a chaosu (poklesy těžby existujících polí, geopolitické potíže, dopady hurikánů a nehod i záměrná snížení produkce (cuts) OPECEM – o jejich „záměrnosti“ má Staniford vážné pochybnosti).

Za poučné lze považovat pohled na trendy v jednotlivých zemích. Když se podíváme zpět na období před plateau, tak během let 2001 – 2004, kdy produkce rychle stoupala, zaznamenáváme následující země s výrazně rostoucí nebo naopak klesající těžbou.

Graf 2
Průměrné roční vzestupy/poklesy denní produkce ropy pěti producentů s nejvěšími vzestupy/poklesy těžby v letech 2001 – 2004.

Jak vidíte, dvě zdaleka nejvýznamnější producentské země s největšími přírůstky těžby byly KSA a Rusko, za nimiž ostatní významně zaostávají. Takto vypadá růsty těžby v situaci, při níž existují dostatečné kapacity pro uspokojení rostoucí poptávky.

Pokud se poté podíváme na období 2004 – 2006 (kdy produkce spočívá na plateau), dostáváme následující obrázek:Graf 3
Průměrné roční vzestupy/poklesy denní produkce ropy pěti producentů s nejvěšími vzestupy/poklesy těžby v letech 2004 – 2006.

Jak vidíte, vzestup produkce KSA se zastavil a těžba začala klesat. Rusko pokračovalo v růstu, ale mnohem pomaleji. Žádná další země nebyla schopná účinně zaplnit vzniklou mezeru a těžba tak přestala stoupat.

Nyní se blížeji soustřeďme na ruské statistiky. Následující graf ukazuje měsíční produkční statistiky ze tří různých zdrojů, společně s počtem vrtů, které v zemi operují. Sledováno je období od roku 1997 do roku 2007, tedy celá perioda v níž byla nejdříve znovu obnovena funkčnost ruské ropné infrastruktury po pádu SSSR a poté začaly být užívány moderní těžební metody s cílem zvýšit klesající těžbu (zejména v oblasti starších polí na západní Sibiři).

Graf 4
Měsíční ruská ropná produkce podle tří zdrojů: EIA (zelená), IEA (fialová) a JODI (hnědá). Údaje o vrtech (modrá - původ Schlumberger) zahrnují jak ropné vrty, tak ty na zemní plyn.

Všechna data se shodují na růstu produkce ve sledovaném období. Počet vrtů prudce stoupl.

Než budeme pokračovat, je třeba zdůraznit jeden důležitý bod. Baker Hughes neuvádí data o Rusku, což znamená, že k dispozici jsou pouze údaje Schlumbergera, které ovšem nerozlišují vrty pro ropu a zemní plyn. Je také nejasné, jak přesné tyto počty jsou zejména pro chaotické období devadesátých let. Pro účely této analýzy proveďme zjednodušující předpoklad, že počet ropných vrtů je zhruba úměrný celkovému počtu vrtů a že počty jsou dostatečně přesné, aby byly použitelné. S tímto bodem je však nicméně nutné počítat, až budete zvažovat míru věrohodnosti závěrů této práce.

Poté co znovu poznamenáme, že těžba stoupá, musíme také vzít v úvahu, že rychlost tohoto růstu stabilně klesá. Pokud se zaměříme na meziroční změnu v pohyblivém průměru, dostaneme následující obrázek:

Graf 5
Meziroční změna pohyblivého průměru ruské produkce ropy podle tří zdrojů (EIA, IEA, JODI). Černá přímka je extrapolací současného trendu a je scénářem, nikoliv předpovědí.

Úroveň růstu těžby vyvrcholila přibližně na 10% ročně v období 2003 a od té doby soustavně klesá až k dnešnímu 1,5% ročně. Černá přímka ukazuje extrapolaci k nule na počátku roku 2008. Nulový růst těžby by znamenal vrchol produkce. Dále to znamená, že kumulativní růst těžby mezi dneška a zlomem by byl pouhé 1% (asi 100 000 bd). Je však třeba opatrnosti, protože křivky poněkud vybočily z trendu během roku 2006 a mohlo by se to opakovat, což by vedlo k pozdržení vrcholu produkce. Z těchto důvodu lze zlom počátkem roku 2008 považovat za přijatelný scénář, nikoliv však za jednoznačnou předpověď vývoje.

Pokud vezmeme v úvahu počet vrtů, začnou věci vypadat ještě vážněji. Následující graf 6 ukazuje o kolik se zvýšila produkce s každým vrtem. Z grafu vyplývá kolaps ze zhruba 10 000 barelů/den/rok/vrt na vrcholu modernizace těžby v lednu 2003, na 2000 barelů v lednu 2005 a na pouhých 200 barelů dnes. S mnohem větším počtem vrtů je tak dosahováno mnohem menších vzestupů těžby.

To napovídá, že příležitosti pro tvorbu nových vrtů jsou buď mnohem chudší než během vrcholu modernizace nebo že vlastní poklesy těžby probíhají rychleji a i s novými projekty je tak obtížné zvednout celkovou produkci. Nejspíš je část pravdy v obou tvrzeních. Každopádně začíná být stále zřejmější, že Rusko už nemůže příliš zvýšit svoji produkci a to ani s dalším příkrým růstem počtu vrtů.

A pokud ruský sestup začne příští rok, je pravděpodobné, že uvidíme jak se i svět jako celek posune z plateu a zahájí nezaměnitelně sestup.

Zdroje: When Will Russia (and the World) Decline?

Sny o Arktidě

Média v posledních měsících hojně zmiňovala Arktidu, jejíž rozsáhlé nerostné zdroje byly prezentovány jako potenciální řešení energetické bezpečnosti a budoucích energetických problémů.

V souvislosti s Arktidou a jejím surovinovým bohatstvím si je třeba položit dvě základní otázky – 1) Jaké zdroje v Arktidě jsou? a 2) Ovlivní to nějak vrchol světové produkce ropy?

Velikost zdrojů v Arktidě není známá. Nicméně, vzhledem k tomu co je v sázce, se odpověď přece jenom začíná rýsovat. Médii široce citovaný výměr vycházející z Odhadové zprávy USGS z roku 2000 (USGS Assessment 2000 report), udává, že se v Arktidě nachází 25% zbylých světových zásob ropy. Rychlý pohled na závěry výše uvedené studie však odhaluje, že USGS (Úřad pro geologický průzkum Spojených států - United States Geological Survey) neučinil žádný oficiální odhad týkající se zdrojů v Arktidě jako celku, ačkoliv některé polární oblasti kde se ropa nachází, jako Timansko – pečorská pánev a Severo - jižní pánev v oblasti Barentsova moře byly z hlediska zásob již vyhodnoceny. Všechny citované údaje USGS pro Arktidu se tak vztahují k nenalezené ropě, respektive k ropě, která „má být nalezena“.

Studie Wood Mackenzie/Fugro Robertson (vydaná 1. listopadu 2006) poskytuje některé dodatečné informace o velikosti arktických zdrojů. Práce s názvem „Budoucnost Arktidy“ uvádí, že: „USA nemohou nadále Arktidu považovat v dlouhodobém výhledu za strategickou zásobárnu energie a měly by se snažit si zajistit přes geopolitická rizika ropu u členů OPECU a z Ruska.“ Studie shledala, že potenciál Arktidy je významně menší, než uváděly předchozí odhady a mix surovin zde výrazně převažuje ve prospěch plynu a v neprospěch ropy.

„Tato zjištění jsou z hlediska velikosti světových rezerv ropy zklámáním,“ uvedl hlavní autor studie a vícepresident Wood Mackenzie Andrew Latham.

Na rozdíl od povrchních odhadů USGS zahrnují nové výsledky „detailní geologickou analýzu jednotlivých pánví,“ která byla nezávisle potvrzena vrty, nálezy a produkčními daty od operátorů pracujících v Arktidě. „Náš přístup odpovídá tomu, jak postupují představitelé ropného průmyslu, když provádějí své vlastní odhady zásob,“ prohlásil Latham. „A věci nejsou zdaleka tak optimistické.“

Následuje shrnutí hlavních závěrů studie Wood Mackenzie/Fugro Robertson o objemu arktických zásob:

V Arktidě je většinou zemní plyn. Práce odhaduje, že 85% nalezených zdrojů a 74% potenciálních nálezů tvoří zemní plyn. Ze zdrojů plynu patří 69% Rusku. Boháč tak dál bohatne.

V oblastech Arktidy náležejících pod Severní Ameriku a Grónsko, jsou odhadovány zásoby ve výši pouhých 25% toho, co uváděly předchozí studie. Objem dosud neobjevených rezerv oblasti North Slope na Aljašce (včetně oblasti ANWR 1002) byl odhadnut na přibližně 6 miliard barelů ropného ekvivalentu. Odhad USGS přitom uváděl až 50 miliard barelů. Severovýchodní pobřeží Grónska by mohlo mít větší potenciál – zásoby vyšší než 10 miliard barelů (USGS v roce 2000 uvádí možné zásoby ve výši 65 miliard barelů ropného ekvivalentu, v roce 2007 situaci „přehodnotilo“ na 31 miliard barelů ropného ekvivalentu, ze 17 miliard barelů tekutých paliv má ropa tvořit pouze polovinu - zbytek gas liquids). Ze zásadních změn v odhadech USGS mi tak plyne, že jejich výsledky ve spojení s netransparetní metodologií nelze bohužel považovat za zcela kvalifikovaný a realistický odhad a mají spíše sloužit jako možné politicko - ekonomické zdůvodnění rozsáhlých (a rizikových) investic do průzkumu a těžby v této oblasti.

Pánve v Karském moři a v Barentsově moři se zdají být nejslibnější. Ruská Karsko – jamalská pánev má obsahovat podle předpokladů téměř 90 miliard barelů dosud nenalezené ropy. Východní oblast Barentsova moře pak může skrývat něco přes 10 miliard barelů.

Všechny uvedené údaje však stále obsahují značnou dávku nejistoty. Ačkoliv několik pánví (jako North Slope, Timansko – pečorská pánev a Západosibiřská pánev) s jistotou obsahují velké množství uhlovodíků, většina Arktidy zůstává neprozkoumaná.

Co se týče druhé otázky – vztahu mezi Arktidou a ropným zlomem – tak lze říci, že významnější produkce ropy z artických zdrojů je vzdálená řadu let. Studie Wood Mackenzie/Fugro Robertson předpovídá, že produkční toky tekutých paliv (liquids) celé severní polární oblasti vyvrcholí na 3 milionech bd nejdříve za 20 let. Těžba zemního plynu se může dostat až na 5 milionů barelů ropného ekvivalentu ve stejném časovém rámci.

Zahájení i vlastní těžba v Arktidě bude vyžadovat překonání enormních „nadzemních“ překážek. „Podmořská technologie, která dokáže operovat pod ledovými krami bude klíčovým faktorem pro ekonomickou těžbu většiny arktického plynu,“ uvádí Alan Murray - hlavní ekonom Wood Mackenzie. „Limity této technologie jsou stále posouvány a jak bude toto řešení používáno stále častěji, měla by klesat i cena,“ dodává.

Doprava plynu z tak odlehlých oblastí bude pro energetický průmysl znamenat velkou výzvu. Jamalský poloostrov je 2000 km od Moskvy a 4000 km od západní Evropy.

Pokud vezmeme v úvahu přibližné odhady rozsahu a maximálních produkčních toků těžby, technologické a logistické problémy a časový rámec, lze bezpečně konstatovat, že průzkum a těžba v Arktidě nemá k otázce ropného zlomu a jeho dopadů (pokud ten je otázkou nedávné minulosti, současnosti nebo blízké budoucnosti) prakticky co říci. Dokonce i v případě, že by k ropnému zlomu došlo o několik let později než mnozí předpokládají – například v roce 2020 – těžba ropy v Arktidě by tuto skutečnost nijak významně neovlivnila.

Jen dodávám, že Angličan by asi poznamenal: „Too little, too late, too expensive“.

Zdroje: ASPO USA – Arctic Dreams
Energy Bulletin - An oil & gas Shangri-la in the Arctic?
Wood Mackenzie Press Release